Tento článek měl vzniknout aktuálně , hned v pátek , ale vzhledem k problémům , které provázejí můj počítač s nahráváním fotek do galerie , vzniká až dnes.
Bohužel , přicházím s křížkem po funuse , všichni již víte co bylo u nás v Chrastavě za slávu , kdo přijel otevřít nový most , když ten původní zničila povodeň i co se stalo trochu neplánovaně.
Ale možná , že oceníte postřehy přímého účastníka. A to jak slavnostního otevření nového mostu , tak pozdější události , která obletěla nejen republiku , ale i celou Evropu a dost možná , že se ta zpráva dostala i do Ameriky. Vždyť na prezidenta se nestřílí každý den , byť byla použita jen dětská kuličkovka. Berte , prosím , na vědomí , že jsem byla přímý účastník všech událostí a to z bezprostřední blízkosti. Od toho šíleného střelce jsem stála pouhých pár decimetrů a pohlédla mu přímo do tváře.
Nemám v nejmenším úmyslu zviditelňovat ani sebe , ani město ve kterém žiju , chci jen ukázat událost , která se neodehrává každý den ( i bez střelby ) očima přímého účastníka, nezkreslenou tiskem .
Tak tedy , Chrastava v den sv. Václava ( 28.9. ) otvírala nový , čerstvě dokončený most ( řečený secesní ) a tento den si pan starosta nevybral jen tak náhodou.
1. na státní svátek se dala předpokládat slušná účast obyvatelstva .
2. na tento den připadá 10. výročí uzavření partnerství s německým městem Eichstadt.
3. pan prezident má svátek a pan starosta mu poslal osobní pozvání.
Možná , že těch důvodů bylo víc , ale tyto tři , patrně hlavní , mně napadají.
Před druhou hodinou se začaly stahovat k novému mostu davy zvědavců. Začátek slavnosti byl plánovaný na 14. hodinu. Děti mě popoháněly , mami dělej , ať něco uvidíme. Taťka byl taky trochu nervózní.
Tak jsme tedy vyrazili taky.
Lidí nebylo tolik , kolik jsem předpokládala, pohodlně jsme přecházeli z místa na místo.
Ukazovala jsem dětem jednotlivé představitele města a kraje. Přítomni byli nejen náš pan starosta , ale i starostové všech vyplavených obcí v libereckém kraji , včetně hejtmana libereckého kraje a liberecké primátorky.
Starosta Chrastavy ing. Michael Canov.
Hejtman libereckého kraje Mgr.Stanislav Eichler. Zde se tvářil trochu koženě .
Tady už je to trochu lepší , jen má " uříznutou " hlavu.
Ostatní představitele obcí mi splývají , nevím kdo je kdo a taky je zná jen ten , kdo v té které obci žije , takže fotky ukazovat nebudu.
Pro spříjemnění čekání na hlavu státu nám vyhrávala tato cymbálovka.
Hráli dobře , pěkně jim to ladilo . Jen hráli trochu zvláštní směsici skladeb. Od klasické lidovky přes Offenbachovy
operetky a československou ( opravdu československou , ne českou ) hymnu až po Jožina z bažin.
A potom se najednou vypařil jak starosta Canov , tak hejtman a za chvilku proběhlo davem " už ho vedou ".
Koho ?
No přeci pana prezidenta.
Trochu mi to vyznělo , jako když za hlubokého středověku vedli odsouzence na popravu a davy šílely - už ho vedou.
Pan prezident opravdu šel z náměstí pěšky , auta byla zaparkovaná ve vedlejší ulici . Šel v doprovodu starosty Canova , hejtmana Eichlera a liberecké primátorky Rosenbergerové.
Šel davem a kdo o stál , tomu podal ruku .
Zde podává ruku Toníkovi , který stál hned vedle mě.
Já mu taky podala ruku . Jeho stisk byl pevný , ruka teplá , pohled do očí ( i přes přihmouřené oči ) se zdál upřímný.
Zde pohled do " sprostého " davu. Ten mladý muž asi v třetině snímku v maskáčích je onen šílený střelec. Zatím ještě nikdo netušil , co má za lubem.
Potom se všichni hlavní představitelé ( pan prezident , pan hejtman , pan starosta - náš i z Eichstadtu ) krátce projevili na tribuně , panu prezidentovi byl předán dárkový koš s blahopřáním k svátku...
Dárkový koš ( v pozadí ) připravili mentálně postižení v ústavu v Liberci.
Potom už zbývalo jen přestřihnout pásku a oficiálně tak otevřít nový most .
To zdokumentováno nemám . Tam nás nepustili a fotit přes hlavy představitelů obcí nemá cenu , stejně není nic vidět.
Opět pan prezident v davu .
Krátce potom se stal ten incident se střelbou.
Stála jsem vedla toho střelce , ale moc jsem ho zpočátku nevnímala. Až když jsem slyšela podivné zvuky , které zněly jako Toníkova kuličková pistole ( střelec měl ovšem svou ), jsem si uvědomila , že se děje něco , co by se dít nemělo.
Ten bláznivý mladík z výkřikem - ty za to můžeš , že rozdělili a rozkradli republiku , že lidi mnohdy nemají čím zaplatit nájem - začal střílet . Pan prezident se na něj přímo podíval , stáli od sebe asi 3 metry. Střelec mi nepřipadal opilý. Ruku měl pevnou , netřásla se mu , ani alkohol z něj cítit nebyl. Buď byl nafetovaný , nebo mu prostě přeskočilo.
Asi nechtěl nikomu ublížit , to by nepoužil hračku , ale pravdou je , kdyby měl opravdovou pistoli s ostrými náboji , tak byl už asi prezident mrtvý muž.
Čekala jsem , že se bude něco dít , že ochranka , nebo policajti se na něj vrhnou a bude tóčo ( dětem jsme u oběda zrovna vysvětlovali význam prezidentovi ochranky ) , ale kupodivu se nestalo vůbec nic . Pán vedle mě mu jen vynadal a potom ho odstrčil dál. Mladík potom v naprostém klidu odešel. Až z médií jsem se dověděla , že ho zadrželi až na náměstí , což je sice jen malý kousek, doslova pár metrů , ale vzhledem okolnostem je to dost daleko na nějaký zásah.
Pan prezident si potom u stánku dal s naprostým klidem buřta a pivo ( vlastně jen to pivo ) a potom odjel.
Prezidetské pivo.
A Verunko a Šárko koukejte , jaké pivo pil pan prezident.
Vše údajně platil náš pan starosta Canov . Zda ze svého ,či z městského rozpočtu , to už nevím , ale pivo , buřta a kofolu si mohl dát každý zdarma.
Tak to byly moje dojmy a dokumentace proběhlých událostí.
