Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Jablečné šílenství .

28. října 2011 v 14:26 | Hanka |  Co se děje u nás
Že tu máme podzim , to jsem nepoznala jen podle citelně chladnějšího počasí , věčně mokrých chodníků , ale také podle toho , že vypuklo jablečné šílenství.
Pod námi je neudržovaná zahrada . Už tři roky se jí snažíme dostat do pronájmu od města , ale původní pronajímatel se jí nechce vzdát , přestože na ní nic nedělá a vypadá to , že ani dělat nechce. Na této zahradě rostou nějaké ovocné keře a dvě zanedbané jabloně , které jsou nicméně rok co rok obsypané vcelku chutnými jablíčky . Co je to za odrůdu , ví snad jen Pán Bůh . Ale jsou poživatelné , šťavnaté a i docela sladké. Škoda jen , že stromy trpí padlím a někdy i skvrnitostí plodů , že stromy jsou plné vlků a potřebují prořezat . ( Aby nedošlo k mýlce zde se nejedná o šelmy psovité , ale o přebytečné větvičky , které rostou do koruny a více méně překážejí a vysilují strom. )

Jednoho dne , když jsem přišla z práce domů , jsem málem zakopla o velkou bednu s jablkama . Kde se tam vzala , jsem si lehce domyslela. Taťka se dopustil zahradního pychu a posbíral spadaná jablíčka na sousedovic zanedbané zahradě. Bylo mu líto jak tam v trávě hnijí . Bylo nad slunce jasnější , že nedbalý soused s nimi nic dělat nehodlá , protože jsme ho neviděli už celé týdny .
Tak dobře , vyhrnula jsem si rukávy a dala se do jablek . Věnuju jim už třetí den svého vzácného volna a jablek nějak neubívá. Asi proto, že taťka navštívil sousedovic zahradu ještě asi dvakrát a pokaždé toho byl velký koš - bramborák . Jablíčka se postupně měnily na : křížaly , povidla , přesnídávku , náplň do závinu a kompot . A ze slupek čučo ( viz recepty ) . Tak jen doufám , že nás nikdo ( třeba závistiví Romové , kterých je u nás plno ) , neobviní z krádeže . Snažím se dostát heslu ŽIJ A NECH ŽIT , ale závistiví lidé se najdou všude , třeba jen proto , že si na jablíčka dělali zálusk sami a my je prostě jen předběhli .
Mimochodem podobného pychu jsem se dopustila i já sama . V létě na kanadských borůvkách a ve stejné lokalitě . Nechtěla jsem se dělit s nenechavými kosáky . Snad mi to Pán Bůh jednou u posledního soudu odpustí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Majka Majka | Web | 28. října 2011 v 18:29

Dala bych si křížaly :-)

2 Jana Jana | Web | 28. října 2011 v 20:25

Správně.Má to sebrat někdo jinej,velebnosti :-)?Kdo umí,umí a kdo se stará ten má.Bylo by škoda je tam nechat ležet,takhle je aspoň někdo využije a je vidět,že ty se o to postarat umíš.Mám ráda jablečná povidla a tímhle článečkem jsem si připomněla,že chci ještě dnes upéct jablečný koláč na který jsem si přinesla recept včera z práce.

3 Macin Macin | Web | 29. října 2011 v 8:50

Z vlastní zkušenosti vím, že se závist mění v nenávist. Jablíčka miluji, na chalupě jich moc nemáme, ale kus dál je obrovský sad, kde si za pár korun, můžeme koupit nádherná a hlavně moc dobrá jablíčka. Pan sadař je pěstuje s láskou a je to na nich znát.

4 Veki Veki | Web | 29. října 2011 v 10:58

A jsem zvědavá, jaký bude ten koláč, který jsem z nich dnes upekla.

5 Lucie Lucie | Web | 29. října 2011 v 19:30

Dříve jsme měli na zahradě taky asi 5 jabloní, postupně jsme ale všechny stromky dali pryč.. Jablka jsme všechna nevyužili, to se nedalo ujíst :-)

Včera přinesl tatínek z práce od známého jablečný mošt, neměla jsem ho už několik let, to byla dobrota! :-)

6 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 30. října 2011 v 3:38

[4]: Věruš byl moc dobrý , doufám , že na tebe něco zbylo.

7 VendyW VendyW | Web | 31. října 2011 v 9:32

Jablka, náš věčný boj. Když jsme se přestěhovali z Prahy na venkov, měli jsme na zahradě zbytek jabloňového sadu. Ovšem vysázeného ještě původními majiteli, tedy občany německé národnosti.Jelikož to byly opravdu staré a ne moc dobré odrůdy, něco se skácelo a vysadily stromy nové, lepší. A nastal boj s větrnými mlýny. Dům nemá sklep takže jablka není kde uskladnit. Vždycky se mi podařilo něco porozdat mezi sousedy, něco zpracovat, něco udat babičkám v Praze, ale stejně valná většina končila na kompostu. Teď se počet ustálil na čtyřech stromech, dva další se budou muset skácet a mám dojem že i příští rok to čeká ten poslední z nově vysázených(tedy nově před 20ti lety). nějak se tu nesžily s místními podmínkami. Ostatně ani já ne....

8 Amelie Amelie | Web | 31. října 2011 v 15:52

My jablka kupujeme. Dla bych si jablečný mošt..ten pravý, čerstvý.. už jsem ho neměla snad 10-13 let...

[7]: Já jsem si taky nezvykla...ani po 16 letech. Když jedeme na návštěvu na Moravu, říkám, že jedu domů a manžel se zlobí. Říká- doma máš tady... :-?

9 Lydie Lydie | 31. října 2011 v 22:26

[8]:
To je normální-já i po 43 letech říkám,že jedu domů...Jinak tam bych už žít dávno nechtěla-staří i někteří vrstevníci umřeli,mladé neznám.Tak tam jezdím k rodinám sestry a švagrové-bratr také už nežije...

10 Lydie Lydie | 31. října 2011 v 22:29

Na sousední neudržované zahradě chodím sbítat hrušky-jsou vynikající.Majitelé zemřeli před 20 lety-nový to moc neřeší.
Za to těm pův.majitelům dám občas na hrob květiny nebo svíčku-oni neměli děti a ostatní příbuzní už také nejsou.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama