Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Říjen 2011

Květen

31. října 2011 v 13:35 | Hanka |  Veršovaný rok
Krása, krása,
příroda jásá.
Rozkvetlá louka,
to se to kouká.

Zas je delší den ,
blíží se červen.
Napilno mají čmeláci , včely,
jen aby všechny květy obletěly .

Květnová neděle ,
krásná jak píseň je.
Májový deštíčku ,
osvěž jen travičku.

Dej trochu vlážičky ,
ať je dost travičky .
Pak zase sluníčko ,
zasvitne maličko.

Návrat

31. října 2011 v 3:48 | Hanka |  Co se děje u nás
Spím mezi nočními. Probudí mně hlas : " mami nebudeš už vstávat , je půl pátý ". Ještě než jsem se stihla pořádně probudit , mihla se mi hlavou výčitka . Já úplně zapomněla , že se dnes vrací Toník z prvního velkého výletu s turisťákem . Chtěla jsem mu jít naproti na nádraží . Ale když mně se tak pěkně spalo . Všude bylo nádherné ticho . To se nestává o víkendu často , úplný luxus .
Vstala jsem a ptám se Ivy , kde jsou všichni . Začala vyjmenovávat : " Věrka odjela do Olomouce , Růženka je venku s kamarádkou a taťka je v garáži " . Začala jsem se oblékat , že tedy půjdu Toníkovi naproti , že ho snad někde aspoň potkám na cestě . Doufala jsem , že malého kluka nenechají jít dva kilometry samotného z nádraží s velkým batohem .
Než jsem se stihla vypravit , do dveří vrazil jak velká voda , rozjařený Tonda . Ejchuchů , ejchuchů . Najednou bylo po klidu , toho kluka bylo okamžitě všude plno . " Nazdar synu , s kým si přišel " , ptám se ho . " S tátou a táta mně vezl na káře " . To jsem si mohla myslet. Taťka si všiml , kdy se Toník vrací , šel mu naproti a aby nemusel nést jeho batoh na vlastních bedrech , vzal si na to povoz .
" Tak co , líbilo se ti na výletě ? " , začala jsem se ho vyptávat . " Nestýskalo se ti ? "
" Stýskalo se mi po Opičce , po televizi a počítači a taky trochu po vás ."

Opička je jeho oblíbený plyšák se kterým spí a kamkoliv jedeme a spíme tam , tak ta potvora musí jet taky . Je dost velká , takže na výlet si ji vzít nemohl , nevešla se do batohu . Vlastně to je spíš opice křížená s jezevčíkem . Je to strašná obluda , dostal jí k prvním vánocům a od té doby jí nedal z ruky .

Byla jsem ráda , že nás taky zahrnul do toho stýskání a začala vybalovat špínu z batohu . Toník se zatím vrhl na Opičku a začal se s ní mazlit .
Najednou se přihnala Růženka . Přilítla jak na koštěti , celá rozevlátá , vrhla se na Tondu s křikem " bráško , bráško , konečně jsi tady , mně se hrozně po tobě stýskalo. " A začala ho pusinkovat . Tonda před ní začal prchat . " Fůůůj , nech mně , já nejsem dělanej na líbání ".

Nedivím se , že se Růžence stýskalo . Devět let jsou neustále spolu . Když byly mrňousové , tak spolu sdíleli jednu postýlku a jeden kočárek , neustále v kontaktu jeden s druhým . Když se navzájem cítili , byli nejspokojenější . Až poslední dobou jsem pozorovala mezi nimi jakousi " ponorku " . A jejich zájmy se začínají pomalu lišit , nejen ve výběru her , ale i ve výběru zájmových kroužků . Hrozně se těšila , že Tonda odjede a nebude se muset s ním o nic dělit , ale už večer , co Toník odjel , ji to přestalo bavit . Neměl ji kdo zlobit a pošťuchovat .

Tak skončil první krok k samostatnosti mého syna . Jaké budou ty další ?

Jablečné šílenství .

28. října 2011 v 14:26 | Hanka |  Co se děje u nás
Že tu máme podzim , to jsem nepoznala jen podle citelně chladnějšího počasí , věčně mokrých chodníků , ale také podle toho , že vypuklo jablečné šílenství.
Pod námi je neudržovaná zahrada . Už tři roky se jí snažíme dostat do pronájmu od města , ale původní pronajímatel se jí nechce vzdát , přestože na ní nic nedělá a vypadá to , že ani dělat nechce. Na této zahradě rostou nějaké ovocné keře a dvě zanedbané jabloně , které jsou nicméně rok co rok obsypané vcelku chutnými jablíčky . Co je to za odrůdu , ví snad jen Pán Bůh . Ale jsou poživatelné , šťavnaté a i docela sladké. Škoda jen , že stromy trpí padlím a někdy i skvrnitostí plodů , že stromy jsou plné vlků a potřebují prořezat . ( Aby nedošlo k mýlce zde se nejedná o šelmy psovité , ale o přebytečné větvičky , které rostou do koruny a více méně překážejí a vysilují strom. )

Jednoho dne , když jsem přišla z práce domů , jsem málem zakopla o velkou bednu s jablkama . Kde se tam vzala , jsem si lehce domyslela. Taťka se dopustil zahradního pychu a posbíral spadaná jablíčka na sousedovic zanedbané zahradě. Bylo mu líto jak tam v trávě hnijí . Bylo nad slunce jasnější , že nedbalý soused s nimi nic dělat nehodlá , protože jsme ho neviděli už celé týdny .
Tak dobře , vyhrnula jsem si rukávy a dala se do jablek . Věnuju jim už třetí den svého vzácného volna a jablek nějak neubívá. Asi proto, že taťka navštívil sousedovic zahradu ještě asi dvakrát a pokaždé toho byl velký koš - bramborák . Jablíčka se postupně měnily na : křížaly , povidla , přesnídávku , náplň do závinu a kompot . A ze slupek čučo ( viz recepty ) . Tak jen doufám , že nás nikdo ( třeba závistiví Romové , kterých je u nás plno ) , neobviní z krádeže . Snažím se dostát heslu ŽIJ A NECH ŽIT , ale závistiví lidé se najdou všude , třeba jen proto , že si na jablíčka dělali zálusk sami a my je prostě jen předběhli .
Mimochodem podobného pychu jsem se dopustila i já sama . V létě na kanadských borůvkách a ve stejné lokalitě . Nechtěla jsem se dělit s nenechavými kosáky . Snad mi to Pán Bůh jednou u posledního soudu odpustí.

Duben .

26. října 2011 v 21:41 | Hanka |  Veršovaný rok
Chvíli sníh , chvíli déšť , chvíli zase hezky ,
vyrazíme na výlet a půjdeme pěšky .
Dorazíme na rozhlednu ,
ať se trochu porozhlédnu .

Dobré boty , pláštěnku ,
odpočinem chvilenku .
Pak půjdeme do hradu ,
snad já se tam dohrabu .

Jarní toulky v dubnu , v máji ,
poezii svoji mají .
A dubnové sluníčko ,
zahřeje nás maličko.

A až domů dorazíme ,
voňavý čaj uvaříme .
Máme dobrou náladu ,
sednem s čajem do sadu .

Večeře pro regiment dětí a jednoho taťku.

22. října 2011 v 23:09 | Hanka |  Co se děje u nás
Dnes bylo opravdu krásně . Věrka přišla s tím , že ve Střevlíku je nějaká akce pro děti a příznivce přírody . A že tam pojede se svým přítelem a vzali by děti s sebou . ( Střevlík je ekocentrum a farma s ubytováním v Oldřichově v Hájích ) . Děti nadšeně souhlasily . Před obědem však Růženka zjistila , že přijela k babičce její kamarádka . Prohlásila , že bude s ní , že do Střevlíka nepojede. Marně jsem ji přemlouvala , aby jela taky , že jí kamarádka neuteče , že si budou spolu hrát až se vrátí , nebo v neděli , ale nedala si říct. Nemělo smysl , jí nařizovat , že jet prostě musí , byla by otrávená a protivná a Věrka by s ní zbytečně měla práci . Vymínila jsem si tedy , že jet nemusí , ale budou si s kamarádkou hrát venku , že je doma nechci . Venku bylo krásně , ani nebyla moc velká zima a holky že půjdou na hřiště na klouzačky . Šly a vrátily se když už se začínalo stmívat . Mezitím jsem si řekla , že zazimuju pomalu zahradu , protože kdoví kolik takhle pěkných dní ještě bude. Ostříhala jsem odkvetlé a z velké části namrzlé květy posledních květin , zlikvidovala už uschlé zbytky fazolí a cuket oškubala pozdní úrodu a zkrátila odplozené ostružiny . Začínalo být už docela chladno , tak jsem sebrala suché prádlo a chystala jsem se domů . Najednou přiběhla sousedka , jestli může být její malá dcerka u nás až přijdou holky z klouzaček , že ji pustila s nima , ale teď potřebuje na chvilku odjet . Samosebou , že tady může malá být , o jedno dítě víc nebo míň to už je jedno.
Asi za půl hodiny přišly všechny a vrátila se i Věrka s Toníkem .
Začala jsem přemýšlet co udělám k večeři . Uvažuju , když namažu chleba , pro tolik žravých a hladových dětí , tak nebudeme mát co k snídani . Počítala jsem : naše dvojčata , Věrka , Pavlínka , Kristýna . To je 5 . Hrome zapomněla jsem na taťku . Ještě že není doma Iva ( moje prostřední dcera ) . Tak co udělám ? Osvítil mně náhlý nápad. PALAČINKY . To je přesně ono . Mléka mám dost , děda tuhle přivezl dva kartony , vajíčka jsem taky dneska koupila , marmeládu mám domácí , tak není problém . Palačinky snad bude jíst i Růženčina zmlsaná kamarádka. A jestli ne , tak má smůlu.

Zajímavé je , že u nás všechny cizí děti baštily i to co doma jíst odmítaly a jedli i ti , které vždy museli doma do jídla
nutit a slibovat hory , doly aby snědli k obědu aspoň trochu polévky . U nás totiž odjakživa platilo pravidlo , že kdo zaváhá , nežere a každé z dětí , které kdy prošlo naší domácností to velmi rychle pochopilo.

Tak jsem se dala do smažení palačinek . Na dvou pánvích a z dvou litrů mléka . Byla toho pořádná hromada a na namazání praskly 2 velké sklenice jablečných povidel. Zavolala jsem taťku , aby šel hned jíst , nebo , že na něj nic nezbyde a že mu novou večeři dělat nebudu . Než přišel , děti už zlikvidovaly asi polovinu palačinek .
Mezitím si pro Kristýnu přišla babička a pro Pavlínku maminka . Obě jsem musela odkázat na pozdější dobu . Že holky pošlu domů až se najedí . Babička se diví , že Kristýna u nás jí , že doma obvykle nic nechce. " U nás vždycky jí " odpovídám , " ne tolik jako moje děti , ale vždycky sní , co jí dám na talíř. " S Pavlínkou problémy s jídlem nejsou . Ani doma , ani u nás.
Děti svorně spořádaly palačinky a největší hladovci mají ještě hlad . Tak ještě mažu chleba s máslem a plátkovým sýrem . A pro všechny případy ještě krájím pár jablek . Tak , říkám si všechny krky jsou nakrmené , ještě nakrmit kočku , která už po mně taky hladově kouká , škoda , že nežere palačinky měla bych ji už taky z krku . Tak jdu tedy nakrmit ještě posledního hladovce a posílám obě děvčata domů .

Müsli 100 krát jinak .

22. října 2011 v 13:24 | Hanka |  Recepty
V současné době se velmi klade důraz na zdravou výživu . Tedy ten důraz se kladl vždy , ale jaksi ho propagovali jen lékaři a hrstka nadšenců . Nyní to je , jak bych tak řekla více v kurzu , nebo jak by řekli mladí , je to IN . Všichni to vědí a vědí to samozřejmě i výrobci potravin. Schválně píšu výrobci a ne pěstitelé , protože potravinu v surovém , nezpracovaném stavu abys pohledal baterkou. Pěstitelé jsou pouze prvovýrobci od nichž za zlomek ceny odkupují nějací výkupníci a od nich potom teprve výrobci. Jak mezitím naroste cena , než se zpracovaná surovina dostane do obchodu a ke spotřebiteli ,netřeba uvádět , to jistě všichni víme.
¨Takže třeba takové müsli. Je zdravé , je dobré ale dost drahé , nebo aspoň pro mně je drahé . U nás ho máme rádi všichni a často nám nahrazuje chleba k snídani . Jenže pro šestičlennou rodinu je ten asi půlkilový pytlík málo , když taťka sám zbaští půl pytlíku . Když si opět přečtu složení - stejně jako u smetánku - zjistím , že většinu surovin mám doma , nebo si je lehce obstarám .
A promiňte ten dlouhý úvod.
Takže potřebujeme : ovesné , nebo jiné vločky , cukr , popř. med. Toto je základ . V kastrolku rozpustíme cukr na karamel ( pozor hlídat a dobře míchat ! Připaluje se velice rychle ). Do karamelu nasypeme vločky a dobře promícháme . Pokud se nám to i nadále připaluje , odstavíme ze sporáku . Do tohoto základu už můžeme přidávat podle chuti a domácích zásob . Např. oříšky , na drobno nakrájené čerstvé ovoce , hrozinky , kukuřičné lupínky , kokos apod.
Výhoda je , že můžu zpracovat i zbytky , které už nevydají ani na jednu porci , nižší cena , množství si uzpůsobím svým potřebám a udělám si ho kdykoliv potřebuju úplně čerstvé .
Nevýhoda je , že strašně upatlá kastrol a špatně se myje a že je hrozně žravé a málokdy ho mám tolik , že zbyde do zásoby . Ale myslím si že výhody velice mnohonásobně převyšují výhody .
VESELA MÜSL JE PŮL ZDRAVI .

Co bylo dřív?

20. října 2011 v 20:56 | Hanka |  Děti řekly ( udělaly )
Chystám se pomalu do práce na noční . Ještě mám chvíli čas a tak s dětmi sleduju konec Ferdy Mravence . Při tom jim ještě připomínám , že budou asi půl hodiny doma sami , než se vrátí Věrka z Liberce a že do té doby mají uklidit ten chlívek , co mají všude okolo a dát si do školní tašky podepsané domácí úkoly . Věrka vše zkontroluje .
Věrka je moje nejstarší dcera . Dnes dopoledne přijela domů na víkend ze studií , otočila se doma na podpadku a zase jela do Liberce vyřizovat nějaké své záležitosti. Taťka má odpolední a druhá dcera má dnes stužkovací mejdan před maturitou , tak to je trochu složitější než obvykle. Ale to nevadí , děti už nejsou zase tak úplně malé a půl hodiny doma sami vydrží .
Tak jsem ještě udílela poslední pokyny před odchodem na autobus a jedním okem sleduju Ferdu Mravence . Bylo to něco o velikonočním vajíčku , jak se jim z toho vylíhlo kuřátko a pronásledovalo Brouka Pytlíka v domnění , že je jeho maminka. Celá pohádka končila filozofickou otázkou , kterou vyslovil Ferda Mravenec hlasem Marka Ebena . Co bylo dřív ? Vejce nebo slepice?
" No " , ptám se dětí , " co myslíte , že bylo dřív "?
Růženka říká , že vejce.
No a kde se to vejce vzalo " ?
" Ze slepice ", říká.
" A kde se vzala ta slepice "?
Růženka chvilku přemýšlí , " to neplatí , to nejde říct " rozčiluje se.
Toník neříká nic , přehrabuje ve svém školním batohu . Vypadá , že otázku vůbec nevnímá.
Už jsem na odchodu , rozdala jsem pusy na dobrou noc a vycházím z vrátek , když za mnou vyběhne Toník a volá : " už vím co bylo první - KOHOUT!! "
Tak vida , celé generace filozofů řeší tuto záhadnou otázku . A malý kluk ji rozlouskne za 5 minut. Že bych měla doma génia a nevěděla o tom ?

Jako vrabci z Čech.

17. října 2011 v 15:31 | Hanka |  Co se děje u nás
Vypravuju ráno děti do školy. Nemusí letos vstávat tak brzy , mají to do školy o dost blíž, ale přesto se jim vstávat nechce . Princezna se mi pověsí na krk a chce se pusinkovat , mladý pán , zase dělá , že tvrdě spí. Musím je oba polechtat , abych je přiměla vylézt konečně z pelechu. Tak alou , vystydne vám čaj a kočka zbaští šunku na chlebu. To je konečně přimělo, aby vstali. Že budou mít studený čaj , to jim vůbec nevadí , ale o dětskou šunku se dělí velmi neradi. Synek přiběhl za chvilku oblečený, ale slečna sedí na gauči , šťourá se v nose a na sobě má pouze kalhotky. " Tak co bude ", zavolám na ní, ( zatím ještě vcelku klidně , jen trochu zvýšeným hlasem ) . Začala se neochotně oblékat . Minuty ubíhají a holka pořád nikde. Toník už má snídani skoro v sobě . Chystám svačinu a pitivo do školy . Kruci fix , tak kde je ta holka . Jdu se podívat co dělá. No jasně , jako obvykle. Madam sedí , oblékla si triko , vedla ní leží kalhoty a hraje si s nějakou miniaturní hračkou. Rů-žen-ko ! "
Trhla sebou a začala se chvatně dostrojovat. " Máš 2 minuty na to abys byla u stolu. Toník už má snídani v sobě a ty tady pořád sedíš a nejsi ještě ani ustrojená. " Za chvilku přišla a začala si stěžovat , že jí Toník nechal jenom jeden chleba ( myslela tím jednu půlku krajíce ) . " tak ti udělám , když budeš mít ještě hlad " a znovu připomínám , že má trochu zrychlit . Má si ještě čistit zuby , učesat se a dát si do tašky svačinu. Odběhla jsem se podívat , co zase provádí kočka , protože ta ráno taky ráda vytváří zmatky a s něčím tam šramotí. Plácla jsem ji novinami, aby zase nelezla v obýváku po stole a vracím se do kuchyně . Dcerka dojedla chleba , ale nelíbí se jí čaj , že prý je teplý. " Není teplý , je akorát , Tonda už ho vypil a to ho měl určitě teplejší , než ho máš teď ty . A už ale opravdu dělej." Jdu se podívat co dělá druhé dvojče. Toník si už vyčistil zuby a teď soustředěně , zbytkem pasty na kartáčku , jezdí po zrdcadle. " Co to děláš ? "ptám se a začíná se ve mně zvedat vztek . Jestli brzy nevypadnou do školy tak asi brzy začnou lítat facky .
"Já už jsem si vyčistil zuby " , hlásí mi syn a chce na mně dýchnout ( občas si tímto způsobem ověřuju , jestli si zuby opravdu vyčistil , protože to fláká ). " Proč matláš to zrdcadlo " ?
" Jen tak , nemám co dělat a Růža ještě není hotová " "GGGRRR. "
" Tak víš co , odpoledne si to zrdcadlo jen tak umyješ a jestli nemáš co dělat , tak si jdi uklidit svačinu do batohu , učesej se a zkontroluj si , jetli máš v tašce brýle a čip na obědy a když to stihneš dřív než bude Růženka hotová můžeš vyhodit koš do popelnice . " Celou tu dlouhou větu jsem ze sebe vysypala na jeden dech a vztek už se mnou docela dost lomcoval . Naštěstí je dost citlivý na ton hlasu a dovedl si domyslet , že by za chvilku dostal pár facek, kdyby jaště něco prováděl . Ne tak Růženka , ta si myslí , že všechno vyřeší šmajchlováním a pusinkováním . Ve chvilce provedl vše , co jsem mu nařídila a navíc ještě odnesl petky do tříděného odpadu přes ulici.
Konečně se do koupelny dostavila i Růženka . " Tak pohni , už je skoro půl osmý", pobízím ji . Já musím jít kakat , prohlásila a zmizela na záchodě . Připadala jsem si jako parní kotel před výbuchem. A do toho Toník " Růžo , dělej já potřebuju čůrat. Vy zase dneska perlíte , pomyslela jsem si a šla se uklidnit do obýváku . Bohužel , kočka si myslela , že si ze mně může dělat šoufky . Už zase trůnila na stole a prováděla ranní hygienu . Kolem bylo plno chlupů , protože v tomhle období strašně líná. Tak a už toho mám právě dost. Popadla jsem kočku ta kůži za krkem , nedbala na její výhrůžky a nářky a vyhodila jí za dveře. Běž si drbat blechy ven , potvoro.
Děti byly konečně připravené k odchodu do školy . Ptám se naposledy , " máte všechno , svačinu , brýle , čip na obědy , pití...? Jé , já nemám pití vzpomněla si Růženka . Ach jo , ty jednou někde necháš hlavu , zavrčela jsem . Tak a už ale jděte , přijdete pozdě . Dostaly pusu na rozloučenou a já si šla udělat kafe , abych se uklidnila.
Takhle se naši miláčkové vypravují tak asi dvakrát až třikrát týdně , asi jako vrabci z Čech , ti se taky vypravují na cestu do teplých krajin , tak dlouho až nakonec nikam neodletí.

Březen.

15. října 2011 v 22:57 | Hanka |  Veršovaný rok
V březnu ještě fujavice,
zažene nás do světnice.
Kos však zpívá tu je , tu je
jaro už k nám nakukuje.

První kvítí v sněhu svítí ,
je jim ještě těžko žíti .
Čemeřice , sněženky ,
nejsou žádné pápěrky .

Havrani se odstěhují ,
tažní ptáci připutují .
Probouzí se , příroda ,
to je března výhoda.

Unor .

12. října 2011 v 21:17 | Hanka |  Veršovaný rok
Pole když má čepici,
nejlépe pro oranici .
To nám říká pranostika ,
nikdo ať si nenaříká .

Že už zimy bylo dosti ,
že nám mrznou všechny kosti .
Jaro ještě v nedohlednu ,
po saních se poohlédnu.

Unor bílý, pole sílí ,
vítr po krajině pílí.
U kamen by dobře bylo
kdyby slunce nevábilo.

Tak vám takle řeknu jen,
že je krásný zimní den.