Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Červenec 2015

Ideální rok

29. července 2015 v 23:06 | Hanka |  Zpovědnice
Tak se mi zase honí hlavou bláznivé nápady.Smějící se Jako třeba myšlenky na ideální ( aspoň pro mě ideální ) rok. Jak by měl vypadat? O tom má každý jinou představu. Ta moje je takováto:


Před rokem a dnes

29. července 2015 v 15:42 | Hanka |  Co se děje u nás
Dneska vám ukážu , jak pokročila stavba silnice, kterou dobudovávají pod námi.
Možná si někdo pamatuje, že pod námi byla ještě jedna zahrada, pozemek patřící městu. Původně pronajatá našimi sousedy, později jejich synovcem ( který ač se o zahradu nemínil starat, odmítal její pronájem pustit a byly s ním jen potíže ), až nakonec celou zahradu smetla povodeň před 5 lety. Od té doby ležela zahrada víceméně ladem.


Dolní zahrada při první vlně povodní 2010.

Uteklo pět let a po spodní zahradě a po domečku, který je vidět v levé části snímku není ani památky.


Tulák

28. července 2015 v 19:22 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Ne, tentokrát se nejedná o našeho malého kočičáka, ač ten taky pořád někde courá, vzpomněla jsem si na psa, kterého jsme mívali kdysi.

Narodila jsem se v Děčíně a prvních ( téměř) 11 let tam žila s rodiči, babičkou , tetou, strýcem , sestřenicí , bratrancem a s jezevčíkem v jednom baráku.

A právě o toho jezevčíka půjde.

Jmenoval se Jack II ( Džek ). Druhý proto, že před ním už jeden Jack byl. Sice to nebyl jezevčík, ale jmenoval se stejně.

Jack byl velmi milý, přítulný pes. Neublížil by ani mouše. S námi s dětmi míval vždy dost trpělivost, třebaže jsme mu dost často dávali co proto.
Ale měl jednu podstatnou chybu, byl to tulák. Jak měl jen trochu možnost, byl fuč.
Nepomáhalo nic. Když jsme zahradili jednu díru, našel si jinou. A když nenašel, tak si ji udělal. Třeba se podhrabal, nebo hrabal do pletiva plotu tak dlouho, až oko v pletivu zvětšil natolik, že se jím protáhl. A nemusely se ani hárat feny. Prostě to byl chronický útěkář.
Obvykle byl do večera zpět, ale občas se stalo, že nepřišel několik dní.
Dokonce prý jezdil autobusem.
Jak? Jednoduše. Prostě počkal s chumlem lidí na zastávce a když přijel autobus, tvářil se , že k někomu patří a prostě si nastoupil. Bylo mu jedno, která to je linka, prostě autobus přijel, tak se jede.


První zážitky s Ferdou

22. července 2015 v 23:07 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Pravidelní čtenáři mého blogu už vědí, že máme nový přírůstek do rodiny, kocourka Ferdu.



Toto není Istanbul, ale Ještěd

17. července 2015 v 21:05 | Hanka |  Přišlo mi mailem
Příroda vytvořila takovýto krásný úkaz.
Vážně to není focené v Turecku.Mrkající


Čert ví proč na Grabštejně

14. července 2015 v 19:22 | Hanka |  Co se děje u nás
Pohádku Čert ví proč nemusím představovat tu zná každý, ale málokdo ví, že některé interiéry jsou natáčené na Grabštejně. Konkrétně kaple ( ještě před rekonstrukcí ) a krátký záběr mázhausu, ale to je jen vteřinka, aby to člověk zaregistroval, musí vědět , že to je odtud.

Tohoto bohulibého počinu filmařů se chytla nová kastelánka a řekla si, že by se to dalo využít k vylepšení návštěvnosti. A využila toho, že jsou prázdniny , tudíž děti nemusí do školy a mohou jít i rodiči večer na hrad. Takže v rámci večerních prohlídek se udála i pohádka a dokonce s tajenkou.
Každá rodina dostala tužku a křížovku s tajenkou, do které vypisovali hádanky, které dostaly od pohádkových postav.

Samosebou , že na takové akci nesmíme chybět ani my. Sice jsem fotila, ale baterky mi vypovídaly službu, takže fotek je málo, a ještě nejsou žádná sláva, ale snad si i z toho mála uděláte trochu představu o celé akci.

Copak je to za hmyzáka

12. července 2015 v 21:44 | Hanka |  Co se děje u nás
Minule jsem se zmínila, že jsem na levanduli objevila nějaký zvláštní druh hmyzu.
Nikdy jsem ho tady neviděla.
Člověk by řekl, že jde o obyčejnou denní můru, nebo o nějaký druh motýla.
Jenže tehle zvláštní hmyzák je velký jako pořádně vypasená sršeň, je hnědošedý ( aspoň co jsem si stihla všimnout ) a chová se jako kolibřík. FAKT !
Je v neustálém pohybu a dlouhým sosákem za letu nasává šťávu z květu levandule.
Pokusila jsem se ho vyfotit, ale chyba lávky. Ze spousty fotek jsou aspoň trochu použitelné dvě a i na nich se zdá být ten hmyzák jen hnědou šmouhou. Schválně , posuďte sami.


Zde v pravém dolním rohu , ta šmouha, co vypadá jako maličký ptáček.


A zde v pravé polovině snímku. Vypadá, že se na okamžik usadil, ale neusadil, byl stále v pohybu.

Nedejte se mýlit, křídla má blanitá jako třeba vosa, nebo moucha.
A jinde než na levanduli jsem ho neviděla.
Pokud někdo ví , jak se tahle přerostlá moucha jmenuje, dejte mi vědět.
Třeba mám na zahrádce nějakou vzácnost a ani o tom nevím.Smějící se

Ze zahrádky

10. července 2015 v 22:01 | Hanka |  Co se děje u nás
Na začátku léta mám nejvíc radosti ze zahrádky.
Tedy ještě na jaře, když pozoruju, jak se mi zahrádka probouzí ze zimního spánku.

Ale v první polovině července mi toho nejvíc kvete a sklízím první plody své práce.


Bylinkový šnek. Bylinky značně povyrostly a jsou vhodné ke sklizni.


Konec školního roku a začátek prázdnin

9. července 2015 v 10:51 | Hanka |  Co se děje u nás
Přelom léta je u nás většinou hektický. Nejen , že se finišuje ve škole, ale začíná naplno zavařovací sezona.
Navíc letos se mi sype jedna věc za druhou.
Jako první se rozsypal počítač. Ten sice zatím dočasně funguje ( dočasně proto, že bude fungovat jen 30 dní, protože chybí autorizační kód, který nemáme a pak se opět nepřipojím k netu ). Neptejte se ,ně, co to je. Nerozumím tomu, zprovozňoval mi to Věrčin přítel - ajťák. Už minule jsem mu slíbila dort, budu muset slib splnit.
Takže počítač se bude muset sehnat jiný, novější.

Jako druhé mi praskly moje letité dózy na mouku.
Pravdou je, že toto byla záležitost v řádu desetikorun, takže jsem šla a koupila nové hned.
Původně jsem chtěla všechny tři stejné, tak jako jsem měla ty staré. Ale nějak jsem si nevybrala, co by mi vyhovovalo.
Pak jsem objevila to co by mohlo přicházet v úvahu, ale zase neměly stejná víčka.
Hlavou mi bleskl nápad, že bych mohla koupit každou v " barvě mouky ", tj. v barvě sáčku s moukou hladkou, polohrubou a hladkou.


Nový přírůstek do rodiny

8. července 2015 v 22:30 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Od doby, kdy mi kleknul můj počítač se toho událo mnoho.
Většina věcí je vhodná s fotkami, tak jsem čekala.
Zatím je počítač dočasně zprovozněn, ale stejně bude nutné pořídit něco nového.
Ale zpět k věci.
Událo se mnohé, ale jedna věc je důležitá, takže ji vypíchnu v samostatném a hlavně prvním článku.


Máme nový chlupatý přírůstek do rodiny.



Minulý týden ve čtvrtek, přišel hned ráno taťka za mnou do kuchyně a přinesl v náručí malé, chlupaté klubíčko. Koukej , ulovil jsem zvíře. Bylo to kotě staré asi 3-4 měsíce.
Jééé, udělala Růženka a vrhla se na kotě. Tatííí, co to je, holka nebo kluk ?
Podívali jsme se a je to kocourek ( gratuluju , pane, máte kluka ).Smějící se

Přišel ke mně ke garáži, začal se ke mně lísat a chtěl hladit. Nemohl se nabažit hlazení, vyprávěl taťka.
Tatííí, že si ho necháme, prosííím, prosííím, prosííím, žadonila Růženka.
Jooo, necháme si ho, přidal se Tonda.
No uvidíme, jestli není něčí, jen se třeba zatoulal.
Dali jsme mu trochu kuřecího masa, které zbylo od oběda z minulého dne. Nic jiného , aspoň trochu vhodného pro kočku jsem doma neměla.
Hladově to zhltl, napil se s chutí zředěného mléka a vody, lehl si na sluníčko a usnul.
Myslím, že už se ho nezbavíme, pomyslela jsem si. Ale pokud tady zůstane, bude venkovní, dala jsem podmínku.
Zkrátka a dobře, kocourek u nás zůstal. Dlabe jako zjednaný, je schopen sníst dvojnásobnou dávku toho co kdy snědla Týna. Taťka ho pojmenoval Ferda. Růženka chtěla Mikeše, a tak losovali o jméno pro kocoura.
Zvítězil Ferda.

A tak máme Ferdu.Usmívající se