Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Září 2014

Poslední zářjiová sobota

27. září 2014 v 22:46 | Hanka |  Zpovědnice
Ráno jsem se probudila skoro v 9 hodin. Nebo lépe řečeno byla jsem probuzena. A ke své hrůze jsem zjistila, že jsem spala skoro 12 hodin.Překvapený
To je totiž tak, mám tento týden noční tak trochu na střídačku a jsem už z toho tak trochu mimo a spala bych pořád. Ale taky možná , že se moje štítná žláza rozhodla zlobit a proto já jsem poslední dobou pořád tak unavená a chce se mi spát. Asi budu muset navštívit svého endokrinologa.Nerozhodný
Taťka už byl dlouho vzhůru a už měl za sebou kus práce, Růženka už byla dokonce úplně pryč, jela ke kamarádce do sousední vesnice.
Když jsem probudila, bylo venku škaredě, déšť byl na spadnutí, zima a tma jak bylo zataženo.
Taťka přišel z venku a prý už zase prší.
Tonda koukal na televizi. Že by se ustrojil a nasnídal , to ho ani nenapadlo.
Neochotně a otráveně jsem vylezla z postele. Tondo, koukej se ustrojit, snídal jsi? Táto, snídal jsi?
Ne, ano.
Věrko, snídala jsi?
Nee, ozvalo se zezhora.
Takže snídaně pro tři.
V kuchyni obvyklý binčus, protože jsem večer odmítla cokoliv dělat a zalezla do postele a usnula u televize , než by řekl švec.
Uklidila jsem nádobí z myčky, dala do ní nové, uvařila tři čaje ( černý s citronem pro mě, černý s mlékem pro Tondu a bylinkový pro Věrku ). Nakrájela jsem domácí chleba a namazala domácí lučinou a pokladla domácími ředkvičkami. Při té příležitosti jsem zjistila, že nějaká mlsná " myš " nám z ledničky zbaštila skoro vše. Od všeho, co v ní bylo, byly jen zbytky, tak na jedno namazání.Nerozhodný


Tak už doopravdy

23. září 2014 v 23:41 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak a teď už máme doopravdy a regulerně podzim a to i podle kalendáře.
Dnes Sluníčko překročilo rovník a vydalo se na cestu k obratníku kozoroha. Zase budou dny kratší než noci.Nerozhodný
Ale snad nás ještě čeká pár pěkných dní, prozářených sluncem a pozlacených barevným listím.
To jsou dny, které mám na podzimu ráda.
Vlastně, když se nad tím zamyslím, tak on vlastně podzim není až zase tak špatný.Sice už nejsou tak báječně dlouhé dny, kdy se může sedět dlouho do večera venku a třeba grilovat, ale vůně spadaného listí, hub, zlatě žluté stromy a spousta dozrávajícího ovoce, má taky něco do sebe.



Liberecká přehrada zalitá podzimním sluncem.


Domácí úkol z češtiny

18. září 2014 v 23:11 | Hanka |  Zpovědnice
Děti si dnes donesly zvláštní domácí úkol. Měly napsat nová jména všech 12 měsíců. Docela mně to pobavilo. Připadala jsem si jako v dobách národního obrození, kdy se nejrůznější " buditelé a očišťovači jazyka " snažili vylepšit už zavedené české názvy.
Variaci kapesník-čistonosoplena, jistě není nutno připomínat.Smějící se

Růženka to nejprve pochopila tak, že má vysvětlit co názvy měsíců znamenají. tak si je vypsala pěkně pod sebe a ke každému napsala dvěma, třemi slovy co si myslí, že ten který měsíc charakterizuje. Např. leden - začíná nový rok.
Největší problém měla s únorem a s říjnem, ale daly jsme to společně dohromady.
Pak přišel Toník a řekl, že měli vymyslet jména nová.
Tak jsme si řekli, že to uděláme jako soutěž. Kdo bude mít nejrychleji a nejoriginálněji vymyšlená všechna jména.
Bylo mi jasné, že bych nejspíš vyhrála, tak jsem šla nejprve upéct perník k snídani , s tím, že si to vymyslím a napíšu v kuchyni.
Tak jsem sedla a během chvilky jsem to měla napsané. No , myslím ale , že zůstanu při starém.
Schválně posuďte:

Leden - novoročník

Únor - zásněžník

Březen - předjarník

Duben - zeleník

Květen - všekvět ( ach Bože, takhle prznit nejkrásnější měsíc v roce Nerozhodný )

Červen - předletník

Červenec- prázdník

Srpen - žňovka

Září - školník

Říjen - zásnubník

Listopad - brzotma

Prosinec - vánočník

Tak to je můj splněný úkol z češtiny. Jen by mě zajímalo, kdo si vymyslel takovou blbost, jako vymýšlet už vymyšlené a zažité.

Gumičkování

11. září 2014 v 23:47 | Hanka |  Děti řekly ( udělaly )
Taky vaše děti ( vnoučata ) propadly gumičkám?
U nás to je mánie. Kdo nemá aspoň jeden úplně obyčejný náramek z gumiček, nemůže přijít do školy.
Připomíná céčkovou mánii za mého dospívání. To bylo něco podobného. Kdo neměl aspoň přívěšek na klíče z céček , tak byl naprosto OUT. Jsem jen zvědavá, jestli někdo z dnešních mladých zpěváků naky nazpívá písničku na gumičky jako kdysi Michal David na céčka.
Dodnes mi občas zní v uších " Céčka, sbírám céčka, v tom je ta léčka..."

S barevnými gumičkami se Tonda s Růžou seznámili letos v létě u mé sestřenice. Velmi rychle se naučili zacházet s háčkem a než jsme odjeli domů, měl každý na ruce několik náramků. Ani já nebyla ušetřena.
Když jsme přijeli domů, zjistili jsme , že se dají náramky vyrábět nejen háčkem, ale i na stavu, praku, nebo na vidličkách , či na prstech. A ne jen náramky.Dají se z nich vyrýábět zvířátka, ovoce, nejrůznější předměty a dokonce i šaty.

Toto je malá ukázka jejich tvorby.






Jinak se gumičky válejí všude. Tuhle jsem je dokonce našla i v talíři.
Neustále zní domem, Tondo, Růžo, ukliďte si ty gumičky, nebo mamííí, Tonda mi bere stav, Růža mi rozlepila vidličky ...

A nejzajímavější je, že ani televize a počítač už je tolik nezajímají jako barevné gumičky.

Sedí hříbek v mechu

11. září 2014 v 20:52 | Hanka |  Zpovědnice
Tak jsem zase po delší době vyrazila do lesa.

Děti ráno odjely na harmonizační dny, aby se seznámily s novými spolužáky, kteří k nim do třídy přišli z vedlejší vesnice.
A tak, když už mě vytáhly z postele a přinutily, abych šla s nima k autobusu, jsem si řekla , že když už tedy jsem na nohách , tak tedy konečně pojedu na ty houby.
Došla jsem domů, nasnídala jsem se a vyrazila na autobus.
Do lesa jsem se dostala o půl hodiny po té.

Hned na první louce jsem si promočila moje stařičké botasky. Raději jsem vlezla do lesa, tam aspoň není mokrá tráva.
Bloumám lesem s očima upřenýma k zemi. Na zemi je spousta větví a jehličí a listí. V tomhle bordelu přece nemůže nic růst.
Přišla jsem na oblíbené místečko. Je to svah končící malým potůčkem a mlázím. Jdu a hledám. Hele tady někdo něco ořezával. A není to moc dávno. Začínám nacházet první houbičky. Jsou to smrkové hříbky ( řečené smrkáče ) a sameťáčky.Jéé támhle jsou první václavky. Ale ty tady ještě nechám, jsou ještě mrňavý.
Hele, ty jsi ale fešanda. Z jehličí na mně kouká růžovka. Zjišťuju, jestli není červivá. Noha je , klobouk dobrý.
Jdu asi ve třetinu prudkého svahu po traverzu. Nevím jak komu, ale mně se takhle houby lepší hledají. Ze spoda lépe vidím spodky kloboučků.


Široké využití sádla

6. září 2014 v 23:42 | Hanka |  Jak to dělám já
Protože můj domácí počítač opět zlobí Nerozhodný bude tento článek opět bez fotek, přestože by se sem moc hodily.

Miluju sádlo.
Obyčejné, vepřové , které u nás v syrovém stavu koupím za 65 kč kilo.
Nikdy jsem tomu nechtěla věřit, ale opravdu má širší využití než jen to k jídlu.
Starší lidé mi jistě dají za pravdu.

Když občas zavítám ke svému oblíbenému řezníkovi na náměstí, vždycky koukám, zda nemají sádlo.
Obvykle mají, tak kromě salámu a nějaké té flákoty kupuju většinou i kilo sádla.
Moje pekárna pobere stejně jen půl kila, takže ho škvařím nadvakrát.

Ano, čtete dobře. Škvařím sádlo v pekárně na chleba. Někde jsem to četla ( myslím , že zrovna u Moniky Brýdové , www.brydova.cz ) a řekla jsem si , že to musím vyzkoušet, protože to je prostě bomba.


Podzimně

2. září 2014 v 23:05 | Hanka |  Co se děje u nás
Nevím jak kde, ale u nás je opravdový a regulerní podzim.
Ač podle kalendáře je stále ještě léto u nás to vypadá asi takhle.




Fakt. I s tou šedou uplakanou oblohou.

Už dva dny prší v kuse. A před tím? Žádná sláva. Zima a vlhko. Fakt podzim.
Říékám si, prší, aspoň porostou houby.
Má se na čas vrátit léto. Když ne opravdové, tak aspoň to babí.
A to je počasí, které mi nadmíru vyhovuje.

Sice funguju na solární pohon, ale když je 35 ve stínu, tak to fakt nemusím. Takové příjemné teplé a slunečné babí léto, kdy člověk ještě může chodit v krátkém triku a v sandálech, ale už není takové to ulepené a protivné horko, kdy i mouchy padají vedrem. Tak to mám ráda.
Možná má obliba v babím létě má souvislost s datem mého narození.
Narodila jsem v polovině září a maminka mi říkala, že když jsem se narodila, tak bylo přesně takové to krásné a příjemné babí léto.
Rosničky předpovídají, že se k nám zase na čas pěkné počasí vrátí a tak se už se těším. To člověk hned dostane lepší náladu.
Taky se těšíte na trochu lepší počasí, nebo si to babí léto syslujete už několik dní pro sebe?

Poprvé, ale už po šesté

1. září 2014 v 22:39 | Hanka |  Zpovědnice
Páni, jak ten čas letí. Prázdniny jsou fuč a já už mám doma ...šesťáky.
Při ještě prázdninovém nakupování některých školních pomůcek mi letí hlavou.... vždyť jsem nedávno sháněla výbavu pro prvňáčky!!!!
A dnes, zase poprvé do školy. Ale už do šestky.
Kam se ty roky poděly?

A jak to je dávno co se narodili!!
Už dávno to nejsou maličké, bezmocné dětičky, ale klackové stojící na prahu puberty. Když se narodili, doporučovala mi kamarádka nějakou výbavu pro prvňáky, prý nějak výhodně.
Povídám , ty ses zbláznila, je jim pár týdnů a ty už plašíš se školou. To ještě uteče hodně vody, než půjdou do školy.
A vida, ty roky utekly, zmizely v propadlišti dějin a děti se prokousaly prvním stupněm ZŠ a přistály v šesté třídě.
Vždyť ještě nedávno, byly stejně staré moje starší dcery.
U Věrky jsme se na konci páté třídy rozhodovali, zda nemá jít na víceleté gymnázium. Pak jsem se rozhodla, že jí nebudu kazit dětství náročným studiem. Když bude chtít jít na gympl, může jít z deváté. Se zpětnou platností zjišťuju, že jsem to klidně mohla udělat. Věrka byla od první třídy premiantka a víceleté gymnázium by jistě s přehledem zvládla. Dnes mám doma slečnu na vdávání ( vlastně dvě ) s vysokoškolským titulem a poslední rok studia před sebou. Potom už bude magor Smějící se ( magistr ).
Tonda s Růžou mají slíbeno, že na Věrčinu magisterskou promoci je vezmeme s sebou, protože té bakalářské se nezúčastnili, hlavně z důvodu velké vzdálenosti z našeho bydliště ( studovala v Olomouci, kdežto teď studuje v Hradci Králové , což je vzdálenost téměř poloviční ).

Dvojčata tedy zahájila již 6. rok své školní docházky, snad bude úspěšný, tedy hlavně pro Růženku, která bojuje nejen s učitelkami, ale hlavně s poruchami učení. Už jsme se tedy s tím naučili pracovat, ale stejně nás vždy překvapí něco nového.

Přeji všem dětem, které dnes opět zahájely svou školní docházku, aby byly úspěšné, aby se jim ve škole líbilo, rodičům přeju málo školních starostí s dětmi a prosím je, aby trochu přihmouřili oči nad nějakou tou trochu horší známkou ( vzpomeňte si na svá školní léta ) a učitelům přeju hodně trpělivosti ( vím , že to je mnohdy těžké ) , aby se nedali " rozhodit " pubertálními výlevy některých žáků ( což bývá ještě těžší ) a všem přeju do dalších školních měsíců mnoho úspěchů a mnoho splněných cílů.Usmívající se