Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Červen 2012

V zajetí korálků a organtýnu

30. června 2012 v 12:40 | Hanka + Věrka |  Háčkem , jehlicí a pod.
Slíbila jsem vám , že vám ukážu , čím se bavím po nocích , kdy už mě nikdo nezlobí a všichni spí spánkem spravedlivých . Běžně chodím spát po půlnoci ( jsem od mala sova ) , tak jsem vždycky nejšťastnější , když už všichni spí a já se můžu nerušeně věnovat něčemu , co mě baví víc než vařit a uklízet po dětech rozházené oblečení a hračky .

A protože školní rok sotva skončil a paní učitelce se patří dát za její celoroční trpělivost kytičku ( a naše paní učitelka je alergik , tak jsem zvolila jinou kytičku než tu živou ) , tak jsem měsíc před koncem školy vyráběla kytičky .
Tedy ty , které nesly děti do školy už vám neukážu , ty už zdobí paní učitelku.

Tak takhle já se bavím po nocích .


Červený vlčí mák a karafiátek.


Žlutá slunečnice.

Něco v bláznivější barvě pro mladé .


A tady celá kupa dohromady .

Je to práce jednoduchá , ale hrozná piplačka a není pro netrpělivé a vzteklé nátury , protože by to asi brzy skončilo všechno v koši . Inspiraci jsem čerpala od Moniky Brýdové .

Růženčina nová image , kytička a ještě jedna kočka

29. června 2012 v 16:38 | Hanka + Iva |  Co se děje u nás
Pro neustálý boj s Růženkou o její účes , jsem se rozhodla radikálně změnit její image .
Jako každá holčička by samosebou chtěla dlouhé , princeznovské vlasy , culíčky , čelenku , copánky a sponečky . O to nic , po tom já toužila kdysi také ( ale nebylo mi přáno , dnes už vím proč ).
Jenže každé dlouhé vlasy potřebují údržbu , jako třeba pravidelné česání a občas také nějaký ten sestřih , aby nepřerostly a nezměnily se v roští .
Jenže v tom byl ten hlavní kámen úrazu . Dlouhé vlasy se při česání snadno zacuchají a potom to tahá . O stříhání , ve snaze o co nejdelší hřívu , nechtěla ani slyšet . Navíc má Růženka stejný typ vlasů jako já a to příliš princeznovským kadeřím nenahrává . Máme totiž obě vlasy tenké a poměrně řídké a špatně rostoucí .
A když si navíc přinesla ze školy vši , bylo s konečnou platností rozhodnuto .
Jdeš na krátko !
To bylo křiku . Ale marně . Objednala jsem ji ke kadeřnici , sdělila jsem jaký máme problém a kadeřnice s tím problém neměla .
Tak hotovo .
Růža je ostříhaná , byť za cenu , že jsem jí musela uplatit přívěškem ze smajlíkem . ( Uvidíte na fotce ).


Růženka před stříháním .



Růženka po stříhání a " nalíčená " od své starší sestry a v jejím pokoji . To co má na krku , je úplatek za to , že se " dobrovolně " nechala ostříhat .

Takovouhle kytku si iva uvázala a vyplenila mi přitom záhon s denivkama .


Ta kytka ovšem nebyla jen jedna . Je krásná , ale škoda , že jen na chvíli . Denivky mají trochu jepičí život .

A na závěr ještě jedna kočka . Tentokrát ta opravdová .


Naše Týna si moc ráda hoví na Ivině okně . Má ráda přehled a tady má ideální výhled do ulice a vidí co se kde šustně .

Mějte se všichni moc krásně , už mám k dispozici foťák , tak vám příště ukážu moje sranda - triko , o kterém se mnohé chtěly přesvědčit , že ho opravdu mám a potom také , čím se bavím doma po nocích , když už mám klid a nikdo po mně nic nechce .

Sranda - triko

25. června 2012 v 21:12 | Hanka a triko |  A tuhle znáte ?
Dnes se budeme muset obejít bez fotky i když by k tomuto článku byla více než vhodná . Chtěla jsem vám ukázat Růženčin nový účes a co teď zrovna vyrábím , ale bohužel .
Foťák i adaptér k mobilu čmajzla Věrka do Olomouce a já nemám čím přestěhovat fotky do galerie .
Takže si budete muset vystačit z vlastní fantazií . Ostatně dnes by to nemělo být nic těžkého .

Představte si světlé tričko s nápisem přes celý přední díl . U toho nápisu uštvaný člověk s " jazykem na vestě " a s otázkou " PROČ JSEM UNAVENÝ ?

V této zemi žije 10 milionů lidí.
5 milionů je v důchodu , - zbývá 5 milionů na práci .
2 miliony jsou ve školách , takže 3 miliony pracují .
1 milion je ve vládě , policii a úředech .
1 milion nezaměstnaných , to znamená , že na práci zbude 1 milion .
620 000 je nemocných a 379 998 ve vězení .
Tak zbývají na práci jen dva lidi . Ty a já !!
A protože ty sedíš na prdeli a čumíš mi na triko , není divu , že jsem tak strašně unavený !

Škoda , že není fotka , byla by větší sranda . Opsáno je to doslova z mého trika .
Pěknou zábavu .

Hádanka - vyluštění

19. června 2012 v 8:50 | Hanka |  A tuhle znáte ?
Ano , samozřejmě měly jste pravdu všichni . Je to člověk . Batole - leze po čtyřech , dospělý člověk , nebo starší dítě - chodí po dvou a stařec s holí .
Je vidět , že hádanka byla lehká . Příště si vymyslím něco těžšího .

Hádanka

18. června 2012 v 11:01 | Hanka + děti |  A tuhle znáte ?
Dnes dám k dobrému malou hádanku . Děti si ji přinesly ze školy , ale myslím , že spousta z vás zná správnou odpověď .

Co toje ?
Nejdříve to chodí po čtyřech , potom po dvou a nakonec po třech .

Tak hádejte . Pokud neuhodnete , odpověď dám zítra ráno .

Jen pro ten dnešní den ...

17. června 2012 v 0:04 | Hanka |  Co se děje u nás
Sobota pomalu končí a ač to byla sobota jako kterákoliv jiná , přece byla trochu zvláštní .
A byla zvláštní nejen tím , že začalo opravdové léto ( skoro už i kalendářně ).

Probudil mě Toník . Pořád něco šoupal sem a tam , funěl a něčím pořád šustil .
Bylo už hodně světlo , což v těchto nejdelších dnech není nic neobvyklého . Nespokojeně jsem se zavrtěla , přetáhla si peřinu přes hlavu a otočila jsem se na druhý bok . Jednak aby mi přestala mravenčit přeležená ruka a jednak jsem mu chtěla dát najevo , že ještě chci spát .
No ale znáte mužský . Ať je velký nebo malý , všichni jsou stejní . Sledují pouze svůj cíl a nic jiného je nezajímá .

Na chvilku jsem ještě zabrala , ale stejně jsem ho slyšela . Byl to spíš takový polospánek , kdy vnímáte vše co se kolem vás děje , ale nechcete , nebo nemůžete otevřít oči .

Po nějaké době přišla Růženka . Stála mi u hlavy , pak si sedla na bobek a hladila mi vlasy . Bylo to příjemné , ale bylo mi jasné , že už neusnu .
Dělala jsem , že jsem se právě probudila .
Kolik je hodin ? Mrkla jsem na budíka . Bylo 7.15. To už jsem byla vzhůru úplně .
To si snad děláte srandu , bando . Tonda tady už nejmíň hodinu dupe , funí a šustí a Růža mi rovnou sahá na hlavu . Sice to mám ráda , ale ne v sobotu ve čtrvt na osm . Když máte ve všední den vstávat do školy , tak to abych vás z pelechu tahala heverem . Se zbytkem humoru mě napadlo , že to je pomsta za to , že já sama jsem budila svého otce v neděli v půl šestý ráno ( viz článek Tatínku spíš ) .
Protože takhle nadávám skoro každý víkend ( pokud tedy zrovna nestávám do práce ) , ani jeden ani druhý si z mého nadávání nedělali naprosto nic a nakýblovali se ke mně do postele .
A už to začalo . Tondo , posuň se ! Růženo , nech toho .
Nemělo smysl je vyhánět z mojí postele a snažit se ještě usnout , stejně by se mi to nepodařilo .
Vzala jsem si knížku a zbaběle zdrhla na záchod .

Udělala jsem snídani a zavolala děti . Taťka spal ještě spánkem spravedlivých . Toho nevzbudí ani kdyby mu stříleli u hlavy , natož jeho vlastní potomci .
Mami, dej nám to sem , my se chceme dívat na Hanu Montanu .
Ani náhodou , mazejte do kuchyně , na takové kraviny , které nemají ani hlavu , ani patu se dívat vůbec nemusíte .

Vypla jsem , za velkého protestu obou dvojčat televizi . Až se najíte , můžete svléknout všechny peřiny . A jestli nemáte co na práci , tak jeden zamete kuchyň a druhý v koupelně rozhrabaný kočičí písek .
Začali se hádat co který udělá .
Nechala jsem je být a začala přemýšlet co vlastně jsem chtěla dneska všechno dělat .

V 10 hodin jsem vyhnala z postele taťku , aby děti mohly svléknout taky jeho postel .

Skočila jsem pro menší nákup a když jsem přišla , taťka už byl po snídani .
Dáme kafe a proberem dnešní program . Děti se mi hrabaly v tašce , co jsem koupila dobrého . Dala jsem jim každému koláč a zbytek přidala k tomu kafi .
Dětem jsme slíbili , že jim postavíme stan a bazén . Vypadá to na pár pěkných teplých dnů , tak bychom to snad mohli dát do kupy . A ještě jsem chtěla zavařit jahody a přesadit kytky . A Ivě přestěhovat skříňku .

Začalo se tou skříňkou . Ta šla vcelku hladce , s tou problémy nebyly . Než to oba chlapi v domě a Iva udělali , dala jsem prát druhou várku prádla a tu první pověsila . Sluníčko dávalo najevo , že červen už je koneckonců letní měsíc a pálilo a pálilo . Připravila jsem maso na oběd a dala vařit brambory . Jahody jsem si odšťopkovala už při kafi , tak jsem je jen omyla a začala je plnit do skleniček . Kruci , je jich nějak málo . Tady zase řádí nějaká myš , co miluje jahody s mlíkem ...

Když kluci udělali skříňku , snesli z půdy dolů stan . Máme takový ten velký těžký s předšíňkou a ložnicí asi pro 3-4 lidi . Stavíme ho jen na zahradě dětem aby si měly kde v létě hrát a dělat skrýš .

Po obědě postavíme ten stan . Tak jo . Toník byl nadšený , že bude stavět stan .
Takový stan je postavený asi za 20 minut čistého času .To se to ale musí umět .

Když jsme se zorientovali v nekonečných tyčích a spoustách provázků a postavili hlavní kostru , začal taťka řešit výslednou polohu stanu .
Tady ne , tady ta tyč je moc do kopce , dáme to kousek dál . Navrhla jsem , že to otočíme o 90 st .
To nejde , ten stan je moc dlouhý . Dáme to ještě kousek dolů a doleva .
Tak jsme to dali kousek dolů a doleva . To taky není ono . Tady je moc hrb To by to v ložnici bylo moc hrbolaté .
Namítla jsem , že to jedno , že tam stejně nikdo spát nebude a dětem na hraní to stačí .
Víš co já se na to můžu taky vys... Taťka začal být nervózní a vzteklý , jako vždy když mu něco nejde tak , jak by si to představoval .
Když jsme natahovali plachtu , utrhla se jedna kotvící šňůra . Když si taťka odešel pro věci na sešití , zvedl se náhlý poryv větru a neukotvený stan nám celý převrátil . Chytaly jsme s Ivou stan a když jsme ho dopadly a postavily zase na nohy , přišel taťka a začal se vztekat , co jsme zase s tím stanem udělaly , že je úplně jinde .
Už jsem toho měla dost .
Víš co , tak si ten stan hoň po zahradě sám . Nejdřív ho ukotvi , ať tady netancuje jakmile trochu foukne vítr.
A odešla jsem dodělat ty jahody . Na to šití mě nepotřebuje a s Ivou ho zvládnou ukotvit sami .

Slunce pálilo a pálilo a na severozápadě se začaly zvedat divné mraky na jinak bezmračné a azurové modré obloze .
Sakra , táto , to se mi nelíbí , bude bouřka , podívej na ten mrak .
Odsekl celý zpocený . Mně se ten stan taky nelíbí , nejraději bych ho rozšlapal .( nemohli pověsit ložnici ).
Hmm, tak ho to ještě nepřešlo .
Raději jsem sebrala suché prádlo , zalila sluncem vysušené záhony a posbírala měsíční jahůdky . Vyhnala jsem děti z řeky aby mi pomohly odnést spoustu nádobí , které bylo na stole . Začal se zvedat vítr a mraky byly čím dál hrozivější .
Táto , už to máte , bude bouřka ať to nestavíte za bouřky a možná i ve slejváku . Chceš něco pomoct ?
Ne , už to skoro máme . Začal zatloukat kotevní kolíky .
Začalo hřmít .
Do dětí jako když střelí . Já se bojím . Já taky .
Tak mazejte domů a rovnou do vany . Posbírala jsem poslední roztahané věci a šla taky domů . Už začínalo pršet .
Táto pojďte domů .
Chceš aby ten stan uletěl ?
Neuletí , už je zakotvený .
Ale ne tak , jak by měl .
Nemělo smysl se s ním hádat . Když si něco vezme do hlavy , tak musí být po jeho za každou cenu .
Nechala jsem ho být a věnovala se něčemu jinému .
Pršelo čím dál víc a ... prásk ! Někde hodně blízko uhodilo . Křičím na děti ať vypnou televizi a počítač , nejlíp ze zásuvky . Pozdě , uhodilo do trafostanice a v celé ulici vypadl proud .
Růženka začala brečet a Toník do toho neměl daleko .
Co bulíš to nic není , za chvíli zase elektrika půjde .
Já se lekla .
Já taky .
Najednou začal buben na okno , střechu a na dvorku to vypadalo jak po sněhové vánici .
Jéé co to je , to sněží ?
Ne , to jsou kroupy . Ale pořádný . V minutě bylo bílo . Některé kroupy byly velké asi jako křepelčí vejce , jiné vypadaly jako hrášek .
Během další půlhodiny bylo po bouřce a po krupobití . Drobně poprchávalo a na Liberec už se hnaly jen roztrhané cáry mraků kouzelně ozářené večerním sluncem . Růženka vystrčila hlavu ze dvěří . Ááaáá , to je krásný vzduch . To je ozón , poučila jsem ji . Ten se vždycky vytváří po bouřce , proto se tak krásně dýchá . Chtěla vědět co je to ozón , ale nemělo smysljí vysvětlovat vznik ozónu a to že molekula kyslíku má normálně dva protony ( či co , už si to moc nepamatuju ) a ozón má tři . Stejně by to nepochopila .
Šla jsem se podívat co ti dva dělají . Ivana se bouřky bojí , byl to pro ní tak trochu bobřík odvahy .
Už měli hotovo , jen čekali až přestane pršet .

Když se to umí , trvá stavba tohoto stanu asi 20 minut . Pamatuju si , že moji rodiče na společných dovolených stavěli stejný stan ve dvou a moc dlouho jim to netrvalo .
Naše stavba trvala 4 hodiny a kousek . ( bouřku v to nepočítaje ).

Nejdražší zvíře

15. června 2012 v 22:43 | Hanka |  Co se děje u nás
Toto co teď zde napíšu je už asi 2 roky stará historie , ale dnes jsem si na to znovu vzpomněla , když jsme s kolegyněma při slezině v hospodě probíraly zvířata .

Asi před dvěma lety mi najednou zničeho nic přestala fungovat myčka .
Doprčic , co s tím krámem zase je .
Myčka už má svá nejlepší léta dávno za sebou a tak jsem se s ní v duchu rozloučila a smiřovala se s tím , že budu mýt zase nádobí ručně , což při množství námi použitého nádobí není žádná slast .
Při šesti lidech to je nějakých talířů , hrnků , příborů a sklenic . A kdyby jen to . Připečené pánve a pekáče a mastné hrnce ! No fuj , hnus fialovej .

Mytí nádobí nikdy nebyla moje oblíbená domácí práce , ale dokud jsme byli jen čtyři , tak to ještě jakž takž šlo . Ale potom se narodily dvojčata a do půl roku nádobí se špinavé nádobí nějak rozmnožilo .
Brr, úplně jsem se otřásla už jen při představě ručního mytí nádobí . Znám tedy lepší způsoby trávení času , než stát u škopku se špinavým nádobím .

Když přišel taťka domů z práce , postěžovala jsem si , že vyplivla myčka . Byl pátek a já šla v sobotu do práce .
Věrka a Iva byly seznámené s tím , že myčka stávkuje a že budou muset umýt po obědě nádobí pěkně postaru . Protáhlé obličeje mi byly dostatečnou odpovědí .
Taťka v sobotu myčku poctivě rozebral , prohlédl všechny možné pojistky a sítka a zase ji složil .
Myčka stávkovala dál .
Přišla jsem v sobotu večer domů z práce a taťka mi oznámil , že myčka nefunguje a že si s ní neví rady , že musí v pondělí zavolat opraváře . Holky se škaredily a buzerovaly své mladší sourozence , aby si udělali šťávu do stejné sklenice jako před hodinou a netahali novou .
Opravář přišel v úterý , prohlédl myčku a neshledal na ní žádnou závažnější závadu . Ale myčka nemyla . Opravář tedy řekl , že tady s ní nic neudělá a odvezl si ji do dílny .

Do týdne byla myčka zpátky a fungovala bez problémů .

Když jsem přišla domů z práce , leželo na okně něco neidentifikovatelného , nebo aspoň pro mě neidentifikovatelného .
Mamčo , vystrojíme slavný pohřeb , řekl taťka a tvářil se jako tajemný hrad v Karpatech .
Coóó, nepochopila jsem kam tím míří .
Vzal do ruky záhadný předmět z okna .
Víš co to je ?
Zavrtěla jsem hlavou , že ne .
Tak tohle je " mozek " naší myčky a ta divná , vyschlá a slisovaná věc mezi těmi obvody , to je slimák .
????????
SLIMÁK ??!! A jak se tam dostal ?
Tak to neví ani ten opravář . Když mi to ukazoval , tak řekl , že to ještě v životě neviděl .
A jak zjistil , že to je slimák , vždyť to vůbec není poznat .
Řekl , že když tu myčku rozdělal ze předu , tak bylo všechno oslizlé od toho jeho slizu , tím pádem všechno vyzkratovalo a slimák samotný se prostě uškvařil .
FUJ , otřásla jsem při té představě .
A kolik ta oprava stála , vzmohla jsem se na prozaickou otázku .
Hádej .
Jak to mám vědět , copak se v tom vyznám . 800 ?
Ne .
Tak kolik ?
4 000 .
Myslela jsem , že omdlím .

Ale myčka znova fungovala ( a funguje dodnes ) a to mě časem smířilo s tím , že nejdražší zvíře je slimák . Aspoň u nás .

Stránky z historie Liberce - Valdštejn na Liberci

13. června 2012 v 17:38 | Hanka + Věrka |  Historie
Při našem putování v čase se dostáváme ke kontraverznímu " vládci " Liberce Albrechtu z Valdštejna .
Proč kontraverznímu ?
Jedni ho vynášeli do nebe , jiní ho zatracovali .

Za jeho správcovství Liberec přišel na dlouhou dobu o právo várečné . Výnosy z vaření a prodeje piva byly v Liberci dost důležité příjmy . Liberec měl kromě panského pivovaru a sladovny i městský , který si měšťané postavili pro svou potřebu . Z výnosů vaření piva se opravovaly veřejné cesty a mosty , udržovala v chodu škola , kostel i chorobinec .
Měšťané v čele s purkmistrem marně žádali " Jeho Milost " pana Albrechta z Valdštejna o znovupřidělení práva várečného .
Na druhou stranu se za Valdštejna nebývale dařilo soukenictví a vojenské výrobě . Albrecht na své náklady vydržoval císařské vojsko a potřeboval velké množství sukna a vlny na uniformy a jiné potřeby svých vojáků .

Načrtněme si stručný Valdštejnův životopis .
Albrecht Václav Eusebius Valdštejn se narodil 14 . září 1583 v Heřmanicích u Jaroměře jako syn Viléma z Valdštejna a Markéty Smiřické . Jeho otec patřil k nejchudším svého rodu .
Dětství a ranné mládí prožil v heřmanické tvrzi , kde se seznámil s učením Jednoty Bratrské a dostalo se mu základního vzdělání v mateřském jazyce .
Když ve 12 letech osiřel , starali se o jeho další výchovu a vzdělání poručníci a příbuzní .
Nejprve navštěvoval českobratrskou školu v Košumberku, později luteránské gymnázium ve slezském Goldbergu. V r. 1599 se zapsal na evangelickou univerzitu v Altdorfu u Norinbergu a studia ukončil cestami po Evropě .
Po návratu zkoušel štěstí jeko dvořan u dvora císaře Rudolfa , ale více lákala vojenská kariéra .
R. 1606 přestoupil v olomoucké jezuitské koleji na katolictví.
Sňatkem s Lukrécií Nekšovnou z Landeka v květnu 1609 získal značný majetek na východní Moravě .V době české války byl věrným stoupencem krále Ferdinanda II. a jedním z největších odpůrců povstání . Bitvy na Bílé hoře se neúčastnil , protože v té době " dělal pořádek " v severovýchodních Čechách .
Konfiskacemi , které následovaly po porážce českých stavů, získal levně , někdy dokonce zadarmo celou řadu panství a statků . Systemetickými výměnami a jinými machinacemi vytvořil na svou dobu obrovský územní komplex s centrem v Jičíně , nazývaný vévodstvím ( odtud pochází jeho přídomek vévoda frýdlandský , ač se na Frýdlantě objevoval pouze sporadicky a to méně v Liberci ) .
V r. 1623 byl Valdštejnovi udělen titul knížete. Tehdy se také po druhé oženil ( jeho první manželka Lukrécie zemřela 1614 ) s Izabelou Kateřinou, dcerou Karla z Harrachu .
Nejvyšším velitelem císařské se stal r. 1625 neboť byl schopen a ochoten naverbovat , vyzbrojit a vystrojit na své náklady nové vojáky .
Přes všechny pomluvy a intriky trval jeho vzestup až do r. 1630 . Snahy o jeho odstranění však sílily a nakonec byl císařskými vojáky v Chebu r. 1634 zavražděn .

Tato vražda však byla zcela zbytečná . Podle lékařů zbývalo v době jeho vraždy Valdštejnovi stejně asi jen čtyři měsíce života . Trpěl totiž pokročilým stádiem syfilidy , kterou se nakazil někdy v mládí při svých četných milostných avantýrách . A už v době svého největšího vzestupu byl jen těžko pohyblivý , jak se nemoc dostávala do kostí a kloubů a v době vraždy byl téměř úplně odkázán na lůžko .

Valdštejn se snažil rekatolizovat obyvetelstvo na svých panstvích . V Liberci se mu ale valně nedařilo . Liberec byl téměř celý protestantský . Valdštejnovi duchovní za asistence vojáků vyhnali evangelické kněze z far a obyvatelstvu přikázali navštěvovat mše katolické . Vzhledem k blízkosti protestantské Lužice a Saska však měli těžkou práci . Obyvatelé raději chodily na protestatské mše za hranice .
Valdštejn sám nepodporoval používání násilných prostředků při obracení na katolickou víru a později je dokonce zakázal docela . Měl především zájem na nerušené práci svých poddaných , kteří museli uspokojovat nemalé potřeby jeho armády .
I tak musely jeho oddíly potlačit řadu protikatolických a protifeudálních povstání na nejrůznějších místech jeho panství .
Do Liberce se stahovali nejrůznější vyhnanci z okolních vsí , ať už šlo o vyhnané protestatské kněze , nebo o náhodné vrahy , kteří zabili toho kterého jezuitu , či Valdštejnova vojáka .
Dopadnout uprchlíky se však nedařilo . Liberec zůstal až do konce třicetileté války protestantský a jakákoliv drobnost proti katolicismu se hodila . Všichni uprchlíci byli v Liberci v poměrném bezpečí a ztráceli se v něm jako kapka v moři .
Valdštejn chtěl původně Liberec za trest vypálit , ale od toho později ustoupil na přímluvu svého kancléře .
Ale trest Liberec stejně neminul . Valdštejn Liberci odňal městský mlýn , vybírání cla a pět svobodných statků , což znamenalo pro liberecké měšťany další citelnou finanční ztrátu .

Velmi příznivý rozvoj za Valdštejnovi vlády zaznamenala textilní výroba . Pozvolný růst plátenictví probíhal i za války a ani kontakty se zahraničím nebyly přerušeny .
Soukenické dílny rostly za Valdštejna jako houby po dešti . Vévoda frýdlanský byl však skoupý . Platil málo a dodací lhůty byly krátké . Větším zdrojem příjmů byly soukromé zakázky Valdštejnových důstojníků a úředníků .
Prosperita se netýkala jen textilní výroby . Valdštejn potřeboval pro své vojáky i velké množství potravin . Zřizovaly se sklady a byl zaveden dobře fungující systém vykupu od sedláků z okolních vsí a uskladňování , k čemuž sloužily sklady v každém větším městě .( hlavně Frýdlant a Liberec ).
Určitou pozornost však Valdštejn věnoval i svým poddaným . Byl obnoven špitál , založený Kateřinou z Redernu , který využívali především vojáci , ale v době míru ho směli využívat i oststní poddaní a byl vydržován z prostředků panství .
V Liberci byly v té době silnice a mosty v tak špatném stavu , že se potraviny a zboží dostávaly k vojsku velmi obtížně a se zpožděním . Valdštejn rozhodl , že bude Liberec dostávat od formanů za každý vůz a z každé měřice určitý poplatek , který má sloužit na obnovu cest a mostů .
Prosperující soukenický cech si založil celou svou čtvrť . Na pozemcích vykoupených od původních majitelů a na části starého hřbitova , který obklopoval kostel sv. Antonína se začalo stavět Novoměstské náměstí ( dnes Sokolské ) . Osu náměstí tvořila stará obchodní cesta na Žitavu a náměstí dostalo rozměry 100 krát 60 metrů .
Byly postaveny dřevěné domky s podloubím do náměstí . Později za vpádu švédských vojsk a za třicetileté války Liberec téměř celý několikrát vyhořel a dřevěné domy se nedochovaly .

Domky které jsou dnes nazývány Valdštejnské však nejsou z Valdštejnovy doby , ale asi o sto let mladší . Přesto nám dávají alespoň přibližnou představu o zástavbě této doby .


Takto vypadaly tzv. Valdštejnské domky kolem r. 1900 . Toto jsou zadní trakty těchto domků .


A takto vypadaly z ulice , která se dnes nazývá Větrná .Úplně vlevo je část dnes už zbouraného domu .
Dnes už jsou zachované jen přední části domků a má je ve své správě Střední průmyslová škola stavební , která je zrekonstruovala a dala jim dnešní podobu .



Takto domky vypadají dnes .
Jejich osud byl dlouho nejistý . Po druhé sv. válce se dokonce uvažovalo o jejich stržení pro nevyhovující stav . Jejich zadní trakty se zřítily . Zasáhly až nadšenci o stavební kulturní památky a tak domky zůstaly stát . V r. 1950 se město pokusilo o jejich rekonstrukci . Bohužel neúspěšně . Domky chátraly dál až je dostala pod svůj patronát Střední průmyslová škola stavební v r. 1976.
Zachovalo se ve vyhovujícím stavu pouze průčelí . Stavební škola se podílela na jejich rekonstrukci a zařídila si v nich chybějící kabinety učitelů . Dláždění se v původní podobě ve Větrné uličce bohužel nepodařilo dodnes zajistit . Ulička je dlážděná kočičími hlavami a ne plochými kameny jako v původním plánu . To čeká na generace budoucí .

Přese všechno se měli poddaní Albrechta z Valdštejna poměrně dobře . Valdštejn se postaral , aby jeho panství byly ušetřeny válečných útrap , neboť si dobře uvědomoval , že se výroba i zemědělství může rozvíjet a plnit jeho požadavky jen ve válkou nerušené atmosféře . Dokonce i velitelé okolo ležících vojsk měli přísný zákaz plenění pod trestem smrti .A tak mohli liberečtí vypomoci finančně i jinak těm , kteří takové štěstí neměli .

Zcela jiná situace nastala po Valdštejnově smrti .

Inspirace od Šavrdy

11. června 2012 v 21:22 | Hanka + Věrka |  Háčkem , jehlicí a pod.
Šárka ( Šavrda ) mě tuhle namlsala .
Ne na jídlo , tím já se namlsám skoro vždy , ale svým návodem na výrobu jejích křesílek pro panenky . Růženka mi tenkrát div nevlezla do obrazovky a když jsem jí řekla , že ta slečna tady má i návod , tak nedala pokoj , dokud jsem jí neslíbila , že jí udělám křesílko pro Barbínky . Její návod mi tenkrát moc pomohl , protože jsem nemohla přijít na to , jak to má udělané . Drobnosti , kterým jsem nerozumněla se nějak vyřešily sami v průběhu práce . Prostě to nějak vyšlo a bylo vidět , jak pokračovat dál . Chci zkusit ještě jeden její nápad a to loutkové divadlo pro panenky . To se mi také moc líbilo a usoudila jsem , že bych to zvládla . Musím jen sehnat vhodnou krabici .

A protože nejsem žádný troškař , pustila jsem se rovnou do kanape . Byl to první pokus podobné práce , nikdy jsem nic takového nedělala.
Takže Šárko , důkladně si mou práci prohlédni . Nemusíš hýřit superlativy , ale popravdě mi řekni na co si mám dát příště pozor a co udělat lépe . Sama už jsem na něco přišla a příště napravím .

Věrka ve spolupráci s Růženkou gaučík nafotily a tady je .



A tahle fotka je trochu upravená , aby vypadala jako stará .


Už vím , co musím příště udělat lépe . Vyšší opěradlo a při obháčkovávání ten potah udělat menší. Hrozně se to vytahuje a vypadá to lépe , když to je akorát natažené na ten korpus.
Ale chybama se člověk učí a já už mám v hlavě spoustu nápadů na pokračování .

Konečně

9. června 2012 v 17:47 | Hanka |  A tuhle znáte ?
Toník se vracel z výletu s turisťákem a po cestě domů si hrál na němého . Odmítal mluvit , na otázky odpovídal pouze kýváním nebo vrtěním hlavy . Při tom mě zase napadl jeden stařičký vtip .


Lordovi se narodil syn .Lord byl štěstím bez sebe , že se mu konečně po třech dcerách narodil syn .
Chlapci byl rok , dva ... , pět ..., sedm ...a pořád nemluvil . Neřekl ani slovo . Lord z toho byl nešťastný a marně pátral po příčině jeho mutismu .
Jednou , když chlapci bylo asi 10 let , seděla celá rodina u oběda a jedli polévku . Najednou mladý pán povídá . V té polévce je vlas . Rodiče překvapením přestali jíst a vrhli se na syna a začali se ho vyptávat , proč tak dlouho nemluvil , když mluvit umí .
A chlapec odpověděl : nebylo třeba , vše bylo v naprostém pořádku .