Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Leden 2012

Růženka peče

30. ledna 2012 v 0:14 | Hanka + Iva |  Recepty
Dnes bylo pro dvě třetiny rodiny pracovní odpoledne. Taťka s Věrkou se dali do lakování nového schodiště , děti byly chvilku sáňkovat , ale Růženka , která si včera narazila ruku , to venku dlouho nevydržela . Přišla domů a začala fňukat. To strašně nemám ráda a bylo třeba ji nějak zabavit. Pomohla jsem ji zout boty a sundat oteplováky .
Začala se zajímat o to co dělám. Řekla jsem jí , že dělám na svačinu mrkvovo jablečný salát . Mňam , udělala a ptala se, nechceš pomoct ? No , nevím , jestli by s tou bolavou rukou zvládla strouhání tvrdé mrkve. To jí dá zabrat i když má obě ruce v pořádku.
Tak jsem jí nabídla , jestli nechce sama upéct perník. Okamžitě souhlasila.
Tak jsem jí připravila vše , co k tomu potřebuje.
-Polohrubou mouku , mléko , 2 vejce , cukr , kakao , olej , prášek do perníku a do pečiva.
Dala do mísy 3 skleničky mouky , 2 skleničky cukru , 2 skleničky mléka , 1/2 skleničky oleje , 1 lžíci kakaa a prášky do perníku a do pečiva a vejce.


Přidáme mléko , aby těsto bylo pěkně vláčné.


Rozbijeme vejce . Se zabandážovanou rukou se to špatně dělá.


Nezapomenout na prášek do pečiva.


Důkladně zamíchat.


Ochutnáme . Růženka ....


i maminka.




Věrka po lakování taky dostala hlad a krmí se suchým rohlíkem.


K svačině byl mrkvovo jablečný salát .


Ještě ochutnat a hotovo.

Růženka byla moc pyšná na svůj první samostatný perník . Určitě to bude zítra vědět celá třída , že pekla skoro sama perník. Brácha s taťkou se prali o to , kdo z nich zbaští poslední ukrojený kousek na talíři. Nakonec se bratrsky rozdělili. A o mrkvovo jablečný salát byla taky boxovačka. Obě kuchařky byly spokojené.

I to se v životě stává

27. ledna 2012 v 5:25 | Hanka |  Zpovědnice
Povím vám dva drobné příběhy , trochu humorné a trochu k zamyšlení . Ten první jsem slyšela vyprávět , toho druhého jsem byla nechtěně svědkem.

Příběh první:

Jeden můj kamarád mi kdysi vypravoval , jak se jeho bratr Karel chtěl ulít z vojny . Prostě to hrál na modrou knížku. Ale bohužel , nedomyslel malou drobnost a ostuda byla na světě.
Karlovi se na vojnu hrozně moc nechtělo. Nebyl jediný. Zjistil si koho na vojnu neberou a proč. Šlo mu hlavně o diagnózy. On sám byl zdravý jako řípa a sám by to na žádnou diagnozu hrát nemohl . Snad jen zápal švindlu a to je diagnóza , která nemá číslo a léčit se nedá.
Mimo jiné zjistil , že diabetici na vojnu nemusí , protože hrozí komplikace v důsledku nízké hladiny cukru v krvi a co s takovým vojákem v poli. Když to zjistil , zajásal. Jeho slečna se kterou chodil , byla diabetička už od dětství. Vysvětlil dívce situaci a ona ráda souhlasila s malým podvodem. Kdo by také nesouhlasil , když byla šance , že by se nemuseli na dva roky rozloučit.
U odvodu musel každý rekrut odevzdávat moč . Byla to běžná praxe a nikoho to nepřekvapovalo . Milý Karel předložil odvodní komisi moč své dívky. Potom prošel celým řízením , jako by se nechumelilo a ještě se tvářil , jako by se na vojnu moc těšil. Když velitel dostal do ruky Karlovy výsledky z laboratoře, usmál se a zavolal si Karla zpět. Karel se vráti a celý blažený se těšil , že teď konečně přijde ta chvíle , že mu oznámí , že má zdravotní problém a že ho tedy na vojnu nevezmou.
Ale jaké bylo jeho překvapení , když velitel před celou komisí řekl : Karle, že jste diabetik , to bychom vám věřli , ale že jste těhotný , to vám tedy nevěříme. Karel zůstal celý skoprnělý , červenal se až na zadku , popadl odvodový list , neřekl ani nashledanou a zbaběle utekl.
Překvapení bylo o to větší , že o svém těhotenství zatím ještě nevědělo ani Karlovo děvče a dozvěděla se to takovým kuriózním způsobem.



Příběh druhý:

Tohoto příběhu jsem byla tak trochu nedobrovolně svědkem. Čekala jsem u gynekologa v kabince už nachystaná ke vstupu do ordinace , ale paní doktorka se stále dohadovala s nějakou paní, že je těhotná.
Paní odporovala , že to není možné , že už je několik roků vdova , že děti už má dospělé a s žádným přítelem nežije a že ty potíže , které má , že jsou určitě způsobeny přechodem . Ale lékařka trvala na své diagnóze . že už podle velikosti dělohy bude tak ke konci čtvrtého měsíce , že by měla už brzo cítit pohyby. A že ještě pošle paní na ultrazvuk , aby se vše upřesnilo. Ale paní byla tvrdohlavá , že nemůže být těhotná , že to je určitě přechod , že její maminka taky měla přechod v jejím věku atd., atd.
Minuty utíkaly a ty dvě se pořád dohadovali o existenci a neexistenci těhotenství. Sedla jsem si na židli a se zájmem jsem je poslouchala. Stěna kabinky nebyla až ke stropu , takže ani nemusely křičet a bylo nádherně slyšet každé slovo.
Byla jsem zvědavá , co s té jejich debaty vyleze. A vylezlo .
Když už paní pomalu přecházela ze vzrušeného hlasu do hysterické fistulky a lékařka stále neztrácela svůj bohorovný klid a své přesvědčení, paní najednou ztichla uprostřed slova. Chvíli bylo ticho a potom z té ctihodné dámy vyjelo : Panebože , vždyť já jsem byla v lázních.
Překvapením jsem málem z té židle spadla . Takové rozuzlení sporu bych určitě nečekala. No vida a nemusela být ta ctihodná matróna ani panenkou Marií , jak jsem si zpočátku myslela a přece došlo téměř k neposkvrněnému početí.

Tak i takové legrácky dokáže napsat sám život . Kam se na něj hrabou všichni scénáristé světa.

Taky se chlubím

24. ledna 2012 v 21:34 | Hanka |  Zpovědnice
Dostala jsem to od Lucie také srdíčkové ocenění. Byla jsem překvapená , že si na mně taky vzpomněla. Jen mám problém , komu ho poslat dál. Skoro všichni mí oblíbenci už ho dostali . Tak to zkusím třeba se trefím k tomu , kdo ho ještě nemá a komu snad udělá radost. Připadám si jako bych měla pasovat nové rytíře. Takže prosím si přijďte pro své ocenění :
- Polly
- Signoraa
- Lucka
- Helena
- Babi Maňasová
Snad je to potěší.


LUCINKO , DÉKUJI JE TO OD TEBE MILÉ .Rozpačitý

A máš to !!!

23. ledna 2012 v 21:37 | Hanka + Iva |  Děti řekly ( udělaly )
Tento článek by měl patřit spíše k předminulému tématu týdne ( Pomsta ) ,ale mě to napadlo až po přečtení článku u Lucky od vraných koní , která psala o tom jak se její syn chtěl pomstít otci za výprask.
Náš Toník se chtěl pomstít své sestře dvojčeti za to , že si s ním odmítla hrát a raději dala přednost dívčí společnosti. A protože je gentleman , tak si vybil svůj vztek pouze na papíře. Takto to dopadlo.


Pak si to schoval, zřejmě vybil svůj vztek dostatečně . Myslím , že ty nadávky jsou dostatečně výmluvné jaký měl vztek. Nevím , kam na to chodí , doma za každou nadávku proti sobě dostávají bez varování pohlavek. Nejspíš to slyšel ve škole , nebo v družině , tam taky občas létají šťavnatá slůvka.

Mystický úplněk

22. ledna 2012 v 23:57 | Hanka |  Zpovědnice
Co si myslíte o vlivu úplňku ( a počasí vůbec ) na psychiku člověka ?

Teď se asi rozdělíte na dva tábory. Jedni ( nejspíš ti mladší ) budou tvrdit , že to je absolutní nesmysl , druzí budou tvrdit , jak za úplňku vůbec nemohou spát a jak při předpovědi počasí hlásí bio 3, že vůbec nevylezou z postele , aby náhodou nedostali infarkt.

Někde jsem slyšela nějakého pseudovědce prohlašovat, jaký to je nesmysl , že úplněk nemá na člověka žádný vliv , že to pouze pohádka pro děti a senzacechtivé dospělé. A o vlivu počasí si myslel to , že člověk má při špatném počasí horší náladu, protože musí trčet doma a nemůže provádět své navyklé aktivity. Netuším ,co byl zač , jméno jsem přeslechla , ale podle hlasu to byl mladík sotva odrostlý pubertě a dost možná , že ji měl zastydlou.

Nicméně mně přiměl k napsání tohoto článku.
Mám totiž trochu jiné zkušenosti. Ne vlastní ( na to mám možná ještě nízký věk , nebo málo chorob , nebo jsem mimořádně odolná ) , ale vždy se v práci hrozím služeb , zejména nočních s blížícím se úplňkem. A v den úplňku bych do práce nejraději nešla vůbec. Hned vysvětlím proč.
Starší a nemocní lidé se totiž pod vlivem úplňku mění. Ne na vlkodlaky a jiné bestie, ale i jinak naprosto normální a rozumní lidé se často pod vlivem měsíce stávají bandou bláznů a absolutně někým jiným , než jak je člověk zná za normálních okolností.

Např. se v noci vzbudí a bezcílně bloudí po chodbě , hledají svá vnoučata a když je zaženete zpět do postele , tak se s vámi hádají , že musí vstávat , protože jim ujede autobus do práce , přestože jsou už 20 let v důchodu.
Ti , kteří se sami za normálních okolností nepohybují , se snaží přelézat zábrany a někdy se jim to i podaří, a pak jsou z toho pády z lůžka , naštěstí málokdy s nějakými následky. Pokud se jim to nepodaří , tak křičí ( a že se to v noci rozléhá ) , perou se a trhají prádlo i hadičky od infuzí , hrabou se spícímu sousedovi v nočním stolku apod.
Podobná situace nastává , když sice není úplněk , ale žene se na naše území nějaká velká změna počasí. Pak sice v noci nebloudí po chodbách a nepadají z postele, ale zase jim je hrozně zle. Trpí bušením srdce , náhlými kolapsi a točením hlavy , bolestmi zubů ( prý i těch umělých ) , nebo náhlou dušností.
Zajímavé je , že toto všechno se děje většinou v noci ( nedostatek světla ). Ještě zajímavější je , že touto dočasnou ztrátou soudnosti , netrpí všichni , s největší pravděpodobností jsou to lidé psychicky labilnější , submisivní a většinou ti nejhodnější. " Tvrďákům " to je úplně fuk , jestli je , nebo není úplněk , nebo žene -li se na nás nějaká bouřka. A vůbec nejzajímavější je, že se to ( naštěstí ) neděje každý úplněk.
Někdy je asi slabší , nebo svit měsíce mírní oblačnost , ale pravdou je , a to ověřenou , že ani příliv a odliv není pokaždý stejný velký a to se opakuje 2 krát denně a přesto je pokaždý jiný.
Koneckonců i důvěryhodné statistiky uvádějí , že při úplňku vzrůstá ( prý až o 20 % ) počet případů sebevražd a trestných činů , ať už násilných , nebo loupežných.
Vždyť na čarovnou moc úplňku sázeli už pravěcí šamani a době nedávné i báby kořenářky , které přesně věděly , že některé byliny se musí trhat za úplňku , protože mají větší sílu.
A protože zastávám názor , že na každém šprochu , je pravdy trochu, věřím i v magickou moc úplňku, třebaže já sama s ním nemám bližší zkušenosti a to ani v dobrém , ani ve zlém.
Tak a teď si to přeberte !

Limonádový koláč

19. ledna 2012 v 12:20 | Hanka + Věrka |  Recepty
Tento koláč dělám moc ráda. Je poměrně rychlý a pokaždé může být jiný.

Potřebujeme na něj : 3 vejce, 10 lžic oleje , 25 dkg cukru , 40 dkg polohrubé mouky , 1 prášek do pečiva , 3-4 dl žluté limonády ( dávala jsem i červenou , chuťově je to stejné , jen má trochu jinou barvu ) .

Vše důkladně promícháme . Těsto je řídké a šumí. Velký pekáč, nebo plech s vysokým okrajem vyložíme pečícím papírem , těsto nalijeme a dáme péct na 150 st. Na upečenou a vychladlou placku ještě dáváme krém , nebo polevu .

Toto je oficiální poleva : 8 dkg rostlinného tuku , 15 dkg mouč. cukru , 3 lžíce kakaa , 3 lžíce rumu. Mícháme ve vodní lázni.

Tuto polevu jsem dělala jen asi jednou , nebo dvakrát když nebyla doma Věrka , která nemá ráda kakaové polevy. Pokud nemáte chuť , nebo čas dělat se s polevou , nebo krémem , stačí povrch vystydlé placky namazat marmeládou podle chuti. Nám se osvědčila jablková povidla. A posypat třeba kokosem . Kolikrát se mi stalo , že rodinka spořádala placku dřív , než jsem to stihla něčím namazat.

A takto vypadá ten poslední .


Jak vidíte chutnal. V době focení už třetina byla pryč . Ač to byla víceméně z nouze ctnost , protože se mi nechtělo jít nakoupit , tak jsem musela vyrobit něco k večeři a na dnešek k snídani . K večeři byla dršťková polévka a bramborové placky a jako zákusek tento koláč. A ještě zbylo na ráno.
Ale dneska už na nákup jít fakt musím !

Farní kostel v Chrastavě a naše perníková chaloupka.

18. ledna 2012 v 16:47 | Hanka + Věrka |  Co se děje u nás
Minule jsem slíbila , že vám ukážu náš kostel . Bydlíme přímo pod ním a každý den na něho koukám. Škoda , že se nedají pořídit snímky z vnitřku. V kostelích se fotí obecně špatně , protože tam je tma. A ten náš je kromě bohoslužeb zavřený. Klíče od něj má sice naše sousedka , ale nevím jak by se tvářila , když bych jí řekla , že chceme uvnitř fotit. Tak aspoň pár snímků zvenčí.


Zespoda a zezadu,




Z okolního parku.


Hlavní portál z přístupové cesty.

V noci , když je nasvícený ( což mi Věrka nechce nafotit , že neudrží foťák na dlouhou expozici ) , vypadá také moc pěkně. Ale možná by se daly na internetu najít noční snímky , pokud by měl někdo o to opravdu zájem. Často bývá na nejrůznějších prospektech.




A tohle všechno je naše perníková chaloupka z horní cesty. Toto jsou opravdu aktuální fotky a opravdu máme tolik sněhu. Vím , že pro ty kdo bydlí někde v horách to není zvláštního , ale tady je to spíš svátek , protože jsme pouhých 350 m n/m.
Ten dům v pozadí je minule zmiňovaný Führichův dům.
V létě až budou kvést juky , tak vám ukážu naši zahradu a chaloupku trochu zblízka. Mám sice něco v archivu , ale raději používám aktuální fotky.

Sněží , sněží , mráz kolem běží

16. ledna 2012 v 13:15 | Hanka + Věrka |  Zpovědnice
Tak do Chrastavy dorazila zima. Sice se zpožděním , ale přece. Je leden a děti ještě nevytáhly saně a dokonce ani boby. Nemělo to cenu , nebylo na čem jezdit. Ukážu vám jak to teď u nás vypadá.


Je to focené z obývákového okna Je to fotka ještě předpovodňová , ale chumelí úplně stejně . Jediný rozdíl je , že ten plot není , ten vzala povodeň a místo dřeva , které si plave někde v Baltu je hromada různých krámů , jejichž majitelem je náš taťka.
Ten hrázděný dům v pozadíé je místní pamětihodnost . Je to rodný dům Josefa Führicha , což je místní slavný rodák , malíř , který to ve Vídni dotáhl mooc daleko. Jak jinak v pohraničí - Němec. Ale obrázky maloval docela pěkné, převážně s náboženskou tématikou. Originál jeho obrazu " Madona v zeleném " je v místním kostele.
Kostel vám ukážu někdy příště , nemám ho nafocený . Je to kostel farní pro celé široké okolí, proto také velký a udržovaný . V noci nasvícený a slouží jako orientační bod , pro neznalé návštěvníky.

To je moje sestra !

14. ledna 2012 v 1:43 | Hanka |  Děti řekly ( udělaly )
To byly dnes dospělé dcery ještě malé , ta starší chodila do 3.třídy , ta mladší do 1. Samozřejmě , že chodily do družiny , jako většina dětí. Toho , co se událo v družině jsem svědkem nebyla . Vyprávěla mi družinová vychovatelka a ještě u toho vyprávění se svíjela smíchy.. Potom řekla , že je dobře , že se mají holky tolik rády.
No , asi se rády měly , ale , že by si to dávaly nějak najevo ? Nikdy jsem si nevšimla , že by jedna nebo druhá nějak zvlášť oplývaly láskou k svému sourozenci. Spíš mezi nimi panovala obvyklá sourozenecká rivalita.Asi něco ve stylu , co se škádlívá , rádo se mívá. Ne, že by se praly , to ne , ale hádaly se kvůli kdejaké blbosti a těch nadávek...Kráva, byla jedna z těch slušnějších.

Ale co vlastně v té družině událo. Holky byly každá v jiném oddělení , ale mohly se mezi sebou navštěvovat. A Věrka si vzpomněla , že má zrovna chuť poctít svou přítomností svou mladší sestru .
Iva si zrovna s něčím hrála, když se k ní přiřítil nějaký kluk , snad ze čtvrté třídy a chtěl jí tu hračku vzít. Nevím , zda si s tím chtěl hrát sám, nebo prostě jen chtěl dát prvňákovi pocítit svou věkovou i tělesnou převahu . Ale rozhodně si vybral špatný čas. Iva si samozřejmě nechtěla nechat hračku vzít a začala se s ním o ni přetahovat.
Věrka , která už stála ve dveřích . Chvíli sledovala tu nerovnou strkanici a když se schylovalo k pěstnímu souboji , tak zasáhla.
Věrka byla od miminka velké dítě. Byla největší ze třídy a i rozumově převyšovala většinu svých spolužáků. Když tedy viděla , že by její sestra měla dostat na budku , kvůli hlouposti , vběhla do třídy , odstrčila Ivu a postavila se klukovi tváří v tvář. Nedbala , že kluk je o rok , nebo o dva starší a že by tedy měla pociťovat povinný respekt mladšího ke staršímu.
Dala si ruce v bok , vypjala hruď a zhluboka se nadechla. Zdála se tak ještě větší než byla ve skutečnosti.( Něco podobného dělá ryba ježík , pokud je nebezpečí , že se stane něčí kořistí.) a důležitě, s důrazem na to , že ona je ta starší sestra říká klukovi " nech mojí ségru na pokoji , tu můžu mlátit jenom já." Kluk jenom zamrkal , blekotal něco o tom , že si to chtěl jen půjčit a odešel do svého oddělení.
Vychovatelka stála ve dveřích , sledovala jak celá scéna dopadne , byla ráda , že si to děti vyřešily sami a ona nemusela zasahovat a chechtala se na celé kolo.
Zajímavé , že ani jedna si tu příhodu nepamatuje a kdyby mi to neřekla vychovatelka , tak by to celé asi skončilo v propadlišti dějin.

Domácí housky podruhé

10. ledna 2012 v 21:15 | Hanka + Iva |  Zpovědnice
Věrce jsem slíbila , že až přijede domů z Olomouce , že jí udělám housky , protože když je viděla poprvé , začala ji honit mlsná. Došlo na až dnes , když už zase odjížděla . Začíná zkouškové období , tak jela předvést svoje čerstvě nabyté vědomosti. Mezi třemi nočními jsem neměla na tak náročnou činnost čas ani chuť, včera jsem byla ještě přešlá mrazem po poslední noční a strašně se mi nechtělo nic dělat. Tak jsem dnes hned ráno zadělala těsto , aby to stačilo vykynout. Dala jsem si s tím tu práci , že jsem odvážila jednotlivé kousky asi po 60 g a z každého kousku jsem upletla malou houstičku.
Z kila mouky bylo 29 asi 60 gramových houstiček. První plech jsem trochu pripekla , protože chleba se peče v naplno rozpálené troubě , ale houskám stačí míň vyhřátá . Druhý plech už dopadl o poznání lépe. Posypala jsem je mákem a hrubou solí . Věrka už se nemohla dočkat až vystydnou a sebrala mi jednu ještě úplně vařící přímo z plechu.
Myslím, že se povedly . Jen škoda , že nemám žádnou ošatku . Pěkně by se v ní vyjímaly. Tak jsou aspoň na oválném talíři.
A tady je výsledek.


Až k nám přijdou hosti , tak je místo obligátního chleba budu vítat houskou a solí.