Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Červenec 2014

Nejsou jiní

27. července 2014 v 4:24 | Hanka |  Děti řekly ( udělaly )
V závěru mé dovolené jsme tradičně jeli do vesničky poblíž Lovosic navštívit moji sestřenici a její rodinu. Její děti slaví v červenci narozeniny a svátek, tak jsme přijeli s gratulací a drobnými dárky.

Měla jsem v hlavě rámcový rozpis cesty z minulých návštěv a jen tak pro pořádek jsem si najela na jízdní řády linkových autobusů, abych si osvěžila jednotlivé časy přestupů.
A ejhle ! Koukám jako blázen jak kdosi důkladně zamíchal jízdními řády. Jiné trasy, jiné časy ! Do pytle, co s tím zase dělali! zaklela jsem jako stará čarodějnice.
Nechtělo se mi jet ani přes Prahu , ani přes Ústí nad Labem. Navíc z Liberce je ještě pořád výluka vlaků, musí se autobusem do Jablonného v Podještědí. A kde zůstala Česká Lípa?
Vždy jsme jezdili do Liberce, pak přesoupili na motoráček do Lípy, tam znova přestup na lokálku do Lovosic a nakonec autobusem do místa určení.
Tentokrát jsme jeli už v pátek a ne v sobotu jako jindy, Takže cesta tam byla jednodušší, ale stejně mi dalo dost práce najít nějaký spoj přes Českou Lípu.
Takže jsme jeli autobusem rovnou z Chrastavy a úplně vynechali Liberec z naší cesty.
Toník seděl s tátou na lavici, protože se mu nechtělo stát ve stínu. Jenže ouha, lavička byla na sluníčku a přesto, že měl na hlavě čepici, tak 20 minut sezení ve vedru na slunci bylo asi moc.

Je to k vzteku

26. července 2014 v 3:21 | Hanka |  Co se děje u nás
Už asi dva týdny nám doma nefunguje počítač. Takže , prosím , vezměte na vědomí, že pokud budu mít přístup k počítači , tak vám píšu z práce a to jen v případě , že mám noční a je klid.
Noční mám teď dost často, tak snad bude i klid, ale rozhodně to bude opět bez fotek.
Vlastně ani nemám moc co psát. Na zahradě sklízíme úrodu, děti mají prázdniny, tak se je snažím trochu zabavit. Kvůli kolenům nemůže Růženka letos na tábor a Tonda s ní drží bratrsky " basu " a dobrovolně se vzdal obou táborů na které mohl jet. Tedy jel by jen na jeden, ale měl na výběr ze dvou.


Podruhé a...

13. července 2014 v 12:19 | Hanka |  Co se děje u nás
...a tentokrát s fotkami. Zalíbilo se mi vařit na ohni.
Má to jen jednu chybu. Trvá to dlouho. Bramboračku jsem vařila asi 2 a půl hodiny, než byla zelenina měkká. Ale vzhledem k tomu, že mám dovolenou, mi to ani moc nevadilo. Ale kdybych zeleninu příště nastrouhala, třeba by to tak dlouho netrvalo.Mrkající
Ale začneme popořádku.
Celý den bylo pošmourné, ne moc příjemné počasí. Pod mrakem, spadlo pár kapek, ale odpoledne se obloha začala trochu probírat a zdálo se , že by mohlo být konečně po několika studených a deštivých dnech trochu pěkně.
Tak jsem si vymyslela vaření večeře na ohni. Děti nadšeně souhlasily.
Mamííí a co bude k večeři? ( Bylo půl čtvrté a taťka si ťukal na čelo, že je spíš čas svačiny a do večeře je ještě fůra času).
Bude bramboračka s čerstvými bylinkami, topinky s vajíčkovou pomazánkou, zeleninový salát a bylinkový čaj z čerstvé meduňky slazený medem nebo cukrem to vše vařené ( kromě salátu a pomazánky Smějící se ) na ohni.
Věděla jsem , proč začínám s večeří tak brzy.


Příjemné překvapení

10. července 2014 v 15:03 | Hanka |  Co se děje u nás
Běžela jsem před obědem na zahradu pro pažitku do polévky.
Pokaždé se zalíbením kouknu na rozkvétající juky. V tomto období jsou vysoké stvoly smetanově bílých květů největší ozdobou. Ráno jsem si všimla, že jeden z vysokých stvolů se ohnul, nebo spíš vyvrátil.
Už druhý den prší, květy jsou plné kapiček a rozkvétající květy začínají být těžké jak jsou plné vody. Jeden z květních stvolů to neustál. Uřízla jsem ho, dala do džbánu s vodou a nechala přede dveřmi,ať dělá aspoň chvilku parádu ve váze.

Jak jsem řezala vyvrácený stvol všimla jsem si ještě jednoho květu. A to u rostliny, od které bych to vůbec nečekala.


Rozkvetlý dort a fakt ovocný čaj

9. července 2014 v 23:37 | Hanka |  Recepty
Když byla ještě Růženka v nemocnici, listovaly jsme v dětském časopisu a přišly jsme na nepečený dort s jahodami a banánem. Aby se měla na co těšit a trochu se odpoutala od strachu z operace, četly jsme si recept a plánovaly si jak si potom doma uděláme.
Protože v pondělí nešla elektrika ( a dort bylo třeba dát do lednice ztuhnout ), dělali jsme ho teprve včera a dnes jsme si na něm pochutnali.
Dort sám se příliš neliší od ostatních nepečených dortů. Prostě potřebujete klasiku:
2 tvarohy
2 kysané smetany
2 balíčky dětských piškotů
3 lžíce cukru
želatinu
ovoce podle chuti ( jahody, broskve, banány. ananas...)
strouhanou čokoládu, nebo instantní kakao


Jako na čundru

7. července 2014 v 23:38 | Hanka |  Co se děje u nás
Zřejmě jako důsledek, dnes už asi třetí bouřky, mi nejdou vkládat fotky. Nebo , že by zase v srdci blogu řádil nějaký šotek?
Takže, byť by se do tohoto článku fotky mimořádně hodily, budeme si muset ( vy i já ) vystačit se svou obrazotvorností.
Slibuju, že pokusím vše vylíčit vše dostatečně srozumitelně.

Vzhledem k tomu, že mám dovolenou ( a opečovávám Růženku ) rozhodně nemíním vstávat dříve než v 8 hodin. Třeba ani nespím, jen tak si lebedím v posteli a muchluju se s Týnou.
Taťka vstával dnes ráno krátce po sedmé, protože byl objednán k zubaři a potřeboval stihnout autobus něco po osmé. Byla jsem už vzhůru, protože jsem krátce před tím musela nutně kamsi. Zalezla jsem ještě do postele. Děti ještě spaly a abych vstávala s dospělým chlapem a chystala mu snídani.... ani mi nenapadne, ruce má zdravé a co kde je taky ví.
Je na to zvyklý. Nikdy jsem s ním nevstávala a pokud jsme nevstávali společně , nikdy jsem mu ani snídani a svačinu do práce nechystala.
Věděl, že nespím. Však se taky za chvilku ozvalo.
- Mamčo, od kdy nejde elektrika?
Protáhla jsem se tak důkladně, až ze mně Týna spadla.
- Jestli nejde , tak ji museli právě vypnout, před chvílí ještě šla.
- A do kdy nepůjde?
- Nemám tušení.
Otočila jsem se na bok , přitáhla si Týnu a začala jsem ji drbat v kožiše. Vrněla blahem.


Jsme doma

6. července 2014 v 23:57 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak a už máme Růženku doma.
Včera při návštěvě nám sestřička řekla, že se s panem doktorem dohodli, že Růženka už může jít v neděli domů. To bylo radosti.
Růženka řekla, že ani neusne.

Dnes ráno jsem vyrazila autobusem do Liberce. Sbalila jsem si Růženku, počkala až mi sestřička přinese propouštěcí papíry, podepsala co bylo k podpisu a volala jsem dědovi, který fungoval coby taxikář.
Sotva jsme dorazili domů, Růža už se nechala slyšet, že by si dala odpoledne menší grilovačku.
No proč ne.
Po obědě jsem vyrazila do Penny, jednak Věrce pro nějaké jídlo na cestu do Věstonic, kde měla mít následující dny školní praxi, a jednak pro něco , co se dá grilovat.
Růženka si přála kukuřici, leč měla smůlu, kukuřici neměli. Takže nakonec z toho vylezl Hermelín na gril, kuřecí špekáčky a grilovací klobásky.
Máme nový gril ( od Vánoc ) a ještě jsme ho nepoužili, takže to byla vlastně pro všechny premiéra.


Nejhorší je za námi

5. července 2014 v 0:53 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak snad už zase na chvíli vpluje náš život do klidnějších vod.
Tedy hlavně můj.
Lítám mezi nočními , domovem a Růženkou. Spím asi tak 3-4 hodiny denně.
Toník začíná žárlit, chtěl by se mazlit a taky se nudí. Kamarádi se mu rozutekli na prázdniny, Růženka je v nemocnici a já lítám mezi ní, postelí ( abych se aspoň trochu vyspala) a prací. Chodí za tátou jako ocáísek a hltá všechno, co táta řekne a škemrá o nějakou zábavu, či práci. Jenže táta se ho bojí pustit k sekačce , nebo k motorové pile.


U zubaře

3. července 2014 v 1:08 | Hanka |  Děti řekly ( udělaly )
Uf, to zase byl dneska den!
Copak dopoledne, to šlo. Jen jsem nemohla dlouho vyspávat, což před noční s oblibou dělám.
Musela jsem uvařit na dva dny dopředu a na dvanáctou hodinu jsme byli objednaní u zubaře. Takže jsme museli jít ve čtvrt na dvanáct z domu, abychom chytli včas autobus.
Do ordinace jsme vcházeli na minutu přesně. Akorát nám na přivítanou řvala siréna. No, jo , první středa v měsíci. V poledne je zkouška sirén.

Růženka se už od rána klepala strachy. Je toho na ni poslední dobou hodně.
Nemá ráda, píchání a veškerá vyšetření ( především ta nepříjemná, či bolestivá ) a za poslední 3 neděle si obého užila mírou vrchovatou. A to jí ještě čeká závěrečná fáze. Operace kolen.
Má nohy slušně do X a rehabilitace , turecký sed a jiné vychytávky měly účinek mizivý. Takže padl verdikt. Operace. Čím dřív, tím lépe.
Dnes ráno má nástup na ortopedii.