Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Život je jen náhoda.

19. září 2011 v 12:43 | Hanka |  Zpovědnice
Opravdu, život je jen náhoda ( máte plnou pravdu pane Suchý ). Narodíme se jen čirou náhodou, že se to zrovna našim rodičům podařilo. Náhoda většinou není, jak svůj život prožijeme. Ne v detailech, ty jsou často opravdu závislé na náhodě, ale na nás obvykle je, zda se budeme pohybovat po barech a hospodách a přátelit se s kamarády z mokré čtvrti, nebo zda svůj život zasvětíme dětem, lidem , kteří měli v životě méně štěstí než my , nebo ještě něčemu úplně jinému a užitečnému. Každý má priority někde jinde. Každá práce je užitečná, přináší - li společnosti nějaký přínos a obvykle v tomto směru nezáleží na vzdělání. Nechci zde rozebírat moje životní prioirity a ani mi nepřísluší soudit jiné, kteří si vybrali jinou životní cestu. Chci tu říct něco úplně jiného.
V prostředí ve kterém pracuji, bohužel občas lidé i umírají. Většinou proto , že jsou staří a jejich život se nachýlil k přirozenému konci , nebo proto , že s jejich chorobami už lékaři prostě nedokáží nic udělat. Tak se často jen snaží , aby nemocný člověk příliš netrpěl.
Včera nastal pro jednu rodinu smutný den. Babička, o kterou se její dcera poctivě starala přes 20 let, přestože sama byla nemocná, umřela. Byl to onen přirozený zánik zánik života ve vysokém věku. Přesto je smutné, že ten, kdo nám zasvětil celý život, odchází do nenávratna. Pro starou paní to bylo určitě vysvobození , pro její rodinu také. Ta si to ovšem uvědomí tehdy , až přejde největší zármutek. Neboť není vůbec jednoduché starat se v domácím prostředí o nemohoucího člověka , zajistit všechny jeho potřeby, především hygienu a stravu. Upřímně smekám před všemi , kdo toto podstupují. Už jsem viděla mnoho lidí umírat a umřít, ale ne vždy je to stejné. Někdo je vám naprosto lhostejný , u jiného si řeknete " byl to ztracený život" dalšího vám je upřímně líto. Do třetí kategorie patřila ona babička. Ani ne tak pro ni samu. Sama se neprojevovala ani dobrém ani ve zlém , jen ležela , když byl čas na jídlo jedla a pila , když byl čas na spaní spala , pravidelně jsme ji koupali a otáčeli, aby se neproležela. Spíše mi přišlo líto její dcery. S dojemnou péčí za maminkou jezdila z malé vesnice za Ještědem , autobusové spojení jistě bylo mizerné , neboť přicházela vždy ve stejnou dobu a vždy ve stejnou dobu odcházela , aby se dostala domů. Finančně i časově jistě velmi náročné.
Občas mi dcera té paní povídala, jak se maminka o ně všechny děti starala když byla malá , že byla často nemocná a jak jí pomáhala s jejími vlastními dětmi , když ona musela dojíždět daleko do práce. Věděla, že maminka umře a že to nebude dlouho trvat , ale přála si , aby maminka umřela doma , mezi svými dětmi a vnoučaty jako to bývalo dříve , že v jedné světnici se lidé rodili i umírali a všichni to brali jako přirozený běh života.
Takže život je opravdu jen náhoda , své narození , ani svou smrt neovlivníme a jak se říká musíme tam všichni, to je jediná spravedlnost na světě, kterou žádný z lidí neovlivní dokonce, ani za úplatek. A to je na tom to nejlepší.



A ještě odlehčení na závěr : " NEBERTE ŽIVOT PŘILIŠ VAŽNĚ , STEJNĚ Z NĚJ NEVYVAZNETE ŽIVI " , vždyť i při odchodu z pohřbu hraje hudba do pochodu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 27. září 2011 v 23:26 | Reagovat

Trochu smutné, ale moc pěkně napsané.

2 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 28. září 2011 v 0:30 | Reagovat

[1]: Jani,život jen veselý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama