Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Duben 2015

Teplý víkend

12. dubna 2015 v 22:15 | Hanka |  Co se děje u nás
Právě končící víkend byl nad očekávání příjemný.
Před týdnem hustě sněžilo. Velikonoce byly studené. Kytičky , které stihly vykvést v teplém konci března se třásly zimou.

Já měla víkend velmi plodný.
Už jen to, že byl volný ho vyzdvihuje nad obyčej. To , že byl teplý a slunečný je už třešnička na dortu.

Ještě v pátek k večeru ( byla jsem po noční a čekalo mně příjemné volno ) jsem zkopala na podzim zryté záhonky, uhrabala a ještě stihla i osázet prvními semínky.



Vysela jsem hrášek, ředkvičky a ranné kedlubny. Do bylinkového šneka i kudrnatou petrželku.


Nikdy bych neřekla...

4. dubna 2015 v 12:41 | Hanka |  Zpovědnice
...že budu mít radost z kusu hadru.

Celý týden jsem v práci. V pondělí a v úterý jsem měla noční. Skončila jsem ve středu ráno a byl to jediný relativně volný den. Relativně proto, že jsem byla po noční.
Vlastně by se to za volný den počítat nemělo, přece jen už bylo 7 hodin v tom dni odpracováno a člověk je po noční jako praštěný.
No nicméně to bylo jediné trochu volno. Takže jsem nelenila a hned po příchodu domů jsem odmastila 20 vajec a dala je vařit do cibulových slupek. To je báječná metoda. Nepotřebujete nic než trochu suchých, cibulových slupek, vodu a trochu octa, aby to lépe chytlo. Ani nevadí, že jste nesehnali bílá vejce. Stejně budou všechna hnědá.
Zadělala jsem na mazance a jidáše, vyprala asi dvě várky prádla, uvařila základ jídla na oběd na další dny a než se mi to všechno vypralo a vykynulo, šla jsem si na dvě hoďky lehnout. Než přišly děti ze školy už jsem byla zase na nohou, relativně odpočinutá.
Růženka se těšila, že bude sama dělat jidáše. Těsto bylo vykynuté, takže než se nám upekly mazance , umotala ty jidáše. Natřely se vajíčkem a hned po mazancích šup s nima do trouby. A po nich ještě domácí chleba, na který zadělala těsto pekárna.
Vyndala jsem z cibulových slupek vychladlá vejce a ty čekají až budu mít čas je dozdobit.
Pak už ale se na mně začala podepisovat únava z celého dne. Dodělala jsem nezbytné a říkám si , že už na to kašlu. Zbytek není důležitý.
Ve čtvrtek ráno už jsem zase mazala v 6 hodin ráno na autobus směr nemocnice. Sice jen do 14 hodin, ale vstávat se muselo stejně.
Měla přijet dcera Věrka z Vratislavy ( Polsko ) a já jí slíbila dort, protože narozeniny slavila v cizině.
Na ten nakonec nedošlo, protože se přihrnul děda, aby se taky podíval na svou nejstarší vnučku.
Odpoledne bylo věnováno dědovi a Velikonocům.
A v pátek ( pro velký úspěch ) znovu do práce , tentokrát na celý den.

Dnes jsem opět v práci. Když jsem po ranních hygienách uklízela použité prádlo, zjistila jsem , že máme NOVÉ PYTLE NA PRÁDLO. Krásné, červenomodře pruhované s nezbytným logem liberecké nemocnice, ještě vonící novotou.
Naše staré pytle, upřímně řečeno , byly strašné. Často potrhané, řídké, člověk se bál vzít do ruky, že se rozpadnou. Obvykle i rozpárané ve švu, takže prádlo padalo ze zavázaného pytle.


Nikdy bych neřekla, že mi udělá takovou radost obyčejné látkové pytle na špinavé prádlo.Smějící se
A vom to je.Mrkající