Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Říjen 2013

Ztraceni ve zlatě

28. října 2013 v 14:48 | Hanka |  Zpovědnice
Konečně jsme se včera dostali k návštěvě a oslavě narozenin kamarádčina malého syna. Měl už " celých " 8 let. Narozeniny měl už sice 16.října, ale vzhledem k tomu, že já byla věčně v práci a víkendy jsem měla pracovcní, dostali jsme se k návštěvě teprve teď. Malému to vůbec nevadilo, aspoň měl oslavu a dort a vše co k tomu patří dvakrát.
Měl dort , který vyrobila jeho babička.


Byl nepečený , ze smetany , piškotů a želatiny, ale byl lehoučký , nadýchaný a dobrý. Nebyl moc sladký, protože v celém dortu byl jen jeden pytlíček vanilinového cukru. Ale to vůbec nevadilo. Byl zdobený skořicí a gumovýma medvídkama, takže sladké to bylo nakonec dost.


Nesmějme se prarodičům

24. října 2013 v 21:16 | Hanka |  Zpovědnice
Toto bude ( snad ) úvodní článek k vyprávění mých babiček a o životě s nimi.

Snad jako každý i já měla babičky dvě.
Jednu od maminky , jednu od tatínka. Bohužel do dnešních dnů se nedochovaly.
Obě moje babičky byly narozené v roce 1913 a tudíž by jim oběma letos bylo 100 let.

Žili jsme v rodinném domku na okraji ( tehdy ) okresního města. Hodně na okraji. S koncem naší ulice končil svět. Dál už byly jen louky , les a za lesem smetiště.
Domek postavil můj děda ještě za první republiky, za války ho musel opustit a utéci ze Sudet do vnitrozemí a po válce se několik let opravovaly následky bombardování. Na zahradě prý byl obrovský kráter po zásahu bomby. Jen o pár metrů dál a dům by už nestál.
Do tohoto domku jsem se narodila.
Byla jsem první vnouče na obou stranách rodiny a tudíž jsem v rámci možností dostávala první , poslední. Haničko sem , Haničko tam.

Poradíte?

19. října 2013 v 22:55 | Hanka |  Jak to dělám já
Jejda, já nějak nestíhám. Sotva jsem se prokousala šňůrou služeb a zlikvidovala sklizenou poslední úrodu a zužitkovala vše co se dalo do kompotů, marmelád a jiných zavařenin sladkých i kyselých a jiných podob zásob, jako třeba sušení, či mražení, zpracovala velkou bednu švestek ( trochu taky rozdala ), říjen se nám přehoupl do své druhé půlky a já to skoro ani nezaregistrovala. Nebýt toho, že jsem zapálila dnes večer pomyslnou svíčku mojí mamince, která by se dnes dožila 73 let ( bohužel na ní už ní 26 let jen vzpomínáme ), ani bych nevěděla kolikátého vlastně je a jak ten čas letí.

Můj dnešní článek se týká právě těch nedávno zpracovaných švestek. Vlastně možná ani ani nepatří do rubriky " Jak to dělám já ", protože zde nechci zveřejnit žádné vychytávky nebo rady a nápady, ale naopak poprosím o nějakou radu já vás.
Protože švestek bylo opravdu hodně a děda mi přivezl sušičku, která u nich odpočívala už od povodní a já na ní už málem zapomněla, rozhodla jsem se, že taky zkusím trochu švestek usušit. Milujeme sušené ovoce, ale v obchodě je trochu drahé, tak ho koupím jen občas.
Švestky jsem podle návodu připravila k sušení a přesně podle příručky nastavila sušičku.
Sušička pracovala výborně a brzy se po celém domě začala šířit vůně sušených švestek. Pamatovala jsem z předchozích sušení, že se musí plata občas proházet, aby se ovoce sušilo stejnoměrně. Asi v polovině sušení, jsem odkryla víko, plata jsem přeházela a zase víko přiklopila.
Sušička dosušila a já celá zvědavá na výsledek jsem se hrnula k čerstvě nasušeným švestkám. Ale jaké bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že mám místo dobrých, " žužlavých " a trochu lepivých švestek , jaké jsem znala z obchodu , jen jakési zcvrklé a trochu tvrdé hrudky, které švestky připomínají jen vzdáleně.
A tak se ptám a zároveň žádám o radu, co jsem udělala špatně.
V příručce stálo, že se švestky mají vypeckovat, položit slupkou nahoru a sušit 8-12 hodin na stupeň 3. Nastavila jsem stupeň 3 a dobu sušení jen 7 hodin. Přesto jsem se dočkala jiných sušených švestek než na jaké jsem zvyklá.
Ne že by byly úplně na vyhození, ale nejsou to ty dobré sušené švestky.
Poradíte někdo, jak správně sušit švestky v sušičce?

Poslední úroda

6. října 2013 v 23:53 | Hanka |  Zpovědnice
Navzdory výhružným předpovědím rosniček, víkend byl docela slunečný a oproti předchozím dnům i teplý.
Vzhledem k tomu, že úterní ranní mráz ( na hladině sudu s deštovou vodou byla asi centimetrová vrstva ledu) zlikvidoval vše co ještě kvetlo , rozhodla jsem se, že už zlikviduju vše, co ještě přinášelo nějakou úrodu a definitivně tak ukončit letošní pěstební sezonu.


Jiřinky ještě ani neukázaly všechny své krásy a už je po nich.


Bramborová brigáda

6. října 2013 v 15:15 | Hanka a děti |  Zpovědnice
Tak a už může přijít zima. Už mám pod střechou 2 metráky brambor a i něco jablek.
S jablkama to letos bude asi bída. Náš původní dodavatel skoro žádné nemá, protože mu to na jaře omlátily kroupy a ten zbytek co přežil kroupy , nepřežil letošní suché léto. takže děda vzal za vděk náhradou, ale řeknu vám , žádná sláva.

Už v úterý dovezl taťka s Ivou od našeho dodavatele 2 q brambor . Nadřeli se s tím pořádně.
Jeli pro ně s oběma kárkama sice jen na náměstí , ale i mírný kopeček za řekou jim dal pořádně zabrat.
I na bramborách se podepsalo letošní zvláštní počasí. Bylo jich ( podle zelináře ) málo a byly skoro o 100% dražší. A to prý mi může cenu zaručit jen za první várku , ta další může prý být ještě o něco dražší.
Taťka prohlásil, že tedy koupíme jen 1q .
Nesmysl, říkám, budeme v únoru bez brambor ( zásobujeme kromě naší početné rodiny i babičku - tchyni a dědu - mého otce ) a k jaru budou brambory ještě dražší. Nedbala jsem na jeho protesty a objednala jako jiné roky metráky dva, byť za cenu 11 kč/kg. Loni stály jen 6 kg/kg.

Takže brambory byly úspěšně doma, zbývalo je přebrat a dát do beden.
To byl úkol pro mně a pro děti.
Využila jsem vcelku pěkného včerejšího počasí a zavolala děti na brigádu. Moc se jim nechtělo, ale nakonec si daly říci.

Toník mi pomohl nanosit plné bedny.


Hádanka - rozluštění

4. října 2013 v 19:00 | Hanka |  A tuhle znáte ?
Odpověď na hádanku je velice jednoduchá a logická.
Je to matka.

Kdo to nepochopil, jako kdysi já , rozebereme to.
Jde malý člověk ( dítě ) s velkým ( dospělým ) po lese.
Malý je synem toho velkého, ale velký není jeho otcem.
Každé dítě má dva rodiče. Když to není otec, může mít syna už jedině matka.
Mě tenkrát zmátlo hlavně to, že o velkém člověku ( matce ) se mluvilo v mužském a ne ženském rodě. Pokud si to uvědomíme , je to hračka.
A největší legrace je, že touhle hádankou rozčiluju všechny možné lidi. Od kolegyň v práci, přes některé pacienty až po své známé.MrkajícíS vyplazeným jazykemSmějící se

Hádanka

1. října 2013 v 21:03 | Hanka |  A tuhle znáte ?
S touhle hádankou přišla kdysi dávno Věrka ( myslím ). Je ve své podstatě velice jednoduchá a logická, ale pamatuju si, že mi dala pořádně zabrat.
Tak kdo chce, může si zkusit logickou hádanku uhodnout.

Jde malý člověk s velkým po lese.
Malý je synem velkého, ale velký není jeho otcem.
Kdo je velký člověk?

Správnou odpověď se dozvíte v pátek večer. Na komentáře nebudu odpovídat, abych předčasně neprozradila odpověď. Budu je ale docela určitě číst.