Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Ráno v autobusu

10. listopadu 2014 v 23:18 | Hanka |  Zpovědnice
Dnešní ráno začalo vcelku slibně. Měla jsem volný víkend, takže jsem byla odpočinutá a vyspalá.
Vstala jsem sice o trochu dříve než obvykle, ale chtěla jsem ještě pověsit prádlo, které se mi už nechtělo věšet večer a připravit dětem pomazánku ke svačině do školy.
Všechno jsem to stihla a s mírným předstihem vyrazila k autobusu.
Překvapilo mně teplo, které venku panovalo a v zimní bundě mi začalo být za chviličku horko.
Autobus byl už od počátku dost plný lidí a na následující zastávce ještě přibylo. Bohužel jsem z počátku seděla " proti jízdě", což nemám ani trochu ráda.
Přesedla jsem si a přistála vedle slečny, či mladé paní. Moc mně nevnímala. Měla v uších sluchátka a byla celou svou bytostí oddána jakési, mně neslyšitelné, " hudbě z Marsu ".
Zato jsem velmi brzy začala vnímat já vnímat ji. Ne proto, že byla poněkud korpuletní ( a já taky nejsem zrovna " šlank "), ale především proto,že voněla jakousi těžkou vůní. A dost intenzivně.
Byla to dost vražedná kombinace. Teplo venku, přetopený a dost narvaný autobus a ta navoněněná girl vedle mně!
No fuj, hnus fialovej!


Brzy se mi začal zvedat mírně kufr. Zamračený Páni , to už se mi dlouho nestalo.
Sice jsem jako dítě dost intenzívně trpěla kinetozou, ale v pubertě mně to přešlo. Dodnes sice nemůžu při jízdě číst a vůbec mít skloněnou hlavu, ale v normální poloze už asi 30 let netrpím mořskou nemocí.

Snažila jsem si uvědomit, co vlastně způsobuje kinetozu.
Zavřela jsem oči a pokoušela se vnímat pouze pohyb autobusu. Trochu to pomáhalo. Odbourala se běžící krajina za oknem, tudíž mozek nebyl rušen a zneklidňován. Ale teplo a těžká vůně mně i nadále rušily.
Jen jsem modlila, abych už vystoupila. Buď já , nebo ona.
Snad vyšší vůle mou prosbu vyslyšela. Konečně!
Jet snad ještě kilometr, tak už asi vážně " hodím šavli "
Vystoupila jsem uprostřed 100 000 - ové metropole a chtěla se s rozkoší nadechnout chladnějšího vzduchu než byl v tom zpropadeném autobuse.
K mé smůle se zrovna rozjížděl protijedoucí autobus a já dostala plnou dávku z výfuku.
Blééé, co to bylo. Rozkašlala jsem se. To mi ještě chybělo. Nejdřív ta chodící drogerie a teď tohle.
To zase bude den. A byl. Fakt dost hustý.
Dobrou noc. Jdu se vyspat na zítřejší novou šichtu.Zamračený

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 23:30 | Reagovat

Vidíš, já se ani nemohu moc vonět. Jednak to manžel nesnáší a pokud se jen trošičku nenápadnou vůní postraším, tak jen do společnosti, většího prostoru. Máme, tedy měli jsme sousedku, která když prošla po chodbě vonělo to tam jako v drogerii ještě hodně dlouho. Určitě používala drahé parfémy, ale chlapi to spíš pomlouvali. Tak proč se ty ženy tak prudce voní, něco zakrývají? To si vždycky vzpomenu na Ludvíka XIV., který se nemyl, ale voněl- tu výslednou vůni bych čuchat nechtěla. :-)

2 Jarka Jarka | Web | 11. listopadu 2014 v 11:38 | Reagovat

Jsem ráda, že už nemusím do práce a tudíž nemusím cestovat nacpaným a vydýchaným autobusem. Raději jsem si v autobusech ani nesedala, protože sednout si v zimě nad sálající topení bylo o život a v létě jsem zase koukala kde je otevřené okýnko a trochu to pofukuje. Ty asi jezdíš delší štreku a jsi ráda, když usedneš...

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 16:51 | Reagovat

Jsem ráda, že chodím do práce pěšky. V autobuse mi bývá špatně, když jedu dál, třeba hodinu, předem se bojím, neb v dětství to několikrát nedopadlo dobře a dodnes mám z toho strachy a traumata. ;-)

4 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 11. listopadu 2014 v 17:30 | Reagovat

[1]: Voním se minimálně. Do toho našeho blázince to stejně nemá cenu. Nechápu, co na tom kdo vidí, vonět jako celá drogerie. Ale kdo ví, třeba si připadala sexy. O_O

5 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 11. listopadu 2014 v 17:31 | Reagovat

[3]: Jezdím asi 10 km. Stát se dá, ale pokud to jde , raději sedím, hlavně večer. :-?

6 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 11. listopadu 2014 v 17:34 | Reagovat

[3]: To mně už dávno špatně nebývá, to byla vyjímka a souhra událostí. Pěšky chodit nemůžu, je to trochu daleko, ale když jsme bydleli v Liberci, chodila jsem taky. :-)

7 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | 11. listopadu 2014 v 18:58 | Reagovat

Hani máš pravdu, občas je to síla v té MHD. Parfém se má užívat s citem. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama