Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Sedm životů

19. července 2012 v 23:13 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Říka se , že kočka má sedm životů .
Pokud to je pravda , tak naše Týna už dva kočičí životy vyčerpala . To co prováděla , když byla mladší , by asi jiné zvíře než kočka nepřežilo .

Život první:
Jedné letní noci , kdy se spí při otevřených oknech a stejně se nemůže vedrem usnout , se naše kočka zbláznila a začala se dožadovat náhlého puštění ven .
Bydleli jsme ještě v Liberci , ve starém činžáku a v prvním patře . Byl to starý dům s vysokými stropy , takže z prvního patra na chodník to bylo dobře 7 - 8 metrů .
Bylo půl třetí v noci a Týna seděla u dveří a fňukala . Na záchod chodila do bedýnky v koupelně , takže tato příčina v tom určitě nebyla . Prostě chtěla za každou cenu ven a dožadovala se toho velmi hlučným způsobem .
Chodila sem a tam . K mojí posteli a ke dveřím . A mňoukala a mňoukala .
Nevím co by se muselo stát , aby mně to přinutilo vstát , vzít klíče , rozsvítit dost hlučné světlo na chodbě sejít po vrzavých schodech , odemknout hlavní dveře a pustit kočku ven .
Dej mi pokoj potvoro , pustím tě až ráno , otočila jsem se na druhý bok a dělala jsem že spím .
Týna po nějaké době přestala chodit sem a tam jako lev v kleci . Konečně se uklidnila , pomyslela jsem si , když v tom jsem v polospánku , uslyšela velmi tlumené - BUCH .
Doprčic , co ta potvora zase vzteky schodila . Měla ( a má stále ) blbý zlozvyk udělat něco , co nesmí , pokud není po jejím .
Vstala jsem , rozsvítila jsem v předsíni a šla se podívat , co zase vyvedla .
Nikde nic , vše bylo na svém místě . Jen Týna nebyla k nalezení .
Nakoukla jsem i do její oblíbené skrýše . Nebyla tam .
Napadla mě neskutečná myšlenka . Nevyskočila otevřeným oknem ven ?
Ale z takové výšky , to snad si netroufne ani kočka .
Prolezla jsem ještě jednou celý byt , prohledala všechny kouty , kočka nikde .
Podívala jsem se i otevřeným oknem na chodník . Nic .
To přeci není možný .
Vzala jsem klíče , rozsvítila jsem dost hlučné světlo na chodbě a po vrzavých schodech jsem sešla dolů k domovním dveřím . Doufala jsem , že při tom nevzbudím nikoho ze sousedů .
Odemkla jsem tak potichu , jak jsem jen dokázala a za dveřmi ...

Za dveřmi seděla Týna , tvářila se přiblble a nechala se ochotně vzít do náruče a odnést domů .
Vzala jsem si ji do postele a nejdřív jsem jí prohmatala všechny končetiny a břicho , jestli nemá nic zlomeného , nebo jí netvrdne břicho , kvůli vnitřnímu krvácení .
Zdálo se , že je v pořádku . Nechala jsem ji ležet v mé posteli a doufala , že si nic neudělala .
Druhý den jsem ji vzala na veterinu , ale ani lékař na ní neshledal žádné známky úrazu .
Chodila jen dva dny jako ožralá a trochu jí to táhlo do strany . Asi si přivodila otřes mozku , který se ovšem na rentgenu nepozná . Jinak ten skok , či pád z okna přežila bez úhony .
Jen dodnes nevím , zda chtěla tak moc ven , že prostě skočila a nebo si jen chtěla sednout na okenní parapet , špatně si vyměřila skok a uklouzly jí nohy .


Život druhý :
Byl dost studený a mokrý listopad a naše Týna si vzpomněla , že chce jít ven . Trochu jsem se podivila , protože v mokru a zimě ven nikdy nechtěla ale pustila jsem jí . Stejně za chvilku přijde , pomyslela jsem si . Vleze jí do kožichu zima a mokro a bude doma na to šup .
Ale nebyla . A nepřišla ani do večera . To bylo divné . Ještě než jsem šla spát , tak jsem se šla podívat , jestli nesedí dole u dveří . Neseděla . Zavolala jsem jí a myslela , že vyleze z křoví , jak často dělávala .
Neslyšela , nebo nechtěla slyšet .
Šla jsem spát . I v noci jsem se probudila a šla se podívat , jestli náhodou nechce jít z toulky domů .
Ale nepřišla . Ani druhý den , ani třetí .
To už bylo na pováženou . Tak dlouho se netoulala ani v létě .
Ještě několik dní jsem ji občas zavolala a doufala , že odněkud vyleze . Dokonce se mi zdálo , že odněkud slyším slaboučké - mňauuu . Ale nevěděla jsem odkud to je a bylo to tak slaboučké , že jsem to přičítala své touze , aby to byla pravda.
Po týdnu už jsem se smířila s tím , že už asi Týnu někdo přejel , nebo že prostě někam zmizela .
Zlikvidovala jsem její WC písek a granule a konzervy dala kamarádovi pro jeho kočky . Holkám jsem řekla , že se Týna asi ztratila a že už domů nepřijde . Obrečely jsme ji všechny .
Po dalším týdnu jsme se chystali jít všichni na nákup do Hypernovy , která je až na okraji Liberce a znamenalo to velký nákup a tedy taťku s sebou , aby nám s tím pomohl .
Ještě jsem jsem něco dovářela a trochu jsem se opozdila . Všichni už čekali venku . Najednou přilítly holky jako velká voda a mami , mami , já vím kde je Týna . , my ji viděly , ale ona nemůže ven .
Vypla jsem sporák , stejně už to bylo hotovo, vlítla jsem do bot a brala schody po dvou .
A skutečně . Týna byla v protějším domě . Předělávali tam sklep a nechali otevřené okýnlo . Týna , koza zvědavá , tam vlezla a už se nedostala ven , protože okno brzy zavřeli , aby jim tam netáhlo .
Co tam jedla a pila nevím , ale asi tam nějaká voda byla , jinak by tak dlouho nepřežila .
Asi už z posledních sil se vyškrábala šachtou pro plyn , držela se těsně u pootevřeného okýnka a zoufala mňoukala . Vytáhli jsme jí ven . Byla celá od pavučin a strašně hubená .
Teď už jsem věděla , že to skoro neslyšné mňoukání , nebylo jen výmyslem mé bujné fantazie , ale že chudák slyšela , že ji volám a chtěla na sebe upozornit .
Vzala jsem ji domů , vykoupala ji ( poprvé a naposledy u koupání držela ) , dala jí do misky trochu právě uvařeného masa a vodu . Zhltala ve chvilce obojí , stulila se v křesle do klubíčka a usnula .
Do Hypernovy jsme šli se značným zpožděním a koupili jí tam nový WC písek , misky a vše co taková toulavá číča potřebuje ke svému spokojenému kočičímu životu .

Od té doby už se nikdy netoulala , ani se nesnažila skákat z okna .
Když šla ven , vždycky se držela u domu nebo v jeho nejbližším okolí a i zde v Chrastavě , kde má úplně jiné možnosti vycházek se drží jen tak daleko , že vidí na dům . Ale dnes už je to stará kočičí dáma , tak se chodí většinou jen vyhřívat na sluníčko na chodník , nebo na svůj oblíbený kámen .


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 19. července 2012 v 23:30 | Reagovat

Dopředu... zpět zas se potáceje
Wladymir   Pyndiour  jde  a kleje,
... když potkal  Frantischka  Dobrotu...

... " Opilec nadal mi kokotů !
Po sedmé narazil do plotu " !

" Ten muž má sedm životů !"
Hovoři  Huggo  Zadraszill ...
" Již po osmé do plotu narazil,
hleďte ! ... a stále žije !"

Opilec zlostně vyje...
pro kámen shýb se,  řve : ... " Vy mrchy " !

Všichni lidé se rozprchli !

2 VendyW VendyW | Web | 20. července 2012 v 8:54 | Reagovat

U nás na sídlišti jednomu pánovi kocour chodil spát na to tenké panelákové zábradlí na lodžii a to v sedmém patře. A co myslíš, usnul a spadl dolů....taky všichni mysleli že je po kocourovi a ten je dole u dveří zmňoukal za to že jim to tak dlouho trvalo než pro něj přišli :-D .

3 Jarka Jarka | Web | 20. července 2012 v 10:38 | Reagovat

Hani, to jsem si krásně početla, umíš moc hezky vyprávět, nemohla jsem se od řádků vůbec utrhnout. Kočky asi mají opravdu těch životů víc, vždyť Týna je toho živoucím, důkazem. :-)  :-)

4 Very Very | Web | 20. července 2012 v 13:30 | Reagovat

Chudák malá chlupatá, tak ona nemohla ven :-( ještě , že jste jíi našl.No a  na tom jejím vyhřívacím kameni vypadá náramně spokojená. Moc hezky jsem si početla a pro jistotu hned dvakrát, moc hezky píšeš a však víš, že to tvoje psaní mě moc baví ;-) Pohlaď ji za mě ;-)

5 signoraa signoraa | Web | 20. července 2012 v 14:05 | Reagovat

Týna je krásná kočička. :-D
Hani,já si při čtení vzpoměla na své mindy. Ta poslední Saxa umřela loni v říjnu ve věku 17 let. Dlouho byla hodně hravá, jen poslední půlrok už trošku odpočívala.
Kočky prý mají devět životů. Saxa si svůj první vybrala v necelém roce svého kočičího žití, kdy si hrála, brala věci do tlamičky a sežrala nám nit i s jehlou. Konzultovala jsem to s veterinářkou po telefonu, zkusila jí dát emetikum v podobě peroxidu vodíku a nakonec jsme jeli přes celou Prahu na kliniku, kde jí operovali. Z okna vypadla několikrát, bydlíme také v prvním patře, ale zahrada je pod úrovní silnice, takže je to jako jedno a půl patra. Bývala po pádech trochu otřesená, ale pak řádila během chvilky jako "černá ruka". Byla empatická, před dvěma a čtvrt rokem jsem dostala střevní chřipku a téměř týden jsem nejedla a kočka? Trávila se mnou čas, ležela mi v nohách a také nežrala. Byla hubená jako záložka do knížky. A když jsem začínala půlkou žervé a polovičkou rohlíku, kočka začala po malých dávkách jíst také.
Její předchůdce, brit'ák Matýsek se nechal omylem zavřít u sousedů v domku a týden se skrýval v obložení kotle. Měli pejska, tak chodil nenápadně v noci hodovat do jeho misek. Já ho obrečela, zlikvidovala jsem pelíšek, misky dala na půdu a přísahala jsem, že už nikdy nechci žádnou kočičku. A když jsem se smířila s tím, že Mates není přišla sousedka a ptala se, zda nehledáme kocoura, prý má podezření, že bydlí u nich za kotlem. On se bál vylézt, ale pak, když jsem přišla a zavolala ho, vylezl. Vypadal jako prachovka. Byl to kocour domácí, ven chodil na vodítku. Podruhé se nechal zavřít omylem v garáži u dalších sousedů a když pan doktor jel do služby, kocour ho málem mezi vraty garáže porazil, jak spěchal domů. Potřetí, když zůstal venku, narazil na lidskou bestii. Někdo ho zkopal a já ho našla zbitého ráno u dveří. Jeli jsme na veterinu, měl natrženou slezinu, utrženou ledvinu. Pak mi doma dodýchal. Měl asi těch životů méně.
Týnu pohlad' a vyřid' jí, že jí posílá pozdrav kočkomilka :-D

6 Jarka Jarka | Web | 20. července 2012 v 14:28 | Reagovat

[5]:Alenko, taky jsem si krásně početla. Vidím, že s kočičkama jsou ty příběhy úplně jiné, než třeba s pejskama. Ale nemohu soudit, nemáme ani jedno, ani druhé. :-)

7 Šavrda Šavrda | Web | 20. července 2012 v 20:07 | Reagovat

Teda Haní, nebudu zastírat, že při čtení mi tekly slzy. :-( Teda ta vaše Týna má opravdu smůlu. Holka jedna malá nádherná. Jinak s tím oknem, víš ony kočky a vlastně skoro všechna zvířata to tak mají, nemají odhad vzdálenosti a proto si klidně skočí z okna třeba v šestém patře! Mívali jsme kočičku Micku a ta si také klidně skákala z okna ven (podotýkám, že bydlíme ve třetím patře!!!) Poprvé z okna vyskočila, podruhé z něho spadla, utíkala před pejskem, vyskočila na okno a hups byla dole a potřetí z něho spadla taťkovým přičiněním. :-( bylo to v zimě, na parapetu námraza a taťka chtěl, aby šla domů, aby z okna nevypadla a jak se pro ní natahoval, tak Micka udělala krok zpátky a už byla dole! Ta opravdu měla těch životů snad devět!!! Protože tenkrát nám jí posílal strejda, ale v krabici od bot, neboť sežrala (jako kotě) jed na krysy a on si myslel, že umře a klidně nám jí poslal - dětem!!!!! No on je strejda podivín. Ale Micinka zabojovala a žila s náma hodně dlouho! ;-)
Ten příběh, jak chudinka skončila ve sklepě mě tedy šíleně rozlítostnil. :-( Doufám, že už nyní je holka jedna opatrná. ;-) My měli teď trable s naším Kennym, ale o tom se rozepíšu jindy. :-(
Jinak, jsem se tu neukazovala, neb jsme byli na dovolené. :-) Jo a na dovolené jsem dooost tvořila. ;-) Ještě tedy něco málo dodělat a pak se bude posílat. :-D

8 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | 21. července 2012 v 0:03 | Reagovat

Páni co všechno se dá zažít s jednou kočkou. No a že se nenudíš ani s Růženkou tak to mě přesvědčil ten film :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama