Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Jen pro ten dnešní den ...

17. června 2012 v 0:04 | Hanka |  Co se děje u nás
Sobota pomalu končí a ač to byla sobota jako kterákoliv jiná , přece byla trochu zvláštní .
A byla zvláštní nejen tím , že začalo opravdové léto ( skoro už i kalendářně ).

Probudil mě Toník . Pořád něco šoupal sem a tam , funěl a něčím pořád šustil .
Bylo už hodně světlo , což v těchto nejdelších dnech není nic neobvyklého . Nespokojeně jsem se zavrtěla , přetáhla si peřinu přes hlavu a otočila jsem se na druhý bok . Jednak aby mi přestala mravenčit přeležená ruka a jednak jsem mu chtěla dát najevo , že ještě chci spát .
No ale znáte mužský . Ať je velký nebo malý , všichni jsou stejní . Sledují pouze svůj cíl a nic jiného je nezajímá .

Na chvilku jsem ještě zabrala , ale stejně jsem ho slyšela . Byl to spíš takový polospánek , kdy vnímáte vše co se kolem vás děje , ale nechcete , nebo nemůžete otevřít oči .

Po nějaké době přišla Růženka . Stála mi u hlavy , pak si sedla na bobek a hladila mi vlasy . Bylo to příjemné , ale bylo mi jasné , že už neusnu .
Dělala jsem , že jsem se právě probudila .
Kolik je hodin ? Mrkla jsem na budíka . Bylo 7.15. To už jsem byla vzhůru úplně .
To si snad děláte srandu , bando . Tonda tady už nejmíň hodinu dupe , funí a šustí a Růža mi rovnou sahá na hlavu . Sice to mám ráda , ale ne v sobotu ve čtrvt na osm . Když máte ve všední den vstávat do školy , tak to abych vás z pelechu tahala heverem . Se zbytkem humoru mě napadlo , že to je pomsta za to , že já sama jsem budila svého otce v neděli v půl šestý ráno ( viz článek Tatínku spíš ) .
Protože takhle nadávám skoro každý víkend ( pokud tedy zrovna nestávám do práce ) , ani jeden ani druhý si z mého nadávání nedělali naprosto nic a nakýblovali se ke mně do postele .
A už to začalo . Tondo , posuň se ! Růženo , nech toho .
Nemělo smysl je vyhánět z mojí postele a snažit se ještě usnout , stejně by se mi to nepodařilo .
Vzala jsem si knížku a zbaběle zdrhla na záchod .

Udělala jsem snídani a zavolala děti . Taťka spal ještě spánkem spravedlivých . Toho nevzbudí ani kdyby mu stříleli u hlavy , natož jeho vlastní potomci .
Mami, dej nám to sem , my se chceme dívat na Hanu Montanu .
Ani náhodou , mazejte do kuchyně , na takové kraviny , které nemají ani hlavu , ani patu se dívat vůbec nemusíte .

Vypla jsem , za velkého protestu obou dvojčat televizi . Až se najíte , můžete svléknout všechny peřiny . A jestli nemáte co na práci , tak jeden zamete kuchyň a druhý v koupelně rozhrabaný kočičí písek .
Začali se hádat co který udělá .
Nechala jsem je být a začala přemýšlet co vlastně jsem chtěla dneska všechno dělat .

V 10 hodin jsem vyhnala z postele taťku , aby děti mohly svléknout taky jeho postel .

Skočila jsem pro menší nákup a když jsem přišla , taťka už byl po snídani .
Dáme kafe a proberem dnešní program . Děti se mi hrabaly v tašce , co jsem koupila dobrého . Dala jsem jim každému koláč a zbytek přidala k tomu kafi .
Dětem jsme slíbili , že jim postavíme stan a bazén . Vypadá to na pár pěkných teplých dnů , tak bychom to snad mohli dát do kupy . A ještě jsem chtěla zavařit jahody a přesadit kytky . A Ivě přestěhovat skříňku .

Začalo se tou skříňkou . Ta šla vcelku hladce , s tou problémy nebyly . Než to oba chlapi v domě a Iva udělali , dala jsem prát druhou várku prádla a tu první pověsila . Sluníčko dávalo najevo , že červen už je koneckonců letní měsíc a pálilo a pálilo . Připravila jsem maso na oběd a dala vařit brambory . Jahody jsem si odšťopkovala už při kafi , tak jsem je jen omyla a začala je plnit do skleniček . Kruci , je jich nějak málo . Tady zase řádí nějaká myš , co miluje jahody s mlíkem ...

Když kluci udělali skříňku , snesli z půdy dolů stan . Máme takový ten velký těžký s předšíňkou a ložnicí asi pro 3-4 lidi . Stavíme ho jen na zahradě dětem aby si měly kde v létě hrát a dělat skrýš .

Po obědě postavíme ten stan . Tak jo . Toník byl nadšený , že bude stavět stan .
Takový stan je postavený asi za 20 minut čistého času .To se to ale musí umět .

Když jsme se zorientovali v nekonečných tyčích a spoustách provázků a postavili hlavní kostru , začal taťka řešit výslednou polohu stanu .
Tady ne , tady ta tyč je moc do kopce , dáme to kousek dál . Navrhla jsem , že to otočíme o 90 st .
To nejde , ten stan je moc dlouhý . Dáme to ještě kousek dolů a doleva .
Tak jsme to dali kousek dolů a doleva . To taky není ono . Tady je moc hrb To by to v ložnici bylo moc hrbolaté .
Namítla jsem , že to jedno , že tam stejně nikdo spát nebude a dětem na hraní to stačí .
Víš co já se na to můžu taky vys... Taťka začal být nervózní a vzteklý , jako vždy když mu něco nejde tak , jak by si to představoval .
Když jsme natahovali plachtu , utrhla se jedna kotvící šňůra . Když si taťka odešel pro věci na sešití , zvedl se náhlý poryv větru a neukotvený stan nám celý převrátil . Chytaly jsme s Ivou stan a když jsme ho dopadly a postavily zase na nohy , přišel taťka a začal se vztekat , co jsme zase s tím stanem udělaly , že je úplně jinde .
Už jsem toho měla dost .
Víš co , tak si ten stan hoň po zahradě sám . Nejdřív ho ukotvi , ať tady netancuje jakmile trochu foukne vítr.
A odešla jsem dodělat ty jahody . Na to šití mě nepotřebuje a s Ivou ho zvládnou ukotvit sami .

Slunce pálilo a pálilo a na severozápadě se začaly zvedat divné mraky na jinak bezmračné a azurové modré obloze .
Sakra , táto , to se mi nelíbí , bude bouřka , podívej na ten mrak .
Odsekl celý zpocený . Mně se ten stan taky nelíbí , nejraději bych ho rozšlapal .( nemohli pověsit ložnici ).
Hmm, tak ho to ještě nepřešlo .
Raději jsem sebrala suché prádlo , zalila sluncem vysušené záhony a posbírala měsíční jahůdky . Vyhnala jsem děti z řeky aby mi pomohly odnést spoustu nádobí , které bylo na stole . Začal se zvedat vítr a mraky byly čím dál hrozivější .
Táto , už to máte , bude bouřka ať to nestavíte za bouřky a možná i ve slejváku . Chceš něco pomoct ?
Ne , už to skoro máme . Začal zatloukat kotevní kolíky .
Začalo hřmít .
Do dětí jako když střelí . Já se bojím . Já taky .
Tak mazejte domů a rovnou do vany . Posbírala jsem poslední roztahané věci a šla taky domů . Už začínalo pršet .
Táto pojďte domů .
Chceš aby ten stan uletěl ?
Neuletí , už je zakotvený .
Ale ne tak , jak by měl .
Nemělo smysl se s ním hádat . Když si něco vezme do hlavy , tak musí být po jeho za každou cenu .
Nechala jsem ho být a věnovala se něčemu jinému .
Pršelo čím dál víc a ... prásk ! Někde hodně blízko uhodilo . Křičím na děti ať vypnou televizi a počítač , nejlíp ze zásuvky . Pozdě , uhodilo do trafostanice a v celé ulici vypadl proud .
Růženka začala brečet a Toník do toho neměl daleko .
Co bulíš to nic není , za chvíli zase elektrika půjde .
Já se lekla .
Já taky .
Najednou začal buben na okno , střechu a na dvorku to vypadalo jak po sněhové vánici .
Jéé co to je , to sněží ?
Ne , to jsou kroupy . Ale pořádný . V minutě bylo bílo . Některé kroupy byly velké asi jako křepelčí vejce , jiné vypadaly jako hrášek .
Během další půlhodiny bylo po bouřce a po krupobití . Drobně poprchávalo a na Liberec už se hnaly jen roztrhané cáry mraků kouzelně ozářené večerním sluncem . Růženka vystrčila hlavu ze dvěří . Ááaáá , to je krásný vzduch . To je ozón , poučila jsem ji . Ten se vždycky vytváří po bouřce , proto se tak krásně dýchá . Chtěla vědět co je to ozón , ale nemělo smysljí vysvětlovat vznik ozónu a to že molekula kyslíku má normálně dva protony ( či co , už si to moc nepamatuju ) a ozón má tři . Stejně by to nepochopila .
Šla jsem se podívat co ti dva dělají . Ivana se bouřky bojí , byl to pro ní tak trochu bobřík odvahy .
Už měli hotovo , jen čekali až přestane pršet .

Když se to umí , trvá stavba tohoto stanu asi 20 minut . Pamatuju si , že moji rodiče na společných dovolených stavěli stejný stan ve dvou a moc dlouho jim to netrvalo .
Naše stavba trvala 4 hodiny a kousek . ( bouřku v to nepočítaje ).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nehtařinka Nehtařinka | Web | 17. června 2012 v 0:16 | Reagovat

juu moc povedeny, těším se na další :-D

2 Jarka Jarka | Web | 17. června 2012 v 8:24 | Reagovat

Jé, tak u nás byl včera celý den azurový, bez deště a bouření. Zato dnes, jsme se vzbudili do zatažena a jen jen spustit déšť. Mě to ale vůbec nevadí, pařáky zrovna nemiluji. :-D Ten stan na zahradě je prima nápad, děti budou mít o prázdninách bezva schovávačku a jestli bude krásně, třeba v něm i přespí. 8-)

3 Veki Veki | Web | 17. června 2012 v 11:10 | Reagovat

Ve stanu budu spát já, až mi zas všichni polezou na mozek! :-D :-D

4 Jarmila Jarmila | Web | 17. června 2012 v 15:44 | Reagovat

Stan vnoučata na zahradě nemají, ale bazén ano. Moc se ale nekoupou. Asi není takový hic. Měli jsme totiž stejné počasí jako Jaruška.
Když mě děti v sobotu a neděli budily takhle brzo, tak bych je byla nejraději přetrhla. Celý týden jsem vstávala moc brzo a koncem týdne jsem potřebovala dobýt baterky. Jak píšeš, v týdnu je člověk nemohl ráno dostat z postele a o víkendu byly jak rybičky v šest hodin. :-?

5 Jezurka Jezurka | Web | 21. června 2012 v 21:50 | Reagovat

Krásné čtení, koukám, že máš doma veselo a ani nemáš čas se nudit, co? :-)

6 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 21. června 2012 v 23:09 | Reagovat

[5]: Co to je nuda ? To slovo neznám . ;-)  :-P

7 Babeta Babeta | Web | 24. června 2012 v 19:58 | Reagovat

To bylo pěkné povídání :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama