Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Srpen 2013

Loučení s prázdninami

30. srpna 2013 v 22:32 | Hanka |  Zpovědnice
Dnes odpoledne proběhla na koupališti akce, na kterou se děti těšily už dva dny - Loučení s prázdninami.
Jistě je každému známo, že končí čas radovánek, lítání s kamarády a sladkého nicnedělání.
Život školáků se opět vrátí do přesně nalinkovánch kolejí.
Tak už několikátý rok pořádá SKmCh ( Společenský klub města Chrastavy ) akci pro děti stávající se z různých soutěží. Na koupališti však se akce konala poprvé. Odvážlivci se mohli i vykoupat. Tu odvahu ovšem nikdo neměl . Ani se nedivím, vzduch byl teplý 22st. a voda pouhých 16.
Došli jsme rozkopanou Chrastavou ( normálně to nemáme daleko, ale museli jsme díky výkopům dost obcházet) až na koupaliště. Tam už byla akce v plném proudu. Nic ovšem nebylo ztraceno.


Plot

30. srpna 2013 v 14:35 | Hanka |  Zpovědnice
Konečně jsme se včera dopoledne dostali k tomu, abychom ostříhali pár metrů živého plotu, který odděluje naší zahradu od silnice . Věrka měla nějaké aktivity až odpoledne, taťka měl taky odpolední a také jsme potřebovali zabavit děti, které se opět hádali, kdo bude u počítače a jak dlouho.
Tak nařídila počítač i televizi vypnout a vyhlásila brigádu. Za odměnu měly děti slíbenou dnešní akci pořádanou městem Chrastava na místním koupališti a kam odcházíme za chvíli.


Od doktora k doktorovi

27. srpna 2013 v 15:28 | Hanka |  Zpovědnice
Čím dál víc se potvrzuje moje stará teorie. Myslím, že mnozí budou souhlasit.
"Jak se jednou dostaneš doktorovi do drápů, hned tak z nich nevylezeš, protože neexistují zdraví lidé. Jsou lidé jen špatně vyšetření."
V červnu jsem se konečně objednala k očnímu.A nejen sebe. taky všechny čtyři děti.
Blbě vidím, brýle se mi pomalu rozpadají a navíc jsem u očaře nebyla ani nepamatuju kdy naposledy. A děti jakbysmet.
V polovině června mi sestra řekla datum - 26.8. No, to víte , jsou dovolené.
Ani mně to nepřekvapilo.
Máme novou paní doktorku a ta stará měla kliďo , píďo objednací doby až půl roku.
Tak tedy jsme se v příslušný den a hodinu dostavili všichni k očnímu.
Paní doktorka nás postupně vyšetřila a začala ordinovat.


Hlídací kočka a uzel na těle

25. srpna 2013 v 19:43 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Iva dnes dopoledne povídá , že má chuť na něco pečeného.
Prosím tě, říkám jí, ty jsi nějak mlsná, vždyť já teď pořád něco peču.
Já chci upéct bábovku. Než půjdu na cvičení, tak jí upeču.
Tak si ji upeč.
Bábovku skutečně upekla, v tom je mistr. Ještě se nestalo, že by se jí bábovka nepovedla.
Když jí upekla, dala jí vychladnout na okno a šla cvičit.


Dva roky na blogu

24. srpna 2013 v 21:34 | Hanka |  Zpovědnice
Koukám jak blázen, ale mému blogu jsou už dva roky.
Uteklo to jako voda v řece. Z novorozence se stalo batolátko.
Protože jsem technický antitalent, tak stále ještě neumím spoustu věcí a musím čekat až se Věrka smiluje a pomůže mi.
Získala jsem spoustu nových, byť jen virtuálních přátel, dověděla jsem spoustu nových věcí, ale také se víc bojím.
Bojím se hlavně o ty, ke kterým jsem jsem za ty dva roky získala nějaký vztah.


Za sv. Barborou

24. srpna 2013 v 18:58 | Hanka |  Zpovědnice
Už jsem několikrát psala, že naše Věrka dělá občasnou průvodkyni na hradě Grabštejně.
Nyní tam trávila skoro celý srpen a několik posledních dní prováděla kromě mormálních prohlídek s výkladem i kostýmované prohlídky coby sv. Barbora.
Protože nejprve jsem měla svátek já a o týden později i taťka a navíc jsem si se svou pochroumanou nohou na žádné výlety netroufla, ani mně nenapadlo, se jít na Věrku podívat.Gratulanti se střídali a návštěvy si podávali kliku. Ještě že bylo vcelku pěkně a mohli jsme být na zahradě.
Jenže srpen se pomalu nachýlil ke svému závěru a Věrka už skoro na Grabštejně končí. Byl jeden volný den, kdy nebyla hlášená žádná návštěva.
Děcka, co když se pojedeme podívat na Věrku jak dělá Barboru?
Návrh byl přijat s nadšením.
Růža přece jen měla pochybnosti. A co tvoje noha?
Noze uděláme zatěžkávací zkoušku. Takhle mně nebolí, za pár dní už půjde to kopyto dolů ( hurá ) a pojedeme autobusem, který nás vyhodí skoro pod hradem.
Jak jsem navrhla, tak jsme udělali. Foťák samosebou doma nezůstal.


Úklidově

21. srpna 2013 v 19:47 | Hanka |  Zpovědnice
Při přečtení nadpisu se jistě , hlavně matky od rodin, ušklíbnou, co je na tom zajímavého? Jistě nic . Ani já nemám příliš ráda všelijaké šůrování, které je sice otravné , leč občas nutné.
Děti by nejraději trávily čas buď u televize nebo u počítače u nějaké stupidní hry. Obojí mně naplňuje nepochopením.
Věrka tráví většinu času na hradě, Iva buď v práci nebo spí po noční a když je doma, tak se zrovna nepřetrhne, o taťkovi ani nemluvě.


Budujeme

19. srpna 2013 v 17:20 | Hanka |  Zpovědnice
Protože dovolená v pravém slova smyslu , jako že bychom odjeli na několik dní někam pryč, se u nás už několik let nekoná, pojali jsme taťkovu dovolenou budovatelsky.
Bydlíme jak bydlíme a už i taťkovi to leze na nervy (!) .
To co se dá dělat na zahradě , o kterou se starám převážně já, tak jsme vzali jaksi společně.
Tedy tady má taťka samosebou navrch, protože já ráda pomůžu, ale potřebuju k tomu patřičné nářadí a patřičný návod k práci.
To co se odehrává momentálně v podkroví je v současné době zcela na taťkovi. Ne , že bych mu nechtěla pomoci, ale dokud mi noha ( stále ještě v gypsu ) nedovoluje příliš chůzi po dost strmých schodech ( zatím ) bez zábradlí, tak odmítám chodit nahoru.


Sourozenecké souznění

19. srpna 2013 v 0:01 | Hanka |  Děti řekly ( udělaly )
Iva přijela z Liberce ( jela na kole ) celá schvácená. Lilo z ní jako by zrovna vylezla zpod sprchy.
Něco zhltla, udělala si kafe a chtěla zalézt do svého pokoje.
"Nechceš se jít trochu zchladit do bazénu? Myslím, že by ti to udělalo dobře."
Domnívala jsem se , že odmítne.
" Jé to je bezva nápad. To mně nenapadlo" , chytla se toho.
Za chvilku měla na sobě plavky a už se hrnula na zahradu.
Děti ihned zavětřily, že se něco děje a když zjistliy, že se jde Iva koupat, okamžitě naskákaly do bazénu taky.
Marně je Iva vyháněla, že se chce koupat sama.
Nakonec se smířila s tím, že jsou v bazéně taky a rozhodla se že je utopí. Smějící se
Začali se v našem malém bazéně honit a strašně cákali.
Nakonec se mi podařilo i pár fotek, ale bylo to neskutečně těžké. Byli stále v pohybu , všude byla voda a neustále mi utíkali ze záběru.
Až když jsem na ně zavolala, že je fotím, tak se zklidnili a tak vzniklo aspoň těchto pár fotek.






Nakonec se začali Ivča s Tondou honit a Růža jako vždy zaváhala a zůstala v bazéně sama.


Zase jedna z mála chvílí, kdy byli pohromadě. Ty chvíle jsou čím dál víc vzácnější. A všechny čtyři pohromadě, tak to už jsem neviděla ani nepamatuju. Vždycky aspoň jedna z holek chybí. Buď jsou v práci nebo někde chodí za svými záležitostmi. Dvojčata v podstatě vyrůstají sama. Mezi nimi a holkami je příliš velký věkový rozdíl.
Děti jsou celé nadšené, když některá ze starších sester je ochotná s nimi cokoliv dělat.

Zítra, pokud nebude pršet, půjdou s Věrkou na malý výlet na Českou chalupu. Šla bych s nimi i sama, ale byť to normálně není náročný výlet ( když pominu, že cesta z Liberce z Lidových sadů vede do příšerného kopce ), moje dosud porouchaná noha mi nedovoluje podobné skotačení. Tak snad to podniknu někdy později.

Děkuji

15. srpna 2013 v 23:20 | Hanka |  Zpovědnice
Od rána mi drnčí telefon a chodí SMSky. Chodí mi blahopřání k svátku , jak veršované, tak milé, prosté gratulace s několika slovy.
Otevřu meil a vyhrne se na mně několik desítek meilů, většina z nich je blahopřání k svátku.Nestačím odpovídat na všechny.
Ani jsem netušila, že si na mně tolik lidí vzpomene.
Neslavím svátek, obvykle se to odbyde kytkou gladiolů ( ty miluju ), lahví vína ( bílého ) a velikou pusou jak od manžela, tak od dětí a tatínka. Však to stačí. Už dávno si nepotrpím na velké oslavy.
Jsem ráda, že si na mě lidi vzpomenou .
Děkuji všem , kdo si vzpomněl a poslal mi gratulaci a nebo kdo si vzpomněl, byť nic neposlal.
Děkuji, že jste si vzpomněli na hubatou , občas nepříjemně "upřímnou " Hanku.
DĚKUJI že jste .