Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Leden 2015

Tak nic

31. ledna 2015 v 21:51 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak jsem vám chtěla po delší době nahrát nové fotky a ukázat vám co jsme s dětma vyráběly a co jsme měli v pátek dobrého, ale bohužel. Nevím proč, ale nejdou mi nahrát fotky. Všechno si pěkně připravím, odkliknu nahrát obrázky, začne se nahrávat...a nic . Pořád se " vrtí " první obrázek a vrtí a vrtí, ale nenahraje se. Tak až se to podaří, tak vám o tom napíšu. Už se těším.
Zatím přeju krásný poslední lednový den a ahoj v únoru.

Návod pro sestry - jak číst správně pracovní inzerát

21. ledna 2015 v 1:56 | Hanka |  A tuhle znáte ?
Tak jsem tu zase s jednou legráckou, staženou z FB , která však až příliš zavání realitou ( tedy u nás na oddělení určitě ).

NÁVOD PRO SESTRY - JAK SPRÁVNĚ ČÍST PRACOVNÍ INZERÁT:


PLNÝ ÚVAZEK - s přesčasy 1,5 úvazku

TŘÍSMĚNNÝ/NEPŘETŽITÝ PROVOZ - volno jen po noční

ODPOVÍDAJÍCÍ MZDOVÉ OHODNOCENÍ - max. 15 000 kč.

SPOLEHLIVOST - udělá bez řečí, co je nařízeno

PEČLIVOST - udělá maximum s minimem vybavení

FLEXIBILITA - zvládne i práci za další osoby

ČASOVÁ FLEXIBILITA - ochota pracovat přesčas

PŘÍJEMNÉ VYSTUPOVÁNÍ - lze si na ní vylít špatnou náladu

SCHOPNOST SAMOSTATNÉ PRÁCE - zvládne 30 pacientů sama

OCHOTA SE VZDĚLÁVAT- ochota účastnit se seminářů ve svém volnu a za své peníze

DOBRÝ ZDRAVOTNÍ STAV - může zdvihat těžká břemena

ODOLNOST VŮČI STRESU - stres je na denním pořádku

MLADÝ KOLEKTIV - nikdo u nás dlouho nevydrží

SPOLEČENSKÁ PRESTIŽ - ať jsi, kde jsi, stále jsi jednou nohou v kriminále


Ještě dovětek .
Před nějakým časem jsem sledovala jakousi reportáž z jedné nejmenované pražské nemocnice . Jedna ze sestřiček si na kameru stěžovala, jak hrozné mají v poslední době služby, že má CELÝCH 60 hodin přesčas.
Já jsem dostala nekontrolovatelný záchvat smíchu. Taťka na mně chvilku nevěřícně kouká a když jsem se trochu uklidnila, ptal se , čemu se tak strašně chechtám.
Slyšel jsi kolik má ta sestra přesčasových hodin?
Slyšel a co.
Já mám třikrát tolik co ona a to trvale, ne až poslední dobou. Děkovala bych Bohu a všem svatým, že mám JEN 60 hodin.
To je bohužel smutná realita krajských nemocnic.

O zapomenuté autobusové zastávce

20. ledna 2015 v 3:20 | Hanka |  Pohádkový svět nejen pro děti
Na jedné staré , prašné cestě stála polorozpadlá bouda.
Kdysi to bývala autobusová zastávka , ale nyní , když už autobusy jezdily po nové silnici u ní nikdo nestavěl .
Dnes už nikdo u ní nečekal na svůj autobus a nevedl hovory se spolucestujícími , aby si ukrátil chvíli čekání .
Starou zastávku to moc mrzelo . Ráda poslouchala hovory lidí . Byly zajímavé a někdy i trochu tajemné . A to i tehdy , když si nestihli všechno dopovědět dřív než přijel autobus .
Lidé nastoupili a možná že pokračovali ve svém hovoru dále , ale to už zastávka neslyšela . Domýšlela si tedy , jak asi mohl vyposlechnutý příběh pokračovat . To bylo hrozně zajímavé .
Když ale dělníci postavili novou silnici o značný kus dál a po té silnici začali jezdit auta a autobusy přišla zastávka i o tu jedinou zábavu co měla . Tak stála , pršelo na ni a jindy zase pražilo slunce a ona by tak ráda někomu poskytla přístřeší před deštěm nebo sluncem , ale neměla komu .
I ta zvěř se jí bála , protože zrezivělé plechy občas za větru vydávaly divné , vrzavé zvuky a toho se zvířátka bála .
Zastávka byla smutná a nudila se .

Jednou k ní ale zabloudili dva trempové. Strašně pršelo a oni byli rádi , že se mohli aspoň trochu schovat .
Pod střechou rozdělali oheň, sedli si blíž a hřáli se. Potom vytáhli kytaru a zazpívali si pár písniček. Chvilku povídali, pak zase zpívali, na ohni si ohřáli maso z konzervy , které si přinesli s sebou v tlumoku.
Byl už večer a trempové se uložili ke spánku. Dohořívající oheň jim sušil promoklé oblečení a boty a zastávce se líbilo, jak se malé plamínky mihotají ve žhavých uhlíkách.
V jejích plechových stěnách doznívaly trempské písně, jako třeba Askalona, Rosa na kolejích, ale i Červená řeka, Bláznova ukolébavka a jiné už zlidovělé písničky.
Zastávka si celou noc potichoučku zpívala všechny písničky, které toho dne vyslechla a natahovala zrezivělé stěny jak to jen šlo, jen aby na oba trempy nespadla ani kapička stále ještě vydatného deště, jako poděkování za to, že jí po dlouhé době připravili tak krásný večer.
Ráno se trempové probudily za svítání. Už nepršelo a začínal se klubat pěkný den.
Trempové si řekli, že by bylo škoda, kdyby se v lesnaté krajině trochu neporozhlédli. Rozešli se každý jiným směrem a za chvilku se zase sešli a v lehce zvlněném kraji se jim zalíbilo.
Řekli si, že se tady na několik dní usadí. Mají jako přístřeší zastávku, dřeva je v okolí dost, něco na zub se taky najde, tak co.
Jak řekli, tak udělali a začali se zabydlovat. Nasbírali si hromadu dřeva, uložili ho do kouta, aby na něj nepršelo, v lese si nasbírali houby a na vedlejším poli kukuřici, uvařili si v kotlíku jahodový čaj a bylo jim dobře.
Tahle strávili pod plechovou střechou zastávky několik dní.
Zastávka se úplně tetelila blahem, že je zase užitečná, že stále ještě dokáže poskytnout přístřeší všem , kdo to potřebuje.
Jenže trempové po několika dnech zase odešli a zase zastávce zbyly jen vzpomínky na lidskou společnost.

Uteklo několik týdnů a objevili se noví trempové a zase trávili několik dní a nocí pod plechovou střechou. Tak to šlo celé léto. Trempové si to mezi sebou řekli, že na staré silnici je plechová zastávka a že se v ní dá dobře přenocovat, protože je prostorná a suchá.

Přišla zima. Vítr fičel, sníh zasypal zastávku skoro až po střechu a plechové stěny ve větru kvílely a vrzaly. Zastávce bylo zase smutno a přemýšlela, zda se příštího jara dočká opět tak příjemné společnosti.
Nastalo tolik toužebně očekávané jaro. V lese kolem zastávky rozkvetlo plno jarního kvítí, les ožil novými mlaďaty a zastávka netrpělivě vyhlížela prvního človíčka.

Prvních několik týdnů se nedělo nic. Ale s postupujícím jarem, když vyschly meze a rozvodněný potok se zase vrátil do svého koryta, se najednou začaly dít podivné věci.
Na staré silnici se objevilo náhle nákladní auto plně naložené dřevem. Zastavilo před zastávkou a vysypalo svůj náklad.
Zase odjelo a přijelo zase ještě několikrát a pokaždé plně naložené nejrůznějším materiálem.

Příštího víkendu se přihrnulo několik lidí se sekyrami a kladivy a jiným nářadím.

Na milé zastávce začali vyměňovat plechové, rezavé a vrzavé, plechové stěny, do zadní části dostavěli malý, ale bytelný srub z přivezených klád a ze zastávky se stal vchod do nového srubu. Zastávka nevěděla blahem co má dělat. Náhle byla o něco větší, měla nové plechy a navíc ještě v zádech útulný domek, stejně jako má hlemýžď svou ulitu.

Poměrně dobrá přístupová cesta, ticho okolního lesa a množství plodin a blízkost rybníka udělaly ze zastávky příjemné výletní místo i pro rodiny s malými dětmi.
Původně malý srub se po několika letech rozrostl v dost prostornou chatu a bylo potřeba do ní nějakého správce, aspoň po dobu výletní sezóny, aby se staral o údržbu.

Tak původně stará plechová autobusová zastávka našla nové uplatnění, coby trampská výletní chata a už nikdy jí nebylo smutno.

Jako z Kameňáku...

17. ledna 2015 v 21:25 | Hanka |  Zpovědnice
Ve čtvrtek večer, asi hodinu před koncem směny, jsme volali na oddělení sloužícího lékaře.
Mladší neměl čas, že prý má plnou ambulanci, ať si zavoláme staršího.
Volali jsme staršího.
Věděly jsme , kdo slouží a byly jsme rády.
Doktor N. délesloužící lékař, je velmi příjemný asi 60 -letý pán, příjemného zevnějšku, z řady starých lékařů, který umí skoro vše, z ničeho nedělá velkou vědu, má přehled a úrověň a na první pohled budí důvěru. Dobře ví, kdy zasáhnout a jak a kdy je všechno snažení marné a je lépe nechat v klidu a míru pacienta pokojně odejít a neprodlužovat jeho trápení zbytečnou a marnou léčbou.

Doktor N. brzy přišel. Udělal co jsme po něm požadovaly a na odchodu ještě říká.
Holky ( mohly jsme být všechny jeho dcery, ba některé i vnučky ) pojďte sem, já vám povím , co se mi včera stalo.
Seběhly jsme se k němu, protože jeho historky ze života jsou příslovečné a známé v celém libereckém špitále.
Našpicovaly jsme všechny uši.

( Zde prosím, cituji , a to doslova, jeho slova a neračte se nad některými výrazy pohoršovat, neb to bez nich nemá tu správnou šťávu Mrkající ).

Autobusové hlášky po X-té

15. ledna 2015 v 21:30 | Hanka |  A tuhle znáte ?
Sice je mi po Týně stále dost smutno, ale život jde dál, proto dávám k dobru zase něco trochu veselejšího.


Tak jsem zase našla zajímavé autobusové hlášky.
Třeba tato ( není tak úplně autobusová, ale docela dobrý ):
Skleroza je nemoc inteligentů, protože blbec nemá co zapomenout.

Zato tato sedí naprosto přesně:
Vězte, že zadní část autobusu jede tam, kam přední, proto se nemačkejte na řidiče a nesedejte si mu do klína, ale postupte dále do vozu.

Konec

12. ledna 2015 v 22:10 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Včera v podvečer se uzavřela jedna životní kočičí kapitola.Plačící
Týna podlehla své jediné vážnější chorobě za svůj poměrně dlouhý kočičí život. Narodila se v polovině dubna 1999.
Letos na jaře by se dožila 16 let. Bohužel už se nedožije.

Posledních několik dní , vypadala žalostně. Vychrtlá na kost, kůže na ní visela, padaly z ní chuchvalce chlupů, skoro nežrala, neměla už ani sílu už dojít ani dojít na svůj píseček.
Přemýšlela jsem o tom, že na dnešní kontrole u veterináře nechám její trápení ukončit. Předběhla mě.
Jak včera uviděla na stole injekční stříkačku s poslední dávkou antibiotik, vzmohla se k poslednímu odporu. Chtěla mi z náruče utéct, snažila se kousat.
Náhle zvláčněla, hlava jí klesla na stranu, packama proběhlo několik záškubů a byl konec.
Protože už byla tma, dali jsme ji do krabice, ( vypadala jako když spí, stulená do klubíčka ), dali do chladu verandy a ráno jsme jí zakopali na louce.
Nechtěla jsem jí dát na zahradu.
Naše zahrada je malá, neustále se na ní něco upravuje a překopává, každou chvíli bychom na ní narazili.


Týnuško , dobrou noc.

Marod

6. ledna 2015 v 21:02 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak nám po téměř 16 letech života onemocněl náš domácí mazlíček, kočka Týna.



Co minulý rok dal a vzal

4. ledna 2015 v 7:16 | Hanka |  Zpovědnice
Tak a je po všem. Zase začíná obvyklý kolotoč všedních dní.
Tedy já nějaké svátky zaregistrovala pouze tak, že byly obchody zavřené ( a tudíž bylo nutno nakoupit na delší dobu ), autobusy jezdily podle víkendového jízdního řádu ( tudíž blbě ) a že se v obýváku vyskytují věci , které tam běžně nejsou ( jako třeba dosud se povalující dárky, pro které je nutno najít to správné místo a umělý smrček ověšený čímsi, co se dá vykládat jako ozdoby a jejichž autory jsou velké i malé děti ), odkvétající vánoční hvězdy ( červená a bílá ), uschlá kytice jmelí, která se mi houpá nad hlavou a občasná vůně z aromalampy, připomínající skořici a vanilku.

Jinak svátky pro mně byly striktně pracovní a těch pár volných dní a předvánoční dovolená jako by vůbec nebyly.
Oddělení bylo skoro zaplněné a to převážně ležícími a dementními pacienty. Nerozhodný

Tak jsem si řekla , že na konci prvního lednového týdne, tak trochu zhodnotím právě uplynuý rok.
Začneme pěkně od počátku, jak jsem to dohledala a shrnula z archivu.