Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Moje předpracovní rána

27. března 2013 v 23:49 | Hanka |  Zpovědnice
Protože jsem naprosto vyšťavená ( za což vděčím především počasí )a nemám chuť fotit a v podstatě ani co, napíšeme si jak vypadají moje rána v dny , kdy musím vstávat do práce.
Jak moji pravidelní návštěvníci a čtenáři vědí ( a kdo neví, dozví se právě teď ), pracuji v nepravidelných směnách, což má za důsledek to, že v některé pracovní dny sice vstávat nemusím, ale zato musím vstávat o některých víkendech, nebo pracovat v době , kdy normální lidé spí spánkem spravedlivých.

Tak tedy mi budík zazvoní v 5:30. Vždycky se příšerně leknu, protože do mého, ještě spícího těla, se zatnou kočičí drápky. To má na svědomí moje kočka, která s oblibou spí na mém zadku a budík jí probudí také.Jenže na rozdíl ode mě je ochotná okamžitě vyskočit z postele.
Zatímco můj mozek se probouzí jen velmi zvolna, tělo je po kočičím zásahu vzhůru rychleji. Začnu si tedy uvědomovat , že bych taky měla vstávat. Spadnu tedy z postele a uvědomím si , že mně bolí celý člověk ( což většinou kvituju s povděkem, protože vím, že jsem ještě naživu ). Moje první cesta z postele vede na onu místnost, kam i císař pán chodí pěšky.
Protože máme poměrně úzkou a tmavou předsíň, podobá se moje potácení na WC, chůzi z hospody ( ode zdi ke zdi ). Po odlehčení od nahromaděných tekutin se vyzbrojím koštětem a jdu koupelny. Koštětem proto, že moje drahá Týna zaručeně stihne v noci rozhrabat ( a s gustem ) svůj kočičí hajzlík a písek je až pod vanou .
Když se vypořádám s pískem, podívám se do zrdcadla a zjistím, že na mně civí nějaká cizí osoba. Nu což, neznám tě, ale umeju tě, říkám si, ale po umytí ta divná ženská na mně kouká stejně přiblble.
S povzdechem se přesunu do kuchyně a dám vařit vodu dětem na čaj a nachystám jim svačinu do školy a pokud vstávají samy, tak i snídani, aby se nezdržovaly řezáním chleba a vařením čaje.
Celou tuto procedůru absolvuju v noční košili a naboso ( to musí být pohled pro bohy ! ) , takže můj nedokonalý oběhový systém začne stávkovat a dá mi najevo, že pokud se do půl minuty neobléknu, tak docela určitě chytnu strašlivý revmatizmus.
Tak tedy jdu zpět do koupelny, kde si obvykle nechávám oblečení z předchozího dne a v almaře lovím pouze prádlo a ponožky. Občas se stává , že zjistím, že jaksi nemám co na sebe. Mám sice ponožky vyprané a suché, ale že zřejmě nebyli lidi, kteří by to prádlo složili a uklidili do skříně. Začnu přehrabovat celý koš a zjišťuju, že hledat jeden kompletní pár ponožek v haldě prádla jiného je jako hledání jehly v kupce sena. Konečně se tedy doberu kýženého výsledku, totiž aspoň jednoho světlého, neděravého páru fuseklí. Popadnu je a celá zmrzlá se mažu dostrojit.
Při letmém pohledu na hodiny zjistím, že už je několik minut po šesté a že bych tedy měla sebou zatraceně hodit. Autobus na mě čekat nebude.
Kontroluju dvě nejdůležitější věci, které musím mít. Klíče a libereckou městskou kartu.

Bez klíčů se nedostanu do šatny, takže se nemůžu převléknout do pracovního a jsem v práci tak trochu na prd.
Libereckou městskou kartu potřebuju nejen jako jízdenku, ale také jako stravenku. Bez ní bych se sice do práce dostala ( zaplatím v autobuse v hotovosti ), ale v poledne budu sušit hubu a svíjet se hlady, protože v jídelně funguje i jako stravenka . Což je ve dvanáctihodinovém maratonu docela podstatný hendikep.

Zjistím tedy, že obě nezbytné rekvizity mám v kapse, vletím do bot a poklusem klus se ženu na autobus. Ten už mně bezpečně dopraví do místa určení a já se potom už dostavím na své pracoviště, kde už na mně čeká můj ranní doping- černá káva - turek . Po několika pořádných doušcích potřebné a oblíbené drogy se odeberu na galeje.

Jak vypadá můj běžný pracovní den se dočtete v článku " Můj běžný pracovní den " ze dne 29.12.2011
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 28. března 2013 v 7:42 | Reagovat

Hani, u nás to vypadá naprosto stejně, i když vstávám až kolem půl 7 - ale to potácení, strašlivý obličej v zrcadle a ostatní příznaky se neliší. Zajímavé je, že když jsem ještě chodila do práce, vstávala jsem kolem 5, moje první cesta vedla do sprchy, ta mě okamžitě probrala a pak už šlo všechno jako na drátku. :-)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 28. března 2013 v 7:48 | Reagovat

Já měla celou dobu co jsem pracovala štěstí v tom, že jsem nemusela vstávat nijak brzy, obchody se otvíraly v půl deváté a tak mi bohatě stačilo vstát ve třičtvrtě na osm. Do školy také nebylo daleko a autobusy jezdili každých pět minut takže i tady to čtvrt na osm jistilo. Takže suma sumárum hodně brzy(v pět nebo půl šesté) vstávám jen když jedeme na výstavu. :-)

3 Babeta Babeta | E-mail | Web | 28. března 2013 v 9:13 | Reagovat

Místy jsem se chechtala...kočka probuzená budíkem úlekem drápy zatínající do zadnice... :D ...pak to vstávání...já už to mám taky čas od času exhumaci se podobající...první cesta po vypotácení vede tamtéž...a v zrcadle na mne taky vždycky vejrá cosi, co se mi podobá jen vzdáleně :-D Sprcha mně pak osvěží a probere... No až už bude konečně jaro a léto, tak bude vstávání veselejší. :-)

4 Šavrda Šavrda | 28. března 2013 v 9:57 | Reagovat

Ahoj Haní!
Krásný článek! Musím se přiznat, že jsem se nasmála. Soucítím s tebou, ale napsala jsi to tak krásně, že se prostě usmívám ještě teď, co píši komentář. :-D

U nás nejčastěji spí Kenny s mamčou - na mamče. :-) A ta ani budík nepotřebuje, vstává každý den o půl šesté a Kenny za ta léta si už tak zvykl, že jí budí dříve, než spustí budík. :-D Jenže ten budík by jí vzbudil jemněji než Kenny. :-D

Přeji ti mnoho sil do dalších dnů a aby se na tebe sluníčko usmálo, aby jsi mohla dobít baterie. :-)
Měj se krásně Haní. :-)

5 Vlasta Vlasta | Web | 28. března 2013 v 15:57 | Reagovat

Ahoj Hani, ach ta rána! Jak tak čtu jsou asi všude stejná, jenom s tím rozdílem, že já vstávám ve čtvrt na šest a už nikomu nemusím chystat snídani, jediné dospělé dítě, které s námi zatím přebývá se obslouží samo  a já snídám v práci až tak kolem sedmé když se proberu, dřív bych do sebe nedostala ani sousto.
A to nám ještě v neděli změní čas na letní a vstávat budeme o hodinu dřív! A to už mě dorazí úplně a dalšího půl roku ze mě bude ještě víc nevyspalá mátoha O_O

6 Zuzana Zuzana | 28. března 2013 v 21:53 | Reagovat

Ahoj Hani, nečerpala jsi občas údaje i u nás? A opět nám posunou ručičky hodin o hodinu a já budu vstávat místo v pět u ve čtyři ráno. Napsala jsi to moc hezky a vtipně, někdy se v tvém příspěvku i vidím. Jenom mám kocoura:-) ahoj Zuzana

7 pavel pavel | Web | 28. března 2013 v 21:58 | Reagovat

Ty to vedeš. :-)

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 29. března 2013 v 23:16 | Reagovat

Podobně radostné jako u mně!  Někdy vstávám do práce v 5, takže taky vše je ještě v polospánku. :-)

9 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 30. března 2013 v 21:12 | Reagovat

Ach jó, ty se máš, že vstáváš až tak pozdě. Já na ranní, tedy na tu poslední mou pracovní etapu vstávala ráno ve 2,15h a z domu šla v 2,30h na autobus. Probrala jsem se cestou, snídala občas v práci. Tam jsem byla ve před třetí. To bylo brrrr, domů jsem přišla ve 13h. Předtím jsem dělala v nepřetržitém provozu a tak pátky, svátky pořád v práci. Na ranní jsem odjížděla ve 4,30h, naštěstí snídat jsem mohla v práci. Pokud byli děti malé, tak to jsem měla štístko, že jsem si je brala sebou do MŠ a starší vodila při cestě do družiny. Chodila jsem na 7h, to bylo prima.
Nyní konečně většinou vstávám kdy chci. Ty se také dočkáš a budeš vzpomínat a říkat si: "Bože jak já to tehdy zvládla"! To si já říkám taky občas. Moc zdravím Hani a opisuji si recept na rohlíky, mňam :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama