Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Vzpomínka na dávný úraz

19. května 2012 v 23:08 | Hanka |  Zpovědnice
Minulý týden jsem měla dvě noční služby . Při té druhé jsme volaly lékařku , že máme nějaké vysoké glykemie , aby nám přišla naordinovat , kolik inzulínu máme dopíchnout .
Lékařka přišla - no přišla , výstižnější slovo by bylo doploužila se - a bylo znát , že trochu kulhá . Všimla jsem si , ale nechtěla jsem se ptát . Zato kolegyňka se zeptala , copak že se jí stalo . A paní doktorka řekla , že spadla do nějaké díry a že má sedřenou celou nohu až na stehno .
SSS , jau , jau , dovedu si představit jak to bolí , před lety se mi stalo něco podobného .


To byly tehdy ještě holky malé , Iva byla asi roční , ještě v kočárku , Věrka tříletá . Bylo to někdy koncem září ,ale byl docela pěkný podzimní den . Měla jsem dlouhou sukni ( naštěstí ) .
Jdeme od kulturního domu k tehdejšímu obchoďáku , který čekala první z celé ředy přestaveb , aby ho ve finále zbourali docela . U jednoho z bočních vchodů byl takový velký sloup , který vypadal jako panák . Neumím to lépe popsat , byl to prostě takový symbol . Jeho základna mohla mít přibližně 40 cm v průměru a vysoký byl asi 10 metrů , možná i víc . A právě tohoto panáka odstranili jako prvního . Zůstala po něm jen neoznačená díra , poměrně dost hluboká .
Já jdu tlačím před sebou poměrně dost těžký kočárek ( kdo pamatuje , tak to byla stará Liberta , kočárek byl těžký sám o sobě a v tom kočárku dítě vážící 15 kg). Věrka poskakovala někde za mnou . Ulice jako vždy plná lidí . Ohlížím se , kdeže mám tu moji cácorku a .....
Kočárek s poměrně širokým rozchodem kol tu díru bez problémů přejel , ale já zahučela přímo do ní až po koleno . S námahou jsem vylezla ven . Samozřejmě , že si nikdo ničeho nevšiml . Odkulhala jsem stranou . Nohou hýbat můžu , zlomená tedy nebude . Sukně taky není roztržená , jen koleno pálí čert . Asi jsem se trochu odřela , to nic nebude . Chvíli jsem stála a odpočívala a předstírala , že čekám na dcerku , která poskakuje okolo .
Chtěla jsem jít dál , ale jak jsem udělala první kroky , bylo mi jasné , že to nebude tak jednoduché .
Zraněné koleno nějak nechtělo poslouchat . Nejen , že pekelně pállilo , ale ještě se podlamovalo .
Vykasala jsem si sukni , abych se konečně podívala , co s ním vlastně mám .
Byla jsem připravená na všelicos , ale co jsem spatřila mě ohromilo .
Měla jsem kůži sedřenou od poloviny lýtka až na stehno , na čéšce dokonce až na kost . Nekrvácelo to . Silonové punčocháče se mi přilepily na krvácející ránu a fungovaly co by obvaz .
Na jednu stranu to bylo dobré , nemusela jsem čekat až to přestane krvácet , ale bylo mi jasné , že sundat si punčocháče až to zaschne nebude jednoduché .
Na nákup už jsem nešla . Vrátila jsem se s oběma holkama domů a na nákup vyslala taťku .
Bez dětí , překážely by mu .
Iva v kočárku naštěstí usnula , nechala jsem jí spát v kočárku pod stromem . Věrka už byla natolik soběstačná , že vyběhla schody sama, dokázala se sama převléct a věnovala se hře , ze které jsem ji předtím vyrušila .

Svlékla jsem si sukni a začala si opatrně svlékat i silonky . Krev se mezitím srazila do strupu . To bude prima . Punčocháče jsem stáhla tak , že už víceméně držely jen přilepené na strupu .
Přemýšlím o dalším postupu . Co bude lepší ?
Nechat punčocháče přilepené a jen je obstříhnout , nebo škubnout ?
Zvážila jsem všechny pro a proti a rozhodla se ...
Zatnula jsem zuby a škub ... okamžitě bylo všude plno krve .
Nastříkala jsem si nohu dezinfekcí a ohně obyčejného se stal oheň pekelný .
Zase jsem čekala až krev přestane téci a jen otírala stékající pramínek krve ručníkem . Konečně se zase udělal strup a noha přestala krvácet.
Zaplaťpánbůh , teď už to bude dobré . Brzo se to zahojí a bude to zase O.K.
.
Ale nebylo . V noci bolela noha tak , že jsem nemohla spát a koleno celé opuchlo .V okolí rány se začal tvořit hnis .
Doprčic , to se muselo stát zrovna mně . Taťka , když ráno viděl jakou mám nohu , tak mi nejdřív strašně vynadal , že jsem to neřešila hned a pak mně sebral ( holky hlídala sousedka ) a dotáhl ( doslova ) na chirurgii . Marně jsem říkala , že to bude dobré , že doktory nemám ráda a že tam prostě nechci . Kdepak nedal si říct .
CHirurg se na nic neptal , poslal mě rovnou na RTG a potom mi bez řečí píchl tetanovku a pak se teprve začal vyptávat , jak se mi to vlastně stalo .
Při bližším ohledání našel dokonce ještě zbytek punčocháčů . A nastalo nové trápení . Musel strhnout strup , vyndat poslední zbytek punčocháčů a ránu vyčistit a na dvou místech to bylo dokonce na stehy . Pak to celé zazelenil Novikovem . Myslela jsem , že vyletím z kůže . Nařídil klid a za týden kontrolu .
Naštěstí potom už se rána hojila " per primam " tedy bez komlikací .
Za týden jsem si odbyla kontrolu , lékař byl spokojen . Otok se pomalu ztratil , vyndaly se stehy , Novikov se dílem oloupal , dílem smyl .
Dodnes mi zůstala jen jizva na místě , kde byla kůže sedřená až na kost .
Od pojišťovny jsem nedostala ani korunu , protože jsem neměla ušlý výdělek ( byla jsem na mateřské ) a na trvalé následky bych měla nárok pouze v případě , že bych byla modelka a jizva na koleni by mi nedávala šanci na slušné nabídky .
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 20. května 2012 v 0:01 | Reagovat

Při té představě jsem měla husí kůži. Říká se, že nehoda není náhoda a já to mohu potvrdit, jsem také expert na úrazy všeho druhu.
Před týdnem jsem si prošila na šicím stroji ukazovák levé ruky - krve jako z vola a já dodnes nechápu, jak se mi to povedlo. Uplynul týden a mě to pořád bolí, bude tam pravděpodobně nějaké ložisko, kde to asi hnisá. Na klávesnici píšu se zvednutým ukazováčkem a dnes jsem na zahradě občas zavýskla - ne radostí, ale bolestí, když jsem o to zavadila.
A pojišt'ovny? Já si před 15 lety přetrhla vazy v kotníku a po vyléčení jsem si myslela, že bych mohla něco získat z pojišt'ovny. Na chirurgii jsem zaplatila za zprávu, na rehabilitaci také, navíc jsem byla panu doktorovi vděčná, že mě znovu naučil chodit, tak jsem mu donesla lahev Ballantinky. Poslala jsem vše na pojišt'ovnu a to, co mi přišlo byl součet za dva posudky a tu lahev - takže nula od nuly. :-D

2 Jarka Jarka | Web | 20. května 2012 v 8:33 | Reagovat

Potvrzuji, že u Alenky (signorry), jsem si už něco o jejích speciálních úrazech přečetla! ??? Mě se úrazy docela vyhýbají, vzpomínám jen na jeden z kategorie nevšedních, kdy jsme se s bráchou doma honili a on mě před nosem přibouchl prosklené dveře. Vlítla jsem do nich rukama dopředu, takže jsem si pořezala obě zápěstí a ten rok se nemohla se střední školou zúčastnit bramborové brigády. Navíc mé ovázané ruce, vypadali jak ruce sebevraha. 8-O  :-D

3 F(r)auW F(r)auW | 20. května 2012 v 8:48 | Reagovat

Brrrrr, mě se podařila taky dobrá zhovadilost, i když též nechtěně, zahučela jsem do čistící šachty od kanalizace a rozsekla jsem si patu až achilovku o hranu té umělohmotné roury. Krve okamžitě jak z vola, sedm štychů a tři nedělě noha v háji. Ještě že to vydržela ta Achilovka!

4 Jarmila Jarmila | Web | 20. května 2012 v 15:14 | Reagovat

Brr, při představě mi stojí všechny chlupy. To musela být hrozná bolest.

5 Petra Petra | Web | 20. května 2012 v 20:37 | Reagovat

Fuuuuuj, jen to čtu a dělá se mi husí kůže. U toho strhávání punčocháčů jsem se jen otřepala brrr

6 Very Very | 20. května 2012 v 20:38 | Reagovat

Ahoj Hanko, no to muselo být, taky mi z toho jezdí mráz po zádech. I já mám podobný zážitek, jako malá jsem "bourala" s kočárkem na panenky,vezla jsem v něm kámošku a ta jak byla težká a já s kočárkem běžela /nevím proč, nikde žádné závody nebyly/ tak jsem škobrtla a padaly jsme , já kočárek pořád držela a pasaly jsme no a jak jsem byla rozběhlá, tak mě držadlo přirazilo prsty na asfalt a já s nima brzdila. Takže na dvou to šlo až na kost. Už ani nevím jak se to hojilo, ale dodnes to na těch prstech je vidět, že byly až nadoraz.
Mě dostaly ty tvoje zarostlé silonky, brrr.
Opět ale nechybí ten tvůj humor a i přes tu hrůzu jsem to opět četla jedním dechem ;-)
Hanko mějte se doma pohodově :-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. května 2012 v 21:24 | Reagovat

No, já mám asi díky ,,svému dávnému " úrazu asi ta bolavá kolena. Jela jsem o prázdninách na kole z brigády na selekci brambor a přes cestu byly šikmo koleje , které vedly z jedné továrny k nádraží. Kolo mi do nich vlítlo a já jsem spadla s kola na kolena a ruce, kolo odlítlo bokem. Krásně sedřená kolena, navíc škvára v ráně, dlaně totéž. Nebylo to ale moc hluboké, tak se to ,,vydřelo" zavázalo a druhý den jsem jela do vedlejší dědiny zase. Od té doby jsem už v kolenech měla asi dvakrát  vodu (injekcí mi ji doktor vytahoval) a další  potíže. No, přežila jsem to všechno, až nyní se to podepisuje. Možná bych ale tu artrozu měla stejně, v rodině byla a to se prý dědí. No, aspoň něco jsem po předcích zdědila, že? ;-)  :-D

8 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 21. května 2012 v 21:34 | Reagovat

Uf to teda bylo čtení. Hani jak jsem četla o trhnutí punčocháčema brrr oblilo mě horko a zima zároveň. Jo občas se zadaří ;-)

9 iva221 iva221 | Web | 23. května 2012 v 13:52 | Reagovat

Tak to musela být hrůza, mě stačí, že to jen čtu a mám z toho až husí kůži. Hlavně, že se to obešlo bez následků.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama