Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Červenec 2013

Jako falešná pětka

31. července 2013 v 17:54 | Hanka |  Zpovědnice
V Chrastavě žiju 6. rokem. Celkem málo na to , že si mě lidi pamatují a dokonce vědí , kde bydlím.
Občas mě na autobusové zastávce nebo v obchodě zdraví starší lidé. A já nevím kam s nimi ( asi pacienti ).
Občas mě někdo osloví a dá se do řeči ( určitě pacienti ).
Občas děkují za radu nebo pomoc.
To mě těší, ráda dělám lidem radost.

Je po dešti...

31. července 2013 v 15:02 | Hanka |  Zpovědnice
...a kosové si štěstím pletou noty.
Bouřková fronta , která se v pondělí přehnala přes téměř celou republiku a napáchala spoustu škod už je asi za námi.
Jako správná bouřková oblačnost měla svůj předvoj, hlavní frontu a doběh.
Zkusím to upřesnit.
V noci z neděle na pondělí jsem měla první službu po dovolené.
Do práce jsem přišla úplně splavená ( a to jsem fakt nepospíchala ). Bylo úplně jedno , jestli jsem se před odchodem sprchovala, či nikoliv. Výsledek byl stejný.


Co mi kvete

28. července 2013 v 1:11 | Hanka |  Zpovědnice
Když už jsme v minulém článku byli na zahradě a stavěli jsme šneka, tak tam ještě chvilku zůstaneme.
Červenec je období, kdy jarní kytky jsou už dávno odkvetlé, letních moc ( prozatím ) nemám a do časně podzimních je ještě daleko. Přesto mám pár objektů, které stojí za vyfocení.


Oblíbené růžové floxy. Jejich přízemní příbuzní kvetou na jaře a vytvářejí moc pěkné růžové koberce. Moc bych chtěla ještě i jinou barvu, takže pokud náhodou někdo má i jinou barvu a chtěl by mi poslat odkopek, byla bych moc ráda.


Oblíbené babičkovské muškáty. A letněné kytky. Co je to malé růžové netuším . Je to jarní dárek od Růženky a podle všeho je to pěkný nezmar. Ještě to nepřestalo kvést a přežívá to i mou mizernou péči.


Takhle se snaží levandule.



Nějaký druh rozchodníku na malé skalce.


Netřesky tamtéž.


Tady něco pro potěhu nejen oka, ale těšíme se i na dobrou úrodu. Takhle krásně mi kvete cuketa a má spoustu samičích květů. Mňam, to bude úroda.


Tady květy teprve budoucí. Slunečnice jindy už měla hlavní vrcholové květy odkvetlé, ale vzhledem k dlouhé zimě byla sázená o dobrý měsíc déle než obvykle, tak se teprve na květ chystá. Stále roste, takže jistě dosáhne své obvyklé výše 3 metrů.


Tenhle obrázek sem tak trochu nepatří, ale takhle mi před asi třemi týdny kroupy poškodily listy slunečnic. Opravdu to není okousané, přestože to tak vypadá.

A to nejlepší nakonec.


Takhle krásně mi kvetou juky. Letos tedy mají jen po jednom stvolu, ale zato jsou bohaté.

A ještě jedna legrácka na závěr.


Letos je velmi bohatý rok na strašidýlka. Velmi se jim v letošním horkém létě daří a suché a horké počasí je pro ně úplně ideální. Tak jsem jich pár pochytala a posadila si je na plot k hrnečkům, aby ty hrnky chránily před nenechavci.

Stavíme šneka

27. července 2013 v 23:03 | Hanka |  Zpovědnice
Tak konečně došlo na to, na co se chytám už skoro celý týden.
Tento článek bude o tom, jak jsme s Věrkou a Toníkem stavěli šneka.
Teda my ho stavěli už v pondělí a v úterý, ale na článek z časových a technických důvodů došlo až dnes.

( Pokud někoho zajímá jak se Růža vylízala ze šoku z mrtvé ryby - viz předchozí článek - tak se zdá, že je vše v pořádku, dokonce se s tou příhodou chlubí po příbuzenstvu ).

Takže jsme stavěli šneka. S tím nápadem jsem přišla já už asi někdy v zimě. Předcházelo tomu listování v jedné chytré knize a taky před časem podobný článek o podobné stavbě u Vendy W.
Seznámila jsem s tím nápadem Věrku a ta ho hned vzala za svůj.

Stavba vypadala vcelku náročně. Připravila jsem se na pořádnou dřinu, hromadu cihel a haldu hlíny.
Vyměřily jsme si velikost základního kola, berouce v úvahu to, že se bude ( někdy v boudoucnu ) dělat nová podezdívka skleníku a nový plot ( taky někdy v budoucnu ).
Nyní následovalo strhnout vrchní vrstvu hlíny z dosud zanedbaného, někdejšího záhonu.
Na to stačil rýč a lopata. Vedle záhonu se brzy vršila hromada hlíny.
Začalo se stavbou základního kola.


Zde je hotové základní kolo, mírně zahloubené do hlíny.


Věrka staví a Toník asistuje a podává cihly. Na mě zbyla fotodokumentace a dovoz cihel.

Stavba šneka postupovala vcelku rychle jakmile se člověk rozhodne , jak si to vlastně představuje a upřesní si rozměry v reálu.


Toto je hotová hrubá stavba.


Nezapomenout na přepážky.

A potom už stačilo jen dosypat hlínou, která ležela vyházená a vyrytého záhonu. Nyní je šnek hotový v hrubé stavbě, vysypaný drenážní vrstvou a hrubou ( horší ) hlínou a čeká na déšť. Déšť má dosud načechranou hlínu trochu přirozeně udusat a potom se uvidí, zda bude potřeba dosypat ještě hlínu horší , nebo jestli už se bude sypat hlína jemná a přesátá.
A čemu má šnek sloužit?


PŘECE NA BYLINKY!

Bylinky tam přijdou zasadit začátkem podzimu , nejlépe v první polovině září, aby do zimy měly ještě dostatek času zakořenit a trochu se vzpamatovat.

ŠOK

26. července 2013 v 15:22 | Hanka |  Děti řekly ( udělaly )
Chtěla jsem psát o tom , jak jsme stavěly s Věrkou šneka, ale dnes dopoledne se stala Růžence drobná příhoda.
Jen doufám, že nebude mít trvalejší vliv na její psychiku.
Ne, nedostala šok ze žádných lidí ani jejich produktů, ten její šok má na svědomí příroda.

Dnešní dopoledne začalo jako všechny ostatní.
Já ráno hned po snídani chvíli žehlila, abych využila ranního chládku, který se úderem 10 hodiny vytratil a nahradilo ho pekelné vedro.
Děti se chvilku popelily na písku, který má taťka připravený do betonu, ale potom Růženka dostala nápad, že půjdou do řeky se trochu ochladit.
Tonda šel s ní, ale za chvilku ho to přestalo bavit a přišel k nám. Zrovna jsme si s taťkou dávali dopolední kafčo.
Přebírala jsem rybíz, aby bylo na koláč, do pečeného čaje a vůbec na různé zpracování.
Tonda se tvářil unuděně. Poslední dobou je to jeho oblíbená póza.
Zrovna jsme s taťkou probírali jak dál s vrškem chalupy, když se od řeky ozval hysterický jek.
Kluci vyskočili jako když je píchne. Já zvedla hlavu od rybízu a zaposlouchala se do tóni hlasu.
Bylo hned jasné, že se něco stalo, ale určitě nejde o úraz. To by nebyla hysterická fistulka, ale naprosto normální dětský řev.
Taťka se hrnul ke schůdkům . Růženka se brodila polovyschlým korytem Jeřice a ječela jako když ji na nože bere. Co je , co řveš? Nevím, kdo měl větší šok, jestli ta holka, nebo taťka. Kdo se bál víc. jestli Růža toho co se událo, nebo taťka o dceru, že se jí něco stalo.
Růža vylezla po schůdcích , zabalená v ručníku a nemohla popadnout dech. Stála jsem u plotu , Růženka se mně chytla a stiskla mně tak , že mně málem udusila. Vůbec jsem netušila , že má takovou sílu.
Růženko, co se stalo?
Odpověděla až za chvilku.
Já, já chy-chytla ry-rybu, mmmrtvou. A znovu se rozbrečela.

Vím , že nemá ráda hmyz , jaktěživo by nic co má víc než 4 nohy nevzala do ruky, před žížalama, mravencema a pavoukama utíká. Jediné co jí navadí jsou motýli, ale do ruky by je nevzala. Ani užovku si nechtěla pohladit, přestože byla ujišťována, že vůbec není slizká, že má teplou a hedvábnou kůžičku. Ne, ani za milion.

Pojď k nám, lehni si na lehátko a řekni nám , jak jsi mohla chytnout rybu. Jak víš, že byla mrtvá. A kdes vůbec k ní přišla.
- Já-já my-myslela , že to je ká-kámen pod břehem aa o-ona to-to byla ry-ryba. O-ona měla otevřenou pu-pusu aa ne-nehýbala se a-a by-byla ta-taková divná.
Oklepala se odporem.
Tak se jsi umýt, umyj si ruce a pod chvilku si odpočinout, to bude dobrý.
Odešla, za chvíli byla zpátky a říká mi .
Já už nikdy nechci jíst ryby, ani rybí prsty.

To bylo dosud jediné, co z ryb jedla, nikdy nechtěla ani rybí pomazánku, ani filé, ani nic co ryby jen trochu připomínalo. Jen ty rybí prsty.

Naštěstí se brzy uklidnila. Přestala koktat.
Teď , když jí to nikdo nepřipomene se chová už normálně jako vždy. Hádá se s Tondou, který, zmetek jeden , jí tu rybu trochu připomene a ona ho mlátí jako vždy, když jí zlobí.
Noc bude rozhodující. Snad se jí o té rybě nebude zdát. Pokud noc proběhne dobře, je jasné, že dopolední příhoda s rybou nebude mít žádné následky.
Jen ty rybí prsty asi nebude nějakou dobu jíst než na to zapomene.

Dovolená pokračuje

23. července 2013 v 0:45 | Hanka |  Zpovědnice
Neděle dopoledne.
Vedro k zalknutí.
Růža leží v lehátku a " chytá bronz " , Tonda se kroutí u počítače jako žížala ( vždycky se u počítače kroutí jako žížala ), protože prostě neumí sedět v klidu a v klidu hrát hru.
Sedí u toho celé dopoledne a mně už se to přestává líbit.
Růža zaregistruje změnu a dožaduje se také přístupu k počítači, že potřebuje NUTNĚ nakrmit zvířátka v ZOO. ( Pro neznalé, to je virtuální ZOO a každý hráč se musí starat o svá zvířata a rozšiřovat a udržovat ZOO a za to dostává odměny . - Aby tu ZOO čert vzal !).
Tonda konečně opustil počítač a pustil tam svou sestru.
Přišel za mnou a vypadla z něho obvyklá slova: co budeme dělat, já se nudím.
Doprčic, to se neumíš zabavit ? Já teď potřebuju dodělat oběd a rozhodně na tebe nemám čas.
Vyjmenovala jsem mu asi 10 činností, které by mohl dělat a co já jsem jako dítě celkem s oblibou dělala.
Pokaždé se ušklíbl... a to mně nebaví.
Tak víš co, vlez mi na hrb, řekla jsem mu, když odpálkoval všechny mou nabízené činnosti. Když se nudíš , tak se jdi nudit na zahradu a můžeš u toho nudění vyplejt třeba záhon s kedlubnama, u toho se moooc dobře nudí.
Hodil hlavou, udělal škleb a šel kibicovat Růže její činnost.
Té se to samozřejmě moc dlouho nelíbilo, protože mladý pán se jí do toho montoval a všechno věděl lépe.
MÁÁMÍÍÍ, řekni mu něco, ať mně nechá!!!
Tak a už toho mám dost.
Vypněte okamžitě ten počítač!
A kdo se bude hádat a prát , nepojede se mnou odpoledne do Liberce.
A co v Liberci?
Kdo bude hodný, tak ho vezmu s sebou do dětského koutku.
Myslela jsem si, že na dětský koutek budou už 10 - leté děti moc velké a nebudou už tam chtít jít, ale opatrně projevené nadšení mi povědělo, že to s tou jejich velikostí ještě nebude tak hrozné.

Tak jsme tedy spořádali pekáč žemlovky a vydali se do Liberce do dětského koutku.
Liberecký dětský koutek má mnohou nespornou výhodu.
1) celý areál je oplocený, takže dítě nemá kam utéct a dřív nebo později ho najdete.
2) má spoustu atrakcí, takže každý si vybere co se mu zrovna líbí a vše je v několikerém provedení, takže nehrozí hádky, že on/ona se zrovna chtěl /a točit či houpat a někdo jiný mu to zrovna obsadil.
3) dítěti nehrozí , že by se vážněji zranilo ( pokud tedy se děti nepoperou a jeden druhého nenarazí hlavou do kolotoče, protože vše je buď na trávě nebo v písku a co je možné vyrobit ze dřeva, tak je ze dřeva.
4) máte-li dítě už maličko odrostlejší nebo dostatečně samostatné, můžete ho nechat běhat , kde se mu zrovna líbí a klíďo píďo si můžete třeba číst nebo se opalovat, jak je libo. Má-li dítko nějaký problém , přiběhne za vámi samo.
No prostě oáza klidu a míru.
A protože je léto jak má být, byly v provozu i vodotrysky, což je v tomto případě alternativa koupaliště.



Vodotrysky mají horní a spodní část a ty části jsou propojené korýtkem, kterým protéká voda. To korýtko je pro větší děti samozžejmě nejpřitažlivější, zatímco prťata dávají přednost pramínkům vody stříkající do výšky.

A takhle se čvachtali Tonda s Růžou.


Tonda zasedl jeden z vodotrysků a měl děsnou srandu z toho, že ho voda dobývající se ven pod jeho tělem, ho šimrá do zadku.


Růža sedí pod korýtkem ve spodní části a čeká až jí Tonda pustí na záda vodu, kterou zadržoval vlasním tělem někde výš.

K nejoblíbenějším atrakcím patří již od samého počátku dětského koutku vláček a ruské kolo.



Děti na ruském kole.



Vláček jede do tunelu. Odjakživa tunel slouží k tomu jak si v něm pořádně zařvat. Kdo nejel v dětském koutku vláčkem a neječel si v tunelu, ten tam vůbec nebyl.

Koukali jsme , že tam mají i nějaké prvky, které při naší poslední návštěvě ještě nebyly.


Růža zkrotila nosorožce.


Tonda zatoužil svézt se na velbloudu.

A byla i zvířátka živá



Tak jsme zabili zase jedno odpoledne. Domů jsme přijeli asi ve 20 hodin. Děti ještě byly plné elánu, ale já už odpadla, přestože jsem ležela na dece a četla si.

V příštím článku se dozvíte, jak jsme v pondělí odpoledne stavěli s Věrkou a Todou šneka.

Prodala jsem děti

20. července 2013 v 0:40 | Hanka |  Zpovědnice
Tak je skoro půlnoc a u nás je nezvyklý klid. Ne proto, že by se už dávno všichni uložili do kanafasu, ale proto, že jsem udala děti.
Pravda, děti ( malé ) touto dobou už obvykle spí, Věrka není doma, přijede až zítra odpoledne z povinné školní praxe, patřící už k novému semestru, Iva asi před hodinou přišla z odpolední a taťka dodělává co Věrce líbil.
Klid je hlavně proto, že děti nejsou doma. Vzniklo to vcelku náhle. Nebo aspoň já mám ten pocit. Růža už to asi plánovala dřív.
Vzniklo to celé takto:
Mám s kamarádkou stejně dovolenou. Ona sice měla o týden dřív než já a v pondělí už jde zase " sloužit lidu ", ale tento týden byl společný. Vzhledem k tomu , že její syn onemocněl, tak dovolenou zrušila a vzala si OČR. Jenže chlapec se sám nudí. Nikam nemůžou, i když dnes už byl venku , ale jen v místě bydliště. Tak jsme se smluvily, že se přijedeme podívat.
Ještě jsem nevěděla kdy. Celý týden byl výletovací a zahradně pracující.
Ale v sobotu se mi jít nechtělo, protože veřejná doprava z Chrastavy do Liberce stojí o víkendu za prdlajs. A v neděli jakbysmet.
Tak tedy pátek. To je všední den a tudíž spojení vcelku obstojné. Taťka byl nakonec rád, že jsme vypadli, chtěl v klidu dokončit rozdělanou práci.

Dopoledne Růža zničeho nic povídá.
- Mamí, můžu u tety spát ( poslední dobou s oblibou spí všude jinde jen ne doma ).
- No to teda nevím, to by sis musela domluvit.
- A nechceš mi to domluvit ty?
- No to teda nechci. Ty tam chceš spát , domluv si to sama.
Vytočila jsem jí číslo a podala jí můj mobil. Myslela jsem , že se bude stydět a nebude chtít s tetkou mluvit o spaní, ale to jsem šeredně spletla.
Furiantsky pohodila hlavou, vzala si ode mne mobil a ... Tetoo, můžu u tebe spát, ty jsi mi to před prázdninama slíbila, že budu moct u tebe někdy spát.
Nevím, jestli jí to tetka nechtěla odmítnout , nebo jestli jí to skutečně nevadilo, ale prostě jí to spaní slíbila.
Růža si zamnula ruce a začala si chystat batoh s věcma.
- Vidíš mami, já jsem to věděla , že budu moct u tety spát. A když jsem se otočila , vyplázla na moje záda trošku jazyk a myslela, že to nevidím. Dělala jsem , že to skutečně nevidím. Trochu drzosti jí v životě jen prospěje.

Tonda přišel z horního patra domu , kde pomáhal chvíli tátovi.
- Tondo, heč, já budu u tety spát, pochlubila se hned bráchovi.
Reagoval přesně tak , jak jsem čekala.
- Jé, já tam budu taky spát.
- No počkej, kamaráde, Růža si to s tetou domluvila, jestli tam chceš spát, domluv si to taky.
- Hmm, tak já si to ještě rozmyslím.
Moc se mu nechtělo si to spaní sám domlouvat.
- Ale rozmysli se hned, ne až u tety, to budeš mít potom už smůlu. Jestli chceš, vytočím ti číslo a domluv si to s tetou sám a hned, Růža si to taky domlouvala sama.
-Hmm, tak joo.
Vytočila jsem mu číslo a podala mobil.
Za chvíli přišel, že tam bude taky spát , že to teta dovolila.

No paráda, ta bude mít radost, dvě děti navíc, to zase půjdou všichni spát až zase kdoví kdy. Tedy, teta by spala určitě už v deset, ale děti budou čilé asi hodně dlouho.

V půl jedný jsem všechny volala k obědu.
- Ivo, my budeme spát u tety, referovala dvojčata hned sestře.
- Jé tak to se máte, hned bych šla s váma, jenže musím do práce.
- A kdy budeš doma ? chtěla vědět Růža.
- O víkendu.
- Jenom?
- No, v pondělí jdu zase do práce.
- To je blbý, tak řekni šéfovi , ať jde do háje a pojď s náma.
A to už jsem zasáhla. Hovor obou sester se začal dostávat do nějaké nepatřičné roviny.
- Růžo , jez budeš to mít studený, já ti to nebudu ohřívat.
- Ivo a ty taky jez, nebo ti ujede autobus.
Obě udělaly nějaký podivný ksicht ( že by puberta? u jedné zastydlá, u druhé předčasná ). A pak už se věnovaly jen jídlu.

Iva odešla na autobus a děti začaly kontrolovat obsah batohů, jestli mají všechno.
- Hlavně kartáčky na zuby, připomínám nezbytnost , především Tondovi, protože je v tomto směru flákač a velmi rád zapomíná na podobné propriety.

