Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Poznatky ze Semil IV

Neděle v 23:45 | Hanka |  Zpovědnice
Po svatomartinském " skvělém " obědě jsme si s ženskými řekly, že by to chtělo kávu.
Jak já už slintala.
Včera jsem kafe neměla vůbec a už jsem začínala mít absťák. Ten se u mně projevuje bolestí hlavy ( a nefungují na tu bolest žádné léky, ale prostě jen pořádný kafe ) a zvýšenou potřebou spánku.
Hlava mně bolela už od rána, hlavně když jsem seděla. Výrazné zlepšení jsem pocítila v leže a i ve vertikální poloze to bylo lepší.
Sestřička byla tak hodná, že nám připravenou kávu zalila horkou vodou a my si pustili televizní pohádku a oddávali jsme se lenošení.
Už jsem zase byla ve své obvyklé míře, jen trochu omezena v pohybu, ale z toho jsem si nic nedělala, vždyť prognóza byla výtečná a od této chvíle se bude vše jen a jen zlepšovat, chce to jen trochu tréninku.
Končila druhá pohádka, když mi opět zazvonil telefon.
Á, to si asi Růža dělá starosti.
Ale nebyla to Růža.
NEZNÁMÉ ČÍSLO. Jestli je to zase nějaká pojišťovna nebo operátor, tak je rychle vyprovodím s tím, že jsem po operaci v nemocnici ( Věrku otravovali z pojišťovny, když byla v porodnici, přímo na porodním sále ). Že jsem pouze po artroskopii, to nikdo neví a i kdyby věděli, tak jim to stejně nic neřekne.
 

Poznatky ze Semil III

Neděle v 8:00 | Hanka |  Zpovědnice
Postupně jsem se probírala a připadala si jako po opici.
Na pokoji byl ticho jako v kostele, jedna paní si četla, druhé dvě pochrupovaly.
To ticho byl asi hlavní důvod, proč jsem se trochu probrala až dost dlouho po 15 hodině.
Věděla jsem, že jsem na pokoji, ale teprve teď jsem si to začala plně uvědomovat.
Začínala jsem cítit své tělo.
Nohy byly ještě jako dřevěné, ale trochu už jsem začínala vnímat zbytek těla. Cítila jsem jak strašně potřebuju čúrat. Něco do mně ještě nalili a tak přesto, že jsem vlastně nic nepila, měla jsem pocit , že mi praskne močák.
Mozek začínal vnímat okolí i vlastní tělo.
Kruci, mám pocit, že ležím ve vlhku. To jsem se počúrala nebo co.
Sáhnu pod sebe... a fakt, je tam vlhko. A přitom potřebuju tak strašně čúrat. A mám hroznou žízeň.


Blahopřání Romanám

Sobota v 6:00 | Hanka |  Zpovědnice
Mívala jsem kamarádku Romanu. Dnes už si nepamatuju, kdy měla narozeniny, jen vím, že to bylo v listopadu.
Ano, měla svátek i narozeniny v jednom měsíci. Ostatně nebyla jistě sama.
Rozdělila nás střední škola, její vdavky a nakonec a definitivně její smrt.
Já studovala zdravotku, ona zemědělku. Když jsme obě školu ukončily, já nastoupila do nemocnice už v Liberci, ona do zahradnictví v Lánech.
Vdávala se o dost dříve než já a krátce po její svatbě jsme se viděli naposledy.
Psaly jsme si ještě několik let.
Já se potom taky vdala , měla jsem děti, ona byla stále bezdětná. Nesměla mít děti, dokonce byla několikrát na potratu.
Možná se ptáte proč. Měla v té době už cirhozu jater ( ze skrytě probíhající žloutenky ), brala dost silné léky, které brát musela a které se neslučovaly s těhotenstvím a nakonec hrozilo, že by nepřežila porod. A i kdyby porod přežila, dítě by se nejspíš narodilo ( díky těm lékům ) postižené.
Zemřela mladá, v necelých 27 letech.

Kytička pro Romanu a znáte-li nějakou , popřejte ji k svátku.

 


Poznatky ze Semil II

Čtvrtek v 17:52 | Hanka |  Zpovědnice
Večeře na můj vkus byla brzy, stejně jako u nás, dokonce ještě trochu dřív.
U nás je večeře kolem půl až třičtvrtě na šest, v Semilech byla v pět hodin.
Mělo to svůj důvod. Směny se střídaly v 18 hodin, u nás až v 19.

Počítala jsem s brzkou večeří a se znalostí mé mlsné huby, jsem se vybavila. Měla jsem s sebou sáček se slanými mandlemi a nějaké sušenky.
Jenže jsem zjistila, že když mi pacienti říkají, že nemají hlad, protože se furt jen jí, že mají pravdu. Zatímco personál pořád někde běhá a něco řeší, pacienti si mnoho pohybu obvykle neužijí, tudíž nemají výdej energie a ani hlad. Totéž jsem poznala já.
Opravdu jsem neměla hlad. A dokonce ani chuť na nějaké mlsání.


Poznatky ze Semil I

14. listopadu 2017 v 19:34 | Hanka |  Zpovědnice
Ahoj, už jsem v pořádku doma.
Dojmů plno, vyzkoušela jsem si roli pacienta.
V nemocnici jsem jinak sice skoro denně, ale jaksi na druhé strany barikády, takže vyzkoušet si, jak se cítí obyčejný pacient bylo docela zajímavé. Budu se moci lépe vcítit do nálady svých pacientů.
A proto, že poznatků je opravdu hodně, vydá to na nejméně dva články.
Budu referovat o mých vlastních zážitcích a budu i srovnávat nemocnici v Semilech a v Liberci ( pokud to vůbec jde ) a rozhodně nejde o velikost a důležitost zdravotnického zařízení.


Tak a je to tady

8. listopadu 2017 v 18:00 | Hanka |  Zpovědnice
Tak a zítra už to nastane.
Jedu do Semil na artroskopii. Konečně se bude řešit to moje koleno a prasklý meniskus.
Možná si říkáte proč zrovna do Semil, když liberecká nemocnice má ortopedii s poměrně slušnou pověstí.
To je jednoduché, jsou přetížení a já bych se dostala na řadu až někdy v březnu. A to si v žádném případě nemůžu dovolit. Ztratit půl roku! Zbláznila bych se.
Řekla jsem doktorovi, když mi nabízel Semily náhradou za Liberec, že pojedu třeba na druhý konec republiky, jen když to bude co nejdřív.

Takže 9. 11. nástup, 10. bude artroskopie, 11. bude na zotavení a 12., když bude všechno v pořádku, domů.
Doufám, že všechno v pořádku bude. Ne, nemám strach, znám dokonale běh nemocničního oddělení, byť je oddělení od oddělení trochu jiné. Nemyslím si, že by se Semily výrazně lišily od Liberce. Práce je všude stejná a choroby se opakují.
Spíše se trochu obávám nějaké blbé náhody, která se nikdy nedá dopředu odhadnout. Nikdo nikdy nedokáže říci jak bude reagovat tělo, byť u jinak zdravého člověka, na různé věci.

Kam dál