Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Dnešní den kočičíma očima

21. května 2014 v 23:13 | Hanka |  O zvířatech a lidech
No, tak to je dost, že mně sem taky panička pustila.
Nebo lépe, ukořistila jsem klávesnici, protože když panička něco píše, tak jí obvykle sedím na klíně a čtu. A dobře koukám jak co dělá, abych se toho mohla taky chopit sama. Tak jsem si vyčíhala, když páníček dnes opustil židli a počítač nechal zapnutý.
Panička teď dlouho nic nenapsala, pořád tvrdí , že nemá čas, nebo že jí nic nenapadá.
No, nevím, ale já to vidím trochu jinak, ale to by zase panička řekla, že šířím drby.
Tak jsem si řekla, že to taky zkusím. Když to dokážou lidi, tak proč ne my, kočky. Lidi neumí spoustu věcí, které zvládá i maličké kotě, třeba podrbat se zadní nohou za uchem.
No schválně, zkuste to , dvojnožci...

Ale já se nechci vytahovat, co my kočky umíme a lidi ne, chtěla jsem psát něco úplně jiného.



Dneska jsem zase musela zase paničku budit.
Když zadrnčela taková ta plechovka, co se jí říká budík, panička ji plácla a nic. Otočila se z boku na záda a leží. To se ví, probudilo mně to taky, bodejď ne, takový protivný zvuk, protáhla jsem se a čekám co se bude dít.
Nedělo se nic. Panička leží, páníček leží a spí, jejich mláďata taky spí.
Rozhodla jsem se, že je musím popohnat, aby nezaspali.
Páníčka se budit neodvážím, to bych asi dostala, ale zkusím to s paničkou.
Skočila jsem jí na polštář a čumáčkem zjišťuju, jestli je živá. Olíznu jí nos, jemně zamňoukám do ucha, otřu se o tvář.
Hurá, je živá.
Podrbala se pod nosem a otřela si nos. Pohladila mně po kožíšku a podrbala za ušima.
Se strašným hekáním se protáhla a dala nohy z postele.

Já nevím, proč ty lidi musí u všeho dělat takový hluk. To já se protahuju naprosto neslyšně.

Konečně panička vstala a šla dělat snídani pro svoje mladé, prý musí jít do školy.

Nevím, co se tam pořád učí, vždyť už musí dávno všechno umět, takoví klackové.
A taky by mně zajímalo, co je tam učí, chytat myši asi ne a honit protivné psy taky asi ne.

Panička konečně vzbudila mladé a začala hubovat, jaký je tady všude strašný nepořádek.
Rozhlédla jsem se. Kde je nepořádek? Misku na jídlo a na mlíčko mám na svém místě, oblíbenou spací deku taky, tak jakýpak nepořádek.
Koukám jak ty lidský mláďata snídají a dostala jsem taky hlad.
MMŇŇAAAUUU, mám taky hlad. Ale panička nic. Jen se pořád točí kolem svých mláďat.

Konečně, mladý odešli, asi do té své školy, doufám, že je tam aspoň naučí něco pořádného a ne nějaké lidské nesmysly.
Tak pojď, řekla mi panička, vzala mou misku a dala do ní moji snídani. Vrhla jsem se na jídlo.

Nad hlavou mi znělo. No, no, pomalu, děláš jako kdybys nedostala najíst, hltáš jako Garfield.
Urazila jsem se, copak jsem kocour? A copak jím lasagne? Brrr. To jsem si tedy za všechny ty roky nezasloužila.

Myslela jsem, že panička zase zapadne do postele, jak to někdy dělá a já si potom lehnu k ní a tak se spolu chvíli mazlíme. To mám moc ráda.
Jenže panička to s tím nepořádkem asi myslela vážně. Za chvíli začaly hučet nejrůznější plechové bedny a za nějakou dobu vyplivly nádobí, které už nebylo ani trochu špinavé a vůbec nic na něm nebylo zajímavého, natož k jídlu a potom taky ta podivná věc, co si do ní lidi dávají umýt svou druhou kůži. Tedy vlastně víc kůží, oni totiž ty kůže občas mění a každou chvilku chodí v jiné.Taková zbytečnost!!!
Kůže visí na šňůře na sluníčku a panička dává něco do hrnce. To už je zajímavější. Copak to jen je.... brrr, brambory. Hele v pekáčku je něco lepšího... no, to si dám líbit, kuřátko!!!
Jestlipak mi taky kousek dají?

Týno, jedeš!!!

No tohle, panička mně plácla utěrkou.

Uraženě jsem skočila na otevřené okno a lehla jsem si tam. To bylo fajn. Na okno svítilo sluníčko a krásně mně hřálo. Skoro jsem usnula.
Říkám skoro, protože panička v tom řádění pokračovala. Naštěstí jí chytla jen malá uklízecí mánie, protože když jí chytne velká, tak to se třese celý dům.
Ale i ta malá stojí za to.
Panička začala něčím chrastit.
Ó, hrůzo! téhle příšerné krabici říkají vysavač! To je můj úhlavní nepřítel! Dělá strašný kravál a žere všechno, co je v jeho dosahu. Je strašně hladový, nic před ním neobstojí. Má strašně dlouhý chobot a tím chobotem jí!!! Ještě aby tak snědl moje jídlo! Nebo dokonce MĚ !!!
Vysavač začal řádit v domě.
Honem pryč.
Skočila jsem z okna a honem na zahradu. Pryč z dosahu toho strašného rámusu.
Vysavač řádil asi půl hodiny. Prý sežral všechny pavouky.
No tak ty mi zrovna nevadí. I když jednou mi takový pěkně vypasený pavouk přistál skoro na nose.
Jé konečně je klid. Z kuchyně to krásně voní.
Musím se jít podívat, jestli to kuřátko je už hotové.
Hmm, asi ano, panička nalévá polévku ( nevím co na tom ty lidi vidí, v horké vodě máchají nějaké kořeny, něco do toho sypou a pak to jí, kdyby to aspoň vonělo jako maso) a volá páníčka k jídlu.

Páníček je hodný, přece jen mi kousek masa taky dá, ale paničce se to moc nelíbí. Prý mi bude špatně. Je to prý mastné a slané.
Mňam, oblízla jsem, jak by mi po takové dobrotě mohlo být špatně.
Myslela jsem , že se chvilku pomazlím s paničkou, někdy to tak děláváme, ale dneska panička zase někam spěchá.
To je otrava. Obvykle to bývá tak, že panička buď odchází ráno a vrací se večer, nebo odchází večer a vrací se ráno a pak celý den spí, jako kdyby celou noc chytala myši a nebo je doma celý den. Jen občas někam vyběhne, ale je zase brzy doma a to má na mně i čas a když si chvilku sedne, tak jí skočím do klína a nechám se hladit. To mám nejraději.
Jenže poslední dobou má nějakou novou móresu. Odchází krátce po obědě a vrací se večer.
Tak tomu já říkám nepořádek a ne nějakým pavoukům. Kdo se v tom má vyznat?!

Když panička odešla, lehla jsem si na okno a usnula. Není kam spěchat. Vysavač se snad už najedl a bude zase chvilku trvat, než zase dostane hlad.
Já budu čekat až se panička zase vrátí, pak si k ní lehnu do postele a nechám se drbat.
A pak obě usneme a necháme si něco hezkého zdát.
A tak vám taky přeju, krásné kočičí sny.
MŇAAAUUUU, dobrou noc.
Vaše Týna.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. května 2014 v 23:27 | Reagovat

Tak, Hani, něco mi to připomíná. Až na to odcházení, mám to poněkud zdvojené. Docela by mne zajímalo, jak náš život vidí naše kočičí duo. ;-)  :-D

2 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 21. května 2014 v 23:31 | Reagovat

[1]: Tak se jich zkus zeptat, třeba ti to tajně prozradí. :-D

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. května 2014 v 7:32 | Reagovat

Tak u vás je to jen jedna micka, u Růženky dvě a tak bych tedy chtěla nebo spíš nechtěla slyšet co si říká ta naše sedmičlená smečka. A dneska budou nadávat až hrůza. jedu na výlet do Brna, muž pracovat a tak tu budou sami.....to budu škytat :-D

4 Jarka Jarka | Web | 22. května 2014 v 9:06 | Reagovat

Tak abych nezůstala s tím uklízením pozadu, jdu nacpat pračku, protože venku je krásně a prádlo uschne natotata a pak tedy vytáhnu i ten vysavač a hodím něco do hrnce. Den začal už dávno a já ještě neudělala vůbec nic. 8-O  :-D

5 Šavrda Šavrda | 22. května 2014 v 14:59 | Reagovat

Tak koukám Týno, že kdyby jsi na tu svou rodinku nedohlédla, tak by všichni zaspali. :-D

jinak jsi nám vyprávěla krásně, moc se mi líbí tvůj pohled Týno. :-)
Já tomu také nerozumím, však pavoučci přeci nejsou nic špatného. :-)

Tak Týno mňaaaaau!!! :-D

6 Jarmila* Jarmila* | Web | 25. května 2014 v 15:16 | Reagovat

Krásné kočičí vyprávění. :-)
Asi všechny kočky nesnášejí vysavač. Náš starý i nový kocour vždycky prchají k nám dolů. Mladá s luxem řádí každý den. :-D
Náš nový kocourek (ten šedý) také rád prohání pavoučky. Pustím ho do zimní zahrady a tam se může vyřádit. ;-)  :-D
Hani, podrbej Týnu i za mne. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama