Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Říjen 2014

Události nedávné minulosti II

27. října 2014 v 2:21 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak se dostávám k události zářiové.
Na začátku září, ještě když v Chrastavě panovalo léto slavila naše Charita 20 let své existence.
Je to v podstatě něco jako domov seniorů s kapacitou 28 lidí.
To má naše oddělení taky, jen to máme trochu nahuštěné na jedné chodbě, tady je to rozděleno do dvou budov, což je poněkud nepraktické , hlavně v noci a v zimě, kdy noční sestra musí přecházet z budovy do budovy.




Ale až na tento kaz na kráse je tam opravdu pěkné prostředí. Pokoje jsou maximálně po dvou lidech, barevně vymalované, obrázky na zdech, pro zájemce možnost bohoslužby dvakrát týdně, krásná prostorná jídelna s televizí, všude křesílka a malé stolečky, venku udržovaná zahrada, prý hojně využívaná.
Vnitřek jsem nefotila, připadalo mi to jako zásah do soukromí.

Moje sousedka tam dělá sociální pracovnici. Kromě skutečně sociálních věcí, jezdí babičkám na drobné nákupy, dělá s nimi různé výrobky ( arteterapii), zařizuje i objednávky nejrůznějšího materiálu, a pomůcek...



To jsou výrobky seniorů z naší Charity.

Mimo jiné s babičkami nacvičila i malou módní přehlídku. Z fundusu libereckého divadla si vypůjčili historické klobouky a čepce.
Babičky si to jak se patří užívaly a dokonce se některé snažily i o kreace , které odkoukaly od profesionálních modelek.







A nesměl chybět ani náš pan starosta, který si vypůjčil pirátský klobouk.

Slavnost zahájil bohoslužbou náš pan farář a jako hlavní host byl litoměřický vikář, pod jehož diecézi patříme.


Vikář je ten s tou fialovou šerpou. Pizza mu evidentně chutnala.Smějící se
Nechybělo ani hojné občerstvení ( masové řízky, opečené, obložené chleby, pizzy, koláče, koblihy, párky , limonády, perlivá a neperlivá voda.
Vrcholem byl dort, který upekla jedna paní z radnice.


Počasí se vážně vydařilo, byl to jeden z posledních, letně teplých dní.
Bohoslužby jsem se sice nezúčastnila, ale na prostředí domova jsem byla vážně zvědavá. Jednak proto, že to mám skutečně jen pár kroků a jednak proto, že občas někoho z tohoto domova míváme na oddělení. A profesionální zájem , samozřejmě.

Tak to je v rychlosti, krátký výtah ze zatím poslední události našeho městečka.
Myslím, že v listopadu se nic důležitého konat nebude, v prosinci bude hlavní událostí Mikuláš na náměstí. Děti se daly slyšet, že se možná půjdou podívat, jak Mikuláš rozsvěcí vánoční strom, ale zpívat, aby dostaly balíčky už nechtějí.
Přeju úspěšný , poslední říjnový , pracovní týden.Usmívající se

V blázinci

24. října 2014 v 23:19 | Hanka |  Zpovědnice
Tak si připadám jako ve cvokhausu.
Co se děje v práci, to je hrůza. Jak jde nějaká fronta ( a že teď o ně není nouze ), všichni blbnou na kvadrát. Lezou z postele, plácají nesmysly, padají... zvonek, jdu na něj a ... sestřičko, já jsem asi nějaká nemocná.
- Ano, jste nemocná paní X, jinak byste nebyla v nemocnici.
- Ale mně je špatně.
- A jak vám je špatně?
- No špatně, já nevím, asi mně něco bolí, ale nevím co.
- No, ale když nevíte jak vám je špatně a co vás bolí, tak vám nemůžu pomoci.
- Ani pan doktor?
- Ne, ani pan doktor. Pan doktor taky potřebuje vědět, co vás bolí a jak vám je špatně.
- Tak já si to rozmyslím a potom vám řeknu.
- To uděláte nejlíp, paní X.
Paní X se už neozvala, usnula. Asi to s tou bolestí nebylo tak strašné.
Zato se ozval pan Y.

- Sestro, proč mi tady pořád chodí nějaký cizí lidi , rozsvěcí mi světlo a před chvílí jsem měl na posteli nějakou ženskou a hrabala se mi pod polštářem.
- ???? Asi se vám něco zdálo, pane Y.

Za 10 minut byl pan Y viděn, jak sedí na parapetu ( ještě , že bylo zavřené okno ), klátí nohama a s někým ( kdo existoval pouze v hlavě pana Y ) se nejprve hrozně hádal a potom se smál, že málem spadl z parapetu.
Zavolali jsme na něj psychiatra.

Ve finále blbnu já.
Jedu si takhle ráno výtahem do práce. Nastoupím v suterénu a jedu do 5.patra. Se mnou jede nějaká žena, která vystoupila o patro níž.
Dojíždím naprosto sama v prázdném ( ! ) výtahu.
Výtah dobržďuje v pětce, vystupuju a NASHLEDANOU !!!
Zdravím prázdný výtah !
Když jsem si to uvědomila, dostala jsem nekontrolovatelný záchvat smíchu.
Bože, já už jsem taky zralá na psychiatra.

Pak nemají ty lidi blbnout, když blbnou už i sestry.

Události nedávné minulosti I

17. října 2014 v 23:25 | Hanka |  Co se děje u nás
Někdo si možná pomyslí, že jdu s křížkem po funuse, ale rozbitý domácí počítač neumožňoval stahovat fotky, přesto, že existovaly. Počítač už je jakž takž k použití ( ale asi začnu střádat do prasátka na nový ), takže aspoň můžu stáhovat vyfocené události našeho městečka postupně vás s nimi seznamovat.
Nyní aspoň ve zkratce co se událo v srpnu a začátkem září.


7.srpna se konala malá slavnost.
Otvíral se památník ke 4.výročí bleskových povodní v Chrastavě. Na památník bylo už někdy v únoru vypsáno výběrové řízení.
Sešlo se asi 15 návrhů. Jednou z podmínek bylo, že se do památníku musí nějakým způsobem zakomponovat kvádry, které zbyly z historického mostu, řečeného secesní.
Viděla jsem všechny návrhy. Tedy ne že bych byla v porotě, která vybírala konečný návrh, ale byly zveřejněny na vebových stránkách Chrastavy ( www.Chrastava.cz ) . Řeknu vám, některé byly dost ulítlé, ba dokonce šílené.
Návrh, který nakonec vyhrál se mi také líbil nejvíc.



Pavouk

17. října 2014 v 9:25 | Hanka |  O zvířatech a lidech
V září, když bylo ještě skoro letní počasí si taťka všimnul obrovské pavučiny, která skoro obtáčela celý vchod.
A byla vskutku tajemná. Vždycky ráno zmizela a zbyly z ní jen cáry a večer se znova objevila v celé své kráse.
Lámali jsme si hlavu, co tam asi žije za pavouka a jen se modlili, aby to nebyl někaký obrovský a jedovatý , který utekl někomu s terária.
Až pak jsme na něj kápli.
Seděl majestátně uprostřed pavučiny a číhal na kořist.



Nebyl sice ještě večer, ale taťka zjistil, že když mu lehce postříká pavučinu vodou, pavouk, lačný tučné kořisti, vyběhne, jako na povel. Pojmenoval ho Fanda a když se podařilo chytit nějakého komára, tak ho chodil i krmit.

Pavouky vážně nemusím, ale tento byl vážně impozantní. Většího jsem u nás ve volné přírodě ještě neviděla. Snad jen tarantuli chovanou pěkně v pohodlí terária.

Při pozdějším hledání na Vikipedii jsme zjistili, že se jedná o křižáka. Teď už milý Fanda nejspíš někam zalezl a spí, protože už jsme ho několik dní ani nezahlédli a pavučina nemizí. Přesto z ní zbyly jen cáry, ale za to může vítr a ne pavouk.

Nová venkovní výzdoba

17. října 2014 v 0:06 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak jsem konečně udělala novou , tentokráte , podzimní výzdobu ve venkovních truhlíkách. A moc jsem se na to těšila.
Kytičky, které v nich byly celé léto už pomalu mlely z posledního a už nebyly ani trochu pěkné.
Moc se mi líbily barevné vřesy a chryzantémky, kterých je v posledních dnech všude plno. Jenže když jsem si spočítala kolik bych jich potřebovala a cenu za jednu, zatočila se mi hlava.
Nemám peněz zrovna nazbyt, tak jsem je raději oželela. Škoda, byly by moc krásné.
Ale nicméně mi to nedalo a pořád přemýšlela jak udělat za málo peněz hodně muziky.

Při jednom nočním brouzdání po blozích mně to konečně trklo.
Už to mám! Proč jsem na to nepřišla už dřív. Vždyť to přece znám, už loni jsem se pokoušela o něco takového, jen jsem to nedodáhla do konce. To jsem tedy ale trubka!


Živý sen

11. října 2014 v 0:19 | Hanka |  Zpovědnice
Už několik dní se tenhle článek chystám napsat. Ale znáte to. Nejprve jsem chodila z práce tak vyšťavená a neměla už chuť vůbec na nic kromě teplé a měkké postele, potom mně zradilo tak trochu zdraví ( nic hrozného , jen pořádná rýma a bolavé nohy ) a ve finále technika.Zamračený
Ale ten sen , o kterém vám chci napsat byl tak živý , že si ho ještě budu dlouho pamatovat.
Vlastně vůbec nevím, proč se mi zdál takový zvláštní sen.

Ani nevím, jak ten sen začal, ale najednou jsem zjistila , že sedím v tak luxusní limuzíně, jakou si vůbec umíte představit. Vlastně to ani nebylo auto, ale spíš nádherně vybavený pokoj na kolečkách.
Najednou jsem ocitla ve vaně plné báječně teploučké vody a voňavých bublinek, které voněly trochu po melounu a trochu po jahodách. Vonné svíčky stály na okraji vany a vydávaly něžné, měkké světlo. V celé místnosti bylo tlumené světlo a hrála tichá, hudba. Vlastně to ani nebyla klasická hudba, spíš takové zvlášní ptačí cvrlikání. Celkový dojem byl velmi příjemný. Tak příjemný, že jsem v tom snu usnula.