Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Říjen 2011

Leden.

12. října 2011 v 3:12 | Hanka |  Veršovaný rok
Nesem, nesem po ledu
tříkrálovou koledu .
Jablíčka a hrušky taky .
shora nás cukrují mraky.

Že je leden , všichni víme,
my se zimy nebojíme.
Máme teplou čepici,
vydržíme vánici.

Dlouhou šálu , rukavice,
a co ještě do třetice ?
Teplé boty , dupy dupy,
poběžíme do chalupy.

Čučo.

10. října 2011 v 23:03 | Hanka |  Recepty
Říkám tomu čučo, i když vlastně ani nevím proč, ale v naší rodině se to vžilo a když řeknu , že udělám čučo, tak všichni vědí, co mám na mysli.
Každý občas potřebuje oloupat jablka. Buď nejí slupky, nebo je neukouše, nebo je loupe dětem, nebo prostě potřebuje jablka oloupat na cokoli. Ovšem nemusí ty slupky skončit v odpadu nebo na kompostu a králíkům stačí ohryzky.
Slupky z jablek ( jen ty nenahnilé a fakt pěkné ) dáme do hrnce , zalijeme vodou tak aby byly ponořené přidáme celou skořici , pomeranč nebo citron nakrájený na kolečka ( bez pecek ) a necháme přejít varem. Necháme louhovat do vychladnutí ( nejlépe přes noc ) . Vychladlé slupky slijeme , přidáme do vylouhované vody podle chuti cukr nebo med a trochu přihřejeme , aby se cukr rozpustil . Už nevaříme . Do hotového můžeme přidat citronovou nebo pomerančovou šťávu . Pro diabetiky lze dát umělé sladidlo nebo nesladit vůbec . Chceme - li čučo skladovat , nebo udělali jsme ho hodně a nevypijeme to najednou , je lépe ho dát do petek a zmrazit .V lednici dlouho nevydrží, brzy kvasí.
Čučo lze udělat samozřejmě i ze slupek sušených . Barvu mívá podle toho jak máme barevná jablka. Ze žlutých je úplně světloučké, z červených je rudé jako červené víno. Na barvě ani odrůdě nezáleží .

NA ZDRAVI !!!

Co je to za zvíře?

7. října 2011 v 22:29 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Po dvou dnech volna , jedu zase do práce. Venku je ještě tma. Jedna polovina spolucestujících dospává časné vstávání, druhá polovina plká o všem možném. Ti, kteří mají tu smůlu a bydlí na okraji Chrastavy, většinou musí stát. Ranní autobus bývá bohužel hodně plný. Sedím hned za řidičem a občas prohodíme slovo. Rychlá chůze mně dokonale probrala , ale ne nadlouho. V autobuse je rozhodně tepleji než venku , mám na sobě bundu , tak je mi brzy příjemně teplo. A to teplo uspává. No dobrá tak ještě na chvilku zavřu oči , stejně to tady hučí jako v úle, v tom se nedá usnout tvrdě a když , řidič je můj známý tak mně určitě probudí , kdybych náhodou fakt zabrala.
Autobus brzdí na semaforu. To mně trochu probralo. Aha, už jsme v Liberci , už nesmím usnout, za chvilku vystupuju.
Náhle zahlédnu na chodníku podivné velké zvíře . Je tak velké, že je ho bez problémů vidět i z rozjíždějícího se autobusu a po tmě. Evidentně tu potvoru nevidím sama. I řidič ho viděl a nejbližší spolucestující také a určitě i v zadu, protože hukot na půl vteřiny změnil ton.
Po chodníku si vykračuje chlap, do výšky má tak metr devadesát, možná i víc a na řetězu , na kterém by utáhl vola , vleče obrovské , bílé , chlupaté zvíře. Páni , co to je obludu , ujelo řidiči . Říkám to první co mně napadlo, lední medvěd na procházce. " Medvěd " si spokojeně vykračuje po chodníku a ani za mák ho nezajímá, co si o něm myslí ta tlupa rozespalých dvojnožců v autobuse.
Dodnes úplně přesně nevím co to vlastně bylo za zvíře. Pomalu se přikláním k názoru, že to asi byl asi nějaký obrovský vysokohorský pes a ten chlap co ho vedl, byl určitě Yety , ktarý následkem rozsáhlé tlakové níže nad Uralem zabloudil do našich končin.

Koupání zakázáno.

4. října 2011 v 22:47 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Že naše kočka nesnáší vodu jsem si potvrdila znovu, letos v létě.
Vyjímečně bylo vedro k zalknutí a já měla dovolenou, SLAVA. Děti měly napuštěný bazén a blaženě v něm dováděly. Naše kočka ležela rozvalená na slunci na betonovém chodníčku a dělala, že je mrtvá. Nehnula ani špičkou ocasu a zdálo se že snad ani nedýchá. Povalovala jsem se na dece, chytala vitamin D a přemýšlela , že se taky půjdu namočit, než ze mně bude škvarek. Najednou se Týna zvedla a malátným krokem přišla ke mně a přitiskla svou chlupatou kůži na moje břicho. Cítila jsem jak je horká a bylo to, v tom vedru , dost nepříjemné.
Chudinko, politovala jsem jí, taky ti je asi horko . Napadlo mně že bych jí mohla trochu ochladit. Vzala jsem kočku do náruče , hladila ji a zkusila ji jen lehce namočit tlapky v lavoru , kde si děti oplachovaly nohy než vlezly do bazénu. Jak Týna uviděla větší množství vody , než jaké mívá v misce na pití, znervozněla a snažila se mi utéct. Lehce jsem si ji přitiskla k tělu , aby mi nezdrhla předčasně a opatrně jsem jí namočila ťapky do škopíku. Ale jak známo, každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán. Týna se mi vytrhla a vlivem zemské tíže spadla do škopku celá. Vše událo ve zlomku vteřiny . Nejdříve mně strašně pocákala , potom vystřelila z vody za huronského řevu dětí, jako nějaká chlupatá, dělová koule a začala se zbavovat vody v kožichu. Když se jakž takž usušila , přišla mi uraženě říct , že chtěla jen pomazlit a já jsem jí takhle strašně podrazila a že se mnou nebude nejmíň do večeře mluvit.
Nevrlá nálada jí však brzy přešla. S blížícím se večerem dostala hlad a přišla škemrat o jídlo. Chtěla jsem si ji udobřit, tak jsem jí do misky dala to má hodně ráda , syrová kuřecí játra. Vrhla se hladově na ně , ve chvilce vylízala porci , zapila mlékem a přišla mi říct , že už se na mně nezlobí. Pohladila jsem jí a omluvila se za tu nedobrovolnou koupel. Vždyť jsem to myslela dobře. Tak dobře , já ti tedy odpustím, řekla, stočila se mi v klíně do klubíčka , nechala se hladit a předla a předla. Myslím , že už ji asi nepřesvědčím , že voda nekouše.

Smetánek od maminky.

4. října 2011 v 14:32 | Hanka |  Recepty
Kdo jen jednou četl , co všechno obsahuje obyčejný smetánek z obchodu tak se dočetl že obsahuje tvaroh, kysanou smetanu, cukr, vanilkový cukr a nějaké ty konzervační látky, popř.želatinu ( záleží na výrobci ). To všechno ( kromě konzervačních látek ) mám doma, řekla jsem si , když jsem si jednou přečetla , čím vlastně krmím své děti. A to ten mrňavý kelímek stojí tolik peněz. Moje věčně hladové děti a občas i manžel by klidně spořádali 2-3 k svačině bez problémů ( a asi by koukali , kde by ještě něco slupli ). Tak jsem si vyhrnula rukávy a pustila jsem se do toho sama.

Takže jak už bylo řečeno potřebujeme: Tvaroh, kysanou smetanu , cukr, van. cukr. Vše smícháme dohromady a základní variantu máme hotovou. Podle sezony můžeme přidat libovolné ovoce- rozmačkané , nebo kakao.
Pro případné diabetiky a odpůrce sladkého lze udělat smetánek i bez cukru, ale tam doporučuju udělat smetánek z plnotučného tvarohu - je to chutnější a jemnější , jinak stačí polotučný.

U nás je nejoblíbenější smetánek : banánový, jahodový, jablečný s oříškama.

Vše záleží na tom , co máte momentálně k dispozici, nebo co vám nejlépe chutná, fantazii se meze nekladou.

JE LIBO BOBIKA?

Není nad koupel.

2. října 2011 v 7:17 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Že kočky nemají rády vodu je notoricky známá věc. Některé kočky si zvyknou a určité procento dokonce tak ,že se jim koupání líbí. Ne tak ta naše. Ta akceptuje vodu pouze k pití. Sice mně chodí šmírovat do koupelny, když se koupu já, ale tváří se u toho tak znechuceně, jako kdybych chtěla , aby se koupala se mnou. Vždycky vyskočí na vanu , sedne si na roh a kouká. Určitě si myslí něco o bláznech a mou vodní vášeň bere jako něco , co je na pováženou a každopádně odporuje zdravému rozumu.
Jednoho dne se jí ovšem její šmíračení pěkně vymstilo. Zase jsem ležela ve vaně, a protože mám ráda hodně pěny a dost teplou vodu, stoupala z vany pára a mně čouhala z pěny jen hlava. Týna zase seděla na vaně a snažila se zjistit co na tom tak báječného , že tento " sport " provozuju tak často. Pak zvedla hlavu usoudila , že jsem divná a po šla po okraji vany ke dveřím. Jenže vana bývá obvykle mokrá. Týně uklouzly tlapky a zahučela do plné vany po hlavě. Velmi mně to překvapilo, nečekala jsem tolik lásky.
Asi usoudila , že na vodě nic závratného není, protože od té doby už mně do koupelny šmírovat nechodí a nebo jen zřídka, většinou jen tehdy , když má hlad a chce abych jí dala jídlo.
Myslím, že dodnes nepochopila, co je na koupání ve vaně tak úchvatného , protože když občas trvám na tom, že se prostě vykoupat musí , že od pavučin a listí ji opravdu do postele nevezmu , strašně prská a vyhrožuje a následně se mnou asi 2 dny nemluví.