Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Tak na rozjezd

4. ledna 2013 v 15:27 | Hanka |  Zpovědnice
Tak a je to tady.
Co prosím?

Všední dny.

Přežili jsme ve zdraví konec světa a humbuk okolo něho, potom ihned poté následující Vánoce ( i s hektickými přípravami ), pár klidnějších dní na vydechnutí po svátcích a nadechnutí před dalšími.
Tyto dny nebyly tak úplně všední.Ti šťastnější měli dovolenou, jak nařízenou , tak tzv na dobrání. Některé menší obchůdky měly taky zavřeno, takže jsme si mohli nechat o některém druhu zboží jen zdát ( ne každému se chce běhat po super a hypermarketech ). Pak přišel bujarý Silvestr a následně Nový rok, kdy se mnozí budili s nakřáplou a bolavou hlavou a přílibem pro všechny budoucí oslavy a Silvestry , že už nikdy více a poznáním že méně je opravdu více.

Nastaly dny všední a obyčejné.
Další rok , tentokrát s pořadovým číslem 2013 pomalu nabírá obrátky....

Ono se v přísloví říká , že jak na Nový rok, tak po celý rok.
Děsím se toho, aby tomu tak nebylo.

Jěště v neděli 30.12. jsem byla v práci. Jednak jsem zaspala, takže místo povolených a tolerovaných 7,30 jsem přišla ( no spíš přílítla jako čarodějnice na koštěti ) skoro o hodinu později.
Prostě a obyčejně jsem zaspala.
Probudilo mně svítání. Bylo skoro 7,15 a tou dobou už autobus, s odjezdem z Chrastavy v 7,00, pomalu dojížděl do Liberce.
Napadla mně pouze nepublikovatelná slova.
Jednou rukou zapínám počítač ( abych se podívala , jak mi jede nějaký spoj do krajského města ), druhou rukou beru telefon a hledám číslo do práce.
Vychrlila jsem jsem omluvu a že přijedu hned jak to nejdřív půjde.
Tak pohni, budem jen ve třech ozvalo se na druhé straně. Kruci, zase se tam něco pos... A já se těšila po dlouhé době jen na krátkou službu. Bylo mi jasný, že pokud budem jen ve třech ( obvykle jsme ve čtyřech a jedna ve 14 hod. končí a ostatní jsou až do 19. Tentokrát jsem měla mít jen do 14 hod. já), zkysnu v práci do večera.

Jízdní řád mi prozradil, že mi jede za 20 min. vlak a další autobus až 9,30 .
Zatím jsem byla stále v noční košili a na nádraží to je od nás necelé 2 km.
První myšlenka byla, to nemůžu stihnout. Nejsem oblečená ani umytá.
Druhá myšlenka byla, že to prostě musím aspoň zkusit.
Naházela jsem na sebe letmo posbírané spodky i svršky, v rychlosti na sebe chrstla trochu studené vody, abych aspoň viděla na cestu a už jsem letěla, že by mi to mohl závidět i Zátopek.
Světe div se, vlak jsem opravdu stihla. Sice za cenu totálního vyčerpání, ale stihla.

Nedělní služba probíhala tak jako obyčejně, nestalo se nic zvláštního až na to , že jedna z kolegyň frkala a nebylo jí zrovna dvakrát a druhá ( místo které já musela být do večera ) ráno při cestě do práce měla nehodu a skončila s otřesem mozku a šokem na ambulanci jablonecké chirurgie.

Večer jsem se sotva doploužila domů. Padla na mě taková těžká únava. Chvíli horko, chvíli zima. Začala jsem pokašlávat. Už v práci jsem si odpoledne zobla Paralen a trochu se mi ulevilo.
Ale doma mně malátnost a střídání horka a zimy ( ne klasická zimnice) přepadly znova. Oproti zvyku jsem zalezla do postele hned.
Zjistila jsem , že doma Paralen nemám ( no jo , kovářova kobyla ) a zalitovala, že jsem si nevzala aspoň jedno platíčko z práce. Uvařila jsem si tedy pořádný kotel čaje a zalezla.
Noc byla příšerná. Zimu brzy vystřídalo vedro, ale jen na chvilku. Vypitý litr čaje dělal své a každou chvilku běhala ven, přičemž jsem samosebou zase prochladla a vše se opakovalo. Všechno mě bolelo a nemohla jsem usnout.
Ve tři hodiny jsem si vařila nový půllitr čaje a byla dokonale probuzená. Tupá malátnost mně sice přešla, ale jinak nic moc. Uvažovala jsem dokonce ( a to se mi ještě nestalo ), že vstanu, ustrojím se a budu dělat nějakou tichou práci, ale zima v nočně prochladlém domě mně od té myšlenky brzy odradila. Zalezla jsem zpátky do vyhřáté postele, přitáhla si k sobě kočku ještě blíž ( prý vytahujou nemoci ) a snažila se usnout.
Asi se mi to podařilo, protože mě probudily děti, ať jdu vstávat, že už je 9 hodin a za hodinu přijede děda ( můj otec ) a přiveze naši babču ( tchýni ), která s námi měla trávit Silvestra.

Bylo mi lépe. Vyběhla jsem z postele, nasnídala se a mazala ještě pro nějaké drobnosti do krámu, než odpoledne zavřou.
Jenže stejný nápad měla snad celá Chrastava. Fronta na košíky, fronta u salámů, fronta u pokladny. Děs, běs.
Naštěstí děda s babi na palubě auta měli taky trochu zpoždění, takže jsem o nic nepřišla.
Dali jsme si všichni kafčo, slupli zbytek vánočního cukroví, děda se rozloučil, že musí ještě na nákup a zase odfrčel domů.
Babi si chvilku hrála s dětma , pak se začala nudit a přehrabovala mi košík s prádlem na spravení a chytil ji amok.
Dej mi nějakou jehlu , nitě a hříbek , já ti tady spravím nějaké prádlo, pravila babička nesmlouvavě.
Hmm, to by mohla, napadlo mě tak trochu vypočítavě. A protože mamince se neodmlouvá a tchýně je taky maminka, dala jsem ji , co požadovala a šla s Věrkou dodělat oběd a pomazánky na večer. Když jsem volala babičku k obědu, měla spravenou už hromadu ponožek, přišitá dvě poutka u ručníků a právě došívala utrženou kšandu k montérkám.
Věrka se odpoledne rozloučila, protože chtěla trávit Silvestra s přítelem a já dodělala pro babičku štrúdl bez cukru, jednohubky , šneky z listového těsta , dala chladit pro nás víno a pro děti džus.Taťka mi od sousedky vyškemral několik tablet Ibuprofenu , který taky obsahuje paracetamol, takže mi sice bylo po něm hrozně horko, ale mohla jsem fungovat.

Silvestrovský večer byl takový jako každý rok, ani jsme nic jiného neočekávali. Babička , já a děti jsme šli spát brzy po půlnoci, jen co zhalsy poslední světlice ohňostroje, rozeslali pár sms k novému roku přátelům ( někteří stihli i odpovědět ) a potom zalezly do kanafasu. Taťka se šel ještě projít , ale do hodiny byl zase doma, s tím , že je venku zima a že jde taky spát.
Noc byla lepší než ta předešlá, ale stejně to nebyla žádná sláva.
Na Nový rok jsem akorát uvařila oběd ( měla jsem naloženou svíčkovou ), vyprovodila babičku na autobus a šla si lehnout, protože jsem měla už 2.1. zase jít do práce. Den po zdravotní stránce žádná sláva. Dokonce jsem k večeru měla sto chutí napsat své nadřízené , že nepřijdu, ale pak jsem si řekla, že to zkusím, že to nejhorší už asi bude za mnou a abych nebyla zbytečně doma.

Ráno jsem nastoupila do práce sice ne fit, ale trochu schopnější než jsem byla předešlý den. Až na občasné záchvaty kašle a kýchavice se to dalo přežít.
Po jednom takovém záchvatu , kdy jsem nevěděla jestli dřív kýchat nebo kašlat se mně jeden z mladých lékařů zeptal, jestli nemám prasečí chřipku. Podívala jsem se nechápavě na něho a zjistila , že si dělá srandu, jen jsem nevěla jak k tomu došel. Na můj tázavý pohled odpověděl , že mám " prasečí očka ". Měla jsem chuť kopnout ho ( taky ze srandy ) do zadku, ale už jsem neměla sílu.
Po pohledu do zrdcadla jsem zjistila, že vlastně nebyl zase až tak daleko od pravdy.
Napuchlé, červené oči i nos silně připomínaly prasátko. K tomu si představte zpocené, na čelo přilepené vlasy už silně volající po zásahu kadeřníka. Pohled pro bohy.

Dnes už viróza jen doznívá a až na občasné noční záchvaty kašle mi je vcelku obstojně, ale je mi jasné, že si tělo vše pamatuje a jednou mi to všechno vrátí i s úrokama.

Jak na Nový rok, tak po celý rok.
Doufám, že se tomto případě pranostika nenaplní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šavrda Šavrda | 4. ledna 2013 v 15:43

Haní, tak doufám, že už bude jen a jen lépe. :-)
U nás to bylo obdobné. I nás tato viróza zasáhla, měli jsme úplně stejné příznaky a dokonce i mě a mamce to vystupňovalo až do toho kašle.
Ale řekla bych, že už je snad dobře. :-)
Šrumec jsi měla pěkný a máš pravdu, že si tělo všechno pamatuje. Proto i já pořád říkám: "Žádné přecházení chřipek! Pěkně to dva tři dny vyležet, ať může tělo nabírat sílu." Ale také vím, že mnohdy se to lehce říká, ale hůře dodržuje. ;-)
Tak přeji ať ten přicházející víkend je v klidu a ať je už dobře. ;-)

2 Lenka M. Lenka M. | 4. ledna 2013 v 17:02

Ty jsi vařila svíčkovou omáčku?

3 Macin Macin | Web | 4. ledna 2013 v 17:22

Pro mě začíná všední den až v pondělí.Ve škole je ticho a klid a je nás tam jen pár. V pondělí tam vlítne banda 480 dětí a to bude zase rachot :-?

4 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 4. ledna 2013 v 18:01

[1]: Ráda bych vyležela, ale to bych musela mít dovolenou. Za dva dny to nevyležím, zvlášť když jeden z těch dnů je Silvestr.A víkend v klidu nebude. Jdu makat. :-(

[2]: Jo,i s naloženýchm masem.Vcelku se povedla Jen dětem to asi moc nejelo. Tonda se v tom jen trochu porejpal a nechal to být a Růženka řekla, že ta omáčka z prášku je prý lepší. To mně naštvalo,takže se svíčkové asi hned tak nedočkají.

[3]: Pro spousta lidí taky. Hodně lidí mělo dovolenou ještě do konce prvního lednového týdne. Naše děti mají taky ještě volno a do školy jdou taky až v pondělí. :-)

5 Jarmila* Jarmila* | Web | 4. ledna 2013 v 18:32

Hani, přeji ti, ať tě bacily brzy opustí a je ti zase dobře. :-) Protože chodit nemocná do práce, není žádný med.
Ten obrázek s kočkou je z netu, není můj. Tak ti kočičku neukážu. Ještě mám pár takových obrázků připravených. ;-)

6 signoraa signoraa | Web | 4. ledna 2013 v 18:53

Hani, nezbývá mi, než ti držet palce, aby se novoroční pranostika nenaplnila. Podobná viróza mě postihla na přelomu listopadu a prosince a já si v ten moment uvědomila, jaké je štěstí, že už opravdu nemusím do práce, potažmo při  zhoršení stavu k doktorovi. Hrabala jsem se z toho týden, pořád ještě kašlu. Byla jsem při čtení v duchu s tebou, protože jsem to jednou také zažila na svátky. Jen se vyplazit z postele, udělat to nejnutnější, co jde tak rozdělit zbytku rodiny a jen ležet a ležet. Na Silvestra tehdy naše děti odešly zvečera pryč a já si šla v sedm lehnout. Manžel byl celý večer sám, jen o půlnoci za mnou přišel se skleničkou sektu. Jen jsem si tehdy cucla a spala dál.
Držím palce, aby už bylo lépe. :-)

7 Jadvinka Jadvinka | 14. ledna 2013 v 13:35

teda Hani ty si zvolila novoroční tempo :-D .Taky máte krásně bílo a výšlap se vám vydařil.Ti povím,že když mají Růženka a Toníík čepice tak bych málel nerozeznala kdo je kdo :-D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama