Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Prosinec 2012

Svačina ze zbytků

29. prosince 2012 v 22:11 | Hanka |  Recepty
Občas se mi stává, že něco koupím a chci z toho něco jiného dělat. Ale potom na to nedojde z nejrůznějších důvodů.

Tak jsem dnes při " šacování " lednice objevila tvaroh a kysanou smetanu na hranici spotřeby. Koupila jsem si to už před Vánocema a chtěla z tvarohu dělat nějakou pomazánku a smetanu jsem chtěla dát do omáčky, ale nakonec jsem vařila něco docela jiného a na milý tvaroh i se smetanou docela zapomněla.
Když jsem to dnes ráno objevila v lednici zastrčené za třetí krabicí s mlékem , chytla jsem se za hlavu a doufala, že to bude ještě jedlé.
Ochutnala jsem to a bylo. Byla jsem ráda. Moc nerada vyhazuju potraviny.
Ale byla nutnost tvaroh i smetanu urychleně zpracovat a zkonzumovat.
Tak jsem udělala domácí smetánek a ze spousty ovoce, které zbylo ještě po Vánocích ovocný salát a odpolední svačina byla na světě.
Recept na smetánek už jsem někde psala, ale komu se nechce hledat, tak dávám ještě jednou.

SMETÁNEK OD MAMINKY:
Potřebujeme : kysanou smetanu, tvaroh , trochu mléka, van. cukr, cukr moučka
Kysanou smetanu s tvarohem smícháme dohromady a dochutíme vanilkovým cukrem. Pokud je tvaroh i smetana hodně husté, rozředíme trochou mléka. Ale opatrně , po přidání cukru tvaroh trochu zřídne, abychom potom z toho neměly polévku. Přidáme 2 pytlíčky van. cukru ( nebo jeden a trochu moučky ) a vše důkladně promícháme. Stačí na to pohodlně vidlička, není třeba mixér.
Pokud děláme samotné, je možné ještě dochutit jakýmkoliv ovocem ( čerstvé i kompot ) , které máme rádi , nebo oříšky, kakao, čokoládu, skořici, zkrátka fantazii se meze nekladou. Vše podle chuti a možností.
Smetánek je možné udělat i v diabetické formě. Vynecháme prostě cukr. Můžeme nahradit buď nějakým sladidlem pro diabetiky nebo ho uděláme úplně bez sladidel. Potom je lepší použít plnotučný ( červený ) tvaroh. Je vláčnější a chutnější než ten obyčejný. Pokud sladíme , stačí tvaroh měkký. Jinak jsou možnosti dochucení stejné.

OVOCNÝ SALÁT :
Myslím, že ten netřeba představovat. Každý si dělá salát podle svých možností a chuti. Prostě pokrájíme libovolné ovoce na drobné kousky, posypeme podle chuti cukrem ( nebo nemusíme ), důkladně promícháme, aby se chuti spojily a dáme vychladit.

A takhle to vypadalo obojí dohromady.



A tady se už Růženka nemohla dočkat odpolední svačiny a pustila se do toho trochu předčasně.


Pokud budete taky dělat takovou svačinu ze zbytků ( jakýchkoliv ) přeju dobrou chuť.

Vánoční bilancování

29. prosince 2012 v 21:30 | Hanka |  Zpovědnice
Taky si po Vánocích říkáte, zda to všechno honění před svátky stálo za to?
Vánoce utekly jako voda a nakonec se zjistilo , že je vlastně úplně jedno , jestli jsme stihly umýt okna či nikoliv. Stačil jeden vydatný děšť, případně jedno rychle a zběsile jedoucí auto ( bydlíme-li u silnice ) a celá naše práce přijde vniveč.

Stoupnu -li si na váhu, zjistím, že je ta potvora určitě rozbitá, protože ukazuje o ( minimálně ) tři kila víc. Ach jo, to je to vánoční mlsání a návštěvy u známých a příbuzných. Zase to budu celý rok schazovat. V mém věku už to nejde tak lehce jako před 20 lety. Ne že bych byla posedlá dietami , to vůbec ne . Nevydržím držet nějakou dietu. Mám problém i s tím, pokud nesmím jíst určité potraviny. Navíc ....MILUJU SLADKÉ.
Ale přece jen , běžně není tolik příležitostí nacpat se cukrovím a nedávají tolik pohádek , které přece musím vidět ( nejsem - li zrovna v práci ), v létě je tolik práce na zahradě a více čerstvého ovoce, které můžeme mlsat.

Ale k vánoční bilanci patří i to , jak proběhly samotné Vánoce. Jistě většinou vše děláme kvůli dětem, zejména pokud jsou malé.
Kvůli rozzářeným dětským očím, horečnému trhání balicího papíru a nedočkavému hrabání v krabicích a barevných sáčcích a radostným výkřikům obdarovaných , svědčící o tom , že jsme se zrovna trefili do toužebného ( a občas i utajovaného ) přání.

S manželem ( a ostatními příbuznými ) jsme si před léty řekli ( jak se nám rodina rozrůstala a finanční možnosti krátily ), že budem dávat dárky , zejména ty dražší , jen dětem. Vzájemně jen nějakou maličkost ( pokud zbydou nějaké korunky ).

Přesto si náš děda nedá říct a dožaduje se každoročně seznamu vánočních dárků pro všechny členy rodiny ( celkem 6 ). Částečně ho chápu. Jsme pro něho stále děti, i když my dospělí jsme už dávno za hranicí středního věku.
Nyní dospěly do věku více než plnoletého i naše dvě starší dcery. Takže děti ( částečně ještě věřící na Ježíška ) jsou dnes už jen Toník a Růženka.

Takže Štědrý den byl štědrý v rámci možností, přesto bylo pod vánočním stromkem docela dost balíčků. Většina z nich samozřejmě pro děti.
Ale i já jsem dostala pěkné dárky. Nebylo jich tolik jako dostaly děti, ale já jsem za ně moc ráda, protože jsou to věci, které jsem si přála a asi sama nekoupila.
Od dědy jsem dostala domácí pekárnu.



Ta se mi moc špatně fotila. Ať jsem ji fotila z jakékoliv strany, tak se leskla a házela mi prasátka. Jak teď na to koukám, tak jak jsem ji brala, tak mi zůstaly na chromovaném povrchu otisky mých prstů.

Od Věrky a Ivy jsme dostali s taťkou společný dárek. A to malý přenosný , venkovní gril a pytel grilovacích briket.


Tak už se moc těšíme na jaro a sluníčko, až budeme, na letos nově zřízené terásce, grilovat.MŇAM.

A potom přiletěl jeden dáreček až Trutnova. Dva malé ozdobné povlaky na polštářky a k tomu do barvy malé prostírky pod hrneček nebo cokoliv.

A ještě od dětí nějaké drobnosti co vyráběly ve škole nebo doma ( tajně , abych na to nepřišla ) . A od sestřenice ( přestože jsme řekli, že dárky jen dětem ) ještě knížku. Prý to je detektivka ze zdravotnického prostředí. Tak jsem zvědavá jestli se nebudu bát, kriminálky ani detektivky zrovna běžně nečtu , já se potom bojím, že někdy ani nemůžu usnout.
Tak to je moje vánoční bilance a výčet vánočních dárků. Mnohým jsem slíbila, že si nenechám jen pro sebe svoje vánoční dárky, tak tímto slib plním.
Já vím , že trochu pozdě, ale nejprve jsem hledala zašantročený foťák a když jsem ho našla, tak zase nebyl čas fotit, stahovat fotky ( pořád se s tím peru ) a psát článek ( většinou dlouhý a několikrát přepisovaný ).

Krásný zbytek roku všem!

Stromek, perníčky a světýlka

24. prosince 2012 v 23:21 | Hanka+Věrka |  Zpovědnice
Ještě dřív než než zazvonil zvoneček , přiměla jsem Věrku, aby mi vyfotila náš letošní stromeček. Oproti loňsku, doznal malých změn, přestože základní ozdoby zůstaly stejné.
Foceno zřejmě bez blesku, asi aby vynikly detaily a neztratili v záři světla.


Celkový pohled na stromek. Bez mučení se přiznám, že je umělý. Ale už asi půjde do důchodu, protože jsem při jeho strojení zjistila, že se pomalu, ale jistě rozpadá. Aby ne, je starý skoro jako naše Věrka, které bude už 22 let.


A nyní detaily.




Zaměřeno na paličkované drobnůstky od Babičky Maňasové . Ještě jednou díky , všichni obdivujou.
Paličkovaným hvězdičkám, andělíčkovi , jablíčkům a zvonečkům to vedle domácích perníčků moc sluší.



Zaměřeno na detail domácích perníčků, které máme na stromku poprvé a slouží místo kolekce , protože jsou jedlé. Jejich kamarádi trůní na míse s cukrovím.

Lucerničky a svítící zvonky jsme jaksi podědili. Jistě mnozí pamatují, ještě za Husáka... Zkoušeli jsme i modernější typy svítících řetězů, ale nějak se nám nelíbilo nepravidelné blikání, ať už po jednotlivých žárovičkách , nebo po celých sekvencích. Ale už i tyto světýlka se asi odebrou na zasloužený odpočinek. Prasklé žárovičky se nahrazují čím dál hůř a taťka se nechal slyšet, že ho nebaví zjišťovat, která ze žároviček je vlastně vadná. Tyto světýlka jsou seřazeny do série, tudíž když praskne jedna, nesvítí celý řetěz a musí se se zkoušečkou projít každá žárovička zvlášť.

Nejraději bych měla stromeček ozdobený jen perníčky , jablíčky a slámou, ale to by asi nevydejchali Toník a Růženka. Přece jen jsou zvyklí na všelijaká pozlátka a světýlka.
Tak snad až děti odrostou...

Přeju všem krásný zbytek svátků .

Vánoce v nemocnici

22. prosince 2012 v 22:29 | Hanka |  Zpovědnice
Ne každý je na Vánoce natolik v kondici, že může strávit Vánoce v kruhu rodinném, takže někteří musí trávit Vánoce v nemocnici ke škodě své i sestřiček, které musí do práce svátky nesvátky.
Ale ani pacienti trávící Vánoce na nemocničním lůžku, nejsou ošizeni o stromeček a štědrovečerní večeři.
Štědrovečerní večeře se skládá z tradičního smaženého kapra a bramborového salátu. Pouze pacienti , kteří mají nějakou speciální dietu mají smůlu. Ti mají k jídlu večeři veskrze dietní ( i když slavnostně upravenou ), aby se nenarušil jejich dietní režim. Místo dárečků dostanou ovocný balíček. Ale ani o stromeček nejsou ošizeni, aspoň ne ti, kteří mohou chodit.
Už od začátku adventu má každé oddělení na chodbě svůj malý stromeček a vánoční výzdobu.


Tohle je ten náš. Laděný do bílofialova. Jako vánoční výzdobu máme na dveřích přilepené papírové kapříky, ale to vyfocené nemám.

Každé oddělení má svůj stromek a každý je jiný, podle toho co má kdo k dispozici za ozdoby, nebo co se zrovna líbí tomu, kdo ho strojil.

V parku před chirurgíí je několik velkých smrků, které tam rostou už léta.
V posledních 5 letech je každé Vánoce je jeden z nich ozdobený modrými světly. Netuším kdo ho strojí , snad údržba, nebo technické služby. Je napojený na veřejné osvětlení, takže jakmile se rozsvítí pouliční světla, rozsvítí se i náš smrk. Což je v období dlouhých nocí už od 16. hodin.

A takhle modře září do tmy a připomíná všem pacientům, zaměstnancům i návštěvníkům, že nejkrásnější svátky v roce jsou už za dvěřmi.


Obě fotky jsou focené hned na začátku prosince, kdy jsem měla ještě foťák ( který teď už asi týden marně hledám a ne a ne ho najít ) a Liberec byl čerstvě zasypán nádherným prašanem.

Dnes sice zase sněžilo, ale vánoční obleva ještě neskončila. To jen nabírá druhý dech a hned od zlaté neděle nám zase ukáže co umí.

Mně čeká zlatá neděle v pracovním procesu, Štědrý den a první svátek vánoční jabysmet, takže přeju všem , kteří budou mít více štěstí a mají svátky volné , jejich co nejlepší prožití, žádné úrazy ani rybí kosti, abyste nemuseli zjišťovat jak vypadá vánoční stromeček ve vaší nemocnici.

Hrnečku vař

22. prosince 2012 v 13:57 | Hanka |  Děti řekly ( udělaly )
Dnes ráno jsem zadělala na vánočky.Obvykle je peču až 23., ale vzhledem k tomu, že zítra musím do práce, jsem se do toho pustila už dnes. Dala jsem si na topení vzejít kvásek.Ohřála jsem si trochu mléka a dala do něj droždí a celé to dala na teplé topení.
Šla jsem vyndat prádlo z pračky a přiložit do krbovek.
Najednou přiběhl Toník , mami, mami, hrnečku vař.
Copak copak, uteklo droždí ? Tak ho dej z toho topení.
Jdu se podívat co se děje.
Růženka stojí u dřezu, před sebou plecháček s kváskem, který přetékal, jako pohádkový hrneček a Růženka poskakuje okolo a křičí hrnečku přestaň, hrnečku přestaň.
Vzala jsem kvásek a nalila ho do mísy s moukou a cukrem.
A Růžence povídám, to říkáš špatně, to se říká hrnečku dost, ne hrnečku přestaň, proto tě hrneček neposlechl. Ale teď už utíkat nebude, nalila jsem ho těsta.
Zadělala jsem klasicky vánočku a teď už klidně kyne a večer ji upeču.

Přežili jsme konec světa

21. prosince 2012 v 17:41 | Hanka |  Zpovědnice
Pokud zrovna teď ve svém vlastním obýváku či pracovně na svém vlastním počítači, čtete tento tento článek, tak vám gratuluju.
Přežili jste konec světa.

Věc, která se už rok omílá v nejrůznějších médiích a s blížícím se termínem nabývá na intenzitě.Jedni tomu naprosto vážně věří, druzí si dělají legraci, většina rozumných lidí tuto informaci prostě přehlíží.
Včera večer se mnou loučila jedna moje známá dost srdceryvně. My už se neuvidíme, sdělila mi do telefonu třesoucím se hlasem a mně se zdálo, že má pláč na krajíčku. ( Představila jsem si ji, jak má bledé tváře , kruhy pod očima a úplně bezkrevné rty a třesoucími se prsty vytáčí moje telefonní číslo. Kupodivu si všechna čísla , která volá pamatuje a nemá nic uložené v paměti telefonu. Pokaždé vytáčí znova. )
Byla jsem dost nabroušená z práce, tak v rámci černého humoru jsem se jí zeptala , jestli se chystá do hrobu.
My všichni se chystáme do hrobu, odpověděla mi naprosto vážně .
Nějak mi uniklo proč, řekla jsem kousavě. Můžeš mi to vysvětlit?
No přece bude ten konec světa.
Ty tomu vážně věříš ? , zeptala jsem se a nevěděla jestli jsem zralá na psychiatra já nebo ona.
Ano, samozřejmě že bude, potvrdila mi to i moje kartářka, která řekla, že po datu 21.12. už pro mně nemá žádné předpovědi.
Měla jsem chuť poslat jí někam, ale bylo mi ji trochu líto.
Snažila jsem se jí přesvědčit, že to je celé nesmysl, že konec světa už předpovídali blázniví kněží před 2 000 lety a potom ještě několikrát, protože lidstvo je hříšné a nezaslouží si nic jiného. A že přežije jen hrstka spravedlivých na vybraných místech a ti založí nový, lepší svět. A mezi těmi spravedlivými mysleli především sebe a své konkubíny. Dva tisíce uplynulo a pořád se nic nestalo. Že pokud přijde konec světa, zaslouží se o to lidstvo samo, svým počínáním, ale určitě to nepřijde jako blesk z čistého nebe.
No , nepřesvědčila jsem jí. Patří bohužel mezi lidi, kteří bez rozmyslu věří senzibilům, kartářkám a jiným šarlatánům. Sama je tak trochu bláznivá, věří každému nesmyslu, co jí kdo nakuká, ale ve svém jádru ( nebo spíš při své naivitě ) je vcelku hodný člověk, jen to trochu přehání. Na mé materialistické založení je to občas trochu moc, hlavně tehdy, pokud se bavíme o rádoby duchovních věcech. Jak přijde řeč na nejrůznější předpovědi budoucnosti, výklady karet a jiné nesmysly, tak se hodně rychle dekuju . Můj selský rozum, sklon k ironii a sarkasmu mi napovídá, že to už je přitažené za vlasy.

Ani se nesnažím přesvědčit svou známou a jí podobné lidi, že kartářky, senzibilové, astrologové a jiní podvodníci si postavili živnost na hlouposti lidí a jsou z toho dost slušně živi.
Jednou jsem navštívila kartářku , jen tak z hecu a byla zvědavá co mi poví. Představila jsem se pod smyšleným jménem, uvedla věk o 5 let mladší a o svém ( smyšleném ) životě jsem uvedla naprosto tragický osud. Žádala jsem o radu. Dělala jsem všechno přesně tak, jak mi řekla. Byla spokojená, jak jsem přesně všechno opakovala.
Světe div se, nejen že neodhalila podvod, ale ještě mně utvrzovala v přesvědčení, že se vše v dobré obrátí, já do roka získám výborného partnera, se kterým budu mít šťastný vztah a budeme mít krásnou rodinu. Najdu si dobře placenou práci a vůbec oplývala superlativy. Jediné v čem se strefila, byl počet dětí.
Měla jsem cukání se přiznat k podvodu, ale řekla jsem si , že by ji třeba mohla klepnout pepka a to jsem si nechtěla vzít na svědomí.

Teď mě budou jistě kamenovat všichni, kteří chodí ke kartářkám pravidelně , volají do pořadů s různými " vědmami " a vůbec věří těm jejich předpovědím. A dokonce jim ty " předpovědi vychází ", přesně ve stylu věř a víra tvá tě uzdraví.
Takže ať žije lidská víra v cokoliv . HLAVNĚ, ŽE JSME VE ZDRAVÍ PŘEŽILI KONEC SVĚTA.

Celostátní pátrání

20. prosince 2012 v 0:26 | Hanka |  Zpovědnice
Taky se vám stává, že něco hledáte a nemůžete to najít? Nebo že dáte do pračky dvě ponožky a vyndáte jen jednu?
Mně se to stává poslední dobou dost často. Mám takový pytlík, no spíš malou igelitovou tašku, a do ní dávám liché ponožky a rukavice a tajně doufám, že se ta druhá do páru někde vyklube. No, ale nějak se klubat nechtějí, protože mi tam ty ponožky spíš přibývají, než že by ubívaly.
Vůbec netuším, kam mi vždycky ta druhá fusekle zakufruje, ale dělá to tak důkladně, že není nikde k nalezení. A nejde jen o staré , častým používáním ojeté kusy důchodového věku, ale spíše o ty poměrně nové a tudíž ještě neunaven, které ještě na důchod ( a to ani na předčasný ) nemají nárok. Prostě se někam zdejchne a není. A to vím nabeton, že do pračky jsem dávala ponožky dvě. Podezřívám z krádeže ponožek a rukavic nějakou černou díru, která mi vždy jednu vcucne a vyplivne neznámo kde.
Ale ztrátu ( či ukradení ) ponožek bych ještě vydejchala, přestože mně nebaví, věčně někde shánět nové, ale horší je, že ona výše zmíněná černá díra mi vcucla foťák a nemíní ho vrátit. Už dva dny ho hledám, protože v něm mám ještě nestažené fotky, které bych vám ráda ukázala, ale nemůžu ho nikde najít.Nerozhodný

Takže vyhlašuju jménem zákona , ať se ta výše zmíněná černá díra okamžité přizná, kam všechny ty odcizené věci dala a hlavně je kouká vrátit svému majiteli. A současně vyhlašuju " celostátní " pátrání po mém foťáku.
Popis: malý červený foťáček značky Nikon , slyšící na jméno Niki . Oblečený je v růžovém , háčkovaném obalu se třpytkama a červeným lemem.
Tímto žádám občany, kdyby se někdo setkal s malým červeným foťákem , ať neprodlene upozorní majitelku zmíněněho foťáku. A žádám onu nezbednou černou díru, aby vydala ze svých spárů aspoň foťák, ponožky ji možná nechám.

A byla zima

10. prosince 2012 v 22:47 | Hanka |  Zpovědnice
Rosničky sice slibovali pouze sněhové přeháňky, ale u nás chumelilo docela fest. Za dopoledne napadlo dobrých 15 cm.
O sobotních mrazech se nám mohlo jen zdát, bylo jen lehce pod nulou a sníh se sypal, že nebylo vidět na krok.
A takhle to u nás vypadalo asi v 10 dopoledne.




Počasí tak akorát na to , abychom ucpali okna a dveře mechem, uvařili zelnou polívčičku a spali a spali...

Náročný víkend

10. prosince 2012 v 21:17 | Hanka |  Zpovědnice
V sobotu ráno jsem končila poslední noční. U předávání služby jsem pomalu usínala.
Honem domů ať si aspoň chvilku schrupnu, než vyrazím na další akci s dětma.

Vylezu ven a až jsem zalkla. Ledový vzduch zaútočil na mé plíce. No, brr. A v tomhle já mám jít s dětma na výlet? No to si musím ještě rozmyslet. Zatímco jsem čekala na autobus a povídala z dlouhé chvíle s jinou paní, která čekala na stejný spoj, mráz mi zalezl nejen za nehty u rukou i nohou, ale i pod bundu a dobýval se mi na na tělo.
V autobusu jsem trochu rozmrzla, ale o to horší byla poměrně krátká cesta domů. Vzpomněla jsem si, že doma bude ještě asi zima. Určitě ještě nezatopili v krbovkách.
Domů jsem dorazila dočista ztuhlá. Na venkovním teploměru jsem zjistila že je venku - 18st.
No tě Bůh a v tomhle půjdeme na výlet? To ho asi odpískám.
První co jsem doma udělala, že jsem si vlezla pod horkou sprchu a nechala si od taťky uvařit horký čaj.
To mě trochu rozehřálo, ale ledový vzduch mě probral tak dokonale, že se mi už ani trochu nechtělo spát.
Děti už byly samosebou vzhůru a okamžitě mně zasypaly tisícem otázek, chtěly mi ukázat spoustu věcí, musela jsem s nima absolvovat nějakou příšernou japonskou pohádku, která pro mě ztrácela smysl a najednou jsem zjistila, že je už skoro 10 hodin.

Volám Věrce, která už od rána byla tam , kam my se teprve chystali. Zjistila jsem , že ten výlet asi budeme absolvovat. Do toho mi volá kamarádka, kterou jsem vyzvala ke společné cestě, a která původně odmítla, že si to rozmyslela, že jí ten její kluk nedá pokoj a že chce za každou cenu jet. No tak dobře, pojedeme, snad to nebude tak hrozné, když budeme převážně vevnitř.
Ze spaní už stejně nic nebylo, tak jsem se dala do přípravy oběda. Měly jsme jíst brzy abychom stihli vlak ve 12,15.

Tak jsme tedy jeli. Nastoupili jsme do vlaku od Liberce a přidali se ke kamarádce a jejímu synkovi.

Hrady , jak je známo, obvykle stojí na ukrutááánském kopci. Stejně tak i Grabštejn. Kluci hbitě běželi do kopce a brzy byli vysoko nad námi.


Nad námi je Grabštejn.


Už je blíž...


...a už jsme skoro na hradě.


Když jsme došli na místo určení, hledali jsme Věrku. Prolezli jsme skoro celé nádvoří. Středověká hrbolatá dlažba, pokrytá vrstvou sněhu pekelně klouzala.


Nechápu, jak se po takovém dláždění procházely komtesky. A což teprve v zimě.

Věrku jsme nakonec našli jak čte pohádky.


Lepší fotku nemám, světlo šlo moc ze strany ( nebo spíše z obou stran) . Všechny jsou dost tmavé a proti světlu. Tahle z nich vypadá tak asi nejlíp.

Šli jsme se podívat na nádvoří. kde se právě odehrávalo představení o zvěstování Panny Marie. Anděl zvěstovatel tam právě prováděl akrobatické kousky. A vypadal docela zmrzle.





Anděl nakonec bezpečně přistál na zemi a hra pokračovala narozením Ježíška, kterého proti zvyklostem neuložili do jeslí, ale do kufru.


...a klanění tří králů.


Potom jsme , opět s Věrkou , převlečenou v dobovém kostýmu, absolvovali prohlídku hradu.

Hrad Grabštejn byl před asi 15 lety ruinou, na jejíchž zdech rostly břízy a tráva.
To co vám teď ukážu, je vydupáno doslova ze země za nesmírného úsilí a vytrvalosti několika lidí v čele s operním zpěvákem Luďkem Velem. Přesto i za těch pár let je na hradě několik zajímavostí.


Vánoce na hradě.


Slečna průvodkyně.



Vstupní hala neboli přijímací salón.


V hradní kapli, zrovna probíhala zkouška na vánoční koncert. Hradní varhany zněly plnou silou a v rámci zkoušky nám zazpívali koledu Narodil se Kristus Pán. Znáte jí celou? Víte že má asi 6 slok?


A nyní jsme se přesunuli do horního, obytného patra.






Fotek je více, ale bohužel kvůli špatnému protisvětlu jsou tak tmavé, že byste z toho nic neměli.

Po prohlídce jsme zamířili do vánoční dílny a děti si v rychlosti mohli vyrobit nějakou drobnost.


Děti by vyráběly ještě dlouho, ale tolik času jsme neměli. Pomalu se chýlil čas k odchodu a ještě jsme se chtěli podívat na nádvoří na tradiční řemesla. K vidění byl i klasický kolovrátek.


A tradiční řemesla na nádvoří.


Mistr kovář.


Mistr kuchař.


Polní kuchyně.


Hořící dřeva byla úžasná, krásně se u nich hřály ruce. A ten pán vpravo , pekl kaštany. MŃam. Ty miluju. Asi jsem koukala hodně žádostivě, protože mi jich ochotně pár dal.

A potom už byl čas k cestě na nádraží. Zapadající sluníčko nutilo trochu pohnout kostrou, protože si neumím představit chůzi z kopce po tmě lesem z hrozného kopce.
V lese už bylo šero, ale když jsme slezli na silnici, bylo ještě docela vidět, ale mráz, který přes den trochu polevil, znovu začal zalézat za nehty.


Poslední rozloučení z hradem z chotyňského nádraží.


Vystoupili jsme v Chrastavě z vlaku a kamarádka se synem pokračovala až do LIberce.

Nastal čas přemýšlet o zcela prozaických věcech jako třeba o nákupu na druhý den a vlastně na celý zbytek víkendu. A taky koupit vínečko pro našeho dědu, ke kterému jsme měli jít v neděli na oslavu narozenin.
Poslala jsem tedy děti domů samotné a mazala ještě na nákup.
Dotáhla jsem domů plnou tašku.
Doma bylo krásně teploučko.
Sotva jsem si dala doma voňavý, horký čaj, padla na mně únava. Podepsalo se na mně nevyspání a celoodpolední courání po hradě. Natáhla jsem na kanape, přikryla se dekou , Týna se ke mně okamžitě přitulila a já usnula jak nemluvně. Ani nevím , kdy a kdo zahnal děti do postele. Ty byly samosebou ještě čilé a vůbec se jim do postele nechtělo. Když jsem se probudila , bylo už všude ticho jako v kostele a na stole jsem měla už vystydlou večeři.
Mezitím přišla domů i naše průvodkyně, která spojila příjemné s užitečným a stavila se ještě u svého přítele, který bydlí v Chotyni, tudíž téměř pod hradem.
Zbaštila co kde zbylo a vrhla se ještě na chvilku na učení.

A v neděli jsme zase mazali odpoledne k dědovi , který slavil narozeniny.

A zítra zase mažu do práce, takže konec idylky.

Odpovědi na malý vědomostní kvíz

8. prosince 2012 v 19:00 | Hanka |  Zpovědnice
Tak pokud jste se nedopátrali odpovědí sami, tak tady jsou.

1) Které město má nejkratší název ?
Odpověď: Aš, Eš.
Zde jsou správně dvě odpovědi. Pokud někdo zná ještě nějaké jiné, budu ráda, když mi ho sdělí.

2) Ve kterém městě mají vystavenéhona radnici krokodýla?
Odpověď: Brno.
Tohle je poměrně známé i Tonda tuhle odpověˇbez rozmýšlení vyhrkl. I proto, že jsme nedávno v čítance četli o brněnském draku.

3) Ve kterém městě se nachází muzeum čokolády?
Odpověď: Tábor.
To jsem hledala u strejdy googla. Ale mohlo mně to napadnout. Myslím že nedávno o tom muzeu psala Jarmila ( ? ).

4) Ve kterém městě je rotunda sv. Ludmily.
Odpověď: Praha, Litoměřice.
I toto mi zjistil strejda googl, takže pokud to není úplně správně , nadávejte jemu a ne mně.

5) Které město se nazývá město perníku?
Odpověď : Pardubice
I toto je známé. Jak se řeknou Pardubice, první co člověka napadne je perník.

6) Ve kterém městě je nejstarší kamenný most?
Odpověď : Písek.
Ten kdo dával při hodinách dějepisu trochu pozor, tak tuhle odpověď mohl dát dohromady bez opisování.

7) Ve kterém městě , kromě Prahy , mají orloj?
Odpověď : Olomouc.
S tím poradila Věrka, která v Olomouci studuje a na ten orloj se jistě byla podívat.

8) Které město je poslední říční přístav u nás na Labi?
Odpověď : Děčín.
Poměrně snadná odpověď, aspoň pro mně. Já se totiž v Děčíně narodila.

9) Které město má nejvyšší nadmořskou výšku?
Odpověď : Boží Dar.
Při lehkém zamyšlení a případném podívání se do mapy se to dá lehce dohromady.

10) Které město má ve znaku ježka?
Odpověď : Jihlava.
Šárko, promiň, ale tohle jsem nevěděla. Poradila chytrá kniha.

11) V kterém městě je zámek a zahrada vyhlášená památkou UNESCO ?
Odpověď : Lednice.
Lednicko - valtický areál je poměrně známý, přesto s touto odpovědí poradila Věrka.

12) V kterém městě mají v muzeu vystavené granáty ?
Odpověď : Turnov .
Pozor neplést s Trutnovem, ten je jinde. Muzeum Českého ráje, který je proslavený výskytem polodrahokamů, především českého granátu. Turnov je jeho srdcem. Tedy pokud se myslí granát jako polodrahokam, ne jako zbraň.

Tak to je vše. Jak jste dopadli? Já bych to dala asi za 2- nebo za 3. Docela se stydím, že si toho ze školy tak málo pamatuju.