Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Březen 2013

Děkujeme, odejdi

30. března 2013 v 21:23 | Hanka |  Zpovědnice
Ne, nebude řeč o politice, darmo bychom se rozčilovali . Já jen píšu úvahu o letošní dlouhé zimě.

Tak mně napadlo, že snad má na svědomí letošní jarně-zimní počasí na svědomí sv Petr. Prostě zaspal! Usnul jako medvěd.
Pamatuju už tedy docela dost, ale nepamatuju si , že by o Velikonocích ležel sníh. Pravda, letos jsou Velikonoce poměrně brzy, ale stejně.
Naopak si pamatuju, že posledního března jsem chodila na zahradu v krátkém rukávu a okukovala rozkvétající petrklíče a krokusy, odstraňovala odkvetlé poslední kvítky bledulí a zasela první ředkvičky. Pamatuju Velikonoce studené s jinovatkou a namrzlou silnicí, i teplé sluníčkové, s prvními lístky bříz, dokvétajícími kočičkami a nakvetlými narciskami, ale nepamatuju Velikonoce pod sněhem. Letos se i sněženky klepou zimou , a bledule, které jindy u nás už na přelomu března a dubna už pomalu odkvétají, ještě ani nevystrčily hlavičky.
Loni jsem měla takhle nazdobené venkovní truhlíky...


...a vajíčkový plot v předzahrádce...


a vajíčkovou " májku "...



Letos mám v truhlíkách stále ještě chvojí, protože kytičky , byť poměrně otužilé jarní kvítka by asi zmrzly, protože v noci teploty stále klesají poměrně dost pod nulu a přes den se klepou sotva do 5st, v živém plotu místo vajíček hvízdá meluzína a sídlí toliko pavouci a na vajíčkovou májku jsem ani nepomyslela.
Na zahradě mi stále leží poslední zbytky sněhu a na břehu protějším ho je kupodivu ho kupodivu stále ještě víc než na břehu našem. Netuším jak je to možné, ale asi je tam studenější podloží.



A tak píšu depeši sv. Petrovi, aby ve veřejném zájmu abdikoval a zůstavil své důležité místo některému schopnějšímu kolegovi a na severní pól posílám paní Zimě rekomando a transparent DĚKUJEME, ODEJDI !!!
Už taky proto, že takové počasí jako u nás je prý v celé Evropě, za sluníčkem a jarními teplotami bychom museli podle meteorologů až na jih Řecka a na Korsiku a svádějí to na tání arktických ledovců a tím pádem ochlazování celé Evropy.

Ale já vím, že to má na svědomí zaspavší sv. Petr a proto ho důrazně žádám , aby podal demisi.

Moje předpracovní rána

27. března 2013 v 23:49 | Hanka |  Zpovědnice
Protože jsem naprosto vyšťavená ( za což vděčím především počasí )a nemám chuť fotit a v podstatě ani co, napíšeme si jak vypadají moje rána v dny , kdy musím vstávat do práce.
Jak moji pravidelní návštěvníci a čtenáři vědí ( a kdo neví, dozví se právě teď ), pracuji v nepravidelných směnách, což má za důsledek to, že v některé pracovní dny sice vstávat nemusím, ale zato musím vstávat o některých víkendech, nebo pracovat v době , kdy normální lidé spí spánkem spravedlivých.

Tak tedy mi budík zazvoní v 5:30. Vždycky se příšerně leknu, protože do mého, ještě spícího těla, se zatnou kočičí drápky. To má na svědomí moje kočka, která s oblibou spí na mém zadku a budík jí probudí také.Jenže na rozdíl ode mě je ochotná okamžitě vyskočit z postele.
Zatímco můj mozek se probouzí jen velmi zvolna, tělo je po kočičím zásahu vzhůru rychleji. Začnu si tedy uvědomovat , že bych taky měla vstávat. Spadnu tedy z postele a uvědomím si , že mně bolí celý člověk ( což většinou kvituju s povděkem, protože vím, že jsem ještě naživu ). Moje první cesta z postele vede na onu místnost, kam i císař pán chodí pěšky.
Protože máme poměrně úzkou a tmavou předsíň, podobá se moje potácení na WC, chůzi z hospody ( ode zdi ke zdi ). Po odlehčení od nahromaděných tekutin se vyzbrojím koštětem a jdu koupelny. Koštětem proto, že moje drahá Týna zaručeně stihne v noci rozhrabat ( a s gustem ) svůj kočičí hajzlík a písek je až pod vanou .
Když se vypořádám s pískem, podívám se do zrdcadla a zjistím, že na mně civí nějaká cizí osoba. Nu což, neznám tě, ale umeju tě, říkám si, ale po umytí ta divná ženská na mně kouká stejně přiblble.
S povzdechem se přesunu do kuchyně a dám vařit vodu dětem na čaj a nachystám jim svačinu do školy a pokud vstávají samy, tak i snídani, aby se nezdržovaly řezáním chleba a vařením čaje.
Celou tuto procedůru absolvuju v noční košili a naboso ( to musí být pohled pro bohy ! ) , takže můj nedokonalý oběhový systém začne stávkovat a dá mi najevo, že pokud se do půl minuty neobléknu, tak docela určitě chytnu strašlivý revmatizmus.
Tak tedy jdu zpět do koupelny, kde si obvykle nechávám oblečení z předchozího dne a v almaře lovím pouze prádlo a ponožky. Občas se stává , že zjistím, že jaksi nemám co na sebe. Mám sice ponožky vyprané a suché, ale že zřejmě nebyli lidi, kteří by to prádlo složili a uklidili do skříně. Začnu přehrabovat celý koš a zjišťuju, že hledat jeden kompletní pár ponožek v haldě prádla jiného je jako hledání jehly v kupce sena. Konečně se tedy doberu kýženého výsledku, totiž aspoň jednoho světlého, neděravého páru fuseklí. Popadnu je a celá zmrzlá se mažu dostrojit.
Při letmém pohledu na hodiny zjistím, že už je několik minut po šesté a že bych tedy měla sebou zatraceně hodit. Autobus na mě čekat nebude.
Kontroluju dvě nejdůležitější věci, které musím mít. Klíče a libereckou městskou kartu.

Bez klíčů se nedostanu do šatny, takže se nemůžu převléknout do pracovního a jsem v práci tak trochu na prd.
Libereckou městskou kartu potřebuju nejen jako jízdenku, ale také jako stravenku. Bez ní bych se sice do práce dostala ( zaplatím v autobuse v hotovosti ), ale v poledne budu sušit hubu a svíjet se hlady, protože v jídelně funguje i jako stravenka . Což je ve dvanáctihodinovém maratonu docela podstatný hendikep.

Zjistím tedy, že obě nezbytné rekvizity mám v kapse, vletím do bot a poklusem klus se ženu na autobus. Ten už mně bezpečně dopraví do místa určení a já se potom už dostavím na své pracoviště, kde už na mně čeká můj ranní doping- černá káva - turek . Po několika pořádných doušcích potřebné a oblíbené drogy se odeberu na galeje.

Jak vypadá můj běžný pracovní den se dočtete v článku " Můj běžný pracovní den " ze dne 29.12.2011

Změny

20. března 2013 v 23:30 | Hanka |  Zpovědnice
Jsou změny velké a jsou změny malé. Příjemné i nepříjemné, z povinnosti i pro radost. Dokonce bych řekla , že jsou i změny nesmyslné.
Někdo změny vítá, ba přímo vyžaduje a má-li možnost okamžitě realizuje, jiný změny nemá rád, ba přímo je nesnáší .
Ti druzí to mají opravdu těžké. Ono se totiž pořád něco mění. Počasí, roční doby , fáze měsíce, nálady lidí i názory.
Změny v přírodě vnímáme jaksi přirozeně a bereme je jako součást života a koloběhu přírody, proto nikoho nepřekvapí, že zatímco jeden týden klepeme kosu v teplém svetru , týden druhý se paříme a nejraději bychom se svlékli z kůže. Jeden měsíc ani nekápne a flóra marně žadoní o pár kapek vody, druhý měsíc proprší skoro celý a dny , kdy zrovna neleje jako z konve by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Změny přírodního charakteru většina lidí skoro ani nevnímá a pokud vnímá , tak ví že s tím nemůže nic dělat a proto se jimi nezabývá.

Horší změny ( většinou ) pocházejí od lidí. Velké i malé, příjemné i nesmyslné. Lidé si vymysleli změny adres ( pravěcí lidé, když se stěhovali, tak sebrali svých pět švestek , odešli o několik kilometrů dál , tam si našli jeskyni a bylo zase vše při starém).
Člověk novodobý, sice taky sbalí svých pět švestek ( a má těch krámů zatraceně víc), ale ještě musí navštívit příslušný úřad a tam sdělit, že právě přestal být obyvatelem určité lokality a stal se obyvatelem lokality jiné. A pokud změnil působiště důkladně, musí zase navštívit příslušný úřad a říci tam, haló, my už jsme tady, nezapomeňte si nás připočíst až bude sčítání lidu.
Další změnou vymyšlenou člověkem , je změna rodinného stavu. Když se dva homo sapiens sblíží ( občas i bez ohledu na pohlaví ) a řeknou si, že by nadále mohli existovat jako jedno tělo a jedna duše, tak opět musí na úřad, kde se jejich přání realizuje. Do matriky se potom zapíše nejen změna rodinného stavu na ženatý/vdaná, ale většinou i nové jméno jednoho z nich. Pokud se ti dva po čase zase odcizí a zaklínadlo " dokud vás smrt nerozdělí " přestane fungovat, znovu se děje změna a do matriky se píše rozvedený/á.
A tak bych mohla se změnami pořád pokračovat až do aleluja.
Ale ještě o jedné změně se zmíním. A to změně, kterou považuju za , dnes už nejen, zbytečnou, ale i dokonce nesmyslnou.
A to je změna času " zimního" na " letní " ( a čeká nás ta změna přímo na Velikonoce ). Znám lidi, kterým ta změna nevadí, ale neznám nikoho kdo by jí vítal.
Mně osobně vadí a trvá mi celý týden ( často i déle ) , než si na to zvyknu. Když byly moje děti malé, nesly tuto změnu ( hlavně tu jarní ) velmi těžce než se přeorientovaly ve svém zavedeném režimu spánku, jídla a bdění.
Ve své době možná měla tato změna své opodstatnění ( i když jsem nikdy nepochopila její smysl ), ale dnes už se míjí účinkem. Tuto změnu zavedl Hitler v Německu ještě před válkou, aby se ušetřilo na elektrickém osvětlení výrobních hal.
To dnes už je dávno překonané, vzhledem k tomu, že výrobní haly už dávno nejsou osvětlovány klasickými žárovkami a hlavně se v nich svítí i v noci, když jsou dělníci na noční směně. Argument, že čas mění celá EU mi připadá alibistický. Je to stejný argument, jako až se celá EU půjde utopit , my půjdeme taky, abychom netrhali partu.

Pokud je někdo, kdo tuto změnu vítá a zná její opodstatnění, ať se mi docela určitě ozve. Chtěla bych ho poznat.

Rohlíky

19. března 2013 v 22:33 | Hanka |  Recepty
Občas mrknu na stránky k paní Monice Brýdové.
Jistě mnozí znají. Mívá tam báječné nápady a já už mnohé z nich sama vyzkoušela.
Nedávno mně zaujaly doma pečené rohlíky. A protože jsem měla zrovna dovolenou a tudíž trochu více času než obvykle, rozhodla jsem že je vyzkouším.
Vyzkoušela a byly tak vynikající, že jsem je od té doby pekla už potřetí.
Nejsou náročné ani na suroviny, ani na práci. A pokud vlastníte domácí pekárnu , tak je opravdu práce minimální. Jen musíte zadělat těsto včas, pokud je chcete mít k večeři.

Potřebujeme :
- 250 - 260 ml vody ( někdy i více, podle toho jak je nasákavá mouka)
- 2 polévkové lžíce oleje
- 2 lžičky soli
- 1 lžíce medu
- 150 g hladké mouky
- 350 g polohrubé mouky
1/2 kostky droždí

Pokud máte pekárnu, zvolíte program těsto, pokud nemáte, tak všechny suroviny smícháte ručně a necháte kynout asi hodinu až půl druhé hodiny.
Mně práci ušetřila pekárna ( spásný to nápad, děkuji ti Ježíšku , už jsem si ji měla pořídit dávno).


Vykynuté těsto ještě zpracujeme na vále a rozdělíme na poloviny. Každou polovinu vyválíme na placku.


A rozdělíme na osminy. Paní Monika sice doporučuje šestiny, ale to se mi špatně odhaduje, tak rozděluju na osminy.


A z jednotlivých trojúhelníků motáme rohlíčky tak, že začneme na širším konci ( nebo chcete-li u přepony ) a motáme ke špičce.


Zamotané rohlíky dáme na plech a necháme ještě chvilku kynout. V tomto okamžiku rozpalujeme trobu na 180 st. Pozor, ne horkovzduch, ten vysuší rohlíky tak, že jsou tvrdé.
Když těsto odpočine, tak potřeme rohlíky slanou vodou a posypeme tím, co máte rádi, nebo co máte doma ( mák, hrubou sůl, kmín ) . Já dala mák.


Teda, nějaká přesná gramáž se nekoná, ale vzhledem k tomu , že rohlíky peču jen pro svou rodinu , tak to nevadí.

A šup s rohlíkama na asi 20 min. do trouby.

A takové jsou hotové.



Stejným způsobem upečte rohlíky na hot dogy, jen je necháte rovné a na anglické rohlíky. Tam je zase potřeba před koncem pečení dát na rohlíky plátkový sýr a slaninu a nechat dopéct.
A pak už jen zavoláte na rodinu: Vaše Veličenstvo, dnes jsou rohlíčky obzvlášť vypečené !
Podáváme s čímkoliv co máme rádi.

Určitě vyzkoušejte a dejte mi vědět jak chutnaly.

Březen za kamna vlezem...

19. března 2013 v 11:25 | Hanka |  Zpovědnice

Tak sláva konečně mám zase přístup k internetu i z domova. Myslela jsem , že přívaly sněhu, kterým nás poslední dobou bohatě zásobuje paní Zima, pohnuly, či jinak poškodily satelit, který přivádí vzdušný signál přímo z Ještědu.

Dnes opět celou noc a celé dopoledne sněžilo.

Zase máme čepice na sudech a na zahradě leží dobrých 10 čísel sněhu.



Zase mám na zahradě ježky.


Jen s tím rozdílem, že oproti minulému týdnu, kdy i přes den mrzlo a sníh byl krásný a kyprý prašan, tentokrát je těžký a mokrý. Takže pokud bych teď chtěla prášit koberce na sněhu...



...asi bych ho potom mohla strčit do ždímačky.

Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem. Jsem zvědavá, co nám přinese duben. Jen doufám, že to nebudou nové přívaly sněhu.

Kobercová sága

17. března 2013 v 0:19 | Hanka |  Zpovědnice
Tak nám jaro dalo na začátku března jen tak ochutnat, jak by to asi mohlo vypadat a potom se na nás zase vyprdlo.
Chumelí a chumelí. Jak rychle to bílé nadělení zmizelo, tak ještě rychleji zase napadlo.
Když už zase napadlo, rozhodla jsem se využít ( snad už ) posledního sněhu a momentálního sluníčka a zkusit přilákat jaro ještě jinak , trochu drastičtěji než jen jarníma kytičkama , a to ( aspoň částečným ) jarním úklidem.
Zpunktovala jsem taťku a vynesli jsme ven na sníh koberec a že ho pořádně vyprášíme na sněhu, dokud ten sníh není mokrý. V noci mrzlo, tak byl sníh kyprý a suchý.
Vzali jsme si každý plácačku na koberce a bušili jsme do koberce každý z jedné strany.


Taťka to vzal statečně i ze spoda.
Na to já sílu neměla.
Nevěřili byste, jak je těžké a únavné držet jednou rukou roh koberce a druhou do něj vší silou mlátit.
Když jsme koberci dostatečně nařezali, hodili jsme ho přes věšák na prádlo a dostal znova nářez, tentokrát v poloze svislé a z druhé strany.


Koberec je už dost starý a zašlý, má vyšisovaný barvy a vůbec má už svá nejlepší léta dávno za sebou ( ale bude muset ještě nějakou dobu vydržet v aktivní službě ) , přesto vcelku prokouknul a bylo vidět, že mu ten nářez docela prospěl.

Zbyl po něm docela špinavý sníh.



Teda nevím , zda je ten šedý flek tady dostatečně zřetelný, ale v plném slunci byl vidět dost.

Pak se ještě musela vyluxovat a vytřít podlaha pod kobercem.
Byl pod ním docela binčus, až se by se zdálo, že všechno svinstvo zametáme pod koberec.Smějící se



A pak už jen položit, vytepovat z posledního prachu co jsme ho nevyklepali do sněhu...


...a hotovo. Možná by bylo ideální , ještě do něj vetřít kyselé zelí, aby se oživily barvy, ale myslím že v tomto případě nepomohla ani celá bečka zelí.


Takhle proti světlu a mázlé, se ty odstíny hnědé zdají ještě vyblitější než jsou ve skutečnosti.


A jedna fotka na závěr. Vlastně dvě .


To je moje ( ještě včera ) takhle zasněžená zahrada.
Dnes už sníh konečně začal tát a je ho polovina oproti včerejšku.

Ještě před dvěma dny to vypadalo takhle.


Na fotce to není vidět, ale sněžilo, drobně a hustě.

Veru, koukej...

10. března 2013 v 17:00 | Hanka |  Zpovědnice
V týdnu jsem objevila v mém oblíbeném obchodě tyhle oplatky.


Koukala jsem jak z jara. Tyhle neznám. Tak jsem je koupila, abych zjistila co jsou zač.
Byly to klasické lázeňské oplatky, které za mého raného mládí byly k dostání pouze v západočeských lázních ( Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně) a tudíž pro severočechy nedostatkové zboží a dostupné pouze tehdy , pokud měl někdo z rodiny cestu do zmíněné destinace.
Po čase byly tyto oplatky k dostání i u nás " za kopcem " v Hejnicích a tudíž se dovážely i do Liberce.
A nyní jsem objevila dalšího výrobce. V Krkonoších jsou známé Janské Lázně, tak zřejmě oblíbenou pochoutku začali vyrábět i tady.
Z druhé strany obalu byla pozvánka do jednotlivých středisek.


Tak jsme si pochutnali na lázeňských oplatkách.


Byly mňamózní.Smějící se

Listové šátečky

10. března 2013 v 16:22 | Hanka |  Recepty
Dnes měla přijet moje kamarádka s malým synem na návštěvu.
Večer mi volala, že dají přednost poslednímu bruslení a proto nepřijedou. No jo no, co mám dělat.
V duchu jsem ji proklela, protože jsem počítala, že upeču něco dobrého a vyndala si z marazáku hned dvě listová těsta. Tak co s tím. Kdyby to řekla hned nebo nevolala že přijedou , tak jsem je nevyndala vůbec nebo jen jedno.
Karamba!
Musím je zpracovat, do mrazáku je zpátky dát nemůžu.
Hned večer jsem upekla klasický štrůdl, který jsme zbaštili k snídani. A co s tím druhým.
Původně jsem chtěla upéct slané tyčky, ale nakonec jsem se rozhodla pro listové šátečky, nebo chcete-li pytlíčky , plněné jablkovýma povidlama domácí výroby.

Záležitost vcelku jednoduchá, leč trochu pracná.

Potřebujeme :
- listové těsto
- jako náplň povidla, tvaroh, mák...co kdo rád a jaké má doma zásoby
- jedno vejce na potření
- trochu mouky na podsypání
- mletá skořice
- sezamové semínko na posypání

Listové těsto zpracujeme klasicky jako na závin, rozdělíme na menší kousky , které vyválíme na tenké placky ( těsto se nesmí trhat).

Každou placku rozdělíme ještě na čtverečky.


Do každého čtverečku dáme trochu náplně ( já dala domácí jablečná povidla a posypala trochou skořice ).



Potom každou placičku pečlivě uzavřeme a přitiskneme konečky, aby nám náplň nevytekla. Vzniknou jakési pytlíčky.


Pardon, tady asi budete muset udělat stojku, zapomněla jsem obrázek otočit.Nerozhodný

A protože Tonda nesmí u ničeho chybět, tak mi musel samozřejmě asisitovat. Tady šlehal vejce .


Šátečky jsem potřela rozšlehaným vejcem a Tonda fotil.


Potom jsem fotila já a Tonda sypal sezamové semínko.


Hotovo a šup do trouby. Fotil Tonda.


Za chvíli bylo upečeno ( péci na 180 st. asi 20 minut ). Než jsme snědli oběd, bylo hotovo.


Ještě uvařit kávu a odpolední siesta je dokonalá.


Zaprášilo se po nich dřív než stihly šátečky pořádně vychladnout.

Předjaří venku a jaro u nás doma

10. března 2013 v 15:31 | Hanka |  Zpovědnice
Do Libereckého kraje dorazilo předjaří. Tedy zrovna dnes to moc nevypadá , ale minulé dny ( kromě včerejška ) bylo docela pěkně. Sníh, který napadal v minulých týdnech, začal tát a všude je plno vody a bláta. Ale sníh mizí opravdu před očima, tam kde ještě před pár dny byla souvislá pokrývka, tam už jsou dnes jen zbytky špinavého sněhu.
Jak jsem šla ve středu z noční, napadlo mně vyfotit ty ubohé zbytky, které pokrývaly stráně kolem jedné z nejrušnějších libereckých ulic.


Tady to vypadá jako moooc sněhu, ale je to jen nahrnutý sníh ze silnice a chodníku. Ta budova úplně vpravo je zadní průčelí divadla F.X.Šaldy a nad ní je budova hlavní pošty. Vypadají dost podobně, ale to je tím, že vznikly ve stejné době a jsou od stejného architekta.


To je táž ulice, jen druhá strana chodníku. Ta budova úplně nahoře je Centrum asistované reprodukce a ta budova pod tím jsou vysokoškolské koleje. Na minulém snímku je z nich vidět jen malý kousek.


Jsme o pár metrů níže a na stráni stojí liberecká knihovna, která vyrostla na místě bývalé židovské synagogy. Ta byla zničena nacisty hned na počátku 2.sv. války v r.1938. I zde bylo mnohem více sněhu. Kupodivu se udržel i na tak prudké stráni.


Tady už jsme v Chrastavě na naší zahradě a je zajímavé, že na našem břehu už sníh skoro žádný není, kdežto na protějším břehu řeky by se pořád ještě nějaký našel.


K mé velké radosti jsem objevila sněženky, které jako první poslové jara vykvétají u sousedovic plotu.




I na mé skalce jsem pozorovala nějaké jarní dění. Vřesovec snad kvetl i pod tou hromadou sněhu.

A protože jsem netrpělivá na sluníčkové barvy, tak jsem trochu přírodě pomohla.


Tohle je tmavé zádveří, kde nejsou žádná okna. Tam se nehodí živé květiny , tak jsem si pomohla umělými.


Tohle je zlatý déšť přad několika dny...


...a tohle v pátek.
Budu si muset pořídit nové kytičky, tyhle tulipánky už pomalu odkvítají.

A taky jsem v pátek objevila na zahradě Verunčiny oblíbené sedmikrásky. I když do jejich sedmi krás mají tyhle ještě zmrzlé chudinky daleko.



Zima už nebude dlouho trvat, byť se jen tak lehce nevzdá. Jaro už nesměle ale přece nabývá na síle a brzy získá navrch a zima zase někam zaleze, aby sim odpočala mohla nás za několik měsíců zase potrápit.

Inaugurace podle Tondy

8. března 2013 v 22:45 | Hanka |  Děti řekly ( udělaly )


Dnes dopoledne jsme se koukali na slavnostní inauguraci nového prezidenta. Slavnost trvala celý den a tak jsme koukali jen na tu nejdůležitější část.
A protože děti mají jarní prázdniny, tak koukaly s námi. Přece jen , taková událost není k vidění každý den, byť nový prezident není tak úplně podle vašeho gusta.

Tonda měl rozestavěné kostky.
Nejprve měl postavenou pevnost Board ( kdo neví, tak to byla francouzská soutěž o zlatý poklad v bývalém vězení uprostřed moře ), dokonce i s věží a lávkou nad mořem. Jen ti tygři mu tam chyběli.
Potom pevnost rozboural a zřejmě pod vlivem inaugurace začal stavět něco jiného. Na mou otázku odpověděl, že staví Pražský hrad.
Při troše fantazie se v tom opravdu dají najít náznaky Hradčan.





Když jsem se ptala kde má prezidenta, tak řekl, že teprve přijede.
Tohle že je Pražský hrad zatím zamčený tím velikým klíčem, jak jsem vyprávěla u snídaně, že o půlnoci zamkli hradní bránu a Hrad byl prázdný.

Kdysi jsme byli v Praze na výletě a střídání hradní stráže jsme si nemohli nechat ujít. To bylo něco pro Tondu. Koukal s otevřenou pusou a po střídání se musel fotit s velitelem.
Po příjezdu domů prohlásil, že bude prezidentem , aby se mohl každý den koukat na střídání stráží.Smějící se

Tak pozor pane Zemane, u nás roste další nástupce na prezidentský úřad.Smějící se

Omlouvám se za ty rozmazané fotky, ale mám hypothyreozu a lékařka říkala, že se mi třesou ruce pod vlivem nedostatku hormonů. Já sama to nepozoruju, ale pokud vezmu do ruky tenoučký list papíru, je třes zřetelný. A foťák je asi natolik citlivý, že na to reaguje také.