Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Červen 2014

Růženka jako policajt

30. června 2014 v 21:23 | Hanka |  Co se děje u nás
Konečně mám i aspoň trochu fotodokumentace k minulým článkům.
Kdo ke mně chodí pravidelně , ví, že jsme v Liberci měli ukázky techniky záchranných složek. Od známé , pracující u městské policie jsem získala tyto dvě fotky.



Dostala za úkol tvářit se přísně , jako policista v akci, ale měla z toho spíš srandu.
Jen mně trochu mrzelo, že u toho nebyl taky tonda. Myslím, že by byl ve svém živlu.

Přišlo mi meilem - heliport od profíka

30. června 2014 v 20:59 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak jsem tady s nádhernýma fotkama nového, libereckého heliportu.
Fotky mi poslala jedna známá meilem.
Koukala jsem na nádherné, profesionálně zpracované fotky, jaké mně by se nikdy nepovedly.
Je to přesně to, co jsme viděli při generálce, kterou jsem se vám snažila popsat v jednom z minulých článků.
Tak se koukejte .


Na pozadí zapadajícího sluníčka.


Nasvícená přistávací plocha heliportu.


Kravál byl dost velký. Pokud by přistával za hluboké noci, vzbudí nejen celou nemocnici, ale též celý střed Liberce. Budu jen doufat, že v noci nebude přistávat moc často.

Snad se autorka fotek nebude zlobit, ale opravdu se jí moc povedly.

Kdybych to byla věděla....

27. června 2014 v 23:47 | Hanka |  Co se děje u nás
... vzala bych si Pištu Hufnágla.Mrkající
Kdybychom tuto skutečnost věděli při koupi naší "perníkové chaloupky", tak bychom si buď koupi rozmysleli, nebo přinutili původního majitele, aby podstatně slevil.
Stěhovali jsme se z Liberce, protože jsme chtěli do vlastního.
Majitel našeho domu, kde jsme bydleli v nájmu, nám vyčítal každý hřebík ve zdi, protože jsem se při první schůzce šprajcla a odmítla podepsat novou nájemní smlouvu. Nač taky, naše původní byla platná, podepsaná na dobu neurčitou. Potom samozřejmě odmítli podepsat nové smlouvy i ostatní nájemníci, s čímž ten vydřiduch zřejmě nepočítal a těšil se, jak nás pěkně natáhne.
Takže po narození dvojčat, kdy se naše rodinka náhle rozrostla na 6 členů a byt začal být pomalu malý, se začal pomalu rýsovat úmysl prásknout do bot a zakoupit vlastní hnízdečko, které by nám snad mohlo říkat pane.
Po dlouhém hledání jsme našli naši chaloupku. Už vědomí, že bychom mohli bydlet v roubence mě naplňovalo spokojeností.

Heliport obrazem

27. června 2014 v 18:03 | Hanka + taťka |  Co se děje u nás
Konečně se dostávám k fotkám. Sice trvá věčnost než se něco načte, ale zaplať PánBůh za to.
Taťka dostal do ruky foťák a příkaz vyfoť heliport. No, moc na těch fotkách vidět není, vzal to z nějakého prapodivného úhlu, ale aspoň něco.
Ukážu vám na co jsme vlastně koukali, jak jsem psala v minulých článcích.
Přípravy k předání zřejmě vrcholí, protože by snad od 1.7. měl již sloužit v plném provozu všem, kdo to potřebují.
Včera zase přistávaly vrtulníky. Tedy jen jeden, ale opakovaně.
Jen škoda, že nemám večerní fotky, jak je heliport krásně nasvícený. Budu na to pamatovat a budu při sobě nosit foťák a to by bylo, aby se nezadařilo.


Heliport ze spodu a od hlavní brány. Ta budova vpravo je pavilon chirurgických oborů ( PCHO ), budova vlevo jsou laboratoře a část technického zázemí.


Lávka vedoucí z heliportu do přijímací místnosti, která je už vybavena potřebným vybavením.


Heliport schovaný za stromy. Kvůli stavbě heliportu padly dva vzrostlé, krásné, stříbrné smrky. Zamračený


Bude-li příležitost, pokusím se vyfotit heliport zhora, ideálně s přilétajícím vrtulníkem.

Třetí část překotných událostí

26. června 2014 v 4:20 | Hanka |  Co se děje u nás
Už je zase týden v tahu. A zase se dála spousta věcí ( tentokrát především doma ), než jsem se dostala napsat to, co už možná víte z médií.
V minulém článku jsem závěrem poznamenala, že jsem už podruhé toho dne litovala, že nemám foťák.
Poprvě to bylo na výstavu záchranářské techniky a ukázku výcviku policejních psů a podruhé večer v práci.

Večer se totiž dělala poslední generální zkouška k otevření nového libereckého heliportu.


Druhá část překotných událostí

20. června 2014 v 2:01 | Hanka |  Co se děje u nás
V úterý jsem se rozhodla, že se Růžence už docela dost přiblížil termín operace kolen ( má nástup 3.7. ) a tudíž je nasnadě začít kolem toho něco dělat.
Zavolala jsem naší dětské lékařce, zda můžem s Růžou druhý den přijít na odběry a vše co je třeba.
Ráno jsem Růženku přinutila vyčůrat se do kelímku, popadla jsem obálku s veškerou dokumentací, vyhnala Tondu do školy, popadla Růžu , která se tvářila jak kyselé zelí, protože jí čekaly odběry krve a už jsme mazaly k lékaři.

No nazdar, narvaná čekárna, nepropadl by ani špendlík. Tak tady čekat nebudeme. Plná čekárna prskajících a kašlajících dětí, ještě něco chytne a operace se bude odkládat.
Drze jsem vlezla k sestře. Sestřičko, my jdeme na odběry, už je dost hodin ( bylo skoro 8 ) a na předoperační.
Á, paní Hávová, jo, jo jen pojďte.
Růža zbledla ještě víc a křečovitě mi stiskla ruku.
Sestra si všimla.
Růženko, přeci už jsi velká holka, nebudeš brečet, že ne.
Mlčky zavrtěla hlavou, ale bylo vidět, že má pláč na krajíčku.


Události posledních dní

20. června 2014 v 1:17 | Hanka |  Co se děje u nás
Ani nevím , kde začít. Události se valí jedna za druhou, času je málo, práce ( té v práci i té doma ) je hodně.

Asi začnu už událostí starou několik týdnů, protože to byl předchůdce horečných současných dní.

Koncem května jsme s taťkou dostali úřední pozvánku na radnici, do velké jednací síně.
Šlo o jednání s majiteli a nájemci nemovitostí v okolí stavby nové silnice. Bohužel jsme byli mezi nimi.


Bezový sirup

16. června 2014 v 3:07 | Hanka |  Recepty
Ještě využijeme kvetoucí bez. Protože když to nestihneme, máme zase na rok utrum.

Loni jsem vyzkoušela udělat trochu bezového sirupu. Nevěděla jak bude ( hlavně ) dětem chutnat, tak jsem ho neudělala moc. Protože nám všem mooooc chutnal a navíc je ještě léčivý, tak jsem ho letos udělala hodně.

Potřebujeme : 40 květů černého bezu, 2 citrony, lžíci kyseliny citronové, 1,5 l vody, 2 kg cukru a samosebou nějaký větší hrnec.
Květy opláchneme od prachu a vybereme havěť, dáme do hrnce, zalijeme převařenou vodou a přidáme citrony nakrájené na kolečka ( bez jader ) a kyselinu citronovou. Zahřejeme až k bodu varu, ale nevaříme. Necháme louhovat 24 - 48 hodin.
Potom slijeme ( nebo dokonale vybereme bezové květy a citron ), přidáme cukr a mícháme dokud se cukr nerozpustí. Slijeme do lahví a můžeme pít. Ředí se vodou podle chuti. Chceme-li uschovat na delší dobu, raději zavaříme jako kompot a uložíme v temnu a chladu.
Mám vyzkoušeno a moc nám to chutná, když si do velkého džbánu udělám naředěnou šťávu, přidám do ní čerstvou meduňku nebo mátu, plátek citronu a led. Je to báječné osvěžení v horkých dnech.

Bezový ocet na namožené svaly

16. června 2014 v 2:22 | Hanka |  Recepty
Vrcholí sezóna květu černého bezu.U nás už tedy pomalu odkvétá, ale někde ve vyšších polohách by ještě mohl kvést naplno.
Černý bez je báječná rostlina. Je celá léčivá, ale dají se využít bezinky i úplně normálně jako obyčejný kompot. Ale o tom budu psát zase jindy.
Mám ještě zbytek bezového octa od předloňska, ale už jsem nutně potřebovala udělat nový.
A můžete si ho udělat i vy, je to velmi jednoduché.
Potřebujete jen tři věci: Květy černého bezu, ocet a sklenice.
Na 1 l octa dáme 10 velkých, plně kvetoucích květenství, nalijeme do sklenice ( dobré jsou zavařovačky o obsahu 3-5 l, ale postačí jakákoliv skleněná nádoba s víkem ) a dáme na slunce, kde ponecháme asi 2 týdny.
Po uplynutí této doby, ocet slijeme a rozdělíme do menších lahví. Klidně můžeme použít ty od octa. Uložíme v temnu .
Používáme jako obklad na namožené a bolavé nohy, drobné pohmožděniny, na rozbouřené křečové žíly a při horečkách. Obklad ponecháme asi 20 minut. Můžeme opakovat 3 - 4 krát za den. Již po prvním použití pociťujeme úlevu.

POZOR!!! Nesmí se dostat na sliznice a do otevřených drobných ranek a na podrážděnou kůži. Velmi a dlouho pálí!

MOHU VŘELE DOPORUČIT, MÁM VYZKOUŠENÉ!

Co s tím

15. června 2014 v 3:06 | Hanka |  Co se děje u nás
Už vážně nevím co s tím mám dělat.
Od té doby co Bill Gates a jeho slavná společnost zrušili podporu XP-ček, nám fakt zlobí počítač. A to nejen doma.
XP máme zřejmě i v nemocnici, protože už dobré dva měsíce počítače zlobí. Nejen , že jsou strašně moc pomalé ( to by mi ani tolik nevadilo ), ale kolikrát se stalo, že to celé spadlo, nebo se to kouslo tak, že bylo nutné celý ten krám natvrdo vypnout, protože počítač vůbec na nic nereagoval.
Nemocnice sice zaměstnává celou armádu ajťáků, kteří dělají co mohou, ale proti těm zatroleným mašinám moc šancí nemají.

Doma to je ještě horší.
Zpočátku to jakž šlo. Sice počítač nebyl chráněn dobrým antivirem, ale fungoval celkem obstojně.
Později se začal nápadně zpomalovat. Tedy, ne že by předtím byl extra rychlý, ale netrvalo mu to věčnot než se načetla jedna meilová adresa nebo prostě cokoliv. To byla hrůza. Dokázala jsem uklidit nádobí a uvařit si kafe a počítač pořád ještě chroupal.
Nakonec se stala jedna věc, že nás to prostě nepustilo vůbec na internet. Pořád to chtělo něco aktualizovat. A zase to vůbec na nic nereagovalo. Prostě si pořád chroupal to svoje. A pořád, a pořád, a pořád dokolečka.
Nezbylo , než si pozvat odborníka.
Věrčin přítel je ajťák. Vystudovaný inženýr IT techniky s červeným diplomem.
Zdálo se, že bude brzy po problému.
Bohužel, ne tak docela.
Mladý muž si si s tím krámem hrál celé tři dny, až se Věrka durdila, že přišel na rande s počítačem a ne s ní.
Pořád něco zkoušel. Nejrůznější programy v nejrůznějších variantách.
Jeden, zvláště nadějný se zdál být přijatelným řešením.
Neptejte se mně, jak se jmenuje, to si vážně nepamatuju, i když mi to bylo mnohokrát opakováno.
Jenže ouha.
Naše grafická karta by prý nepojala takové množství dat a výměnu karty by zase prý nepojal náš stařeček počítač.
Chjo, co s tím.
Nezbylo, než kompletně přeinstalovat celé windousy.
Byla to práce pro vraha.
Než, podařilo se . Chlapec se vytáhl a počítač zase začal jakž takž šlapat.
Slíbila jsem mu dort, až se příště zase objeví.

Měsíc a něco počítač celkem sekal dobrotu. Ne že by byl extra rychlý, ale neva, hlavně , že to celkem fungovalo.

Fungovalo, až do včera.
Ráno mi to ještě celkem v pohodě vyplivlo odjezdy autobusů a odpoledne bác, ... zase to chce ty svoje aktualizace. A chroupá a chroupá... Ale přesně takto to bylo i minule, jednu chvíli to funguje, druhou už ne.

A mám zase na nějakou dobu po žížalkách. A nejen já, taky děti a dokonce částečně i vy.
A proč vy? Nebudou fotky, budou články a komentáře na vašich blozích jen v tom případě, že budu mít noční a že budu mít čas, to všechno projít.
Ale fotky nebudou vůbec.V práci nemůžu stahovat nic do počítače.
A to celé až do té doby, dokud se nestane nějaký zázrak.
Budu to muset vydržet. A vy se mnou.