Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Březen 2015

Nové ohniště a vše co bylo kolem toho

29. března 2015 v 21:28 | Hanka |  Co se děje u nás
Ač počasí posledních dní tomu nenasvědčuje, stihli jsme začátkem týdne, kdy bylo ještě pěkně, poprvé zapálit naše nové ohniště.
Tuším, že to bylo úterý. Vyprala jsem asi tři várky prádla a šup s tím ven. Sluníčko svítilo, mírný větřík trochu pofukoval, schlo to jedna báseň. Nebylo sice zrovna moc teplo, ale na sluníčku bylo už docela příjemně a když se vzala teplá bunda, dalo se sedět i venku.
Však jsme toho hned využili a plnými doušky si užívali slunného odpoledne.
Mamčo, co když si opečeme buřty, vznesl taťka návrh. Tak jo, na tyhle návrhy já slyším.
Mazala jsem koupit vyhlášené Kloučkovy špekáčky.
Sousedka Romka má venku prádlo. Dobrá , je ještě brzy, počkám až si ho sundá. Má ho tam od rána, brzy ho bude mít suché.
Čekám skoro do půl pátý. Prádlo tam visí pořád. Hmm, tak to má smůlu, déle čekat nebudu, jak půjde sluníčko k západu , bude dost chladno.
Připravila jsem si drobné roští, trochu papíru a větší kousky dřeva.
Jistě o mé činnosti věděla. Ta totiž ví úplně všechno, co se u nás děje. Má přehled z vysoké zídky.


Týden končí... byl náročný

22. března 2015 v 23:30 | Hanka |  Zpovědnice
Tak jsem vlastně ráda, že už je tento týden skoro pryč, i když pro mně tahle týdenní šňůra končí až v pondělí ráno.
Vezmeme to den po dni.

PONDĚLÍ + ÚTERÝ - celý den makám. Večer přijdu domů a padnu do polohy ležícího střelce.
V pondělí večer, když jsem se zmátořila z nejhoršího, jsem ještě udělala zelí a upekla na ráno perník, aby bylo co k snídani.


Vanilkový extrakt

21. března 2015 v 23:28 | Hanka |  Recepty
Tento článek vzniká trochu neplánovaně, ale to nevadí. Vlastně vzniká tak trochu v návaznosti na kmínku od prababičky.
V komentářích se mně Intuice ptala, co to je Vanilkový extrakt, který jsem jí doporučila udělat, pokud by zbytek vodky nevypila, aby neměla doma rozdělanou láhev s alkoholem.
Vlastně je taky úplně jednoduchý, jako většina receptů zde uváděných. Jen si musíte uvědomit, že také potřebuje delší dobu na odležení, dokonce delší než kmínka, takže pokud si ho plánujete udělat na Velikonoce, tak to už asi nestihnete.
Vanilkový extrakt není určen k přímé spotřebě, patří do těsta všude tam, kde používáme vanilinínový cukr.

Takže na extrakt potřebujeme:
vanilkový lusk
bílý rum nebo vodku ( já použila vodku )
Na 5cl alkoholu jeden lusk. Lusk rozkrojíme podélně, ale nevydlabáváme a pro lepší uvolnění vůně ještě nakrájíme na kousky.
vanilku nasypeme do sklenice, zalijeme alkoholem a dáme odležet do chladna na 8 týdnů. Alkohol se bude zbarvovat do tmava ( po vanilce a začne krásně vonět. Po 8 týdnech máme hotovo a můžeme používat. Jak budete extrakt používat, můžete průběžně přidávat vanilku a dolévat alkoholem a máte nekonečný extrakt.

Dávkování bude přibližně 20g cukru + 1 lžíce extraktu všude tam, kde se používá vanilkový cukr. Moučníky můžeme klidně dát i dětem, při pečení ( či varu ) se alkohol odpaří a zůstane jen báječná vůně vanilky.

Inspirace čerpána na www.brydova.cz

Kmínka od prababičky

21. března 2015 v 2:02 | Hanka |  Recepty
K Vánocům jsem od Věrky dostala tuto báječnou knížku.


Vlastně to jsou knížky dvě. 1. a 2.díl.
Ráda v nich listuju a plánuju si , co všechno vyrobím až budou kvést a růst bylinky, tj. v létě.
Narazila jsem i na pár receptů , které lze udělat kdykoliv a ze surovin, které obvykle máme doma.
Některé už jsem dělala, měla jsem recept z jiného zdroje, jiné jsou nové.
K těm patří třeba kmínka od prababičky.
To je velmi jednoduchý recept, prý na žaludeční potíže, ale myslím, že je možné si na ní pochutnat kdykoliv. Pokud ovšem nesnášíte chuť a vůni kmínu, tak máte zřejmě smůlu.
Kmínka je jemný sladký likér,není však vhodný pro diabetiky, neboť obsahuje nejen alkohol, ale i hodně cukru.
Všichni ostatní si ovšem kmínku mohou vyrobit.


Poslední úroda loňského roku

11. března 2015 v 17:12 | Hanka |  Co se děje u nás
Říkáte si co to je za blbost, poslední úroda. Hned vysvětlím, dokonce i obrazem.

Včerejší úplně jarní počasí mně dost probralo. Není tajemství, že funguju na solární pohon, proto hodnota mého dobití baterií ukazovala plně nabito. A podle toho to taky vypadalo.
Vyprala jsem tři várky prádla a dala sušit ven ( letos poprvé ), uvařila a upekla na tři dny, obhlédla mou pidizahrádku po zimě a zaznamenala posun.
Moje kamčatské borůvky měli už lístečky na " myší ouško" ( dnes jsem v Liberci zaznamenala u náletových dřevin, asi bezů, maličké lístečky ), mladý jasánek ( ? ) má pupeny těsně před rozvitím...


U krbu

6. března 2015 v 16:35 | Hanka |  Zpovědnice
Sedím u krbu a přikládám, do pokoje se pomalu vkrádá šero.
Žlutooranžové plameny poskakují a já pozoruji jak na přiloženém polínku nejprve chytnou otřepané okraje , potom se horkem zvýrazní kresba letokruhů na povrchu, maličké plamínky poskakují po celé délce polena, až nakonec polínko začne hořet vysokým plamenem.
Dřevo tiše praská a já hledím zadumaně do plamenů. Čistá barva plamene mi evokuje klid a pohodu, představuju si sama sebe , jak sedím u krbu v houpacím křesle, na klíně mi přede rezavá kočka svůj kočičí sen a já se s knížkou v ruce pohupuju a ukolébávám se do příjemné odpolední dřímoty.
Z příjemného zasnění mě obvykle proberou děti, že něco chtějí, a nebo ( a to častěji ), že teplota plamene dosáhla takové intenzity, že sezení blízko kamen přestává být příjemné.


Miluju i klidný plamínek svíčky.
Občas mívám takovou úchylku, že zapálím všechno co se zapálit dá.
Takže hoří svíčka v aromalampě, v solné lampičce i na svícnu. Venku mi svítí porcelánový domeček a ve verandě bliká zelená lucernička jako od broučků a hází zelenkavé odlesky.
Jednou byl u nás na návštěvě náš děda a prohlásil, že jednou od těch svíček vyhoříme a vůbec že si připadá jako na hřbitově v období dušiček.
Tahle úchylka mně obvykle přepadá nejčastěji v období kolem Vánoc, kdy je doba na nejrůznější svíčky nejpříhodnější.
S postupujícím novým rokem mně zase pomalu opouští a já si vystačím pouze s odrazem plamene v krbových dvířkách.

K jaru už se začínám těšit na otevřený oheň venku na ohništi.
To je právě teď. Jaro už nám pomalu a nesměle nakukuje do dveří, byť zima se ještě zdaleka nehodlá vzdát a na Ještědu je ještě dobrý metr sněhu.
Já už pomalu dostávám chuť na pravého, do černa opečeného buřtíka na klacku. Těším se na vůni opékaného chleba ( k tomu buřtu ), na praskající dřevo a na spoustu jiskřiček, které vylétnou , když přihodíte z výšky nové dřevo.
A vůbec na teplé, časně letní večery, kdy už jsou dlouhé dny a dá se sedět dlouho venku.


Jen mi tuto pohodu dost často kazí představa, že druhý den musím vstávat v půl šestý ráno a jít do toho blázince , kterému se honosně říká nemocnice a co hůř, že se tam budu celý den podřizovat protichůdným rozhodnutím, zápasit s časem i s vlastní leností a v neposlední řadě i s některými pacienty.
Určitou odměnou je, když někteří opouštějí náš ústav po svých nohách a nebo vůbec opouštějí do domácího ošetřování, protože buď už jsou zdraví, nebo natolik vyléčení, že více už pro jejich blaho nemůžeme udělat.
A to už jsem zase někde úplně jinde, kde v současnosti vůbec být nechci.

Tudíž raději opustím psaní tohoto článku, než si úplně zkazím ( a vám taky ) tu teploučkou krbovou pohodu, co mi praská za zády.
SLUNCE V DUŠI ( i na obloze ).

Modlitba

6. března 2015 v 15:38 | Hanka |  Zpovědnice
Nejsem věřící, ale tohle mne zaujalo. Je to dost ze života.

Pane, dej mi trpělivost, abych snášel věci, které nemohu změnit.
Dej mi odvahu měnit to, co změnit mohu.
A dej mi moudrost, abych jedno od druhého uměl odlišit.
Amen.

Dort, jedlé kytky a piráti z Karibiku

3. března 2015 v 23:18 | Hanka |  Co se děje u nás
Máme za sebou slavící víkend. Vlastně celý minulý týden byl tak trochu slavící.
Proč?
Protože Růža s Tondou měli narozeniny. Jsou to holomci, už jim je 12.Nerozhodný. Narozeniny měla i Naše Věrka, jenže ta je letos na cestách , konkrétně na studiu u našich severních sousedů v polské Wroclavi.
Takže letošní slavení bylo převážně v režii dětí. ( Věrka dostane dort až přijede na Velikonoce ).
Už dlouho dopředu sondovali, kdy si budou moci pozvat kamarády na oslavu.
Jenže já měla konec února poměrně dost " zapikolovaný ", takže jsme dost obtížně hledali nějaký kompromis.
No, nakonec jsme se nějak shodli a taky na tom jak si to představují a jaký chtějí dort a pod.
Vymínila jsem si, že já se budu starat pouze o pohoštění, zábavu si budou organizovat sami.