Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Listopad 2011

Co dělá vítr když nefouká.

28. listopadu 2011 v 23:51 | Hanka |  Pohádkový svět nejen pro děti

Byla jednou jedna malá hrozně zvědavá holčička, říkejme jí třeba Andulka. Andulka byla samé proč a nač, že jí tatínek s maminkou, ba ani babičky a dědečkové nestačili odpovídat. Paní učitelka už také nevěděla odpovědi na její neustálé proč. Ale zatím , vždycky si vždycky věděli rady.
Až jednou přišla Andulka s otázkou : Co dělá vítr , když nefouká ? Divili tatínek s maminkou, divili se dědečkové a babičky, divili se sousedé i paní učitelka. Kde to dítě přišlo na takovou divnou otázku ?
Ale Andulce pořád zněla v hlavě otázka : Co dělá vítr , když nefouká ? Ptala se všech dětí ve škole, ptala se lidí na ulici, ptala se zvířátek v lese. Ale nikdo nevěděl , co vítr dělá.
Když už s tou otázkou přiváděla rodiče k zoufalství , řekl jí tatínek , když vítr nefouká tady , tak fouká jinde. Ale Andulku ta odpověď neuspokojila. To přece není možné ,aby vítr pořád foukal, musí přece taky odpočívat. Jenže jak a kde odpočívá vítr ? Co dělá vítr když nefouká ? Co dělá vítr , když nefouká ? Pořád dokolečka.
Jednou si Andulka hrála se svou kamarádkou Mařenkou a zase jí napadla ta její věčná otázka. Ale Mařenka to také nevěděla. Zeptala se však maminky. Maminka se podívala na obě děvčata takovým zvláštním pohledem a řekla, aby zítra Andulka s Mařenkou přišly za ní do továrny. Mařenčina maminka pracovala v továrně na bonbóny.
Když druhý den obě dívky přišly do továrny na bonbóny, vzala je Mařenčina maminka dovnitř a ukázala jim , jak se vyrábějí nejrůznější druhy bonbónů. Všude byla nádherná vůně, všude to funělo a foukalo teple a sladce. Andulce ta sladká vůně stále více připomínala větrové bonbóny. Andulka chvíli stála , rozhlížela se a vdechovala tu příjemnou sladce větrovou vůni.
Najednou se Andulce rozzářily oči. Už vím , vykřikla a vyběhla ven . Už vím ,co dělá vítr když nefouká. Maminko , tatínku já už to vím. Když vítr nefouká , tak chodí spát do továrny na větrové bonbóny, proto to tam pořád tak fouká. To vítr oddechuje ze spaní a ten jeho dech se schová do bonbónů.
Od té doby se snažila Andulka zjistit odpovědi na své otázky nejprve sama a teprve když si nevěděla rady, ptala se ostatních. A tatínek a maminka byli na svou chytrou holčičku moc pyšní .

Tvarohové hrudky

27. listopadu 2011 v 15:00 | Hanka + Iva |  Recepty
Včera se nám ohlásila návštěva. No jo , doprčic, co jim nabídneme ke kávě ? Začala jsem listovat mým stoletým receptářem. Sláva už to mám. Tvarohové hrudky. Jsou rychlé , dobré a dají se jíst teplé , takže není třeba čekat až vychladnoua mohou se hned servírovat.
Potřebujeme : 22dkg polohr. mouky, jeden tvaroh, 4 lžíce rumu, 3 vejce, 4 lžíce mléka. prášek do pečiva, močk. cukr na obalení ( dá se použít i krupicový ).
Vše se smíchá dohromady, vznikne husté těsto. Kávovou lžičkou vykrajujeme malé hrudky a smažíme v rozpáleném oleji ze všech stran. Doporučuju přizvat si pomocníka na obalování , protože až se pánev pořádně rozpálí , půjde to rychle a sotva budete stíhat otáčet hrudky a obalovat hotové.


JEN SE PO NICH ZAPRÁŠILO.

O staré tramvaji

26. listopadu 2011 v 23:45 | Hanka |  Pohádkový svět nejen pro děti
V jednom městě , v jedné ulici byla jedna vozovna. Kdo neví , co je vozovna , tak to je taková veliká garáž , kam chodí spát tramvaje.
A v té vozovně se vždycky večer, když už každá z tramvají stála na své koleji a všichni řidiči odešli domů ke svým ženám a dětem , povídalo krásné dlouhé povídání.
Někdy povídaly ty starší a zkušenější tramvaje a ty mladší poslouchaly. Jindy povídaly ty mladé o svých snech a přáních. Každá z nich měla jiné přání a snila o něčem jiném. Jedna se chtěla stát nejlepší tramvají na světě , jiná chtěla vozit jen samé hodné lidi , kteří by ji vždy za úspěšné dojetí na konečnou odměnili potleskem , další by ráda objela celou zeměkouli .Zkrátka ,co tramvaj, to jiný sen a jiné přání. Když dopovídaly , popřály si dobrou noc a usnuly.
Všechny tramvaje spaly , jen jedna ne. Byla to ta úplně nejstarší tramvaj na té úplně nejposlednější koleji v úplně nejzastrčenějším koutě vozovny. Byla už takzvaně na odpočinku. Bylo jí bezmála sto let. Však byla také úplně jiná , než ty druhé. Ostatní tramvaje byly červené s bílým pruhem a stařičká tramvaj byla oranžová jako pomeranč.
Také znala krásné dlouhé příběhy a také měla své sny , ale neodvažovala se ozvat. Už dlouho stála v koutě vozovny , poslouchala co vypráví ostatní tramvaje a jen si představovala, jak asi ten dnešní svět vypadá. Neznala jej a připadal jí krásný. Tak jen snila , že se jednou , aspoň jednou ještě, podívá ven do ulic, kudy kdysi jako mladá vozívala lidi do práce a za zábavou. Jací jsou asi lidé dnes ? Jsou stejní nebo jiní než bývali kdysi ? Jak se asi změnily domy , parky a ulice ? Jestli pak ještě stojí na rohu ten sloup s plakáty , co vždycky nabízel skvělou zábavu . Jestlipak ještě chodí ulicemi prvomájový průvod ? Ten se jí vždy tolik líbil. To ji vždycky ověnčili a ověsili praporky a jela vyzdobenými ulicemi a lidé volali " sláva a ať žije první máj " a odpoledne je vždycky vozila do lesního divadla na pohádku.
To si vždycky představovala stařičká tramvaj na poslední koleji. Všechny ostatní tramvaje spaly a ona spát nemohla. Jednak nebyla unavená celodenním ježděním, jednak už spala pro své stáří špatně a jednak jí bylo každou noc hrozně moc smutno. Cítila opuštěná a zbytečná." Proč jsem ještě tady , proč , když jen stojím a nic nedělám , když už nevozím lidi do práce a děti do školy ", plakala stará tramvaj.
Jednou už jí smutek dusil tak, že se až roztřásla a malý zvoneček nad kabinkou pro řidiče se rozklinkal. Jedna ze starších tramvají stojící nejblíž se probudila. " Proč pláčeš stařenko " ,zeptala se jí. Stará tramvaj se zalykala pláčem. Když se po chvilce trochu uklidnila stručně pověděla své mladší družce , co ji trápí. Trochu se jí ulevilo, když se mohla aspoň vypovídat a někomu se svěřit se svým smutkem, svými sny a přáními. Dokonce potom na chvíli usnula.

Jednoho dne byl v tom městě nějaký moc velký svátek . Ulice byly vyzdobené prapory a květinami , lidé nešli do práce a děti měly ten den volno ze školy.
Najednou přišli muži v zelených kombinézách , vyvezli překvapenou tramvaj z vozovny a začali ji umývat, leštit a zdobit. Pod proudem vody a horou mýdla zasvítila na staré tramvaji zase po letech její krásná oranžová barva. Tramvaji to dělalo moc dobře. Už dlouho se tak pěkně nevykoupala. Pod vrstvou prachu už nebyla její barva vůbec vidět. Když byla krásně umytá a nazdobená, přišel k ní nějaký starší pán a láskyplně ji pohladil po naleštěném světle. " Nazdar holka, to jsem rád , že tě ještě vidím ", řekl měkkým bručlavým hlasem a staré tramvaji se zdálo , že ten hlas zná. No ovšem , vždyť už ví. To je přece její dávný řidič , pan Poláček, který s ní tenkrát jel na její poslední jízdě. Když se loučili plakali oba.
Stará tramvaj si připadala jako ve snu. Nebo snad umřela a dostala se do nebe? Ale ne , přece jen to všechno pravda.
Pan Poláček vlezl do kabiny řidiče a vyjel s překvapenou tramvají do ulic. Stará tramvaj vesele zvonila a lidé mávali a volali sláva. Udiveně se rozhlížela, jak se ten svět přece jen tolik nezměnil, že plakátovací sloup stále nabízí program kin a zve do cirkusu , že koleje místy sice vedou přece jen trochu jinudy než dříve, ale trasa je pohodlněší i když trochu delší a lidé jsou stále usměvaví a mají dobrou náladu.

Den utekl jako voda. Stará tramvaj se vrátila na svou zastrčenou kolej do kouta vozovny. Byla moc unavená , ale převelice šťastná. Pan Poláček slíbil, že se za ní zajde občas podívat . Tu noc stará tramvaj neplakala. Dokonce večerní povídání patřilo jen jí. Tichým hlasem dopovídala svůj příběh. Tramvaje pomalu usínaly jedna po druhé. Dokonce i stařičká tramvaj spala celou noc a zdály se jí moc pěkné sny.

Dárek pro taťku

23. listopadu 2011 v 22:09 | Hanka + Iva |  Zpovědnice
Tak se mi podařilo nemožné. Sehnala jsem dárek pro chlapa , který jsem schopná akceptovat a nemám problém s technikou.


Je to focené mobilem , foťák si odvezla Věrka do Olomouce, tak se nade mnou slitovala druhá dcera. Ještě , že jich mám tolik. Nechtěla jsem to rozbalovat , je to focené v krabici , tak proto ta čára uprostřed.
Když jsem je viděla poprvé , myslela jsem , že jsou z keramiky. Ale nejsou. Jsou dřevěné a budou se nám do roubenky báječně hodit. Vypadají jako patinované , což je samozřejmě záměr. Mám z toho moc velkou radost a doufám , že se budou taťkovi líbit.

Jak se vlastně želva hledá

19. listopadu 2011 v 23:39 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Řeknu vám rovnou , špatně. Nikdy bych nevěřila, jak je želva rychlá. Než se otočíš, zmizí v trávě. A vždycky si najde bezvadný úkryt . Můžete stát přímo nad ní a pokud se nepohne tak ji nevidíte.

Jako dítě jsem samozřejmě chtěla nějaké zvířátko. V tom jsou všechny děti stejné. Samosebou , že nejraději pejska. Vlastně v domě už jeden pes byl. Ale nebyl jen můj, byl strejdy a tety.
Tak rodinná rada rozhodla , že jeden pes v domě stačí a já dostanu želvu.
Podezírám rodiče , že vybrali želvu hlavně proto, že je od ní půl roku pokoj , protože spí spánkem spravedlivých zahrabaná v listí a hlíně.
Želva má ,aspoň z hlediska dospělých, spoustu výhod :
- Nemá srst, takže nemůže línat a nechávat za sebou chlupy všude kam vleze, tím pádem je vhodná i pro alergiky ( nikdy jsem nebyla alergik ).
- Je nenáročná na krmení , spokojí se s pampeliškovým listím, mrkví, salátem a jinou běžně ( i tenkrát ) dostupnou zeleninou.
- Nemusí být v bytě ( my ji měli v létě na zahradě v ohrádce ).
- Je nenáročná i při cestování , stačí jí, na převážení v autě, krabice od bot , vyložená starými novinami.
- Nepotřebuje drahé očkování ( tenkrát toho moc o želvách nevěděli ani veterináři ).
- A jak již zmíněno výše , půl roku si vklidu spí a v podstatě nepotřebuje ani to minimum běžné péče.

Ale pro malého člověka , který touží po chlupatém kamarádovi, má i nějaké ty nevýhody :
- Vůbec není chlupatá.
- Nedá se s ní mazlit , ani jinak si hrát , protože zaleze do krunýře a pokud je hodně naštvaná , syčí jako had.
- Nedá se naučit dávat pac a skákat přes klacek a vůbec je s ní zábava asi taková , jako s kusem dřeva.
- Nedá se vzít tajně do postele.
- Nedá se vzít na procházku na louku.
Pro dítě jsou takové nevýhody docela podstatné chyby. Ale usoudila jsem , že lepší želva než-li nic a vzala zavděk nabízeným zvířátkem.
Časem jsem zjistila , že sice není chlupatá , ani mazlivá , ale není zase tak úplně hloupá , jak by člověk čekal od plaza. Cestovala s námi téměř všude a po čas jízdy autem jsem ji většinu času držela na klíně . Asi cítila teplo , tak vždycky vystrčila hlavu a nechala se hladit po spodní straně krku. To bylo určité vyznamenání , protože to si nenechala líbit od každého.

Jak zmíněno výše, v létě byla na zahradě v ohrádce. Měla tam boudičku vyloženou senem , kam se vždycky zahrabala na noc , měla tam nízkou misku pod květináč a v ní vždy trochu vody . Jednak k pití , jednak na koupání. Koupala se ráda. Vodu milovala hodně vyhřátou. Občas se ohrádka musela poposunout na jiné místo. Jednak , aby měla dostatek čerstvé trávy, ale hlavně proto , že vždycky vyhrabala díru a pokud se jí v tom včas nezabránilo , vyhrabala ji tak velkou , že se protáhla ven. Jednoduše vzala roha. Když se dostala ven , vždycky a neomylně táhla na východ. Ne , že by tak milovala naše východní sousedy , ale jak jsem se dočetla , byla to želva čtyřprstá , která pochází z východoasijských stepí a zřejmě toužila najít a navštívit své příbuzné. Občas jsem ji pouštěla i na procházku, ale to jsem musela mít oči na šťopkách a nevzdalovat se ani na krok.
Nevím, kdo vymyslel pořekadlo , pomalý jako želva. Ten, kdo ho vymyslel , určitě nikdy neviděl , jak umí želva rychle pelášit. A když se jí podaří zmizet , jak špatně se hledá. Má dokonalé maskování. Vejde se i pod nízké keříky a když se skutálí třeba ze schodů a zůstane ležet na zádech , umí se převrátit zpět na nohy. Nebojí se psů , ani jiných u nás běžně dostupných zvířat. Když si pes chce čuchnout, schová se do krunýře a dělá , že je nejedlá. Když to nepomůže a otravný dotěra pořád doráží zasyčí a to většinu zvědavců odradí.
Však také moje želva, díky svým nepozorovaným zmizením občas strávila pár dní někde v sousedovic zahradě. Jednou mi jí sousedka přinesla s tím , že si ji mám lépe hlídat, že z ní mohla mít smrt. Že prý sbírala jahody a myslela , že má v jahodí hada. Občas přespala ve skalce ,protože jsem ji nedokázala večer najít.

Jeden útěk však byl poslední. Jeli jsme na pár dní do tehdejší NDR k nějakým známým a do zahraničí jsme želvu vzít nemohli. Teta se tedy uvolila , že se o ní postará. Nevím jak se starala , to jsem se nikdy nedozvěděla, ale když jsme se vrátili, stála ohrádka na stejném místě jako při odjezdu, v rohu díra , že by jí prolezl mamut a želva byla pochopitelně pryč. Počkala jsem pár dní , jestli se neukáže někde u sousedů, ale když jsem se týden o želvě nic nedověděla, bylo mi jasné , že už ji nikdy neuvidím.
Nevím jak skončila. Jen doufám , že si z ní nikdo neudělal želví polévku. Snad ji někdo našel a buď si ji nechal , nebo ji odnesl do ZOO. Ale myslím , že nejpravděpodobnější verze je ta , že se někde toulala volně v přírodě a když přišla zima , zalezla někam pod keř a nepřežila zimu.
A tak jsem pozbyla želvu . ČEST JEJÍ PAMÁTCE !!

Září

19. listopadu 2011 v 21:25 | Hanka |  Veršovaný rok
Hola , hola!
Škola volá,
už se těším na děti,
zase bude spousta her, legrace a napětí.

Ptáčkové se rozloučili, odletěli na jih.
Kdy se vrátí ? Uvidíme , to záleží na nich.
Ze strnišť už vítr fouká,
brzy bude bílá louka.

V září je čas na draky,
vyletí až nad mraky.
Babí léto kraluje ,
barvami vše maluje.

Časný podzim hojnost skýtá,
mrazík ještě nezavítá.
Jabka ,hrušky , ořechy,
sklízíme i ze střechy.

Zvířátka se dobře mají ,
louky spousty trávy dají.
A na zimu sena dost,
vítán bude každý host.

Srpen

18. listopadu 2011 v 16:32 | Hanka |  Veršovaný rok
Slunce sálá, pole voní,
skřivan svoje písně zvoní.
Kombajn jede pole žít ,
o žních já si nechám snít.

Letní bouřka , hromy , blesky,
že se bojím? Třesky plesky.
Večer nebe plné hvězd
každá nese dobrou zvěst.

Srpen však už podzim tají,
vlaštovičky slety mají.
Čekají až přijde čas,
odletět, vrátit se zas.

Teplo , teplo, teplíčko.

17. listopadu 2011 v 21:20 | Hanka |  Jak to dělám já
Topíme elektrikou , takže tento článek , bude i o elektrice, vlastně hlavně o elektrice.

Že se v dnešní době člověk snaží šetřit energiemi a přesto jsou stále dražší je každému známo. Jsou jistě alternativní zdroje elektrické energie , jako třeba solární panely, nebo malá vodní elektrárna . To jsou jistě prima věci , v podstatě není člověk téměř vůbec závislý na zdroji z venčí , ale vstupní investice je pro většinu lidí příliš vysoká ( i když do budoucna se jistě vyplatí ) a v mnoha objektech není něco takového vůbec možné z nejrůznějších důvodů instalovat.

První zimu jsme topili pouze elektrokotlem . Vcelku to ušlo i když trenýrkovou teplotu si představuju jinak . Ale dobrý , člověk nesmí být rozmazlený a měl by se spokojit s tím co má.
Následující léto se taťka začal hrabat v chalupě , tzn . že vyřezal schnilé trámy a vyzdil vzniklé díry , které tak vznikly, udělala se tepelná izolace a celé se to zakrylo sádrokartonem. Vyměnili jsme okna na obou stranách domu ( do ulice i do zahrady ). Jenže to teplo pořád nebylo ono. Náš kotel byl buď slabý , na to aby utáhl celou chalupu , nebo jsou tady nějaké neviditelné díry.
Vzpomínala jsem s nostalgií na krbová kamna , která jsme měli v předchozím bydlišti. Tady jsme měli jen otevřený krb a to je na houby. Sice to vypadá úžasně a romanticky, ale co se týče tepla , když je venku -15 st. ,tak to stojí za houby. Na nápad nás přivedl až úklid po loňských povodních. Taťka přišel na nápad , že vybourá krb a místo něj dáme krbovky . BINGO!!! To je nápad. Jak mínil , tak udělal. Během dvou dnů , byla z krbu jen hromada cihel. Nastalo hledání vhodných krbových kamen a porada s kominíkem. Byla nám doporučena krbová kamna bez výměníku ( bohužel ) do 9 kw. A to vzhledem zúžení v horní části komínu. Kamna jsme koupili a o loňských Vánocích prvně zatopili. Dřeva dost , kamna topila jedna radost. Loňská zima byla dlouhá a docela studená , ale my jsme se konečně ohřáli. Hned se lépe chodilo do zimy , když jsme věděli , že se doma pořádně ohřejeme. Pokaždé , když byl někdo doma celý den, tak se topilo krbem.

Jinak se snažíme šetřit elektrikou i jinak.
- Máme bodovky a svítíme jen tam , kde to momentálně potřebujeme.
- Na noc, nebo při celodenní nepřítomnosti, vypínáme všechny spotřebiče , které zrovna nepracují, ze zásuvky.
- Pokud vařím více jídel, snažím se je připravovat tak, aby šly po sobě na jednu rozpálenou plotýnku . To samé platí i u pečení . Když peču maso , tak se snažím připravit si těsto na koláč tak, aby šel do trouby hned po vytažení masa z trouby.
- Menší množství jídla ohřívám v mikrovlnce
Přesto všechno jsem čekala, že za elektřinu budeme zase platit " majlant ". A ejhle . Když přišlo vyúčtování tak jsme k velkému překvapení zjistili, že nám vrací 7 000 kč.

Myslím, že nám vraceli tolik, díky kamnům .
Takže jedna rada na závěr . Pokud je to jen trochu možné , pořiďte si krbová kamna , hodně ušetříte za plyn i elektriku.

Část vánočního dárku pro nejmladší dceru

17. listopadu 2011 v 16:36 | Hanka + Věrka |  Háčkem , jehlicí a pod.
Konečně budou i fotky. Věrka se nade mnou smilovala , když viděla jaké jsem poleno a pomáhá mi vkládat fotky , abych také přispěla svou troškou do mlýna, co se týče ručních prací. Je mi jasné , že mnohým z vás se nemůžu rovnat , ale chci se také pochlubit .
Těchto pár kousků mám zatím hotových pro malou Růžu k Vánocům . Pořád chce nějaké oblečky na asi pět Barbín . To je věčné téma . Většinu z nich a i oblečky sdědila po starších sestrách. Samozřejmě , že se jí líbí každá nová, kdo by odolal , že . Asi jsme nebyly jiné.
Tak a nyní slíbená "módní přehlídka " :


Fialový model : sukně, tričko, klobouk.


Růžové šaty s modrým páskem.


Dvě kámošky.


Přituhlo. Modrý kabát se žlutým lemem a čepicí.


Předchozí model , doplněný šálou.


Detail.


To je zatím vše co mám hotové. Ještě na něčem pracuji, tak jsem zvědavá co ještě stihnu.

Koláč s kokosem

15. listopadu 2011 v 9:12 | Hanka |  Recepty
Náročnější koláč pro slavnostní příležitosti , ale kdo jednou ochutnal , bude se k němu stále vracet.

Potřebujeme : 5 vajec , 10 dkg cukru , 20 dkg Hery ( nebo másla , nedoporučuju nahrazovat levnějším tukem ) , 30 dkg hl. mouky , 1/2 prášku do pečiva , 15 dkg kokosu , 15 dkg mouč. cukru , 2 vaničky tvarohu.

Žloutky oddělit od bílků. Přidáme krupicový cukr , Heru , hl. mouku a prášek do pečiva . Důkladně promíchat . vznikne hodně tuhé těsto , které vymačkáme velmi pečlivě na plech. Musí být pečlivě a rovnoměrně , jinak se bude špatně propékat. Potřeme nádivkou , nejprve tvarohovou a potom kokosovou.

Nádivka tvarohová : 1/2 kg ( 2 vaničky nebo kostky ) tvarohu , mléko .
Tvaroh s mlékem rozmícháme tak , aby byl tveroh vláčný a dal se dobře roztírat , nalijeme na koláč pečlivě rozetřeme a připravíme druhou nádivku.

Nádivka kokosová : 5 bílků , 15 dkg mouč. cukru , 15 dkg kokosu . Z bílků ušleháme tuhý sníh , přidáme cukr a jenmě vmícháme kokos . Rozetřeme na tvarohovou nádivku. Pečeme při 150 st. Opatrně , nesmí se spálit . Kokos musí zůstat lehce růžový.

KOKOSOVE POTĚŠENI A NADHERNĚ VONI.