Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Listopad 2014

Zase jednou v závoji vzpomínek

23. listopadu 2014 v 23:19 | Hanka |  Zpovědnice
Tak jsem zase narazila na blog , který ve mně vyvolal jednu dávnou vzpomínku. A protože toto jsem vám ještě nepsala , zabrousíme hluboko do minulosti, až do 70. let minulého století.

Moje babička ( tatínkova matka ) jezdívala pravidelně jednou za rok do lázní. Když byla mladší a vcelku ještě zdravá, jezdila tam proto, že to patřilo k dobrému tónu a také odpočinout si od rodiny a zaměstnání. Když byla už v důchodu, jezdívala tam ze zdravotních důvodů. Zpočátku, když jí lázeňský pobyt jaksi nahrazoval dovolenou, jezdívala takříkajíc v sezóně, tj. od května do září, podle toho, jak se jí podařilo ukořistit volný termín.
Později už jezdila na podzim, protože jí přestalo dělat dobře letní horko a na procedury musela chodit ať bylo horko nebo ne.
Většinou tedy jezdívala v první půlce října, kdy bylo ještě pěkné počasí, ale už nebyly vedra. A také přišla na chuť krásně zbarveným stromům v marjánskolázeňském parku.
Ano, babička jezdila za lázeňským pobytem do Marjánek, měla tam už spousty známých , jak mezi pravidelnými hosty, tak mezi personálem.
Pamatuju si, že jsme se za ní byli několikrát podívat.
Byla jsem dost malá, ještě předškolní, takže tenhle příběh datujte asi do roku 1973-4. Mnoho si z toho nepamatuju, ale jedna příhoda mně zaujala tak, že si ji pamatuju už dobrých 40 let.


Pátek u lékaře

22. listopadu 2014 v 23:21 | Hanka |  Zpovědnice
Nerada chodím po doktorech. Vyhýbám se jim jak čert kříži.
Moje heslo zní ( a několikrát se to potvrdilo, a ne jen mně ), " že jak se jednou člověk dostane doktorovi do drápů, tak z nich hned tak nevyleze. Protože neexistuje zdravý člověk, jsou jen lidé špatně vyšetření. " Smějící se
Nicméně se přihodilo, že jsem prostě musela navštívit svou obvodní lékařku chca, nechca.
Vybrala jsem si pátek po noční, abych to sfoukla jedním vrzem a nemusela do krajského města jezdit jen kvůli jedné záležitosti z volna.
A když už jsem tam byla, řekla jsem jí též o mém koleni, které mě už nějakou dobu bolí. Několikrát jsem se přistihla, že příslušnou dolní končetinu podvědomě odlehčuju.

Líčím lékařce příslušné příznaky, jako že mě bolí už nějakou dobu koleno, hlavně při větší námaze a že mi to někdy vystřeluje do lýtka i do stehna. Ale že to není jako křeč, ale spíš taková " svalová slabost ", asi jako když se moje noha rozhodne neposlouchat a žít si svým životem.

Paní doktorka na mě chvilku kouká , usmívá se " pod fousy " a pak mi s úsměvem sdělí, že mám úplně učebnicový příznaky artrozy.
Měla jsem podezření na artozu , ale mátlo mně to vystřelování a taky jsem si myslela, že jsem na podobné choroby ještě mladá.
Ne , že bych si chtěla hrát na dvacítku, to vážně ne, ale myslela jsem , že mám na takové záležitosti ještě aspoň 10 let čas.
Hmm, tak to se za nějaký čas dopracuju k totálce ( totální výměna kolenního kloubu ), co, povídám lékařce rozmrzele.
Možná , že ne. Někdy se to zastaví. Ale hlavně nesmí ten kloub úplně ztuhnout. Chce to pohyb i přes bolest.
Já vím, povídám doktorce, beru si recept na nové antihypertenziva ( léky snižující vysoký tlak ) a prchám z ordinace.

Asi se na mně podepsalo 26 let ve zdravotnictví a tři těhotenství , z toho jedno s dvojčaty. To všechno holt dá člověku zabrat. Chjo.Nerozhodný

Prosba

18. listopadu 2014 v 2:50 | Hanka |  Háčkem , jehlicí a pod.
Hledám na internetu jako blázen a kupodivu nic nenalézám.
Chtěla bych uháčkovat rukavice - prsťáky, ale nemůžu na to najít žádný návod. Pořád mi to vyhazuje různé e-shopy, nebo jiné prodejce, kteří by mi sice háčkované rukavice rádi prodali, ale to já nechci, chci si je uháčkovat sama. A nebo nacházím návod na háčkování rukaviček pro miminka, nebo jen takové bezprsťáky. Ale nic z toho , co potřebuju.
Kdysi dávno jsem si háčkovala rukavice podle starého čísla Praktické ženy.
Jenže...no znáte to. Ten časopis byl z roku 1971 u nás doma už neexistuje. Zřejmě s ním zmizel i návod na rukavice. Sice rukavice mám dosud, ale už jsou značně opotřebované a chtělo by to nové.
Nejsem si tak úplně jistá, jestli bych to zvládla bez návodu, protože z toho původního už si toho moc nepamatuju.
Takže vznáším úpěnlivou prosbu.
Nemá někdo návod na doma háčkované rukavice?
Pokud ano, pošlete mi to do meilu - havovi@seznam.cz.
Zatím díky. Hanka.

Pereme vesele po domácku

16. listopadu 2014 v 0:07 | Hanka |  Recepty
Už je to tady!!!
Revoluce v praní!
Za kolik kupujete prášek na praní? Asi za dost, že . Já do nedávna také. Vlastně až do dnes.
Protože dnes jsem vyzkoušela vyrobit domácí prášek na praní.
Vlastně jsem jen využila vědomosti předků. Takže vlastně nic nového pod sluncem, jen pozapomenuté, jako většina dříve, bezchybně fungujících věcí. Málem mně trefilo, když jsem si přečetla předpis na prací prášek. Okamžitě mi vytanulo v paměti babiččino vyprávění. Sice už byla pračka na světě, ovšem ne automatka, ale ne každý si ji mohl dovolit. Takže bylo naprosto běžné , že v dobách první republiky a dost často i po válce, že " obyčejné " venkovské ženy praly ještě po staru, tj. v neckách a na valše. A přesto bylo prádlo bílé jako padlý sníh. A to jistě ty venkovské panímámy neznaly nejrůznější bělidla do prádla, změkčovače vody, aviváže a jiné vymoženosti moderní chemie. Bylo však osobní ctí každé hospodyně, že její prádlo čistoskvoucí. Bílé bylo opravdu bílé a barevné bylo barevné, jako nové, a ne vyšisované.
Pravda, když se pralo, byla to obvykle práce pro všechny ženské v domácnosti. Muselo se prádlo namočit, potom namáhavě vyprat, vymáchat alespoň ve třech vodách, ale raději v pěti, a nakonec vyždímat. Věšení už byla práce odpočinková a za odměnu.

Zaručeně ekologický prášek do myčky za hubičku

13. listopadu 2014 v 3:56 | Hanka |  Recepty
Hrabu se na internetu a našla jsem další báječný ekologický a domácí recept. Usmívající se
Tentokrát se asi nezavděčím spoustě lidí. Ne každý má doma myčku. Já ji mám a už si ani neumím bez ní představit mytí nádobí. Jednak se u nás neustále něco klohní a použitého nádobí je spousta a jednak ještě stále ( aspoň občas ) vařím pro 6 lidí. A když ne pro 6, tak denně pro 4.
U nás i ten nejlevnější prášek do myčky stojí kolem 150 korun, já pořídím kilo prášku asi za 50 korun. A vlastně to není vůbec nic složitého. Vše je naprosto běžně dostupné v drogerii a potravinách.
Potřebujeme pouze pět věcí.
300g jedlé sody
300g prací sody
150g hrubé soli
150g kys.citronové
Sklenici s dobrým víčkem

Všechny přísady smícháme a dáme do sklenice dobrým uzávěrem ( nesmí navlhnout !!! jinak z toho máme hroudu ).Jeli prací soda hrudkovitá, opatrně ji trochu roztlučeme. Já měla málo hrubé soli, tak jsem do potřebného množství doplnila sůl , co dávám do myčky. Dávkujeme 2 lžičky na várku do nádobky na tabletu a kápneme 2 malé kapky přípravku na běžné mytí nádobí ( Jar, Pur...).
Mám vyzkoušené. Myje to stejně dobře ( možná i lépe ) než koupené tablety do myčky.

Mám v plánu ještě prášek do pračky z podobných surovin. Až udělám a vyzkouším, dám vědět.

Večer v autobusu

13. listopadu 2014 v 0:39 | Hanka |  Zpovědnice
Tak minule jsme si psali, jak to bylo v pondělí ráno v autobusu a teď si napíšeme jak to bylo v úterý večer.
Aby toho nebylo málo, stalo se toto.

V úterý mě , jako vždy po denní bolely nohy. Ale tak, že mně občas braly křeče do lýtek. Nic hrozného, jen takové drobné cukání, ale dost nepříjemné. Jestli vás v tuto chvíli napadlo, že mám křečáky, tak nemám a nikdy jsem je neměla.
Byla jsem ráda, že je poměrně teplo a že si můžu sednout na zastávce na lavici. Trochu se mi ulevilo, když jsem přenesla váhu těla na hýžďové svaly a ne na nohy. Ale stejně, už jsem se viděla v horizontále.
Se mnou tam čekala ještě jedna slečna a dva mladý kluci, kteří ale později vlezli do jiného autobusu než já. Pak se tam placatil jakýsi chlapík, který vypadal, že požil. Vypadal neupraveně, chvíli se tam jen tak podivně motal, pak si sedl na lavici a zdálo se, že usnul.
Můj autobus konečně přijel. Však už jsem se ho nemohla dočkat.
Děvče se hrnulo do dveří první.
No, dobrá , tak si v klidu nastup, však mi neujede, bručela jsem si " pod fousy ". Nastoupila jsem též, očima jsem vybrala prázdné sedadlo a svalila se na něj. Konečně už jedu domů , vydechla jsem úlevou.
Řidič se už už chystal zavřít dveře, když vtom se chlapík probral a že pojede taky.


Ráno v autobusu

10. listopadu 2014 v 23:18 | Hanka |  Zpovědnice
Dnešní ráno začalo vcelku slibně. Měla jsem volný víkend, takže jsem byla odpočinutá a vyspalá.
Vstala jsem sice o trochu dříve než obvykle, ale chtěla jsem ještě pověsit prádlo, které se mi už nechtělo věšet večer a připravit dětem pomazánku ke svačině do školy.
Všechno jsem to stihla a s mírným předstihem vyrazila k autobusu.
Překvapilo mně teplo, které venku panovalo a v zimní bundě mi začalo být za chviličku horko.
Autobus byl už od počátku dost plný lidí a na následující zastávce ještě přibylo. Bohužel jsem z počátku seděla " proti jízdě", což nemám ani trochu ráda.
Přesedla jsem si a přistála vedle slečny, či mladé paní. Moc mně nevnímala. Měla v uších sluchátka a byla celou svou bytostí oddána jakési, mně neslyšitelné, " hudbě z Marsu ".
Zato jsem velmi brzy začala vnímat já vnímat ji. Ne proto, že byla poněkud korpuletní ( a já taky nejsem zrovna " šlank "), ale především proto,že voněla jakousi těžkou vůní. A dost intenzivně.
Byla to dost vražedná kombinace. Teplo venku, přetopený a dost narvaný autobus a ta navoněněná girl vedle mně!
No fuj, hnus fialovej!

Osvěžovač vzduchu

9. listopadu 2014 v 20:55 | Hanka |  Recepty
Naše WC je maličká místnůstka bez oken ( snad do budoucna nějaké bude ), takže udržování jakž takž svěžího vzduchu bývá problémem. A čistota mísy na tom často nic nezmění.
Na stejném místě jako jsem našla recept na instantní kaši, jsem našla i recept na osvěžovač vzduchu.
Zaujalo mně to a musela jsem zkusit při nejbližší příležitosti ( což u mně znamená hned, jak mám volný den a nemusím do práce ).
Vlastně to je dost jednoduché a zase si můžeme udělat osvěžovač podle sebe, co se nám líbí, nebo podle ročního období , které zrovna vládne, nebo zkrátka podle nálady.
Já mám ráda vůni jasmínu, růže a citrusy.

Potřebujeme :
100g jedlé sody
8-10 kapek oblíbeného esenciálního oleje
sklenici s víčkem
tlustou jehlu nebo hřebík

Víčko sklenice proděravíme hřebíkem. Já použila nepoužívanou nádobku na prací prášek ( co se dává rovnou do bubnu pračky ), která už otvory má.
Do sklenice nasypeme jedlou sodu a nakapeme esenciální olej podle obliby. Nemícháme.
Máme hotovo.
Ideální je, pokud nádobku můžeme dát na topení. Teplo podpoří odpařování oleje a zvětší intenzitu vůně.
Když osvěžovač přestane vonět ( asi za 2-4 týdny ) , vyměníme náplň. Chceme-li použít jinou vůni, nádobku vymyjeme.
Od té doby, co mám na záchodě tento domácí osvěžovač, voní mi to tam růžemi Mrkající už celý týden. A to i poté, co zvědavá Růža zkoumala obsah nádobky a trochu mi to promíchala.

Domácí instantní kaše

9. listopadu 2014 v 17:14 | Hanka |  Recepty
Znáte to, hledáte něco na internetu a nakonec najdete úplně něco jiného.
To se stalo nedávno i mně.
Ale to , co jsem našla se mi náramně zalíbilo. A nebyl to jen tento recept, bylo jich mnohem víc.
Ale to si budeme postupně psát, tak jak to budu zkoušet..
Zatím jsem vyzkoušela tři recepty a velmi se mi to líbilo.
Ale začneme kaší.