Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Dohání mě věk?

13. dubna 2013 v 4:36 | Hanka |  Zpovědnice
Co se to se mnou v poslední době děje?
Sice už pomalu krájím pátou dekádu svého životaZamračený, ale přesto se já sama necítím být stará.
Tím myslím moje mysl, tělo samotné si to evidentně nemyslí. A nemyslí si to už nějaký pátek.
Marně mu odporuju. Dává mi dostatečně najevo, že už jsem dávno za hranicí středního věku a že bude už jen hůř.Zamračený
Vlastně jsem v tom nejhorším věku. Mládí je dávno v tahu, do důchodu je ještě táááák daleko.

A to nekouřím, nefetuju, piju jen vyjímečně a za chlapama a na mejdany už dávno nechodím.
Moje hlavní neřest ale je černý kafe a mlsný jazyk.
Kdybych se dokázala vzdát kafe ( jako že nedokážu, je to pro mně už stejná droga, jako pro kuřáka cigarety i s příslušným absťákem ), možná bych netrpěla hypertenzí ( vysokým tlakem ) se všemi riziky, které k tomu patří.
Kdybych dokázala se nenacpat se před spaním, ( jako že nedokážu, protože pokud mám hlad, nedokážu usnout a bolí mně žaludek ), třeba bych nebyla tak tlustá ( BMI 29 ).
Vezmu to zkrátka.
Poslední dobou :
- začínám nevidět na blízko ( na dálku už dávno ),
- ručička váhy leze spíš nahoru než dolů ( a můžu jí domlouvat jak chci ),
- pociťuju čím dál víc nadbytek testosteronu ( a trávím desítky minut týdně před zrdcadlem s pinzetou v ruce ), přičemž mě paradoxně neopouští ani takové věci jako jsou beďary na bradě, nose a čele,Zamračený
- vržou mi klouby a občas mívám problém vstát z postele ( to úpřičítám nadměrnému množství tuku v těle )
- trpím nadýmáním a připadám si jako balon, který se právě odlepil ze země.
- bolí mně jedno konkrétní místo v páteři ( tam je zřejmě zakopaný pes v podobě zúženého páteřního kanálu o 4 mm ) a problémy s nadýmáním to jen zhoršují
- poměrně rychle se unavím, stačí jedna noc, kdy spím špatně, nebo jdu dlouho spát a jsem v práci jako mátoha ( což příčítám hypofunkci štítné žlázy ).

Připadám si jako hypochondr.
Znám spoustu mladých lidí, kteří jsou od dětství nějak nemocní a mají nejrůznější zdravotní problémy a dokážou s tím žít a vyrovnat se s tím, že třeba nikdy nebudou moci mít děti, protože léky které musí brát nejdou v těhotenství vysadit a mohly by poškodit plod nebo prostě základní nemoc jim tuto životní radost nedovoluje. Nehledě na strach, že by případné dítko mohlo podědit nějaký zdravotní problém po svých rodičích.
Obdivuju je a hluboce se před nimi skláním, že je neopouští životní optimismus.
Jenže já byla celý život zdravá ( a doufám , že to ještě v rámci možností nějakou dobu vydrží ) a teď mně nějak nápor náhlých potíží trochu zaskočil. Hlavně se jich nahromadilo víc najednou a bude chvilku trvat než se to zase vrátí do normálu.
Ač jsem narozená ve znamení panny, jsem trochu jako tvrdohlavý beran. Problémy si nepřipouštím ( podle hesla , že problémy má jen ten kdo si je připouští a když už je má, tak jsou od toho , aby se řešily ), k lékaři chodím jen když lezu po čtyřech nebo z donucení ( co jde vyřeším si sama nebo po telefonu ), antibiotika beru jen tehdy když není zbytí, na preventivních prohlídkách přiznám jen to, co je zřejmé z laboratoře či jinak , hledám v moudrých knihách starých léčitelů jak zlepšit či předejít případným nemocem a trablům.
Můj poměrně silný organismus se zatím se vším co mně potkalo se ctí vyrovnal, dokonce jsem jednou měla dost na mále, když jsem se a appendixem dostala na kudlu " za minutu 12 ".
To mně tenkrát překvapilo, že to bylo tak na hraně. Slepák se obvykle nějakou dobu hlásí. Ale můj ne. V poledne mi ještě nic nebylo a v 10 večer jsem byla na sále a úplně schnilým slepým střevem. Doktor řekl, ještě dva dny a prasklo by to. A to byl potom teprve fičák. Na můj dotaz , jak to je možné, pokrčil rameny a odpověděl , že se tomu tělo dokázalo tak dlouho bránit. Ale víc než slepák mi vzít nechtěli Smějící se. Prosila jsem , jestli by mi nemohli při jednom , kromě přebytečného appendixu vzít taky přebytečné sádlo, ale to ne, to mi nechali.Nerozhodný

Tak jsem se trochu vykecala z krize středního věku a bude se mi s ní snad lépe bojovat, podle hesla , že sdělená starost je poloviční starost.Usmívající se
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ajka ajka | Web | 13. dubna 2013 v 5:49 | Reagovat

Hmmm.... tak to já na váhu nestoupám a do zrcadla nekoukám.... žiju tak aspoň v neustálém přesvědčení, že je mi teprv dvacet.... takže až se jednou do něj kouknu a na tu váhu si stoupnu, tak mě asi klepne ;-)  :-D  :-D  :-D

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 7:49 | Reagovat

Hele, víš jak to říkal hrušínský ve Vesničce, Tělo má jít do hrobu zhuntovaný...ale vím co myslíš a na co tě trápí. já to mám stejně. Jen s tím rozdílem že mám tlak nízkej nebo tak akorát v normálu takže si toho kafe můžu dopřávat i víc. Jenže já mám svůj rituál dvou kafí denně a to mi stačí. Ale díky páteři jsem s tou nadváhou začala něco dělat tak uvidím jaké budou výsledky.

3 Jarka Jarka | Web | 13. dubna 2013 v 9:13 | Reagovat

Mám to se svou myslí stejné, taky mi pořád nehlasí nic o mém věku, ale stačí se mrknout do zrcadla a to mi neúprosně oznámí, že jsem bloud a fantasta. :-D Co jsem skončila s aktivní prací a zaměstavatel mě neposílá na preventivní prohlídky, nebyla jsem u praktického lékaře. Vím, že je to chyba, ale když já ty doktory tak nemusím...

4 Marie Marie | 13. dubna 2013 v 9:45 | Reagovat

Já to mám přesně tak,jak jsi to popsala.

5 Šavrda Šavrda | 13. dubna 2013 v 11:16 | Reagovat

Haní mě se strašně moc líbí odpověď Ajky. :-D To je krásné. :-)

Nic si z toho nedělej. Když jsem si svému ortopedovi stěžovala, že mě teď hodně zlobí ramena a ruce celkově, tak mi jenom řekl: "A bude hůř!" Prý se mám připravit na to, že nikdo nemládne. :-) Tak to mě pobavil, ale byla jsem ráda, že mi ruce řádně vyšetřil. ;-)

Vidíš to, já také nepiji, nekouřím, kafe mi nechutná, drogy neberu a stejně někdy sotva lezu z postele, vím, že znáš moje zdravotní problémy, ale bývávalo lépe. No jo, zatnout zuby a jít dál. :-)

6 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 13. dubna 2013 v 11:49 | Reagovat

Jak já ti Hani rozumím. kafe a mlsný jazyk, bolesti při hladu, pak nelze usnout. No nepíšeš to tak náhodou o mě? Ne až na ten důchod daleko vše souhlasí. :-(Hani máš nárok na to vše blbě, vždyť jsi matka skvělých dětí, který ne vždy jsou v klidu a nebo v klidu nenechají tvé nervičky. Ty jsou zničené odpovědností za pacienty a přiznejme si, že ne vždy příjemnými! No a tak se nediv, že si občas takto uděláš rekapitulaci a vyděsíš se stále nedosahujícího důchodového věku. Mě by fakt kleplo jak jej oddalují. :-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 14:15 | Reagovat

Tělo je jen dopravní prostředek pro duši, ;-). Chtělo by to generálku a pár náhradních dílů, nebo alespoň nový lak. Hlavně, že pořád dojede kam má, tak už to nebudeme kalit sto šedesát za hodinu, ale pojedeme uváženě na spotřebu. Ale na tu garančku si občas dojdu, pro jistotu, tak jednou za pět let :-D

8 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 13. dubna 2013 v 22:48 | Reagovat

Tak na dvacet už se necítím od 30,ale poslední dobou pozoruju nějaký moc prudký odliv sil. Na to já nebyla nikdy zvyklá. :-(

[2]: Jo, pan Hrušínský má pravdu, tělo má jít do hrobu zhuntovaný, ale já se ještě nechystám umřít, při mém poměrně silném organismu by to mohlo trvat dost dlouho. Já bych se ráda ještě dočkala nějakých vnoučat. ;-)

[3]: Taky doktory nemusím a pokud není zbytí, tak tam nelezu. :-)

[4]: Hele ono je nás víc? Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama. :-D

[5]: No , vidíš, to já v tvém věku jsem za nejhorší chorobu pro mně považovala rýmu. ;-)  :-P

[6]: Jsem zvědavá, jestli se vůbec toho důchodu dožijem. A pokud ano, tak v jakém stavu. Abych si ho aspoň trochu při smyslech stihla užít než zaklepu bačkorama. :-D  ;-)

[7]: Nový lak je naprd, korozi pod ním nikdo nezastaví. ;-)

9 Pukína Pukína | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 3:09 | Reagovat

Tady je hezky. Určitě se zastavím častěji:)
Článek mě velmi pobavil. Chvílemi jsem měla pocit, že píšete o mě :-D
A na slepák mám taky úžasné vzpomínky. Pobavilo mě, že jste chtěla vzít i něco jiného. Já ho totiž "porodila" zároveň s dcerou - tedy zjednodušeně řečeno. Byl to 39 týden - já měla tedy šílené bolesti - a byla jsem za simulantku. Protože porod to nebyl. No, po celém dni a noci(co si mě tam nechali)v bolestech, došel chirurg a zavelel okamžitě na sál - taky za minutu 12.
Teď už se tomu smějeme. Dcerka má dvojče, jaké nemá nikdo jiný :-D

10 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 14. dubna 2013 v 3:23 | Reagovat

[9]: Prosím tykej, zde je to zvykem, byť se neznáme. Vadí mi milion věcí, ale ne tykání. :-D
Já měla doma v té době roční dvojčata, dvě starší cácorky a taťku, který byl vydřenej z toho, že má sám celou tu smečku na povel. :-D

11 Pukína Pukína | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 8:37 | Reagovat

[10]: O.k., díky. Už jsem stačila postřehnout, že tykání je na blogu normální. Mé osobě to vůbec nevadí, jen mám někdy špatný pocit, abych někoho neurazila - učili mě to prostě jinak :-D

12 Radka Radka | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 13:09 | Reagovat

[8]: Jaká koroze O_O , prosím NEDĚSIT!!! Dokud držím pohromadě, nic nevrže a neodpadává, je pro mne věk jenom číslo :-D. Na túrách uštvu a posléze naštvu mnohem mladší modely. Je tedy fakt, že já na rozdíl od nich vím, do které hospůdky na Svijánky mířím :D , není nad pořádnou motivaci!!!

13 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 14. dubna 2013 v 21:28 | Reagovat

[11]: Taky normálně neznámým lidem vykám, ale tady nás všechny trochu kryje anonymita. A pak komu se to nelíbí, že si tady většinou tykáme, tak ať sem neleze, nikdo ho nenutí tu s námi všemi trávit svůj čas. :-D

[12]: Jenže lidské tělo není auto, které se rozebrat do šroubku, vyčistit, opravit vady a zase složit. Nevíš co v tobě hlodá a jak dlouho. Občas přijde blesk z čistého nebe. A věř, že vím co říkám. Za 25 let ve zdravotnictví mě už nic nepřekvapí. ;-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 15. dubna 2013 v 17:35 | Reagovat

[13]: To je sice pravda, ale já si programuju pevné zdraví, myslet se má pozitivně ;-). Zatím jsem pro doktory velkým zklamáním, od té doby, co jsem se smířila se svou štítkou (svým okolím), ťuk, ťuk, všechno šlape jak má. Hodlám si dál čistit vše, co je třeba, nějaké finty bych na to měla 8-) . Můj vzor je cvičitelka, co jsem s ní  byla vloni na józe u moře, jejích skoro sedmdesát by jí nikdo nehádal ani omylem. Zrovínka jsem dostala nabídku si to zopáknout i letos :-)

15 annapos annapos | E-mail | Web | 15. dubna 2013 v 19:45 | Reagovat

Na bod zlomu máte jistě času spoustu, ale přijde a já jsem ho pojala tak, že neřeším, co není nutné, doktor, když to hodně bolí, duši také tak, zahradu když volá po práci, je mě jedno, když je nebe šedé, černé , nebo sněží, mám je ráda za všech okolností, snažím se smířit vždy, s tím co právě je, občas s něčím svodu malý boj, to ale jen proto, abych se nenudila. Není to rezignace, je to smíření a klid. Líbí se mě komentář Radky 12, zdá se mě ještě mladá, ale ta filosofie, je jako moje. Přeji hezký večer paní Hanko.

16 Radka Radka | E-mail | Web | 15. dubna 2013 v 20:48 | Reagovat

[15]: Jasně, že jsem mladá :-), duchem tedy rozhodně, a jinak je to relativní, jak pro koho. Jde o to si život užít a vychutnat, dnes třeba krásný slunečný den při zahradničení a zítra? To se teprv uvidí :-P.

17 annapos annapos | E-mail | Web | 15. dubna 2013 v 23:40 | Reagovat

Důraz na jasně? Tak se jevíte, a pokud již mladá nejste, a to já nemohu vědět, buďte na to pyšná, že když vás někdo čte, má pocit, že jste ještě děvčátko. Já bych kdysi byla, teď jsem smířena, a ráda, že jsem stará, a nebojuji s tím, mám se ráda a stáří mě neděsí, ani s ním nebojuji, je to přirozený jev, nikdo nezůstane mladý navždy.

18 Radka Radka | E-mail | Web | 16. dubna 2013 v 21:03 | Reagovat

[17]: Jsem spíš vděčná než že bych chtěla být pyšná, prostě se mi líbí na světě. A jsem ročník šestašedesát, to byl moc dobrý rok :-D. Čas měří všem stejně, je to jediná spravedlnost, záleží jen, jak ho prožijeme. Boj vyvolává jen další boj, taky jsem zastáncem mírové politiky ;-)

19 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 17. dubna 2013 v 18:57 | Reagovat

[17]: Zlom přichází u každého v jiném věku. Znám 90- leté starce, kteří jsou mladí a znám 30-leté mladíky , kteří jsou staří ( taky jsem někde o tom psala ). Necítím se stará, ale jen prostě tělo začalo dočasně stávkovat. Moje krédo je , že největší umění života je přirozeně a pokud možno bezbolestně zestárnout. Nemá smysl se stáří bránit, stejně přijde a pokud je člověk ochoten ho přijmout, tak je vše v pořádku.
Pro tuto chvíli, se většina věcí urovnala a vypadá to na dobré cestě. :-)

20 annapos annapos | E-mail | Web | 18. dubna 2013 v 0:11 | Reagovat

Jen "jedno„ slovo k Radce, jedna moje dcera je stejně stará jako vy. A vám to moc přeji paní Hanko, zrovna teď, toužím velice po úlevě, snad přijde s deštěm a konečně se začnu z jara radovat i já a mé kosti? Dobrou noc a hodně optimismu......všem.

21 Radka Radka | E-mail | Web | 18. dubna 2013 v 20:42 | Reagovat

Nu,po třech dnech nad záhonky začíná stávkovat i moje tělo, snad mne vysvobodí jarní deštík z dalšího odpoledne s motyčkou v ruce :-D . Ovšem ten pocit dobře vykonaného díla za to stojí ;-)

Krásný aprílový večer všem ...

[20]: Určitě je to moc šikovná holka :-), můj mladší bráška přijel na tanku a už to taková sláva nebyla :-D

22 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. dubna 2013 v 21:24 | Reagovat

[7]: Naprosto souhlasím. Moc hezky jsi to napsala. :-)

23 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. dubna 2013 v 21:29 | Reagovat

Jinak pěkný článek a zamyšlení, příjemné komentáře. Člověk by se měl snažit, aby tady žil co nejpříjemněji, samozřejmě nemůže stále jet na plný plyn. Spojení ducha a těla je optimální. :-)

24 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 18. dubna 2013 v 21:32 | Reagovat

[21]: Já taky přijela na tanku. Narodila jsem přesně tři neděle po tom , co nás přišla osvodit spojenecká vojska od " imperialismu " :-D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama