Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Prosinec 2014

Půlnoc

28. prosince 2014 v 0:22 | Hanka |  Zpovědnice
Jako dítě jsem si představovala, že úderem půlnoci se začnou dít děsivé věci.


Třeba, že mrtví vylezou z hrobů a chodí strašit své nehodné potomky, nebo že Bílá paní s hejkalem a vodníkem si vyjdou na výlet a cestou utopí pár pozdních chodců, nebo že se bezhlavý rytíř řítí krajinou na ohnivém koni a v patách mu běží bezhlavý, trojhlavý a ohnivý pes.
Dětská fantazie poblázněná pohádkami a nejrůznějšími pověstmi si představovala všelijaké hrůzy.
Večer jsem se snažila co nejrychleji usnout, protože jsem věřila tomu, že pokud nebudu spát a jen koutkem oka zahlédnu některou z pohádkových bytostí, jak se pohybuje v mé blízkosti, stane se něco, co si vůbec neumím představit ale že to bude strašné.

Jednou se mi moje spolužačka po vánočních prázdninách chlubila, že ji na Silvestra nechali rodiče vzhůru až do půlnoci, aby si s nimi mohla připít džusem.
Úžasem jsem otevřela pusu.
A viděla jsi nějaké strašidlo? Třeba čarodějnici, Bílou paní, vodníka nebo aspoň vílu? ptala jsem o velké přestávce na záchodě.
Neviděla, řekla zklamaně. Ale možná to bylo proto, že bylo moc světla, nebo že u toho byli rodiče.
Nevím proč, ale pohádkové bytosti se asi dospěláků bojí.


Vánoční přání

24. prosince 2014 v 12:58 | Hanka |  Veršovaný rok
Šťastné a veselé vánoční svátky,
roko kolem otočil,
zima je zpátky.

Orloj rok odbíjí ,
jsme o rok starší. No tak si připijem!
Na zdraví , na štěstí,
na budoucnost.

Toto přání jsem psala na vánoční pohledníce všem svým známým a těm z blogu , na které mám adresu.
Všem ostatním ho posílám po síti a k tomu všem přeju pohodové Vánoce a co nejlepší vykročení do dalšího roku, 2015 od narození Páně.Mrkající

Šťastné a veselé

24. prosince 2014 v 12:53 | Hanka
Ač jako záskok v práci, mám přece jen přehled ( aspoň rámcový ) o tom co se děje doma.
Děti už určitě zlikvidovaly i poslední pytlíček ze svého pytlíčkového adventního kalendáře. Taštičky s pytlíčky se zase na rok odstěhují na dno skříňky a budou tam odpočívat a čekat až se překulí další rok.
Věrka skončila svou brigádu ve stánku s andělíčky, svíčkami a jinými vánočními věcmi a s úlevou si pospala.
Nyní prý balí dárky, které ještě na poslední chvíli nakoupila a dosud neměla čas je zabalit.
Děti zdobí stromeček a koukají u toho na pohádky. Iva dohlíží a kibicuje.
Týně je určitě zalezlá někde v koutku a spí. Vánoční bláznění ji absolutně nezajímá.
Taťka kouká s dětma na pohádky, ale ke zdobení stromku ho raději nepouštíme ( nejraději by na stromeček navěsil úplně všechno a to jaksi vypadá dost divně ).
Stromeček nejspíš vypadá nějak takhle:


Je to sice fotka dva roky stará, ale určitě bude vypadat nějak podobně.

A takový máme stromeček v areálu nemocnice:


Jen bez toho sněhu.

A takový na oddělení:


Na fotkách vypadají řetězy modré, ale jsou ve skutečnosti fialové.
Fotky nejsou nové, ale vše je stále stejné, takže to vlastně nevadí.

Pacienti a jejich návštěvy si rádi sedají ke stromečku, vejde se jich tam více než na malý pokoj a mají pocit sváteční atmosféry.

A zase pytlíčkujeme

6. prosince 2014 v 2:54 | Hanka |  Co se děje u nás
Advent je v plném proudu. Děti mi už koncem listopadu připomínaly, abych nezapomněla připravit pytlíčky.
Měla jsem v plánu jim je připravit a naplnit 30. listopadu až půjdou spát.
To se jim ( hlavně Tondovi ) moc nezamlouvalo , chtěli je plnit se mnou. Ale kdepak, to by neměli překvapení.

Zahnala jsem mládež do pelechu, počkala až usnou ( aby mně nepřekvapili když by šli jakoby náhodou na záchod, napít ...), snesla jsem si na jednu hromádku vše, co se jim tam dalo dát.
A bylo toho docela dost.
Žvýkačky, bonbony, Penny balíčky, sušené ovoce, miničokoládky, křupky, karamelky...Dost věcí. Však jsem taky musela naplnit 48 pytlíčků tak, aby se nic z toho neopakovalo moc často. Až na Štědrý den otevřou poslední pytlíček, bude v něm lodička z ořechu se svíčkou.Mrkající



Zajímavé je, že říkat básničku Mikuláši už nechtějí, na to se cítí moc velcí o adventní pytlíčky stále ještě stojí.
Jsem zvědavá, jak dlouho jim to ještě vydrží.

Nebezpečně rychle...

6. prosince 2014 v 2:06 | Hanka |  Zpovědnice
Nějak nebezpečně rychle ten čas letí.

Koncem října jsem si řekla, že si udělám " strejčka " a začnu uklízet na Vánoce. A začala odvážně - kuchyní. V té vždycky bývá vždycky největší binec a nejvíc krámů v policích a skříňkách ( aspoň u nás ), tak abych to měla za sebou.

Děti si ťukaly na čelo, řkouc, mami, co blbneš, do Vánoc je ještě plno času.
Odbyla jsem, že chci mít klidný advent, že se nemíním štvát jako honicí pes.
Začala jsem vypočítávat:
Chodím do práce na směny.
Po denní 12 - ce nic neudělám, to jsem ráda, že se doplazím domů.
Mezi nočními taky ne, to se musím taky trochu vyspat, pak něco zhltnu, dám si kafe, podepíšu domácí úkoly a zase mažu na další směnu.
Po poslední noční noční jsem protivná i sama sobě a rozhodně nemám náladu cokoliv náročného dělat.
Mezi tím vším musím taky něco nakoupit a uvařit , abyste neumřeli hlady, občas musím taky vyprat a pověsit prádlo a taky složit , popř. vyžehlit, protože se tady k tomu nikdo jiný nemá. A uklidit nádobí z myčky atd, atd.
Těch pár čistě volných dnů v měsíci není zase tolik, abych s nimi mohla plýtvat a taky ne pokaždý je chuť na tak protivnou práci.

Jak myslíte , že to dopadlo?
Ano, hádáte správně. Kuchyň není dosud dodělaná ( aspoň ne tak, jak bych si představovala ), o ostatních místnostech ani nemluvím.
Iva mi trochu pomohla aspoň se skleníkem a nádobím v něm v obýváku. Sice to nádobí myla myčka, ale já ho musela utřít, odnést a znovu naskládat do skleníku. Dělala jsem to do půlnoci a druhý den jsem šla do práce na první ze tří denních.
Do toho všeho si naše babi zlomila palec u nohy. Naštěstí první dny ( až do kontroly ) byla u druhého syna , jehož tchyně se o ni vzorně starala.

Asi trochu složité, ale babička je moje tchyně. Můj manžel je její starší syn.
Mladší syn bydlí v jednom domě s maminkou své ženy. Obě rodiny se shodou okolností znaly už z dřívějška, ještě předtím, než měli děti. Takže tchyně mladšího syna byla ráda, že má společnost a naše babi taky. Prý spolu babky koukaly do půlnoci na televizi, hrály " člobrdo " a vůbec se spolu nasmály. Byla jsem ráda, že tam babi je.
Ne, že by nemohla být u nás, mohla, ale jednak nevím, jak bych jí k nám dostala ( nemáme auto ), když nemohla pořádně došlápnout ( a v jejím dočasném domově byla auta dvě a tři dospělí chlapi v baráku, kdyby bylo něco potřeba )a jednak by byla v celé chalupě aspoň občas sama.
Teď už je babička po kontrole, vše se vyvíjí dobře, dostala chodící sádru a najednou si usmyslila, že chce domů, že prý jí tam stojí práce. Bydlí sama, takže tam musíme denně někdo zaskočit, nakoupit jí, aby jí náhodou nenapadlo někam sama šmajdat a vůbec zkontrolovat. Babče je 85 , zatím je čiperná , ale znáte to, starý člověk. Něco mu přelítne přes nos, jako že musí někam strašně nutně jít, upadne, zlomí si nohu v krčku a je vymalováno, nebo zamotá se, upadne a nemůže vstát.
Takových máme plný oddělení a největší sranda je , že nemají náhled na vlastní schopnosti. Většinou se silně přeceňují ale skutečnost bývá jiná.

Tak se těším, že mě čeká od pondělí ještě poslední dovolená.
Nevím proč, ale nechtějí nám zbytek dovolené ani proplatit, ani převézt do nového roku. Takže všem vychází pár dní dovolené těsně před koncem roku. Jsem zvědavá, jak budeme sloužit svátky, pokud by někdo vypadl. Dají se postavit služby, když jsme v plném počtu. Jde to, ale dře to, jedeme personálně na doraz.
Nemyslete si, že si budu o dovolené " válet šunky".
Víte co mně čeká?
Doklidit rozdělané, zadělat těsto na cukroví ( děti už se těší ), upéct, nazdobit a běhat aspoň dvakrát týdně za babčou.
Takže to nakonec dopadne jako vždycky.
A to vše za 7 dní.
Ale má to jednu výhodu.
Nemusím myslet na to, abych šla včas spát a ráno nemusím vstávat do práce.