Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Je to k vzteku

26. července 2014 v 3:21 | Hanka |  Co se děje u nás
Už asi dva týdny nám doma nefunguje počítač. Takže , prosím , vezměte na vědomí, že pokud budu mít přístup k počítači , tak vám píšu z práce a to jen v případě , že mám noční a je klid.
Noční mám teď dost často, tak snad bude i klid, ale rozhodně to bude opět bez fotek.
Vlastně ani nemám moc co psát. Na zahradě sklízíme úrodu, děti mají prázdniny, tak se je snažím trochu zabavit. Kvůli kolenům nemůže Růženka letos na tábor a Tonda s ní drží bratrsky " basu " a dobrovolně se vzdal obou táborů na které mohl jet. Tedy jel by jen na jeden, ale měl na výběr ze dvou.



Doma se nám však poslední dobou stalo toto.
Už jsem psala ( několikrát ), že za plného provozu se snažíme trochu dát do pucu naši perníkovou chaloupku. Tedy probíhá to asi tak , že já si vymýšlím práci a taťka se jí snaží realizovat. Pokud je třeba tak funguju jako podržtaška, tj, přines, podej, podrž...Smějící se, dále pravidelně jako zásobovač, myčka, pračka, žehlička, uklízečka, kuchařka, chůva a učitelka k dětem a občas i jako finanční poradce a pokladník. A do toho chodím do práce na směnný provoz a když se sejde " dobrý " měsíc, mívám občas obavu, že se budu muset při příchodu domů legitimovat, že tady skutečně bydlím a že mi děti budou říkat teto.
Výsledek mého vymýšlení je , že mám barák jako řešeto a divím se, že nám ještě nespadl na hlavu, protože taťka má několik ( tři ) hlavních nectností.
1) trpí utkvělou představou, že si vše musí udělat sám, protože nikdo jiný to tak dobře neudělá a všichni , kdo se v té chalupě vrtali před ním, byli pitomci, neumětelové, lajdáci a budižkničemové.
2) velmi rád se dívá věcem " pod kůži ", či " pod pokličku ", ale už ho jaksi nebaví, dát věci do původního stavu, s tím, že to je zbytečné, protože by je stejně musel později ( až na to dojde řada ) zase odkrývat.Nerozhodný
3) je sběratel kuriozit a velkokutil, takže jeho krámy ( pardon , stavební a jinak potřebný materiál ) se prostě válí úplně všude. Pořád argumentuje tím, že já mám taky plno krámů ( jenže už jaksi zapomíná, že moje krámy se vejdou do jedné skříňky a kdybych to hodně probrala , tak krabice).

Ale to jen na okraj.
S taťkou spíme každý zvlášť. Taťka spí ( spal ) s dětma v takovém kumbálku a já spím v obýváku. Tedy ne, že by u nás panovala trvale tichá domácnost, ale myslela jsem, že když nechám taťku spát v kumbálku s dětma, že sebou trochu pohne a konečně dodělá vršek, kde máme mít normální ložnici a děti pořádný pokoj.
Jenže chyba lávky. Jeho tempo práce je čím dál pomalejší. Začínám mít obavu, že se spíš dočkám vnoučat a možná i důchodu, než hotové chalupy.Nerozhodný
Jednou , kolem půlnoci, kdy venku pršelo, děti dávno spaly a taťka už taky ležel, najednou rozmrzele povídá. Mamčo, přines rychle nějaký kbelík.
Co je, je ti špatně, nebo co?
Ne, ale kapou mi na hlavu nějaký sr...
Ano, přesně použil toto slovo na S.
Přiběhla jsem s kbelíkem. I po tmě bylo vidět , jak ze stropu něco odkapává. Podala jsem taťkovi kbelík. Postavil si ho do postele. Jenže na měkké matraci to moc stát nechtělo. Podala jsem knížku. Bylo to lepší. Aspoň se kbelík nekýval.
No, co s tím. Teď hned nic.
Běž spát k Věrce, poslala jsem ho spát k nejstarší dceři, která nebyla zrovna doma.

Výsledkem je to, že taťka zprovoznil v patře pokojíček, který patřil Ivě , než se odstěhovala do Liberce.
Vlastně stačilo jen vystěhovat nářadí a nějaká prkna, která si tam taťka čile nastěhoval, jen co dcera vytáhla paty z baráku, rozebrat dole palandu a nahoře sešroubovat dvě samostatné postele. Děti s velkým gustem a potěšením pomáhaly držet postranice i čela, podávaly šroubky i nářadí a během necelého odpoledne měly zařízený pokoj. Dozařizování drobným nábytkem, hračkami a květinami bylo zcela v jejich režii a náramně si to užívaly. Dokonce i vcelku nadšeně uklízejí.
V kumbálku jsme sundali strop, dostali jsme se na na dřevitou vatu. Ta se musela všechna důkladně vybrat až zbyla holá prkna. Bylo vidět, jak je ta dřevitá vata nasáklá . Fuj, hnus fialovej.
Prkýnka, co podpírají spodní část stropu, jsou pěkně prohnutá. Zjistili jsme , že ve štítě je pěkná fuka, asi na šíři jednoho prkna. Normálně to bylo zakryté, takže si toho člověk běžně nevšimne, není divu, že taťka občas v noci slyšel nějaké ťapkání a šramocení. Asi se tam proháněly myši, nebo dokonce kuna.
Tak jsem zvědavá, kdy a v jakém rozsahu tuto část domu taťka dokončí. Doufám, že toto skutečně dokončí zcela a rovnou to sfoukne i s tou ložnicí a pořádným dětským pokojem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pavla Pavla | 26. července 2014 v 7:33 | Reagovat

Hanko,
  tak mi to nějak připomíná u nás doma dříve. Měli jsme hezky zařízený byt ve městě a chaloupku na rekreaci ve vesnici, odkud manžel pochází. A jednoho dne se muž rozhodl, žen byt se předá mladší dcerce a my se odstěhujeme na tu chaloupku. Ani nevíš, v jakém provizoriu jsem vařila, prala, spala. Dnes po letech se už jen směji. Máme tam hezky zrekonstuované bydlení 2+1 (což nám bohatě stačí, když dcery již mají svoje bydlení). Letos jsme dělali novou střechu a muž rozhodl, že vybudujeme kompletní podkroví. Jen si klepu na čelo, z velké části je hotovo a v 4+1 dnes bydlíme jen my dva. Tohle vše jsem chtěla před 20ti lety!!! Moc zdravím. Pavla

2 Šavrda Šavrda | 26. července 2014 v 7:38 | Reagovat

Ahoj Hanko!
A jak se Růžence vlastně kolena hojí? :-)
Tonik je světový bráška. :-)
Našeho taťku musíme v mnoha opravách také popohánět. ;-)
Držím pěsti, aby jsi se renovace dočkala brzy a měj se moc hezky. :-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 26. července 2014 v 8:28 | Reagovat

Bydlíme tu už přes dvacet let a dodneška není všechno dodělané jak mělo. Když jsem si před nějakými čtyřmi lety málem zlomilo haksnu za barákem na díře v betonu bylo mi slíbeno že se hned ty díry zadělaj. Kdy myslíš že se tak stalo? Vloni. Po dalším málem pádu a málem další mojí sádře se nic nedělo, ale že tam do jedné zapadal mužovi stojan od motorky tak teprve poto se do toho dal. A samozřejmě že ještě nejsou realizované poslední dva metry. Zas už rok...... :-?

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. července 2014 v 9:05 | Reagovat

Jo, s barákem je legrace. naši měli baráček, a tak jsem vyléčená. Bydlím v bytě a jsem spokojená. Jinak vím, že práce na baráku nikdy nekončí.

5 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 26. července 2014 v 22:51 | Reagovat

[2]: Růžence se kolene hojí vcelku dobře. Už má venku i stehy. Jen na jednu nohu hůř došlapuje a hůře se jí vstává po delším sezení, ale to je jen otázka rehabilitace.

6 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 26. července 2014 v 22:53 | Reagovat

[3]: Asi se čeká na nějakou další nehodu.

7 Hana Hávová Hana Hávová | 26. července 2014 v 23:23 | Reagovat

[4]: To by nevadilo, ale ať je ta práce aspoň někde vidět a je dokončeno to se začne.

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. července 2014 v 8:13 | Reagovat

[6]: Jo asi, povětšinou jsem obětí já a to není tak důležité.... 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama