Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Praštěný Tonda

14. listopadu 2012 v 9:34 | Hanka |  Děti řekly ( udělaly )
Je úterý. Jsem v práci.
Obvykle si beru mobil s sebou do kapsy, ale tentokrát jsem si nějak nevzala a nechala ho v tašce.
Dokončili jsem všechny obvyklé ranní procedury s pacienty a je malá chvilka klidu na vydechnutí před dalším kolem maratonu.
Kruci , kolik je hodin?
Koukám na hodiny ( protože hodinky na ruce mít nesmíme ).
To je teprve půl jedenáctý ? Myslela jsem , že je víc. To jsme to dneska zvládli nějak rychle.
Kde mám telefon? Má mi dát vědět kamarádka, která pracuje o patro výš, zda bude moci jít se mnou na oběd.
V kapse ho nemám. Přehrabuju se v tašce.
Už ho mám. 3 nepřijaté hovory ? A neznámé číslo ? Pořád stejné. Kruci to zase otravujou z pojišťovny, abych si zase uzavřela nějakou " vylepšenou " pojistku. Kašlu na ně. Ať si zavolají znova, když se jim bude chtít, stejně je pošlu kamsi.
Jenže stejné číslo volá v zápětí znova.
Prosím , zvedám telefon. Úmyslně se nepředstavuju. Ten kdo mi volá, buď ví komu volá, nebo ho to stejně nezajímá.

Paní Hávová ?, ozve se v telefonu ženský hlas.
Ano, prosím....

Volala Toníkova třídní učitelka. Že prý měl Tonda ve škole úraz a že ho odvedla domů , kde ho předala Ivaně. ( Ještě, že byla doma, jinak bych musela naklusat z Liberce já ).
Že prý vrazil hlavou do tabule a tekla mu krev . Jinak nic vážného, hlava ho bolí jen v místě úrazu, nezvrací, hlava se mu nemotá. Přesto doporučila Ivě, aby s ním došla k lékařce.

Volám Ivě.
Řekla mi, že jsou už skoro u doktorky.

Za chvíli mi volá zpátky. že už jsou hotovi, že lékařka na Tondovi nic neshledala, jen doporučila klidový režim.

Jenže to by nesměl být Tonda. Ten a aby vydržel chvilku v klidu. Čerti s ním šijou.

Když jsem přišla večer domů, zjišťuju, co se vlastně stalo.
Růža mi řekla, že toho moc neví, že byla někde jinde, Tonda mi řekl, že prostě šel a tu tabuli prostě přehlédl.
Prosím tě , jak jsi mohl přehlédnout tabuli ? Ta je fakt lehko k přehlédnutí ! Taková velká plocha.
Já nevím, prostě jsem šel a najednou jsem do ní vrazil.
Ach jo, ty se jednou zabiješ.
Nahnala jsem děti do postele a doufala, že má můj praštěný syn dostatečně tvrdou hlavu na to, aby přežil ve zdraví všechny budoucí srážky a nejen s tabulemi.

Toník je dnes v naprostém pořádku, ráno šel do školy a ani hlava ho nebolí, jen v místě srážky ji má trochu citlivější.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veki Veki | Web | 14. listopadu 2012 v 10:54 | Reagovat

No, taky jsem jednou neviděla dopravní značku a vrazila do ní... tak proč nepřehlídnout tabuli???

2 Šavrda Šavrda | Web | 14. listopadu 2012 v 12:57 | Reagovat

Chichichi!! Promiň, ale přečetla jsem si koment od Veki. ;-)
Je fakt, že já takhle jednou přehlédla naší poschoďovou postel a měla jsem na čele pěkně velkou bouli. :-D Ale to určitě bylo v záplavě hry - určitě. :-D
A naše holky - Týnka s Nikou když jsou u nás tak skoro pokaždé přehlídnou dveře a za chvilku slyšíme řev - zejména od Niky. Prostě jde, pak PRÁSK a pak už jen řev. :-) Já nevím, co jim ty dveře udělaly, že do nich neustále vrážejí hlavami. :-? ;-)
Tak je fajn, že je Toník v pořádku. Haní, jako tabule se přehlédne jedna dvě. ;-) :-D

3 Very Very | Web | 14. listopadu 2012 v 13:42 | Reagovat

Tabule není ve škole zas tak důležitá, jsou tam jiné předmětu, které stojí za povšimnutí. Tak se nediv, že se té tabule nevšiml .Hlavně že je Tonda v pořádku ;-) Pozdravuj doma :-) :-D

4 signoraa signoraa | Web | 14. listopadu 2012 v 17:44 | Reagovat

Hani, ještě, že to takhle dopadlo. Vzpomínám si, jak si můj syn s kamarády hrál na indiány tak intenzivně, že z toho měl otřes mozku. Nojo, dětičky.
Držím palce, aby i to citlivé místečko na Toníkově hlavě, přestalo bolet. :-)

5 Jadvinka Jadvinka | Web | 14. listopadu 2012 v 21:55 | Reagovat

no jestli to taky nebude tím jménem :-D mám doma taky jednoho Tondu,je už sice obsatrožní ,ale dobitej chodí pořád od dětství :-)

6 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 16. listopadu 2012 v 6:35 | Reagovat

Hani ještě,že se nestalo nic horšího. :-)

7 Jitka Jitka | E-mail | Web | 16. listopadu 2012 v 8:37 | Reagovat

Asi nějaká klučičí honička a v zápalu boje přehlédneš i tank. To se stává. Já jsem jednou při hře na schovávanou šla se zavřenýma očima a naprala jsem to rovnou do zdi. Od té doby mám přeraženou nosní přepážku. :-D Teklo ze mě krve jako z vola, ale žiju. Doma jsem neřekla ani slovo. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama