Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Květen 2015

Bouřce vstříct

25. května 2015 v 23:46 | Hanka |  Zpovědnice
Jela jsem dnes dřív do práce.
V pondělí chodím na kurz znakové řeči, který mám od půl páté.
Jezdím autobusem v 15,55.

Vlastně ni nevím proč jsem se na ten kurz přihlásila a jestli vůbec mi to bude k něčemu dobré. Občas mívám takové bláznivé nápady a přihlásím se někam, o čem nevím, zda mi tato znalost bude vůbec k něčemu dobrá. Nejspíš si čas od času potřebuju provětrat mozkové buňky a dokázat si, že se ještě o mně nepokouší stařecká demence.Smějící se

V Chrastavě ráno svítilo nádherně sluníčko, ale během dopoledne a hlavně odpoledne se začalo zatahovat a čekala jsem, že začne pršet.
No, nezačalo, ale nad Libercem se stahovaly černé mraky. Bylo mrtvo, nehnul se ani lísteček, zatažená obloha připomínala poklici na hrnci , ve kterém se vaří voda. Taky bylo tak dusno a ve vzduchu byla cítit voda. Ptáci jen unaveně típali.
Před odchodem jsem posbírala suché prádlo a dětem nařídila , aby sebraly zbytek, kdyby začalo pršet.

Sedím v autobuse a pozoruju notoricky známou krajinu.
Každý den je trochu jiná. Barvy se mění podle toho zda zrovna svítí, či nesvítí slunce, popř. z jakého úhlu.
V tamté zahradě už naplno rozkvetly pivoňky, před panelákem dokvétá bílý rododendron a jeho větve se zaplétají do křiklavě žluté azalky na straně jedné a na straně druhé do svého fialového příbuzného, který teprve kvést začíná.
Na zahradě u posledního chrastavského domu se pasou dvě ovce.

Vyjeli jsme z Chrastavy a kopeček, zvaný machnínský kopec, se ukázal v naprosto jiném, světle než obvykle.
Na vrcholu kopce je kousek rovné silnice, na jedné straně je louka, na druhé pole. Pěkně vzrostlé obilí je ještě zelené, připomíná vlnící se moře, ale dnes má podivnou barvu. Celá krajina se utápí ve zvláštním nažloutlém světle. Mraky nad Libercem se zdají ještě hrozivější, nad vzdálenou vesnicí ( Kryštofovo Údolí ) dokonce prší a obzor se ztrácí v dešťovém oparu a dokonce se mi zdá, že vidím vzdálené blesky.
No nazdar, jestli fakt jedeme do bouřky, tak to tedy bude mazec. Nemám deštník, který jsem zapomněla doma a stejně by mi asi nebyl nic platný.


Ve školce

24. května 2015 v 17:04 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Protože můj domácí počítač je stále v pánu, bude to dnes bohužel bez fotek, ač by zrovna dnes byly přímo ideální.



Víte, že i káčata chodí do školky?
Ne ?
Taky jsem to nevěděla, dokud jsem to neviděla na vlastní oči.

Mazala jsem tuhle na nákup do Penny. V tom případě přecházím lávku přes Jeřici v ulici Pobřežní . V těch místech ústí Vítkovský potok do Jeřice, je tam i malý splav ( který býval vyšší, než ten původní spláchla před 5 lety povodeň ), malý kousek suché trávy a pak spojený proud dvou toků.
A na tom kousku trávy se uvelebily kačeny. Několik kachen s mladými v celkovém počtu asi 10 kusů, z toho mladých bylo asi 6. Takové malé " chlupaté " kuličky, asi 1 - 2 týdny staré.
Kachny štěbetaly, občas uždibly stéblo trávy, mladí se je snažily napodobovat. Postupně se jedna po druhé odpoutaly od skupinky a skočily do proudu a odplavaly.
Zůstala jen jedna dospělá kachna.
Káčata chvilku štěbetala a pak jedno po druhém strčilo zobáček do prachového peří a usnula.
Kachna se ještě chvilečku rozhlíží, probírá si pera jedno po druhém, "spočítala " káčata, strčila si zobák pod křídlo a usnula taky.
Stála jsem na mostě a koukám co se bude dít dál.
Nedělo se nic. Kačky si v klidu odpočívají. Kachna dohlížitelka dobře věděla, že jsou v bezpečí. Leda, že by se přiblížil nějaký zlotřilec shora, nebo připlaval po řece.
Chráněni dvěma proudy vody a vysokou zdí byly na místě dobře chráněném před kočkami a jinými suchozemskými šelmami.

Šla jsem dál a byla zvědavá, jestli při zpáteční cestě bude ještě stále kachní školka plně obsazena.

Asi o hodinu později na zpáteční cestě byly kachny už všechny pryč. Jesti je něco vyrušilo , nebo jestli si všechny matky "vyzvedly" své mladé a odvedly do vlastních hnízd, nevím. Pravdou je , že na tomto místě kachny odpočívají dost často, ale ještě nikdy jsem je tam neviděla s mladými.

Nakonec aspoň jeden ilustrační snímek.


Potíže s počítačem

19. května 2015 v 19:25 | Hanka |  Co se děje u nás
Dnes jen pár slov.
Můj domácí počítač se zřejmě odebral do věčných lovišť, takže už několik dní nemůžu doma k internetu. A zrovna teď, když mně staniční stahuje z hodin ( mám 300 přesčasových hodin ) a mám dost volna. A tudíž bych mohla psát do aleluja.
Takže se občas zmůžu na krátký článek, či komentář tehdy, když se zrovna budu vyskytovat v práci a budu mít zrovna čas.
Takže všechny zdravím a přeju krásné dny.
Ozvu se jakmile to bude možné.Usmívající se

Nedomazlení

15. května 2015 v 23:58 | Hanka |  Zpovědnice
Jejda, říkám, když jsem to slovo objevila v jakémsi časopise, které mají naše uklízečky ( v práci ) na okně , co to asi znamená.
Ohřívám pacientovi oběd ( vrátil se z vyšetření a nesměl před tím jíst ) a tak než mi cinkne mikrovlnka, zběžně proběhnu krátký článek psaný jakousi psycholožkou.

....vidím na nich jasné známky nedomazlenosti... , ....samotáři, co tvrdí , že si ve své samotě libují...., ...neschopnost najít si partnera..., sobeckost a povrchnost..., ....nedostatek tělesných dotyků v dětství a raném mládí..., často rozmazlení, ale nedomazlení...CINK.
Mikrovlnka cinkla, běžím s obědem a umiňuju si, že si článek přečtu důkladněji, protože výraz " NEDOMAZLENÍ " vidím poprvé.
Jenže odpoledne nebyl čas číst nějaký , byť krátký článek, a po práci jsem na něj zapomněla a spěchala na autobus.

Dnes, když jsem přišla večer do práce, hledám hned při dobré paměti ten článek. Jednak abych si ho důkladněji přečetla, jednak abych měla svůj článek o co opřít.
Jenže ouha, časopis už tam není. Asi ho uklízečky už přečetly a vyhodily.Zamračený

Takže se pokusím domyslet text sama. Dost možná , že nebudu daleko od pravdy.

Nedomazlení jsou lidé, kteří v dětství a raném mládí trpěli nedostatkem tělesných podnětů ( mazlení ). Po stránce tělesné jsou sice zdraví a silní , ale po stránce duševní se chovají jako malé děti.
Vynucují si pozornost za každou cenu, ve všem chtějí mít pravdu, Jsou zvyklí na to, že o co si řeknou, to dostanou.
Jsou však citově chudí a to je hlavní příčinou, že nejsou schopni si najít partnera.
V lepším případě si to uvědomují a proto tvrdí, že jsou vlastně v singl životě šťastní a nic jim nechybí.
V horším případě si to neuvědomují , stále hledají a stále ztroskotávají a hledají vinu v druhých a ne v sobě, čímž se vlastně kruh uzavírá.
Jsou to lidé, kteří vždy měli na co si vzpomněli od hraček, přes dovolenou u moře, až po luxusní oblečení , či auto, ale to hlavní se jim nedostávalo. Vše se točilo jen jim kvůli, neznají slovo ne, ale také neznají co to je přijít k mámě a tátovi do postele a pomazlit se, nebo hledat u nich úkryt a ochranu když se báli v noci při bouřce , nebo po tajně zhlédnutém hororu.

A teď mě taky zrovna napadlo. Znáte tu písničku od Petra Jandy - Já, já , jenom já. Není taky náhodou o nějakém nedomazlenci?
Znáte někoho takového ?
Myslím, že takových případů bude asi bohužel přibývat, hlavně mezi mladými lidmi, protože v rodiče často na své děti nemají čas ( zvláště v dvoukariérové rodině ) nebo jim taková obyčejná věc, jako dát dítěti pusu na dobrou noc, nebo vzít ho k sobě do postele když se bojí bouřky, připadá jako změkčilost, nebo zbytečnost .Zamračený

Když jsem byla 2 v 1

7. května 2015 v 4:01 | Hanka |  Zpovědnice
Poslední dobou čtu často na různých blozích ( ale i jinde ) o miminkách.
Buď, že to jsou maminy v očekávání, nebo budoucí babičky v očekávání téhož, popřípadě už se dočkaly sladkého pokladu.
Všude jsou miminka, úplná populační exploze.

Já sama sice přírůstek mít už nebudu, vnoučaty mě zatím velké dcery oblažit nemíní, malá a synek jsou ještě příliš mladí na podobné radovánky.
Přesto můžu přispět svou troškou do mlýna. Zkušeností mám víc než dost, stačí naslouchat.
Vybrala jsem poslední očekávání, které bylo tak trochu nadměrné.


Maso na několik způsobů

1. května 2015 v 16:29 | Hanka |  Jak to dělám já
Když už mám uvařit na několik dní, jak se poslední dobou stává dost často, mám ráda věci , kdy se z malého množství toho udělá hromada a každé je jiné.
Tak jsem tuhle sehnala vepřovou pečeni s kostí. Pěkný kus masa a ještě k tomu v akci, takže jsem za kilo masa dala jen 89 korun. Měla jsem to za rovnou stovku, tzn. že masa bylo přes kilo.
Původně jsem si myslela , že maso prostě strčím do trouby a upeču, ale pohled do kalendáře mně odradil.
Čekaly mně tři denní dvanáctky a to znamenalo, že musím uvařit na tři dny.
Převracím v ruce ten kus prasete a přemýšlím jak ho nejlépe využít.


Tak to byl mazec aneb čarodějnice

1. května 2015 v 15:34 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak milé dámy ( a pánové ) to vám byl mazec.
Letos jsem předsedala našemu čarodějnickému setkání jako vrchní Baba Jaga. S právem pasovat nové čarodějnice. Však jsem taky jednu pasovala.
Byla samosebou příprava , ta je důležitá.
Tj. vytáhnout pracovní čarodějnický ohoz, připravit koště, nechat mu udělat technickou, aby neprskalo a čarodějnice nespadla v průběhu letu ( nedejbože ) dokonce do vody.
Protože šlo o slavnostní příležitost ( s pasováním nové čarodějnice ), musel se taky udělat správný čarodějnický mace - up.

Byla u toho velkého čarodějného reje i naše místní fotografka, místní internetová televize ( pro zvědavé www.chrastava.cz - televize Chrastava, nebo novinky ), televize RTM ( Genus ) a my s Ivou byly mediální hvězdy. Každý se chtěl s námi fotit nebo aspoň získat fotku, ještě , že nechtěli autogramy.
No schválně , mrkněte, jak nám to spolu slušelo.


Zde ještě před pasováním na plnohodnotnou čarodějnici.