Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

O bouřce

9. května 2014 v 5:13 | Hanka |  Zpovědnice
Mám ráda bouřku. Ráda se na ní koukám. Samozřejmě z bezpečí nějakého domu.
Ale sledovat jak setmělou oblohou křižují blesky a počítat vteřiny , za jak dlouho udeří hrom a podle toho hádat , jak je asi bouřka daleko se mi vždy líbilo. A ten vzdoušek po bouřce. To je panečku paráda.

Ale jednou jsem fakt bála.
Ač schovaná v bezpečí cihlového domu, chráněném hromosvodem.
Hned vysvětlím proč.

Jsem křtěná vodou z Labe, narodila jsem se a ranné dětství strávila v Děčíně, než jsme v mých necelých 11 letech odstěhovali do Liberce. V rodném městě vzdáleném od LIberce asi 75 km jsme zanechali zbytek rodiny. Babičky, tety a strýce a samozřejmě bratrance a sestřenice. Babička se s tím nemohla dlouho smířit, že nemá celou rodinu pod jednou střechou. Tudíž jsme zpočátku jezdili každý pátek 75 km tam a v neděli 75 km zpátky. Později už jen jednou za čtrnáct dní ( tedy hlavně v zimě ) a někdy taky jednou za měsíc.



Jednoho letního, prázdninového odpoledne, tráveného samosebou v rodném městě se schylovalo k bouřce.
Bylo to zcela evidentní. Od rána slunce pálilo, ale zároveň bylo nechutné dusno, kolem poledního začínali ptáci pomalu utichat a domácí zvířata začala být neklidná. Blížila se bouřka, která šla od západu. Na tom by nebylo nic zvláštního, od západu ( jak jsme říkali od Sněžníku ) přicházely deště a bouřky docela často.
Kolem 15. hodiny prvně zahřmělo. Náš pes, který se normálně hned tak něčeho nelekl zalezl až pod postel.
O několik minut později jsme zjistili, že nejde bouřka jen Sněžníku, ale také od Benešova ( od východu ). A to už bylo na pováženou, protože bouřky od východu byly sice vzácné, " ale stály za to ". Když už, tak už !!!
Ještě o něco později, zavál vítr ze severozápadu ( od Kamenice a Liberce ) a přinesl bouřku třetí.
A z tohoto směru nikdo nikdy bouřku neopamatoval.

Ano, tušíte správně, v tom labském kotli se to všechno srazilo.
Obloha byla chvílemi černá jako o půlnoci, chvílemi bylo jasné světlo, a pořád byl pekelný rámus od hromu.
Blesk, stíhal blesk, nebylo poznat ke kterému hromu, který blesk patří.
A lilo. Hrozně.
To se snad ani nedalo nazvat lijákem.
Bylo spíš, jako když stojíte pod vodopádem.
Burácení hromu znělo asi tak, jako když v lomu odstřelují kámen.

Stála jsem ve verandičce u okna a koukala na to přírodní divadlo.
Bylo to hrůzné a zároveň fascinující. Lezl mi po zádech mráz. Těžko bylo určit, zda hrůzou nebo vzrušením.
Když jsem si to později promítala , tak jsem dospěla k názoru, že asi hrůzou. Fakt jsem se bála.
Celé to přestavení trvalo celou hodinu a půl, než všechny tři bouřky dostatečně vyřádily.

Vyjasnilo se, z lijáku byl jen déšť a z deště jen pár kapek. Celý svět se zhluboka nadechl, že tu hrůzu přežil.
Nikdy předtím, ani nikdy potom jsem už takovou bouřku nezažila.
Vlastně bouřky tři. Přišly skoro současně a skoro současně zase odešly.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 9. května 2014 v 5:36

Přesně tak, jako u nás. Běžně jsou bouřky ze západu, ale když přijde jednou za čas od východu, tak to stojí za to. Tři bouřky najednou Ti nezávidím.

2 Radka* Radka* | 9. května 2014 v 5:42

Takové zážitky se nezapomínají. I u nás v Kunicích, kde jsem jako malá bydlela, nastal jednou konec světa. Bylo to o letních prázdninách, někdy v polovině sedmdesátých let, a já tou dobou byla s bráchou u druhé babičky v Bratislavě, kde byla v noci taková normální letní bouřka. Zato doma nás po návratu čekalo překvapení. Půlka "mého" lesa ležela, jak přes něj přešel vzdušný vír, dnes by se řeklo tornádo. Na zahradě to odneslo pár vzrostlých stromů, co nebylo přibité, to někam uletělo. Máma vyprávěla, že ve dne byla tma jak v noci a že brečela strachy. Vypily s kamarádkou z domu flašku rumu, co by normálně vydržela až do vánoc na cukroví, jiný alkohol doma nebýval :D. Nikdy prý neměla takový strach, ani babička, která zažila obě války. Asi to byla opravdu síla.

3 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 9. května 2014 v 6:39

Hani naše babi řekla by, že se žení všichni čerti. Taky jsem zažila jednu pekelnou bouřku. Začalo to děsnou tmou, burácením - byl to děsný pocit a já sama doma.Taky jsem se bála, mračna děsivá se hnala ze všech stran. Pak vysílala regionální televize, že se jednalo o menší tornádo. Vyřádilo se řádně vše co mohlo smetlo a odneslo ze zahrad, kroupy rozbily skla v oknech. Čtvrť kde bydlíme to takto sice nezasáhlo, ale chudáci ti co je to postihlo o kousek dál. :-(

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. května 2014 v 7:59

Takovej lijavec jsem zažila jednou a to před pěti lety při Velké Vichřici která u nás řádila na vsi tak jak si nikdo ze starých domorodců nepamatoval. Dokonce byl ten déšť tak prudký, mohutný a hlučný že pžerazil i tu bouřku a rachot větru. Byůo to jak kdyby přes barák jel strašně dlouhej a naloženej vlak.....

5 Jarka Jarka | Web | 9. května 2014 v 9:34

Taky ráda pozoruji řádění živlů, ale musím být v bezpečí domova, něco takového zažít ve volné přírodě musí být hrůza hrůzoucí. 8-O Jedno řádění živlů jsem zažila ve Krkonoších na chatě ve Špindlu. Přihnala se buřina, ale s krupobitím a my měli ubytování v pokoji až pod plechovou střechou chaty, byl to takový rámus, že jsme neslyšeli vlasního slova a tenkrát to odskákala i kapota našeho auta, která byla samý dolíček od krup. 8-O

6 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 9. května 2014 v 14:41

Hani, já teda bouřku nemám vůbec ráda. Když jsem byla mladá a bydleli jsme ve městě, ani mi to tak nepřišlo, nebála jsem se a docela ráda jsem pozorovala blesky. Ale od té doby, co bydlíme na vesníci skoro na samotě, se opravdu bojím. Hlavně když začne bouřka večer. V žádném případě neusnu, než skončí. Zavírám oči, zacpávám si uši, jednou jsem dokonce vlezla za našimi psy do sklepa, kde nejsou okna, abych nic neviděla. 8-O

7 Jarmila* Jarmila* | Web | 10. května 2014 v 1:48

Hani, tvůj zážitek ti nezávidím.
Dřív jsem se na bouřku ráda dívala z okna. Až jednou uhodilo do kůlny kolem byly vyšší domy a některé s hromosvody)nedaleko našeho domu. Od té doby nemám bouřky ráda a někdy se i bojím.
Moje babička měla pro strach uděláno. Jednou se přihnaly nad Josefodol v Jizerkách také tři bouřky. Jak píšeš, hrom stíhal hrom, blesk, blesk. Babička nás se sestrou vytáhla z postele (protože jak je "dobrým" zvykem bouřek, chodí nejraději večer a v noci), musely jsme se obléknout a čekat. Babička sbalila nejnutnější věci, kdyby náhodou do chalupy uhodilo, abychom hned utekly. Bála se i vysokého smrku nad chalupou. Mohl by při pádu poškodit naši chalupu.
Nemám bouřky ráda! :-(

8 dutchmen dutchmen | Web | 7. června 2016 v 22:49

rychlá sms půjčka bez registru :-D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama