Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Šťastné dítě

10. srpna 2013 v 0:51 | Hanka |  Děti řekly ( udělaly )
Vrátíme se o dost roků do minulosti, do doby mé první mateřské s Věrkou.
Dnes už je Věrce 22 1/2 a v tomto příběhu jí bylo něco přes rok.
Tuto drobnou příhodu mi připomněl dnešní oběd a Růženčina špinavá pusa.
Dnes byly k obědu špagety s rajskou omáčkou. Úplně klasické , tak jak je dělám pokaždé.



Naše Věrka byla od malička dítě hbité a vnímavé. Poměrně brzy začala mluvit a pokud se to týkalo jídla, tak o tom vyprávěla úplně nejraději. Od malička dobře jedla a stezky maminek na pískovišti, že děti honí se lžičkou po bytě a prosí je , pomalu na kolenou, aby snědly alespoň pár lžic , jsem neznala.
Její nejoblíbenější jídlo bylo špagety s kečupem. Nemusela to být omáčka , opravdu stačilo uvařit špagety a polít je kečupem.
Vím, kečup není zrovna nejlepší strava pro dítě sotva odrostlé Sunaru, ale já si kečup v té době ( jako spoustu jiných věcí ) dělala sama, takže to bylo zaručeně bez konzervantů a nepřesolené.
Občas jsem jí tedy její milovanou pochoutku dopřála.
Jednou se zvlášť " vyznamenala ".
Máme jí vyfocenou, jenže nevlastníme skener, takže o obrazovou dokumentaci budete ochuzeni a budete si muset vystačit s vlastní obrazotvorností.

Představte si batole půl druha léta staré, které na každou otázku co se oběda týče odpovídá , ža by si dalo " hadi a čupuk" .Přeložím do řeči dospělých : špagety s kečupem.
Dřevěnou rozkládací židličku, který sloužila v naší rodině snad všem dětem asi představovat nemusím. U nás sloužila nejen jako jídelní a krmící židlička, ale také jako kočárek pro panenky, chodítko, prolézačka a do jisté míry i jako ohrádka.
Věrka byla od malička poměrně samostatná, všechno chtěla zkusit a dělat sama, takže samostatné jídlo bylo samozřejmostí, přesto, že bylo více jídla na ní než v ní.
Takže zase jednou jsem jí vyhověla a uvařila jí oblíbenou pochoutku.

" Věruško, pojď papat" !
Věruška , která dobře věděla, co se vaří, ve vteřině přiběhla a ochotně vlezla do rozložené židličky. Na rozloženém stolečku měla svou oblíbenou prostírku s kuřátkem. Popadla připravenou lžíci a začala s ní netrpělivě bouchat do stolku.
Nakrájela jsem jí špagety na menší kousky, aby je mohla jíst lžící a polila jsem jí to rajskou omáčkou z domácího kečupu.
" Chceš taky posypat sýrem "?
" Neci, už mi dej ty hadi a čupuk !" poroučela si, stále bouchajíc lžící do stolku, tentokrát do rytmu vyrážených slabik.
Věděla jsem , že jakmile Věrka sedí u jídla, tak se od něj nehne, dokud to nevylíže do poslední kapky.
Nechala jsem jí jíst a odešla jsem na půdu pověsit prádlo.
Když jsem se vrátila, myslela jsem , že za stolečkem sedí cizí dítě.
Věrka už měla talířek skoro prázdný. Na nose jí visela jedna špageta, za uchem druhá, kečup byl na stolku, podlaze, na stěně i na ní samé. Dávat jí bryndák? Zbytečnost.
Vyškarbovala talíř, dávala si do pusy poslední lžíci , zvedla hlavu od talířku a poctila mě blaženým úsměvem.
Vypadala jako cirkusový šašek. Červenou papulou se na mě zubila od ucha k uchu.
V té chvíli vypadala jako nejšťastnější dítě na světě.
Umyla jsem upatlánka a uložila jí k odpolednímu spánku. Vydrbala jsem vše na čem utkvěl její oběd a doufala, že z toho časem vyroste.
No, vyrostla z toho, že je všechno upatlané od kečupu, ale špagety má rada dodnes.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šavrda Šavrda | Web | 10. srpna 2013 v 11:10 | Reagovat

Haní, tak to je krásný příběh. :-) Naše Nika má také nejraději špagety. Vždy když se jí zeptáme, co chce k jídlu tak řekne špagety. Ona je má nejraději zapečené. :-)

Ale s touto příhodou jsi mi připomněla naší Týnku. Když byla ještě prcek malý, snad rok? Dostala od druhé babičky čokoládový zákusek, seděla ve své židličce (a propó, tu dřevěnou, co tu popisuješ, tak tu jsme také vlastnili ;-) ) a strašně si pomlaskávala! Také máme fotku, kde je ta čokoláda úplně všude. Z naší Týnky se v tu chvíli stal černoušek! :D Ale jí to tedy nezůstalo. Týnka čokoládu a všeobecně sladké moc nemusí. Týnka je strašně moc bramborová. Mohla by mít k obědu brambory a jako přílohu brambory a jako salát brambory! :-D A místo sladkého má ráda křupky a brambůrky. :-)
Zato Nika, tak ta je s prominutím popelnice. Sní snídani, odnese nádobí a vrátí se se slovy: "Mám chuť." Dojí oběd a zase pronese: "Mám chuť." Atd. :-)

Ono je krásné si takhle zavzpomínat, že jo? Však jsme tuhle s mamkou říkaly, jak je to strašné. Týnka jde už do třetí třídy!!! Není to tak dávno, kdy jsme jí poprvé vedli do školky a ona už jde do třetí!!!! A jsme moc zvědaví na Niku, po prázdninách jde do školky. :-)

2 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 10. srpna 2013 v 13:42 | Reagovat

Děti dlabou všechno, sladké mají raději, ale jinak baští skoro všechno. Tonda dokáže spořádat 3 velké ovocné knedlíky ( blbouny ), velké jako tenisák, odfuní od stolu a za půl hodiny přijde s otázkou , mami, máš něco dobrého? :-)
Růža zase miluje řízky , nejraději kuřecí. :-) A pokud je k tomu bramborový salát, je na vrcholu blaha. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama