Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Únor 2012

Pokračují v klubání

29. února 2012 v 17:23 | Hanka + Iva |  Co se děje u nás
Tak mi rozkvetl už i druhý hyacint .
Podle květináčku měl být fialový , ale jeví se spíš jako růžový , ale to nevadí , taky je krásný.
Když jdu kolem nich, úžasně zavoní . Kam se hrabou všechny osvěžovače vzduchu na světě .
Ještě čekám , že mi rozkvete bílý , ale ten má ještě zimu . Ve finále jsem zjistila , že každý z těch tří kytiček má dva květy , takže si to přivolávání jara trochu víc zpříjemním .


Pod okny mi pádí rozvodněná Jeřice , která je na 1.st povodňové aktivity a já úporně přivolávám jaro .
Asi se mu ještě nechce , zima byla dlouho za horami a teď si to chce u nás ještě trochu užít . Ale sníh už slezl úplně všechen , i ty hrozné hromady , špinavé a rozteklé . Aby taky ne , když i v noci jsou teploty nad nulou a už dva dny vytrvale prší.
Už se nemůžu dočkat až si rozložíme na zahradě stůl a dáme si čerstvě uvařené kafčo a něco dobrého k tomu. Nebo až si uděláme ohníček a opečeme si moc dobrého buřtíka od pana Ondrouše. Sám si je udí a neznám široko daleko lepší .

Už se těšííííííííííííím .

Malé zajímavosti I

28. února 2012 v 22:01 | Hanka |  Jak to dělám já
K nám do práce občas zavítá dealer s knížkama . Občas přinese velice zajímavé tituly , že člověk neví , co by si vybral , jindy to stojí za houby.
Tentokrát mě zaujaly dvě knížky . Pro děti jsem k narozeninám koupila Kuky se vrací a potom mě zaujala útlá knížečka , která se jmenuje PRAKTICKÉ RADY A NÁVODY PRO DOMÁCNOST , ZDRAVÍ A KRÁSU . Možná , že to někdo zná asi to prodávají i v běžném knihkupectví .
Takovéto knížky si kupuji zřídka , obvykle si opíšu jen to , co mě zaujme , ale tady toho je zajímavého tolik , že jsem neodolala a knížku jsem si koupila.
Některé rady jsou všeobecně známé , jako třeba , že při vaření těstovin , je dobré přidat do vody lžíci oleje , aby se těstoviny nelepily ke dnu . Ale jiné jsou mi úplně neznámé a rozhodně stojí za vyzkoušení.
A nejlepší je , že se ce všech případech obejdeme bez chemických přípravků a stačí jen ocet , líh , prášek do pečiva , mýdlové vločky, místo drahé kosmetiky si vystačíme s bylinkovými odvary a obyčejným šamponem apod.
Začnu od začátku knížky . budu dávat k dobrému rady , které mě zaujaly , buď tím , že jsou jednoduché a zdají se být účinné , nebo tím , že jsem o nich nikdy neslyšela a jsou překvapivé .
Pokud je bude chtít někdo vyzkoušet , tak jedno upozornění , nemám to vyzkoušené , tak nemohu zaručit , že to funguje.

DOMÁCNOST :

SKVRNY OD ČERVENÉHO VÍNA NA ODĚVECH - odstraníme tak , že na ně položíme navlhčený chléb , necháme několik minut působit , a potom vypereme .

SKVRNY OD ČERVENÉHO VÍNA NA UBRUSECH - odstrraníme , namočíme - li ubrus na několik hodin do mléka se solí , a potom přepereme .

SKVRNY OD PROPISKY - nejdříve potřeme lihem a následně vypereme .

K ODSTRANĚNÍ RZI NA PRÁDLE - je dobrým pomocníkem citronová šťáva.

SKVRNY OD PTAČÍHO TRUSU Z TEXTILIÍ - odstraníme snáze , když místo vydrhneme hadříkem namočeným do petroleje a až potom vypereme.

SKVRNY OD SOLI NA KOŽENÝCH BOTÁCH - nejsnáze odstraníme zředěným octem.

ČERNÉ ŠMOUHY PO GUMOVÝCH PODRÁŽKÁCH NA LINOLEU a jiných hladkých plochách - potřeme lehce hadříkem namočeným v lihu.

SKLENĚNÉ STOLNÍ DESKY - budou jako nové , jestliže je důkladně vydrhneme rozpůleným citronem.

JESTLI-ŽE NĚCO PŘIPÁLÍME , nebo připečeme - přidáme do pekáče nebo hrnce trochu vody a prášek na praní a krátce povaříme . Potom důkladně vymyjeme.

PLOCHU ŽEHLIČKY - dobře vyčistíme , když ji krátce nahřejeme, hustě potřeme suchým mýdlem a necháme vychladnout . Druhá možnost je , že nasypeme na čistý papír hrst jemné soli a horkou žehličkou po ní lehce přejíždíme.

TROUBU NA PEČENÍ - nejsnáze vyčistíme práškem do pečiva .

KUCHYŇSKÝ NÁBYTEK - dobře a rychle umyjeme , přidáme - li do vody trochu šamponu na vlasy.

BÍLÉ PONOŽKY - budou opět jako nové , když je po vyprání namočíme do roztoku vody s citronem .

NA MÍSU WC - kde se usazuje vodní kámen , použijeme litr octa , v němž jsme rozpustili 1/2 kg soli . Roztok nalijeme na noc do mísy . Pokud je vrstva příliš silná , postup zopakujeme .

COCA - COLA je nezdravá - ale může být i užitečná . zbytky Coca - coly můžeme použít jako prostředek a čištění vodovodních odtoků . Stačí nalít sklenici Coca - coly do odpadu a trubka zůstane volná .

STELIVO PRO KOČKY tzv. kočkolit - poslouží k rozjezdu na zledovatělém povrchu . Stačí nasypat trochu kočkolitu pod kola auta , proto je dobré vozit ho v zimě s sebou v autě .

SKLA BRÝLÍ - které nosíme trvale se v teple nezarosí , když je čas od času potřeme troškou suchého mýdla .

PLETENÉ SVETRY - zbavíme kousání , dáme - li je na noc do mrazáku .

VYSOKÉ PODPADKY - se tak často nepoškrábou a zůstanou déle pěkné , když na
- černé - použijeme černý lihový fix , necháme zaschnout a přetřeme bezbarvým lakem na nehty
- bílé - škrábance lze zakrýt bělobou na opravy písmen při psaní psacím strojem , nechat zaschnout a přetřít bezbarvým lakem na nehty .

ROZTOK NA NÁDOBÍ - Mýdlové vločky , nebo kousky mýdla vsypeme do do zahřáté sklenice od kompotu , zalijeme horkou vodou a necháme rozpustit . Směs použijeme na mytí nádobí . Při mytí mastného nádobí přidáme do vody ještě lžičku prací sody , nebo octa.

VODA Z AKVÁRIA - měníme - li vodu v akváriu , nemusíme ji nutně vylít do odpadu . Poslouží nám jako výborné hnojivo na pokojové květiny.


Tak to výběr z první části knížky . Příště budeme pokračovat .
Přeju hodně úspěchů , pokud chce někdo tyto rady využít . Já osobně určitě některé vyzkouším . Ty kurioznější jsem přidala spíše pro zajímavost , co se dá všechno použít.
V knížce toho je mnohokrát víc , ale buď to jsou rady chronicky známé , nebo se mi nezdály dostatečně zajímavé .

Už se klubou

26. února 2012 v 21:54 | Hanka + Věrka |  Co se děje u nás
Tak mi konečně začínají rozkvétat moje hyacinty, ktreré jsem si koupila v Penny a které jsem vám sice už ukázala , ale ještě byly v pevně uzavřených poupatech. Zatím plně rozkvetl jen jeden , ale i ty ostatní dva už ukazují barvu.


Červený byl nejzvědavější , fialový začíná ukazovat barvu a bílý si zatím dává načas .


Fialový je fikaný , má dva květy , jsem zvědavá , jestli vykvetou oba najednou.


Hyacint , jak ho možná neznáte .

Postupně budu dokumentovat , jak rozkvétají i ty ostatní . Až odkvetou , půjdou do sklepa a na podzim do skalky , aby dělaly parádu i příští rok. Jen doufám , že si na nich ve skalce nepochutnají myši.

Nařčení

24. února 2012 v 20:04 | Hanka |  Zpovědnice
Byla jsem dnes obviněna , že jsem vykradla povídku paní Aleny Vostré , Co dělá vítr když nefouká .

Klikla jsem na uvedený odkaz a opravdu se mi objevilo několik knih pro děti , které neznám ani podle názvu , natož obsah. A mezi nimi byla uvedená knížka se stejným názvem , jako moje povídka . Nádherně ilustrovaná Helenou Zmatlíkovou. Byl to jen odkaz a obsah knížky se mi nepodařilo odkrýt. Uveřejněny byly jen první dvě věty a to ještě ne celé.
Přísahám , že neznám paní Vostrou , ani její dílo. Podle několika knížek , které byly uvedené na příslušném odkazu , předpokládám , že píše především pro děti.

Svého času , ve věku romantických 17 let ,mně chytla spisovatelská vášeň . Zakoupila jsem si sešit a začala ručně ( počítače tehdy nebyly dostatečně rozšířené ) psát své momentální nápady . Když jsem si zapsala vše , co mně napadlo , začala jsem po nějakém čase , dosud neucelené myšlenky znovu přepisovat a dávat jim formu. Tak vzniklo několik povídko-pohádek , jako třeba uvedená Co dělá vítr když nefouká , O staré tramvaji , Proč má osel dlouhé uši a ještě nějaké další.
Ten sešit byl tajně ukryt na dně té největší skříně a nikdy bych ho nikomu neukázala , natož abych se snažila vydat je tiskem . Ten sešit už bohužel nemám. Nevím , jestli vzal za své při stěhování , nebo při povodni .
Je to škoda , protože jsem tam měla napsané ještě další povídky , ale už si je moc nepamatuju , jen názvy . Pokud je budu chtít zveřejnit budu jim muset vymyslet nový příběh . Podobně to bylo i s již uveřejněnými povídkami . Pamatovala jsem si jen název , pointu příběhu a stručnou kostru. Vše ostatní jsem si musela znovu dotvořit. Není divu , ten sešit jsem už skoro 25 let neotevřela a jiné starosti překryly i tenkrát napsané příběhy.

Je možná trochu i moje naivita , když jsem si myslela , že se právě tato pohádka najednou tak líbí .
V posledním týdnu se mi totiž ukazovalo na úvodní straně blogu , že mi tam šmejdí někdo nový . Copak to by nebylo nic zvláštního , občas se někdo takový vyskytne .
Někdo ve zvýšené míře studoval staré články a mezi nimi především povídku Co dělá vítr když nefouká . A dnes se mi u zmíněné povídky vyskytl nový komentář , který obsahoval nařčení , že jsem vykradla povídku paní Aleny Vostré a příslušný odkaz .
Nejvíc mě ale mrzí , že pisatel ani odvahu se podepsat plným jménem a schovává se za nicneříkající přezdívku . A blog taky nemá , že bych se podívala , s kým mám tu čest. Napsala jsem mu sice do komentáře odpověď , ale pochybuju , že to kdy bude číst.
Spíš čekám nějakou nepříjemnou poštu , že jsem porušila autorská práva , nebo něco podobného.
Úplně mně otrávil . Chtěla jsem dneska psát něco o seniorech a jejich aktivitách , ale úplně mě přešla chuť. Než zase něco napíšu , musím tuhle nepříjemnost strávit.

Zapečené housky a tuňákový salát

19. února 2012 v 20:19 | Hanka + Iva |  Recepty
Dneska jsem byla donucená i v té mokré slotě běžet na menší nákup. Nechtělo se mi až do Penny , tak jsem skočila jen k Vietnamcovi na náměstí . Měl tam trochu starší housky , tak jsem usmlouvala 50% slevu s výmluvou , že už nejsou čerstvé.
Tak když už jsem to usmlouvala , tak jsem mu aspoň udělala radost tím , že jsem jich místo obvyklých 10 , vzala 20 . Ještě jsem koupila salám a cihlu v celku .
Salám a sýr jsem chtěla použít na zapečený těstoviny , ale na sýr jsem ve finále zapomněla.
Housky mi mezitím téměř ztvrdly . Tak jsem z toho nakonec vyčarovala dnešní večeři. Velmi jednoduchou mňamku , která nakonec vyšla i docela levně.
Udělala jsem zapečené housky ze sýrem .


Všechno co potřebujeme je na fotce .
Housky , nastrouhaný tvrdý sýr a máslo nebo margarín .
Housky rozkrojíme podélně , namažeme máslem a posypeme strouhaným sýrem . Strčíme do rozpálené trouby a chvilku pečeme. Sýr se nesmí připálit.


Takhle vypadají čerstvě vytažené z trouby .


A tohle je kompletní večeře . K houskám jsem udělala tuňákový salát .

Na salát potřebujeme : plechovku s tuňákem , libovolnou zeleninu a kyselou okurku . Já dala tuňáka , mini rajčátka , pekinkské zelí , červenou papriku a kyselou okurku. Už to nijak nedochucuju , tuňák i kyselá okurka jsou dost výrazné , ale kdo chce , může si dochutit podle vlastní chuti.

Jak jsme plesali

18. února 2012 v 23:12 | Hanka |  Co se děje u nás
V pátek jsme byli s taťkou plesat. Nebyl to žádný hogo-fogo bál , jen takový tochu intimní , ale bylo takové milé a komorní.

Zpočátku to vypadalo , že půjdeme do Prčic a ne na ples , ale nakonec to dobře dopadlo.
Ale každá pohádka se povídá pěkně od začátku.
Takže , jak to začalo. Po zkušenostech s Věrčiným maturitním plesem , jsem měla obavy z každé tancovačky. Pokud bych měla hodnotit , tak to byl spíš propadák . Ne , Věrka za to opravdu nemohla. Chyba byla na straně taťky.
Několik dní před plesem si stěžoval na bolest nohou. Vím , že má křečové žíly , ty dovedou hodně potrápit . Koupila jsem mu speciální mast a stahovací podkolenky. Dělali jsme obklady z bezového octa , který každý rok kvůli němu nakládám . Když přišel domů z práce a na chvilku si lehl s nohama nahoru , tak bolesti ustoupily .
V den plesu řekl , že nepojede domů , že zůstane u babičky a potom přijde rovnou. Vzal si s sebou do tašky kvádro a bílou košili , přibalil lakýrky a kravatu , aby důstojně reprezentoval svou nejstarší dceru.
Předpokládala jsem , že když má celé odpoledne čas , že si u babičky lehne s nohama nahoru a přijde odpočinutý , ale odpočinutý nebyl . Jednak přišel pozdě , jednak ještě jsme ani pořádně neseděli u stolu a už spustil známou písničku , mně bolí nohy. Překvapeně jsem se na něj podívala , já myslela , že jsi byl u babičky ? No , byl , odpověděl . A nic . seděl jako zařezaný , tvářil se jako kyselé zelí a celý večer ucucával jedno pivo.
S Věrkou šel tancovat jeden povinný tanec , přesto , že pro rodiče hráli celou sérii.
Že zkazil večer mně , to bych mu odpustila , ale zkazil ho hlavně Věrce , která se těšila , že nám ukáže půlnoční překvapení . Jako úlitbu bohům , i když nerad , svolil , že počkáme na poslední vlak do Chrastavy a nepojedeme domů hned po stužkování tzn. asi ve 22 h.
Celou cestu domů jsem na něho vrčela a nakonec ho nechala jít svým šnečím tempem a šla rychleji domů . Když dorazil dělala jsem , že už spím . Věděl , že nespím , ale nechal to tak . Asi neměl chuť pokračovat v hádce.
Z toho plesu také nemáme jedinou fotku a ani jediný záběr z kamery , prostě nic .

Ivin maturitní ples probíhal mnoham klidněji . Ne že by taťka přetrhl v tanci , ale aspoň točil a fotil a odcházeli jsme až po půlnočním překvapení. Viz článek Maturiní ples.
Tudíž když se v naší místní drbně objevil plakátek , že město Chrastava pořádá ples za přítomnosti starosty našeho partnerského města a starosty našeho vlastního , neměla jsem zpočátku vůbec odvahu mu to nabídnout.
Tak dlouho jsem váhala , až bylo skoro pozdě. Když taťka tedy prohlásil , že by na ples šel , dokonce , že se těší , poslala jsem Věrku , která se zrovna chystala ven , aby lístky koupila , nebo aspoň zarezervovala. Vrátila se s tím , že lístky už nejsou.Ale , že tam nechala moje telefonní číslo .
Hmm , no tak máme po plese. Škoda .
Ale najednou mi zvoní telefon . Neznámé číslo . Neměla jsem moc chuti ten telefon vzít , ale nakonec jsem to udělala. A ejhle , volala paní z infocentra , že někdo onemocněl a lístky vrátil a jestli mám o ně ještě zájem . Jasně , že jsem měla. Hned jsem pro ně naklusala .
Ve finále jsem zjistila , že ples připadá na den , kdy mám zrovna jako na potvoru denní 12- ctku. Věděla , jsem , že noční nemám , ale asi jsem se překoukla v datumu , když jsem se v kalendáři dívala , zda mám volno.
No těbůh. Toto bude vypadat.Přehodit ta služba nešla , tak jsem makala jak barevná , abych měla všechno hotovo brzy a mohla domů jet už v 19 hodin. Ples byl od 20 hod, což znamenalo , že když sebou hodím , tak bychom to mohli stihnou a nepřijít o zahajovací předtančení.

No dopadlo to dobře , všechno jsem stihla , i když takový fofr nemám ráda .
Nicméně náročná služba se na mně přece jen podepsala . Chvilku trvalo , než jsem se trochu vzpamatovala , ale potom jsme přece jen tančili o stošest. Taˇtka není žádný extra tanečník , ale trochu je lepší než nic a tak se dalo vydržet. Já naopak tancuju ráda a se slušnějším tanečníkem jsem schopna ze sebe vymáčknout víc , než základní kroky , které jsme se učili v tanečních .
Kolem půlnoci se na mně už začala podepisovat únava. Tak jsme v šatně vyzvedli své svršky a já se s gustem přezula do svých oblíbených chlupatých bot. To byla úleva. Nejsem zvyklá chodit na podpadcích a nejsem nějak schopna pochopit , jak v tom někdo může chodit celý den.
Doma jsem blaženě zalezla do postele . Ale stejně jsem celou noc cítila jak mně bolí nohy ( kdepak taky s mýma plochýma nohama do lodiček na podpadku ).
Ráno mně vzbudila Růženka asi v půl šesté , že se sama v posteli bojí . Zalezla si ke mně do postele . Ale ne aby si lehla a byla v klidu . Ne . Ona se vrtí a převaluje a přitom mně buď kopne , nebo šťouchne loktem . A když se konečně přestala vrtět a já bych ještě usnula , přihrnul se Tonda a že se chce taky mazlit . Tak to už jsem vzdala. Bolel mně celý člověk a tak jsem raději vstala a šla dělat snídani . Myslím , že se z toho plesu budu vzpamatovávat ještě nejmíň zítra .
Pokud příští rok půjdeme na nějaký ples , zařídím si volno za každou cenu. Ale kdoví , co bude za rok !

A fotky nemám , neb můj mobil nemá foťák a fotografka má svůj foťáček s sebou v Olomouci.

Lákání jara a převlečený pudink

16. února 2012 v 21:09 | Hanka + Iva |  Co se děje u nás
Tak mně pomalu začínají chytat jarní touhy .
Tedy nevykládejte si to špatně , mám na mysli sluníčko , kytičky a tak podobně. Byla jsem dnes nakoupit v Penny a měli tam hyacynty jen za 19 Kč. Kdo by odolal . Koupila jsem bílý , červený a fialový .
Hned jsem ukecala taťku , aby mi přinesl z půdy košíčky . Tam totiž kytičky nejlépe vyniknou. Moc se mu nechtělo , byl unavený po řezání dřeva , ale co by pro mně neudělal .
A Ivu , aby mi je vyfotila a dala do galerie. Taky se jí nechtělo , dělali dnes zkušebně praktické maturity a trávila 6 hodin v kuchyni a na place a měla toho dost . Ale když jsem jí slíbila , že potom už po ní nebudu vůbec nic chtít , tak to pro mnně udělala . Tak a tedˇse podívejte. Tedy , ještě toho moc nevidíte , jsou ještě v poupatech.


A teď vysvětlím co znamená ten převlečený pudink.
Takto vypadal.


Vypadá jako úplně obyčejný čokoládový pudink Ale není . Je převlečený .
Dělala jsem v sobotu takový rychlý dort.
Měla přijet v neděli sestřenice přát dětem k narozeninám. Trochu předčasně, protože narozeniny mají až koncem února , ale prostě to tak vyšlo.
A na ten dort jsem udělala polevu z domácí čokolády. Měla být jen na ozdobu , tak jsem ji téměř nesladila. A protože byla málo sladká , tak o zbytek nikdo nestál. Co s tím , přece ji nevyhodím .
Tak jsem polevu znovu ohřála , nalila na to horké mléko a potom rozpuštěný pudinkový prášek . Chtěla jsem udělat čokoládový , ale zjistila jsem , že mám jen vanilkový a karamelový. Bližší mi byl ten karamelový. Takže základ je karamelový pudink , převlečený za čokoládový.
Je to trochu na něm znát , je chuťově trochu jiný , ale i tak byl docela dobrý.

Karneval

15. února 2012 v 11:42 | Hanka + Věrka |  Zpovědnice
Je řas karnevalů a plesů vůbec . V neděli jsme se i my vydali ny karneval . Pořádala ho , jak jinak , naše Chrastavská Jednota bratrská . A měli téma " Máme rádi zvířata ." A tak jsme se vydali do " ZOO " . Zjistila jsem , že většina rodičů už pochopila co je téma a tak převládala nejrůznější " zvířátka " motýlky počínaje a tygrem konče. Přesto se našli tací , kteří si myslí , že do ZOO patří Spidermani , Sněhurky a roboti . Ale dost možná , že tam zabloudili z jiného karnevalu , nebo jim bylo z tolika zvířat trochu blívno , tak se ho rozhodli trochu zpestřit.
A tady jsou ty naše " zvířátka ."


Žabák Toník , Růženka jako bílý králíček a malé " zvíře " uprostřed je budoucí prvňák Jiřík , syn mojí kamarádky.



Bohužel fotografka s námi na karneval nemohla jít , protože frčela zase na studie , tak aspoň udělala pár fotek pro ilustraci doma.

Může za to počasí ?

15. února 2012 v 11:11 | Hanka |  Co se děje u nás
Připadám si jako v té písničce od Ivana Mládka o Jožinovi z bažin.
Jedu takhle tábořit . Ale ne na Oravu , ale domů po noční a ne škodou 100 , ale autobusem ČSAD. A nepřítelem mi není strašidlo z bažin , co žere Pražáky , ale silný vítr a chumelenice.

Naštěstí jsem vyšla z práce včas a ne na poslední chvíli , jak to bývá mým " dobrým " zvykem , očekávala jsem zaváté a namrzlé chodníky . Dobře jsem udělala . Není sice zima , ale zato fouká silný vítr a přímo proti mně. A do toho velmi hustě sněží. Vítr žene bodavé zmrzlé vločky téměř vodorovně. A přímo mně do obličeje. Skoro nevidím na cestu , bodlinky sněhu mě píchají ostře do tváří a z větru a nevyspání mně pálí a slzí oči. Choulím se do šály a jdu jak to nejrychleji jde , abych byla na zastávce, kde se můžu schovat do budky.
Tam , kde nebyl odklizený sníh zapadnu skoro až po kolena.
Není se co divit. Skoro celou noc hustě sněží. A celou tu dobu odklízí prostory areálu nemocnice malý traktor s radlicí . Jen odhrnuje . Solit nesmí. Jezdí sem a tam jako motorová myš , ale bez valného úspěchu. Na jednom konci skončí a na druhém může začít znova. Sníh se sype a sype.

V husté chumelenici přece jen zpozoruju , že se už autobus blíží. V kapse hmatám pro kartičku , snad jsem ji probůh někde neztratila. Ale ne , jen je zapadlá hluboko v kapse mezi kapesníkama. A už lezu do autobusu. Za volantem sedí sympatický mladý muž . Může mu být tak max.30 let.
Sedám si hned na první sedačku, ráda tam sedávám . Jednak vidím dobře ven , před sebe a jednak se dá pokecat s řidičem.
Mladík jede opatrně . Je si dobře vědom toho , že má za sebou tak 15 lidí , silnice je plná rozježděného sněhu a že má autobus sjeté gumy , téměř bez vzorku.
Pomalu se dáváme do řeči . Mladého řidiče neznám , asi Chrastavu nejezdí často , ale evidentně je spokojený , že někdo má náladu si s ním popovídat.

Semleli jsme živé i mrtvé. Probrali pracovní podmínky v ČSAD i ve zdravotnicví , zanadávali na politiku a pomalu se blížíme k odbočce na Novou Ves. V Mníšku , hned u benzinky odbočujeme a řidič pouští protijedoucí osobák , aby mohl pohodlně projet. Ale řidič osobáku něco signalizuje. Nejsem řidič a této posunštině moc nerozumím. Ale náš řidič rozumí . Zastavuje úplně a spouští okénko. Osobák také. Protijedoucí osobák říká , že u mostu v Mníšku se stala havárka. Dvě auta se srazila , asi smyk. Jsou tam policajti a autobus tam docela určitě neprojede.
Tak a co teď . Jsme tak na poloviční cestě. Řidič volá dispečerovi , chvíli to trvá , než se dovolá. Asi ten vítr odfoukl i signál. Konečně se domluvil.
Výsledek porady s dispečerem je ten , že kdo jede do Nové Vsi a do ostatních končin Mníšku může si vystoupit a dojít to pěšky. Ostatní jedou až do Chrastavy , ale jede se přes Stráž nad Nisou a potom buď po dálnici až do Chrastavy , nebo přes Machnín. Mladý řidič otáčí na křižovatce autobus.
"No jo , ale já to tam moc neznám." Povzdechl si ," jel jsem to jen asi dvakrát."
Uklidňuju ho ," já to znám. Vrátíte se až do Krásné Studánky a na křižovatce za hotelem se dáte do prava. Ta silnice vás dovede až dolů do Stráže a potom už je jen kousek na kruháč. A tam už to znáte. Jen nevím , zda je ta silnička sjízdná.
Jezdili jsme tamtudy , když předloňská povodeň strhla v Mníšku most."
A probrali jsme povodně. Potom sjízdnost silnic v Libereckém kraji , ne jen dnes , ale obecně , dojezdové časy , jízdní řády apod. A už dojíždíme do Chrastavy . Koukám na hodinky. Místo obvyklých 25 minut jedeme už téměř hodinu.

Mně osobně to nevadí , nikam nespěchám , ale lidi , kteří mají být někde na určitou dobu mají asi zlost . A co teprve ti , kteří měli nastoupit na zastávkách , kam jsme nedorazili. To zase bude stížností. Ale tentokrát se musím řidiče zastat , opravdu za to nemůže.

A kdo vlastně za to může ? Počasí ? Neopatrnost řidičů havarovaných aut ? Silničáři ? Nebo úplně někdo jiný ?

Sestry jsou na nic

11. února 2012 v 15:55 | Hanka |  Děti řekly ( udělaly )
Konečně mám volný víkend. Pro pracovním vypětí , kdy se mi večerech nechtělo dělat vůbec nic , jen zalézt do postele a spát jako medvěd, mám konečně volný víkend , kdy nemusím vstávat na budík. To je pro mně ta největší odměna.
Vzbudila jsem se sama tak kolem 8 . Děti už byly vzhůru a jak zjistily , že jsem otevřela oči, vecpaly se ke mně do postele oba dva a že se chtějí pomazlit. Jenže mazlení s naším Toníkem , to je jako laškování s tygrem. Nevydrží se mazlit , hned začne pokoušet a chtěl by se prát.
Tak jsem brzo utekla s výmluvou , že musím na záchod. Hned se toho chytly a že mají hlad. Tak jsem ze záchoda šla rovnou dát vařit vodu na čaj. Otevřu lednici a tam pusto , prázdno. No jo , je vidět , že jsem dva dny nebyla sama nakoupit , taťka koupil jen chleba a nějaký sýr, který se obvykle do druhého dne snědl. Tak jsem aspoň namazala chleba zbytkem másla a ve sklepě jsem našla marmeládu. To bude muset stačit , po snídani dojdu na nákup , řekla jsem si . Mezitím vstala i Věrka a dala si snídani s námi. Taťka dospával celotýtenní vstávání v 5 hod. a Iva dospávala nějakou diskotéku . S těma jsem ani nepočítala, že budou s námi snídat.
Při snídani Věrka povídá , že po obědě pojede s Pavlem ( její přítel ) do Liberce do Babylonu do IQ parku. Děti se okamžitě přestaly rýpat v snídani a jééé , vezmeš nás s sebou ? Tvářila se divně a řekla neurčitě uvidíme. Moc se jí nechtělo , no popravdě , ani se jí nedivila.
Sklidila jsem nádobí po snídani . Růženka za mnou přišla do kuchyně . Zrovna jsem rozbíjela vejce do bábovky. Jedno vejce mělo dva žloutky. Koukej , říkám jí , to vajíčko má dva žloutky. Z toho by se vylíhly kuřátka dvojčata. Došlo jí , že narážím na to , že jsou s Toníkem dvojčata .
Zeptala se , a my jsme s Tondou z jednoho vajíčka ? Říkám jí , ne , Růženko , vy nejste jednovaječní . To byste byli buď dva kluci , nebo dvě holky. Jéé , to by bylo prima , kdybych měla sestru. Tušila jsem , kam tím míří , ale řekla jsem , vždyť máš dvě sestry . Ohrnula nos. No , ale ty jsou na prd. Proč ? ptám se jí .
No protože jedna spí jako Sněhurka a ta druhá mně nechce vzít s sebou do IQ parku . A vůbec si se mnou nechtějí hrát.

Nevím jak přišla na výraz spát jako Sněhurka , ale strašně moc se mi to líbilo. Co ty děti všechno nevymyslí.