Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Jak jsme plesali

18. února 2012 v 23:12 | Hanka |  Co se děje u nás
V pátek jsme byli s taťkou plesat. Nebyl to žádný hogo-fogo bál , jen takový tochu intimní , ale bylo takové milé a komorní.

Zpočátku to vypadalo , že půjdeme do Prčic a ne na ples , ale nakonec to dobře dopadlo.
Ale každá pohádka se povídá pěkně od začátku.
Takže , jak to začalo. Po zkušenostech s Věrčiným maturitním plesem , jsem měla obavy z každé tancovačky. Pokud bych měla hodnotit , tak to byl spíš propadák . Ne , Věrka za to opravdu nemohla. Chyba byla na straně taťky.
Několik dní před plesem si stěžoval na bolest nohou. Vím , že má křečové žíly , ty dovedou hodně potrápit . Koupila jsem mu speciální mast a stahovací podkolenky. Dělali jsme obklady z bezového octa , který každý rok kvůli němu nakládám . Když přišel domů z práce a na chvilku si lehl s nohama nahoru , tak bolesti ustoupily .
V den plesu řekl , že nepojede domů , že zůstane u babičky a potom přijde rovnou. Vzal si s sebou do tašky kvádro a bílou košili , přibalil lakýrky a kravatu , aby důstojně reprezentoval svou nejstarší dceru.
Předpokládala jsem , že když má celé odpoledne čas , že si u babičky lehne s nohama nahoru a přijde odpočinutý , ale odpočinutý nebyl . Jednak přišel pozdě , jednak ještě jsme ani pořádně neseděli u stolu a už spustil známou písničku , mně bolí nohy. Překvapeně jsem se na něj podívala , já myslela , že jsi byl u babičky ? No , byl , odpověděl . A nic . seděl jako zařezaný , tvářil se jako kyselé zelí a celý večer ucucával jedno pivo.
S Věrkou šel tancovat jeden povinný tanec , přesto , že pro rodiče hráli celou sérii.
Že zkazil večer mně , to bych mu odpustila , ale zkazil ho hlavně Věrce , která se těšila , že nám ukáže půlnoční překvapení . Jako úlitbu bohům , i když nerad , svolil , že počkáme na poslední vlak do Chrastavy a nepojedeme domů hned po stužkování tzn. asi ve 22 h.
Celou cestu domů jsem na něho vrčela a nakonec ho nechala jít svým šnečím tempem a šla rychleji domů . Když dorazil dělala jsem , že už spím . Věděl , že nespím , ale nechal to tak . Asi neměl chuť pokračovat v hádce.
Z toho plesu také nemáme jedinou fotku a ani jediný záběr z kamery , prostě nic .

Ivin maturitní ples probíhal mnoham klidněji . Ne že by taťka přetrhl v tanci , ale aspoň točil a fotil a odcházeli jsme až po půlnočním překvapení. Viz článek Maturiní ples.
Tudíž když se v naší místní drbně objevil plakátek , že město Chrastava pořádá ples za přítomnosti starosty našeho partnerského města a starosty našeho vlastního , neměla jsem zpočátku vůbec odvahu mu to nabídnout.
Tak dlouho jsem váhala , až bylo skoro pozdě. Když taťka tedy prohlásil , že by na ples šel , dokonce , že se těší , poslala jsem Věrku , která se zrovna chystala ven , aby lístky koupila , nebo aspoň zarezervovala. Vrátila se s tím , že lístky už nejsou.Ale , že tam nechala moje telefonní číslo .
Hmm , no tak máme po plese. Škoda .
Ale najednou mi zvoní telefon . Neznámé číslo . Neměla jsem moc chuti ten telefon vzít , ale nakonec jsem to udělala. A ejhle , volala paní z infocentra , že někdo onemocněl a lístky vrátil a jestli mám o ně ještě zájem . Jasně , že jsem měla. Hned jsem pro ně naklusala .
Ve finále jsem zjistila , že ples připadá na den , kdy mám zrovna jako na potvoru denní 12- ctku. Věděla , jsem , že noční nemám , ale asi jsem se překoukla v datumu , když jsem se v kalendáři dívala , zda mám volno.
No těbůh. Toto bude vypadat.Přehodit ta služba nešla , tak jsem makala jak barevná , abych měla všechno hotovo brzy a mohla domů jet už v 19 hodin. Ples byl od 20 hod, což znamenalo , že když sebou hodím , tak bychom to mohli stihnou a nepřijít o zahajovací předtančení.

No dopadlo to dobře , všechno jsem stihla , i když takový fofr nemám ráda .
Nicméně náročná služba se na mně přece jen podepsala . Chvilku trvalo , než jsem se trochu vzpamatovala , ale potom jsme přece jen tančili o stošest. Taˇtka není žádný extra tanečník , ale trochu je lepší než nic a tak se dalo vydržet. Já naopak tancuju ráda a se slušnějším tanečníkem jsem schopna ze sebe vymáčknout víc , než základní kroky , které jsme se učili v tanečních .
Kolem půlnoci se na mně už začala podepisovat únava. Tak jsme v šatně vyzvedli své svršky a já se s gustem přezula do svých oblíbených chlupatých bot. To byla úleva. Nejsem zvyklá chodit na podpadcích a nejsem nějak schopna pochopit , jak v tom někdo může chodit celý den.
Doma jsem blaženě zalezla do postele . Ale stejně jsem celou noc cítila jak mně bolí nohy ( kdepak taky s mýma plochýma nohama do lodiček na podpadku ).
Ráno mně vzbudila Růženka asi v půl šesté , že se sama v posteli bojí . Zalezla si ke mně do postele . Ale ne aby si lehla a byla v klidu . Ne . Ona se vrtí a převaluje a přitom mně buď kopne , nebo šťouchne loktem . A když se konečně přestala vrtět a já bych ještě usnula , přihrnul se Tonda a že se chce taky mazlit . Tak to už jsem vzdala. Bolel mně celý člověk a tak jsem raději vstala a šla dělat snídani . Myslím , že se z toho plesu budu vzpamatovávat ještě nejmíň zítra .
Pokud příští rok půjdeme na nějaký ples , zařídím si volno za každou cenu. Ale kdoví , co bude za rok !

A fotky nemám , neb můj mobil nemá foťák a fotografka má svůj foťáček s sebou v Olomouci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | Web | 19. února 2012 v 18:37

Hani, hezky jste plesali! A obdivuju, že ses dala "do pucu" i po denní dvanáctce a ještě protančila střevíčky na plese! Ráno věřím, že bylo krušné, tak snad jsi to už na dnešek dospala a jsi už zase odpočatá! Je fajn si takhle vyrazit a "přijít na jiné myšlenky":-)

2 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 19. února 2012 v 19:34

[1]: Péťo , když jsem si to vymyslela , tak už jsem nemohla couvnout. Ráno bylo krušné , ale už jsem se vzpamatovala. Asi to ještě se mnou není tak špatné :-D
Obdivovala jsem ty starší páry jak to vytáčely. Kam se hrabou ti mladí. :D

3 signoraa signoraa | Web | 20. února 2012 v 21:43

Klobouk dolů. Po dvanáctce v práci se ještě hodit do gala a jít plesat, to je obdivuhodné. Já už plesat nechodím. Můj muž netančí a poslední ples, kterého jsem se zúčastnila byl maturitní mé dcery a to je už je třináct let. Je to možný vůbec? Asi jo, ted' jsem to tady počítala. Když si vzpomenu, jak já ráda tancovala... :-D

4 Amelie Amelie | Web | 24. února 2012 v 2:38

Klobouk dolů... a mně se na ples nechce.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama