Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Duben 2014

Čarodějnice leť

30. dubna 2014 v 23:58 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak v době, kdy čtete tento článek, já se účastním velkého čarodějnického sletu na Petrových kamenech a nebo už jsem opět změnila v člověka a místo líbání pod rozkvetlým stromem, nejlépe třešní, zase makám.

Opět po roce se pálily čarodějnice. Také u nás.
Sraz byl tradičně na náměstí před školou. A šlo se k hasičárně, kde už byla , na místě bývalého a loni zbouraného kulturáku, připravena hranice.
Slíbila jsem v minulém článku, že předvedu můj tradiční, trochu obměněný, pracovní, čarodějnický vohoz.
Protože jsem měla co dělat, abych zvládla nové a trochu splašené koště, pověřila jsem taťku, aby pořídil fotodokumentaci.
Fotky sice udělal vcelku dobré, ale bohužel trochu monotématické, takže jich moc na výběr nemám.


Toto je moje jediná fotka v čarodějnickém, kde se ještě ke mně tulí moje mladé čarodějky. Růženka ( ta menší ) a Ivana.
Růženka má ještě dost času na složení čarodějnické zkoušky ale protože se dostává pomalu do věku, kdy je všechno trapný, nechtěla přiznat svou čarodějnou existenci. Ivana, ta už je skoro hotová čarodějka. Chybí jí jen právě ta zkouška a nějak se k ní nemá a také chtěla zůstat v člověčím. Tonda , ten mně zradil úplně a dal přednost ryze člověčím zálibám a to výletu s turisťákem. A jediná mladá, zcela hotová čarodějnice v naší rodině Věrka, taky dala přednost jiným činnostem než našemu svátku.


A tady už hasiči zapálili hranici. Byla poctivě postavená. Hořela dlouho a trvalo skoro hodinu , než než kůl s čarodějnicí konečně přehořel a spadl.



Detail čarodějnice na kůlu.


Kůl už se začíná naklánět...


Konečně spadla a začala hořet.


A je po všem, teď už hořela jen samotná hranice. V této fázi chodíme domů si na vlastním , domácím ohníčku opéct buřtíka. Mňam!
Opět jsem tam byla jediná čarodějnice, tedy kromě pár mrňavých dětí. Některé se mně bály, některé se chtěly svézt na mém novém koštěti. Zato jsem se zalíbila panu starostovi a pochválil můj čarodějnický převlek a pak také kameramanovi z naší internetové televize. Několik projíždějících řidičů místo na silnici koukalo na mně a div že nenabourali.
LETU ZDAR A ČARODĚJNICÍM ZVLÁŠŤ!!
Dobrou noc.

Velké chystání

30. dubna 2014 v 12:59 | Hanka |  Co se děje u nás
Zdravím všechny, co se hlásí k čarodějnické existenci.
Nevím jak vy , ale já už se nemůžu dočkat až vyrazím na VELKOU ČARODĚJNICKOU PÁRTY. Pro tuto příležitost jsem si pořídila i nové koště.Smějící se




Zvykám si

22. dubna 2014 v 21:57 | Hanka |  Zpovědnice
Nač vlastně, vždyť je to přirozené.
Děti pomalu dospívají a staví se na vlastní nohy.
Zatím ještě přežívá zvyk vědět, kde koho mám. Jsem jako kvočna, co má ráda přehled o kuřatech a když některé chybí, nebo se opozdilo, hnedle je nervózní a čeká, že se objeví.
Věrka zatím tak úplně rodné hnízdo neopustila. Sice s námi trvale nežije, studuje mimo Liberec, domů jezdí jen na víkendy a to ještě ne na všechny. Ale přesto aspoň zhruba vím, co dělá,protože buď volám já jí, nebo ona mně a mám aspoň rámcový přehled.
Iva se rozhodla, že už je dost dospělá, aby okusila, jak chutná život bez dozoru rodičů.
Sice od chvíle kdy je plnoletá a hlavně od doby , kdy je finančně nezávislá se doma objevovala sporadicky, vlastně se chodila domů převážně vyspat a něco zhltnout, ale stále platilo, že dá vědět, když přijde domů jindy než obvykle. Stačila mi krátká SMS ve stylu přijdu v noci , nečekejte na mně.
Nyní se Iva osamostatnila úplně. Nevím , jak dlouho jí to vydrží. Nebydlí totiž sama, ale bydlí s nějakou mladou slečnou v bytě v paneláku, tak je otázka, zda si holky dlouhodobě sednou, nebo jestli se budou hádat.
Počítala jsem s tím, že se mi děti rozprchnou do světa, je to přirozený běh života, že mladí v určitém věku pocítí potřebu starat se sami o sebe.
Bylo by bláhové dělat si iluze, že zůstanou doma s maminkou. Dokonce to ani není dobře. Tím, že děti chtějí žít samostatně bez dohledu rodičů, dávají na srozumněnou, že jsme je vychovali k dostatečné samostatnosti a snad i dobře. Maminčini mazánkové bývají postrachem svých partnerů.
Jsem ráda, že jde Iva svou životní cestou, jen jsem si na to ještě nezvykla. Odstěhovala se totiž teprve teď v sobotu a já ještě pořád čekám, kdy se otevřou dveře, zachrastí klíče a ahoj mami, ahoj tati. Stále podvědomě počítám s porcí pro Ivu, kdy se vrátí z práce nebo ze svých pochůzek a bude mít hlad.
Myslím, že těžší to bude pro ní. Zatím byla zvyklá, že doma je pokaždé něco k jídlu, když nic jiného, tak chleba s máslem se vždycky najde a mrazák skrývá něco, co se dá ohřát a zkonzumovat. Teď už to tak jednoduché nebude. Když si nenakoupí, nebude mít večeři.
Zvykám si , že mám doma jen dvě děti, zatímco ty ostatní dvě se mi někde toulají po světě, zvykám si vařit jen pro čtyři, zatímco do teď jsem vařila pro 5-6 lidí, zvykám si, že s " malými "dětmi začíná cloumat puberta, zatímco až do teď jsem měla vcelku klid od pubertálních výkyvů nálady a nafučeného výrazu, když jsem si dovolila ohradit se, že dítko je trochu drzé. Velké děti už to přešlo a malé do této fáze vývoje ještě nedorostly.
Zvykám si, že už nemám takový přehled o činnosti svých potomků a jen doufám, že nezapomenou na slušné vychování, což je věta co jsem vždy říkávala, když jedna nebo druhá vyrážela někam na mejdan.
Zvykám si , zvykám...
Ale já si rychle zvyknu a přispůsobím nové životní fázi, vždyť je to přirozený běh života. I u zvířat, když mladí dospějou , odchází od rodičů starat se sami o sebe , nebo v některých případech je dokonce rodiče vyženou, protože se stanou z ochraňovaných mláďat konkurenty a rivaly.
Škoda, že se to neděje i u lidí, mnohým mamánkům by to prospělo.

Velikonoce v ZOO

22. dubna 2014 v 17:15 | Hanka |  Co se děje u nás
Ještě se vrátím k právě uplynulým Velikonocům a nabídnu Vám, jak se v liberecké ZOO dává i zvířatům velikonoční nadílka.
Chtěla jsem to zvěřejnit už včera večer, jenže odpolední výlet s dětičkama do Liberce do ZOO a k babičce, nějak vysál všechny moje síly a já byla už ve 22 hodin v posteli ( což je na mně vážně brzy, běžně chodím spát kolem půlnoci ). když jsem předtím ještě nahnala mládež do postele, vynadala taťkovi, že vypnul pojistky od bojleru a tudíž nabyla teplá voda a uklidila stráááášnou haldu prádla, kterou Iva s Věrkou ještě dopoledne stihly poskládat a vyžehlit.

Ve 13 hodin jsme se vydali autobusem do Liberce v téměř kompletním složení. Chyběl nám jen taťka, který od rána skuhral , že ho bolí nohy a předem vzdal odpolední výpravu.

Ochrana před zvědavými pohledy

19. dubna 2014 v 1:42 | Hanka |  Jak to dělám já
Máme tuze zvědavou sousedku. Jak to jen jde stojí na zahradě ( svojí ) a kouká a kritizuje , co je ( či není ) u nás nového. Nejraději kouká tajně a rovnou do oken. Tedy myslí si , že tajně. Stejně o ní víme.
Tuhle jí nejvíce zaujala veranda. Nevím proč, nic zvláštního tam není, jen pár krámů, prkna , která taťka pečlivě chrání před navlhnutím, jedna polička a to je vše. Jako celá chalupa , čeká na svůj den D.
Nevím jak , ale brzy vyčíhala i ty kratičké okamžiky, kdy se ve verandě svítí a už ví, co tam máme.

Kdepak jste sehnali tak pěkné dřevo? To je na spálení ? A co ty kytičky, co vám tam přezimovaly, neuschly???? atd, atd. Zamračený

Krásné Velikonoce všem

17. dubna 2014 v 22:43 | Hanka |  Zpovědnice
Protože jsem sklerotik a zapomněla jsem poslat pohledy, především svým blogovým přátelům na které mám adresu a teď už je pozdě, tak aspoň ještě touto cestou přeju všem krásné a příjemně ztrávené Velikonoce nejlépe v kruhu rodiny a přátel.

A protože neumím dodat fotku staženou z internetu, pomůžu si nějakou z vlastního archivu.



VESELÉ VELIKONOCE VŠEM!!!

Domácí octový čistič

16. dubna 2014 v 23:05 | Hanka |  Recepty
Dnešní recept není z těch jedlých, ale i přesto je velice zajímavý a hlavně užitečný.

Recept jsem čerpala od Moniky Brýdové na jejíž blog velmi ráda chodím, protože vždy si tam najdu něco zajímavého.

Tak tedy octový čistič je jednoduše geniální a geniálně jednoduchý , získatelný ze surovin, které má každý doma, nebo si je může lehce opatřit, využívající odpadní materiál a domácí zdroje. Využitelný v celé domácnosti a velmi lehce nahradí všechny chemické čisticí prostředky.
Potřebujeme pouze kůru z citrusového ovoce, obyčejný lihový ocet a nějaké voňavé koření ( skořici, badyán, hřebíček...). Toť vše.
Na citrusech si pochutnáme, nebo je dáme dětem do školy a přikážeme, aby kůru přinesly zpět, ale kůru nevyhodíme. Připravíme si obyčejnou sklenici s bajonetovým víčkem ( klidně stačí i od instantní kávy ), kůru do ní nacpeme. Opravdu nacpeme, aby byla co nejvíc plná, přidáme kousek voňavého koření ( několik hřebíčků, jeden kousek skořice nebo jednu růžici badyánu, popř. jiné koření , podle oblíbenosti ) a zalijeme až po okraj obyčejným lihovým octem. Dobře uzavřeme víčko a dáme na 14 dní do chladu ( já dávám do sklepa ). Je dobré si to poznamenat do kalendáře. Po dvou týdnech louhování octový čistič slijeme přes cedník a ocet odměříme. Kůru už teď definitivně vyhodíme. Slitý ocet zředíme 1:1 vodou a v tomto okamžiku máme hotovo a můžeme začít používat. Ideální je , když si octový čistič nalijeme do rozprašovače, ale podmínkou to není.
Používáme na vše, kromě dřeva. Tj.- obkladačky, sporák ( i sklokeramiku ), lino, sanitární keramiku, sklo, okna , plastové rámy oken...Já ho liju i do splachovací nádržky na WC, do pračky místo aviváže a do myčky místo leštidla.
Nemusíme už vůbec použít vodu na otření čištěných ploch. Kyselý pach octa se brzy odpaří a zůstane jen jemná vůně citrusů a koření ).

Nacpaná sklenice připravená na zalití...


...přidáme koření, zalijeme octem a uzavřeme.

Použít můžeme kůru jakýchkoliv citrusů , včetně vymačkaných citronů, jen musíme přizpůsobit velikost sklenice, množství, případně síle, použité kůry.

A ještě jedna perlička na závěr. Asi před půlrokem jsem zjistila, že u nás v obchodě na náměstí prodávají průmyslově vyráběný octový čistič s nejrůznějšími vůněmi. 1/4 litrovou lahev za 45 korun. Za tu cenu já mám nejmíň 3 sklenice 0,7 l . Jen jediná " vada " na kráse - není čirý, ale hnědý podle použitého octa, což na konečném výsledku stejně nepoznáte.
Vlastně ani nevím , je-li stejně účinný jako ten domácí.
Kdo má chuť vyzkoušejte a dejte mi vědět , jak jste s ním spokojeni. Já moc a všichni, kterým jsem ho dala ( zásobuju celou moji rodinu a půlku ulice ) také a mnozí si ho ode mne žádají opakovaně ( jako třeba moje švagrová, která si ho prostě nalila do kbelíku s vodou a umyla s tím celý dům, prý nikdy nebyl tak vypucovaný ).Smějící se

Velikonoce na krku

10. dubna 2014 v 21:32 | Hanka |  Co se děje u nás
Všichni už velikonočně zdobíte a já pořád neměla čas a nebo náladu. Dnes jsem tedy přemohla lenoru a v nevlídném, chladném a upršeném odpoledni vytáhla s Růženkou na březové a vrbové proutky, které jsem chtěla použít jako hlavní součást velikonoční výzdoby.
Přinesly jsme toho pořádnou hromadu a byly jsme obě moc rády, že jsme už doma. Měl přijed děda a tak jsme se rychle pustily do výzdoby, aby to bylo hotové dříve, než se objeví.
Dodělaly jsme to akorát ve chvíli co se děda objevil.

Od Vendy mi už koncem března přišla tahle malá-velká nádhera .




Uplynulý víkend

1. dubna 2014 v 1:44 | Hanka + Věrka |  Co se děje u nás
No tak se nepovedlo. Tedy myslím napsat článek ještě v březnu.

Je dlouho po půlnoci a já sedám k nočnímu kafi, abych to do rána nějak přežila.
Ač po volném ( a slunečném ) víkendu , cítím se nějak unavená. Jen dnes, včera to bylo dobré.
Sluníčko svítilo skoro letně a to nás všechny vylákalo k práci na zahradě.
V sobotu jsem vyplela šneka na bylinky, kterého jsme s Věrkou loni v létě postavily a který mi za zimu zarostl plevelem.