Tak a je to, jsme sami. Já mám klid , aspoň na jednu noc.
Prodala jsem děti. Tomu říkám ta správná dovolená.MrkajícíSmějící se

Dovolenkové radovánky

18. července 2013 v 0:15 | Hanka |  Zpovědnice
Tak, konečně je to tady.
Mám dovolenou. Ne nikam se nechystáme, moře se nekoná, dokonce ani Tálinskej rybník. Já si dovolenou umím užít i doma. Mám konečně víc času na děti, můžu vařit i časově náročnější jídla, plníme sliby kamarádům a známým a chodíme je navštívit. Mají převážně děti, takže si užijeme všichni.
Nejdůležitější pro mně je, že nemusím ráno vstávat v půl šesté nebo nedobrovolně ponocovat a potom prospat půl dne, což je mi líto především v krásných slunečných dnech. A těch dnů klidu a míru i ve všední den bylo poslední dobou pohříchu málo.
V pondělí se nedělo nic , byla jsem po poslední noční, byla protivná ( jako vždy ), pospávala nebo něco málo dělala a vrčela na každého kdo byl v dosahu. Počasí korespondovalo s mou náladou, bylo zimavé a nanicovaté. Až když mi k večeru došlo, že mám vlastně už dovolenou, má nálada se obratem ruky otočila o 180 st. a já rozdávala úsměvy na všechny strany. I počasí se umoudřilo a začalo vylézat sluníčko a slibovalo na úterý krásný den.

V úterý, sluníčko opravdu splnilo co den předtím slibovalo. Od rána rozdávalo úsměvy a začínalo pěkně hřát. Děti se mohly přetrhnout ochotou mi pomáhat. Bylo to nezvyklé, ale příjemné. Dokonce i taťka nenamítal nic proti tomu, když jsem u snídaně projevila přání, aby vzal vysavač a důkladně všude vyluxoval.
Makali všichni skutečně poctivě, tak jsem jim slíbila, že když takhle pěkně pomáhají, že jim k obědu upeču vdolky.
Horečná aktivita dětí se zvýšila. Dokonce Tonda bez říkání popadl koš s prádlem a chtěl ho začít věšet. Jenže to nedopadlo, protože pořádně nedosáhne na šňůry. Pověsila jsem prádlo sama.
Dali jsme si s taťkou kafe a rozumovali o všem možném. Růženka prohlásila, že dost blbé, že nemáme napuštěný bazén , takže se nemůže koupat.
Říkam jí, nemůžeš se koupat v bazéně, protože je rozbité čerpadlo, ale víš co , odpoledne pošlem tátu a Ivu do práce a půjdeme na koupaliště.
JOOO, návrh byl jednohlasně schválen.
Odpoledne jsme vyrazili.
Chrastavské koupaliště není žádný luxus s modře vykachličkovaným bazénem, tobogánem a jinými vymožnostmi. Je to přírodní koupaliště, sice v kameny vyhrazeném bazéně, ale dno je plné kamínků, takže jít do vody v botech je více než vhodné. Nicméně je vidět , že správce se snaží zvelebit ho jak to jde a pro toho, kdo je zvyklý koupat se v rybníce nebo řece toto bohatě stačí. A vstupné je více než lidové. Za vstupné za dvě děti a dospělého na chrastavském koupališi, bych jinde nekoupila ani jednu dětskou vstupenku, tak jakpak můžu chtít kdovíco.


Růža byla evidentně spokojená.


Náš hubeňour. Už jsme pomalu na odchodu a Tonda skládá balon a kruh.


Tahle malá přehrádka je v podstatě odkalovací nádrž u vtoku. Koupaliště je napájeno Vítkovským potokem, takže je nutné nějakým způsobem " odfiltrovat " hlavní nečistoty, které " Vítkovák " přinese.


Přehrádka má své stálé obyvatele. Chodí sem však jen odpočívat a vyvádět mladé, na oběd chodí do města na Jeřici.
Myslím, že nápad to je vcelku originální, aspoň já nikde nic podobného neviděla.


Když na to přijde, dají se zde opékat i buřty.


Pravidelně se zde konají amatérské turnaje ve volejbale.
Myslím, že s výletem na koupaliště jsme byli všichni spokojení. Je tu čisto, nikde se neválejí odpadky, nanuka si taky tady koupit můžeme, popřípadě i pivo , buřta nebo limču. Jak je libo.

Středa. Tak dnešní den byl už asi 14 dní zamluven jednou naší kamarádkou. Měli jsme přijet k nim až do Rudolfova. Pro nás to znamená dojet do Liberce linkovým autobusem, potom přesednout na městský ( ale jede tam i linkový na Českou Chalupu ) a stejně dlouhou dobu jako jsme jeli z Chrastavy, jet stále do kopce . Nad námi se už tyčí první vrcholky Jizerek a autobus šplhá a šplhá. Páni, ještě že to nemusíme šlapat po svých.V Rudolfově je o poznání chladněji než dole ve městě. Jednak je to o několik set metrů výš a jednak jsou všude v okolí lesy.
Vystoupili jsme z autobusu , šli ještě pár metrů a privítala nás takováhle krásná chaloupka.


Dokonce jsme se setkali i s manželem té kamarádky, kterého sice známe( byli jsme jim na svatbě ), jenže je většinu času neviditelný. Byl doma , ale dokončoval nějaký projekt a čekal zákazníka ( je architekt ). No neva, aspoň jsme ho viděli.
Děti se vyřádili. Kamarádka má tři syny od 3 do 9 let, manžela a 6 koček ( 2 dospělé a 4 koťata - nemá někdo zákem o kotě ? ), takže se má stále co ohánět. Byla to příjemná návštěva. Dokonce jsem ještě nasbírala ještě i lipový květ ( dole ve městě je už odkvetlý ) a vydala se na borůvky do lesíka na chalupou, a za necelou hodinku nasbírala 3/4 litru.


Zahrada se stala dětským hrištěm, ale to nikomu nevadilo.



I hromada kamení slouží jako prolézačka.

Den to byl příjemný.
Další dovolenkové radovánky nás teprve čekají. Budu průběžně fotit a dokumentovat.
Zatím dobrou noc.

Autobusové hlášky II

14. července 2013 v 4:52 | Hanka |  A tuhle znáte ?
Je to skoro rok, co jsem psala jakými hláškami jsou polepené naše linkové autobusy.
Chtěla jsem jich dát k dobru víc, protože každý autobus měl hlášky jiné, asi co se líbilo řidičům, ale od té doby jako když se po nich slehne země. Asi si nějaký šťoura stěžoval, že to je nevhodné.
Až teď.
Stále je výluka tratě, protože po povodních voda strhla kus stráně a podemlela trať a dokud to neopraví, budeme cestovat z Křižan do Jablonného v Podještědí a zpět autobusem .
A právě v jednom autobuse jsem objevila jednu hlášku. A protože jsem měla po ruce foťák, tak jsem se ji snažila vyfotit. Fotka je mázlá, protože autobus po nerovné silnici III. třídy poskakoval jako koza.


Moraváci prominou. Morava je krásná země, ale tohle mě fakt pobavilo.

Její hodina a půl slávy

11. července 2013 v 22:06 | Hanka |  Zpovědnice
Jak jsem psala v minulém článku, šla jsem z návštěvy rovnou na noční. Měla jsem mít původně tři noční, ale protože jsem se teprve dva týdny před akcí dověděla termín, přehodila jsem si ( dost pracně a složitě - jsou dovolený a je nás málo ) poslední noční na jindy. A o jakou akci šlo?
Jak jsem před časem psala, Věrka úspěšně dokončila třetí ročník vysoké školy a čekala nás její bakalářská promoce.
A protože z Liberce do Olomouce je trochu z ruky, jeli jsme už v půl osmé ráno, abychom se do půl druhé dopravili do kýžené hanácké metropole.
Pro mně to znamenalo oželet pohodlné vyspání po noční v posteli a kroutit se na zadní sedačce auta. Ale co by člověk neudělal pro nejstarší dítě.