Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Únor 2013

První kulatiny

27. února 2013 v 21:44 | Hanka |  Zpovědnice
Naše dvojčata, Růženka a Tonda mají dnes první kulaté narozeniny.
Uběhlo už 10 let od jejich narození.
Týden před narozeninami děti přišly s přáním, jestli si můžou pozvat domů na oslavu svoje kamarády. Myslela jsem , že si je chtějí pozvat na sobotu, tak to se mi moc nezamlouvalo, protože to je plánovaná hlavní oslava.
Ale ne , mami, my si je chceme pozvat přesně na své narozeniny. Hmm, to by šlo, to mám volno.
Hurrrááá a upečeš nám dort. Upeču vám dort, ale jen jeden dohromady a takový obyčejnější.
Jóóóó, hurá, to nevadí, že bude jen malý dort.
A doufám, že mi aspoň den předem řeknete, kolik vás bude.
Jo, neboj, řeknem.

Tak se jejich přání stalo skutkem.
Upekla jsem jim dort...




...a po vzájemné dohodě i domácí pizzu, protože chlebíčky a jednohubky jsou přece pro starý a nejsou cool.

Pizzy byly dvě, jedna s ananasem a druhá se žampionama. Než jsem se ohlédla a stihla vyfotit, zbyl z anansové pizzy jen malý zbytek


A tohle je ta žampionová.


Ta už tak rychle na odbyt nešla, ale protože 6 dětí něco spořádá, snědla se nakonec taky.
Věrka pomohla připravit dětem program a začalo se tím, že děti hádaly, co ti druzí předvádějí.



Tady se snažila Růža s Bárou.

Potom přišla na řadu diskotéka na tančícím koberci, ale to jsme s Věrkou brzy zarazily, protože kluci byli zvědaví na virtuální Toníkovu ZOO a holky chtěly tancovat a vypadalo to , že se brzy servou. Takže se koberec zase schoval a děti si zařádily i bez koberce.
Pak už přišel čas na dort.


Není to moc vidět, ale Tonda s Růžou sfoukávají svíčky.
Potom Věrku napadlo, že bychom si mohli zapálit prskavky , které jsme dostali od Verunky. A nebyly to ledajaké prskavky. Měly tvary srdíček, stromečků a oválků. To bylo dětmi přijato s nadšením.
Nakonec si ještě zahráli schovku a do sedmi hodin všichni opustili náš dům.

Děti se vyřádily a vypadaly spokojeně.

Hlavní oslava se bude konat o víkendu a to dostanou i dárky, dnes dostali jen dárky od kamarádů, ale i tak byli spokojeni.
Uvidíme co budou říkat na dárky, o kterých si myslím, že jim opravdu budou líbit.

Ježci

25. února 2013 v 10:39 | Hanka |  Zpovědnice
V létě bílí, v zimě bílí,
komu by se nelíbili
V létě kvetu bílým květem...


...v zimě se schovávám před celým světem.




Kdo chce ať si rozum brousí,
ze závěje koukaj fousy.

Na zahradě spí mi ježci,
nejsou žádní rychlí běžci.
V létě kvetou, v zimě spí,
hádej , hádej hadači.

Přírodní řízky v kečupovo-hořčičné omáčce

24. února 2013 v 23:47 | Hanka |  Recepty
Tak ten dnešní oběd zmizel dřív než jsem stihla něco vyfotit .
Milujeme řízky a obzvlášť Růženka. Ta by je mohla mít tři krát denně a nepřejedly by se jí.
Vyndala jsem si z mrazáku den předem kuřecí stehenní řízky, které jsem koupila před časem v akci v Penny.
Když jsem je rozložila, zjistila jsem , že jsou špatně naporcované ( možná proto byly v akci za pár korun ) a že v nich jsou ještě i zbytky chrupavek.
Tak co s tím. Když je naklepu a klasicky obalím, tak se mi rozpadnou.
Toho bohdá nebude, abych si s tím neporadila.
Vyřízla jsem chrupavky ( ty dostala kočka a div mi nevlezla na linku a nezbaštila i zbytek ). Vzpomněla jsem si, že kdysi jsem dělala něco podobného , jen to nebyly kuřecí řízky, ale kotlety.
Řízky jsem omyla, do pekáčku jsem dala trochu sádla ( domácího ), řízky jsem naskládala do pekáčku a potřela plnotučnou hořčicí a kečupem a nakonec posypala na kolečka nakrájenou cibulí, podlila trochou vody a dala péci. Sůl ani jiné koření opravdu není potřeba, kečup i hořčice jsou dostatečně pikantní. Maso báječně pustí šťávu, která se přirozeně smíchá s rozpuštěným sádlem, hořčicí a kečupem a vytvoří omáčku. Příloha může být hranolky nebo brambory.

Takže to shrnu.
Potřebujeme: kuřecí nebo vepřové řízky ( lze použít i krkovici nabo pečeni )
1 lžíci plnotučné hořčice
1 lžíci kečupu ( kdo rád ostřejší , může dát ostrý, ale já to nezkoušela )
sádlo nebo olej ( sádlo je lepší )
velkou cibuli

Do pekáčku dát trochu sádla, naskládat maso a jednotlivé plátky potřít hořčicí a kečupem a posypat cibulí , ještě trochu podlijeme vodou. To je vše a dáme péci při teplotě 150-180 st. a občas kontrolujeme zda se nám voda nevypařila. Nejlepší příloha jsou brambory nebo hranolky.
Rychlé a jednoduché, zvládnou to i větší děti.

Výrok

24. února 2013 v 6:44 | Hanka |  A tuhle znáte ?
Máme pacienta, je to naše zlatíčko, všechny ho milujeme. Je tak trochu " momentálně " zaostalý, ale jinak hodný, trpělivý, no zkrátka zlatíčko.
Beru si ho ráno do koupelny a říkám mu: tak jdeme do koupele.
On se na mně lišácky usmál a povídá s nevinným výrazem ve tváři: do koupele, do koupele, do prdele, do prdele.
A začal se smát na celé kolo.
Netuším , kde to sebral. Za celou dobu pobytu jsem od něj nic podobného neslyšela. Ale smála jsem se taky.

Sádlo z pekárny

24. února 2013 v 2:43 | Hanka |  Recepty
Tedy nechci se chlubit cizím peřím, tenhle recept jsem vyčetla u Moniky Brýdové ( koho to zajímá tak www.brydova.cz ).
Okamžitě mně zaujal a při nejbližší příležitosti jsem to vyzkoušela. S úspěchem.

Jestli máte rádi domácí sádlo, nebo ho používáte k vaření a vlastníte domácí pekárnu, doporučuju vyzkoušet.
Stačí jen koupené sádlo v syrovém stavu nakrájet na drobnější kostičky, než je naporcované od řezníka, nasypat do pekárny a zapnout na program jam ( džem ). A hodinu a půl ( nebo jak dlouhý máte program ) se o to nemusíte starat.
Žádné míchání v hrnci na plotně, žádné prskání.
Po skončení programu sádlo scedíte do sklenice. Pokud máte rádi světlé škvarky, necháte je tak. Pokud raději tmavší, nasypete je znova do pekárny a zapnete program znovu. Necháte proběhnout buď celý, nebo ho asi ve dvou třetinách přerušíte a sádlo se škvarky scedíte. Ale nemíchejte sádlo z prvního a druhého škvaření. Z toho prvního je úplně bílé, z druhého je trochu do hněda jak se více vyškvařily ty škvarky.
Ale obojí je velká dobrota. Škvarky buď můžete zkonzumovat jen tak nebo z nich udělat pomazánku. Tu jsem ještě nestihla udělat, protože to by se ty škvarky musely umět bránit.
Miluju domácí sádlo s cibulí nebo česnekem a jemně posolené.
A komu vadí cibulo - česnekové aroma, s tím se nebudu líbat a hotovo.

Oranžová noc

24. února 2013 v 2:24 | Hanka |  Zpovědnice
Je půlnoc.
Pravidelná kontrola pacientů, zda je vše v pořádku a všichni spí. Podají půlnoční antibiotika a jiné léky, spočítá se diuréza za posledních 24 hodin.
Všude je klid, jen jeden zmatený děda nespí, domáhá se sundání zábran a začíná křičet.
Pst, je půlnoc, teď se spí, nesmíte křičet, rušíte ostatní.
Ale dědovi to je naprosto jedno.
Nemůžu s ním nic dělat.
Tak zase potichu odejdu, třeba se po tmě a v tichu uklidní a usne.
Dívám se z okna ven.
Celý den sněžilo a mrzlo. Ale k večeru se oteplilo a začíná kapat ze střech. To už je asi ta avízovaná obleva.
Jenže obleva s sebou přinesla i inverzi.
Za normální viditelnosti vidím z oken nemocnice pod sebou celý střed města a mám nádherný výhled na Ještěd. Bezpečně poznám poslední lanovku, která se v půl jedenáctý pomaloučku šine a je vidět jako dva maličké, pohybující se světelné body, které se v polovině setkají, zasvítí jasněji a vzápětí se zase oddělí a každý ten bod pokračuje opačným směrem. To poslední lanovka sváží dolů zaměstnance hotelu. V hotelu nyní zůstává pouze noční recepční a všudypřítomná ochranka.
Potom vidím změť ulic, bezpečně poznávám vlakové nádraží i hlavní silnici k němu a všechny ostatní hlavní cesty, pokud tedy nejsou cloněny zástavbou. Zeleným neónem svítí obchodní dům MY, který stojí na místě původního obchodního domu a který při jeho bourání všichni pravověrní Liberečáci obrečeli.
Jenže dnes není vidět vůbec nic. Pouze nezřetelné světelné body, které jsou jindy pouličními lampami.
Mraky jsou až úplně u země a do toho padá jakási omrzlice a ještě zhoršuje viditelnost.
Zato tma není vůbec černá, nebo tmavomodrá jako v létě, ale oranžová. Je to odraz od pouličního osvětlení, které se mísí s inverzí a vytváří neprostupnou oranžovou mlhu, která připomíná řídký pudink.

Těším se na sametové letní noci, kdy je ještě v půlnoci teplo , na západě doznívají poslední večerní červánky a na východě už se zdá být příslib nového svítání.

Ale to se ještě načekám. U nás to dnes vypadalo takhle.


Tedy popravdě, takhle to vypadá poslední týden, jen s tí rozdílem, že občas na chvilku přestane sněžit. Ale sluníčko jsme už neviděli nejméně od začátku února. Neztratilo se někam?

Asi taky odletělo do teplých krajin.

Zima ještě nekončí

20. února 2013 v 8:44 | Hanka |  Zpovědnice
Od včerejší noci u nás sněží. A sněžilo bez ustání celý den a celou noc na dnešek. Není to hustá chumelenice s obrovskými vločkami, ale ono i tak to stačí.Pokud sledujete předpověď počasí, tak víte, že Libercký kraj a Vysočina a částečně i severní Morava jsou bez ustání zasypáváni sněhem.

Takovéhle čepice narostly na obrácených sudech na dešťovou vodu, kterou chytáme pod okapy v létě.


A takhle vypadá protější dům.


Přestože je od nás jen pár metrů, ztrácí se v chumelenici a nízké oblačnosti.

A tohle je část mé zahrady.


Hrozím se toho až tahle bílá a zatím načechraná nadílka začne tát. To zase bude čvachta.

Asi budu muset sundat z oken sněhové vločky, které tam mám od začátku prosince a koupit nějaké jarní kytičky a začít lákat jaro. Už je na čase.

V moři je místa dost

19. února 2013 v 17:26 | Hanka |  Zpovědnice

Jestli se těšíte, že budu popisovat dovolenou u moře, tak se těšíte zbytečně.

To bylo téma dětského karnevalu, které u nás pořádala Jednota bratrská. Ta u nás pořádá většinu programů pro děti.
První co mně napadlo, že Tonda půjde za piráta.
Ale když jsem nad tím začala přemýšlet, tak jsem to zavrhla. Pirátů tam bude většina. Sice soutěž o nejkrásnější masku se nekonala ( protože ne každé dítě má tak šikovné rodiče, aby vyrobili tu nej, nej masku a koupené , to není ono ), pořádaly se různé soutěže, takže každé dítě si odneslo nějakou odměnu.
Tak co uděláme.
Sice nebyla podmínka, že musí být maska s nějakou mořskou tématikou, ale když už je téma vyhlášené, tak jsem chtěla téma dodržet.
Vzpomněla jsem si na pohádku Malá mořská víla. A bylo rozhodnuto. Růža půjde za Malou mořskou vílu a Tonda půjde za mořského krále ( kterého ovšem všichni překřtili na Poseidona ).

A nastaly VELKÉ PŘÍPRAVY.
Začala jsem shánět něco Tondovi na královský plášť a Růžence na závoj nebo něco podobného. Koupila jsem světle modrý a světle zelený krepový papír a umělé kytky jako kvetoucí vodní řasy.
Nakonec jsem sehnala v levných látkách nějaký vyřazený hospodský zelený ubrus i s nápisem " Zlatý bažant " . Na královský plášť pro mořského krále se však hodil. nápisy jsme zakryli papírovými rybami a jinými mořskými potvorami. Věrka kreslila až ji z toho vybarvování bolela ruka. Já celé dopoledne seděla na koberci a našívala a našívala.


A ještě z druhé strany.


Všude okolo byl tzv. pracovní nepořádek. Válely se tam nůžky, odstřižky nití a papíru aj.

Koruny jsem už měla v této fázi příprav hotovou.

Tondova generální zkouška. Nesměl chybět klasický trojzubec ( Tondovy čertí vidle ).



A zezadu, aby byly vidět poddané mořského krále.



Když už bylo hotovo, uvědomila jsem si, že jsme zapomněli na hlavního mořského predátora , a to žraloka. Tak jsme si řekli, že žraloci jsou vzpurná šlechta a nezaslouží si, aby byli zobrazeni.Smějící se

A Růženčina generální zkouška.


Odpoledne jsme už vyrazili na bál.

Přivítal nás kapitán s plavčíkem a ostatní posádku škuneru.


Nesměla chybět ani pirátská loď.


Moře bylo znázorněno i na ubrouscích na stole.


Děti řádily jako černá ruka. Znáte to , když se rozjedou, nejsou k zastavení.
Ke konci karnevalu odložil i kapitán svou kapitánskou důstojnost a řádil společně s dětmi.


Jedna z posledních chvílí, kdy naše masky jsou ještě trochu k poznání.



Nakonec přece jen škuner dobyli piráti.


Kdoví, jestli to už nebyl poslední karneval. Naše děti tam byly pravděpodobně nejstarší. Jinak se to tam hemžilo předškoláky a jinou drobotinou včetně kojenců v kočárku. Přece jen Tondovi a Růžence bude za pár dní už 10 let a kdoví , jestli v téměř 11 letech budou ještě chtít řádit s batolaty.

Plesání po roce

17. února 2013 v 23:44 | Hanka |  Zpovědnice
Rok se sešel s rokem a je tady další chrastavský ples.
Nečekejte však, že budu popisovat krásné, načinčané róby a třpytivé šperky dam, hedvábné kravaty a saténové košile pánů, kde zvoní skleničky s nejdražším vínem či nejjemnějšími likéry, hraje mnohačlenný orchestr a zpívají nejlepší pěvci.

Ne, nic takového. Náš ples byl tak trochu komorní . Nebyla potřeba drahá, večerní róba, vystačila jsem si s halenkou a sukní, některé ženy byly prostě v lepším kostýmku či dokonce v slavnostnějších kalhotách.Některé mladší ženy měly sice dlouhé, volánové šaty, ale pozorný pozorovatel poznal vcelku lehce, že svou cestu započaly v některém asijském obchodě.

Nic z toho ovšem nikomu nevadilo a zábava se brzy rozproudila jak se patří na takovou příležitost.

Ples jako vždy zahájil náš pan starosta, ale potom se velmi rychle někam vypařil a celý večer jsem ho neviděla.
Ještě před taneční zábavou pro všechny, zahájili tančení profesionálové. Předvedli nám nejprve žhavé tango, potom něžnou cha-chu( čaču ).



Fotilo se špatně. Tanečníci byli moc rychlí a než foťáček stačil zaostřit a osvětlit bleskem , byli už někde jinde a fotky jsou rozmazané.

K tanci nám hrála pětičlenná kapela.


Zde jsou tři zpěvačky, mužský zbytek skupiny se schovával . Ale hráli a zpívali docela dobře.

Stejně jako loni nesměla chybět ani módní přehlídka plesových šatů. Modely si navrhly, ušily i předvedly dívky třetího ročníku učebního oboru dámská krejčová.Některé šaty byly zajímavé, jiné méně, ale to je otázka vkusu.






Některé šaty byly jako vystřižené z Filozofské historie nebo z doby Magdaleny Dobromily Rettigové...


...i šaty jako pro nevěstu...



...nebo šaty pro superštíhlé dívky.


Jako modelky však ta děvčata nebyla žádná sláva. Pohybovaly se dost rychle, špatně se fotilo když rychle prolétly kolem diváků.

Potom už se zábava rozproudila naplno.
Po několika tanečních sérií dostane člověk hlad a žízeň. Pro tyto účely byl na každém stole jídelní lístek a hladoví a žízniví taněčníci si mohli objednat něco z nabídky.


Ale jídelní lístek Vám ukazuju především proto, že ten kdo ten jídelní lístek psal a také ten, kdo tisknul , neumí pořádně česky a udělal chybu. Schválně jestli to poznáte. Chybu prozradím na konci tohoto článku.

Bylo zajímavé a zábavné ( samozřejmě kromě tance ) sledovat taneční kreace druhých . Někteří tančili jako profesionálové, jiní se omezili na základní kroky z tanečních , další se kroutili jako v záchvatu padoucnice.

Sem jsem chtěla dát fotku zrovna s takovou zajímavou taneční kreací, ale při bližším pohledu jsem zjistila, že byste z ní vůbec nic neviděli. Jednak je dost mázlá ( a nezdála se při prvním podívání ) , jednak než stihl blesknout blesk, tak už tanečník dotančil .

Klidně bych na plese vydržela až do konce, ale bohužel jsem musela ráno vstávat do práce. Tak jsme to s úderem půlnoci zabalili a šli domů.


A ještě prozrazení chyby na jídelním lístku.
Je psáno 8. ples města Chrastava ( kdo co - 1. pád ) a mělo by být správně 8. ples města Chrastavy ( koho co - 4.pád ). Ne, nejsem učitelka češtiny, ale naše dvojčata se teď právě učí pády a vzory , tak jak mám tréning, bacilo mě to do očí.

Jsem zvědavá, co nám nabídne 9. chrastavský ples.

Není výplata jako výplata

10. února 2013 v 15:14 | Hanka |  A tuhle znáte ?
Tahle drobná příhoda není anekdota, přestože to tak může znít, je to drobný příběh ze života, který mi kdysi vyprávěl můj muž, ještě když pracoval jako zedník.

Bylo to krátce po revoluci a taťka pracoval v jednom stavebním družstvu. V té době době měl kvalifikovaný zedník asi 4 500 Kč. Proti dnešním platům a cenám směšné, ale ani tenkrát to nebylo nic moc.
S taťkou na té stavbě pracoval také přidavač Ferro, drobný, hubený cikánek , negramotný , ale počítat uměl.
Přišel den výplaty, na který se všichni těšili už od záloh.
Ferro, jako přidavač měl dostat 2 000. Tisícovku už dostal o záloze. Tenkrát probíhala výplata v kanceláři vedoucího a na dřevo, žádné na účet nebo složenkou domů.
Ferro si přišel pro výplatem s odhodlaným výrazem nedat se ošidit.
Stavbyvedoucí mu vysázel na stůl dvě tisícovky. Ferro na to chvilku nedůvěřivě kouká a pak spustí: Pridaj , šéfko, pridaj, žéna ma zbíje, když jí dám len tolko. Mám šest ďécek, co jim dám jest a sedmý na céstě. Já tády dóbre róbim, pridaj mi viac s týmto ja memóžu dom.
Stavbyvedoucí byl světaznalý muž . Věděl, že se Ferro nefláká, chodí včas a pracuje poctivě, jen si občas trochu přihne.
Řekl tedy Ferrovi, tajemně hmouře oči. Že si to ty Ferry, tak pojď se mnou. Vzal ho dozadu, otevřel pokladnu a vysázel Ferrovi stejný obnos v padesátikorunách.
Ferro byl spokojený a uznale pokyvoval hlavou.
Spokojen ? ptal se stavbyvedoucí.
A Ferro jen nadskakoval nadšením. Hódný, šéfko, hódný, je uznalý k nášincom, žéna bude spokojná, móžná mi dá i na pivo. Udělal šéfovi do výplatní listiny vlastnoručně tři křížky, jako že převzal výplatu a spokojeně odešel s pocitem, že se nedal.

Tak to byla drobná příhoda, kterou přinesl sám život a která se dnes už asi nepřihodí.