Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Srpen 2015

Pohádky pro koťata - kocouří toulky

27. srpna 2015 v 0:00 | Hanka |  Pohádkový svět nejen pro děti
Pohádka druhá - Kocouří toulání

Tak koťata, pěkně seďte a poslouchejte, povídá jednou kočičí děda mládeži.
Maminka Micka byla moc ráda, že se děda ujal uspávání nezbedných koťat, ještě potřebovala nalovit nějaké myši k snídani a čistě každému z koťat vylízat kožíšek.

Micka si přitáhla nejstarší kočičku a začala jí olizovat kožíšek, aby nešla spát špinavá. Lízinka se cítila šizená o dědovo vyprávění a hlasitě protestovala.
Lízo, buď zticha a poslouchej, děda už vypráví, okřikli jí sourozenci.

Tak koťata, poslouchejte, umravňoval děda mládež, nebo vám utečou všechny myši.

Když jsem byl ještě mladý kocour, měl jsem velmi oblíbenou stráň. Víte proč? Ta stráň totiž nádherně voněla.
A čím, dědo, neudržel se Maxík.
Poslouchej a dozvíš se to.
Bydlel jsem v jednom domě, měl jsem každý den plnou misku a měl jsem se docela dobře. Spával jsem ve staré králíkárně. Vonělo to tam senem a bylo tam teplo. Panička byla hodná, jen jsem jí nesměl hrabat v záhonech. Když mně přistihla, tak se moc zlobila a já jednou dostal dokonce i na kožich. Jenže potom se panička rozstonala a jednoho dne umřela. Do domu nastěhovali mladí lidé a ti neměli moc pochopení pro zlobivého kocoura.
Tak jsem se odstěhoval. Našel jsem si nový byt. Bylo to v díře ve svahu pod parovodem.
Co to je parovod, dědo? nechala se slyšet Pacička.
Parovod je taková dlouhatánská roura, ve které proudí horká pára, která vzniká v nedaleké spalovně. Vytápějí s ní lidské domy. Je tam teplo i když třeba venku sněží.


Už 4 roky

25. srpna 2015 v 23:45 | Hanka |  Zpovědnice
Už 4 roky oblažuju své bližní na sociální síti svými kecy.
Zkrátka a dobře. Dnešním dnem slavím 4 roky na blogu.
Děkuji za případné gratulace a vám všem děkuju , že jste to se mnou tak dlouho vydrželi.Smějící se

A doufám, že to ještě vydržíte.Mrkající

Sestřičko víte...

23. srpna 2015 v 2:12 | Hanka |  Zpovědnice
Byl pátek 21.8. Měla jsem denní a zrovna jsem měla co dělat na pokoji č. 8.
Přesto, že jsem měla dost na pilno, " hodila" jsem pár slov s ženskými.
Věkově velmi různorodá společnost. Téměř stoletá babička, která příliš nevnímala okolí, další paní mohla být tak odhadem babiččina dcera, ale již také byla důchodkyně, věkem něco k 70 letům a mladá žena, mladší než já. Prostřední paní byla velmi upovídaná. Puštěné rádio nabízelo velmi aktuální téma k hovoru - srpen 1968. Mladá paní neměla k tomuto tématu moc co říct, nemohla tu dobu pamatovat, snad jen z vyprávění.
A tak se pacientka obrátila na mně ( asi jsem ji připadala dostatečně stará ).
- Sestřičko pamatujete Liberec před rokem 68?
Musela jsem ji zklamat. Nejsem sice už nejmladší, ale bohužel, srpen 68 nepamatuju.
- Nepamatuju paní X , mě přivezli Rusáci na lafetě. Narodila jsem se až v září. Pamatuju si, že maminka vyprávěla, jak byla celá vyděšená, když ve městě potkala sovětské tanky a byla na začátku 9. měsíce těhotenství. Málem z toho leknutí předčasně porodila.
A i kdybych pamatovala, já se nenarodila v Liberci, já jsem křtěná vodou z Labe a do Liberce jsem přišla s rodiči až když mi bylo 11 tj. v roce 1979.

Paní X se rozpovídala jak v podloubí na náměstí bývalo řeznictví a vedle pekárna....atd a jak tam chodívala nakupovat. A že dnes už kromě velkých obchodních center, už není kam jít na nákup a že nemá ty velké nákupní centra ráda.

Prodavačky jsem všechny znala, vyprávěla paní X, a ony znaly mně a celou mou rodinu, věděly co obvykle nakupuju, podle nákupu dovedly odhadnout co budu ten den vařit, nebo jestli někdo z rodiny slavil narozeniny.
Dovedly mi doporučit, když jsem nebyla jistá, jestli mám zkusit nový prášek na praní, nebo zda mám zůstat u toho starého. Taky jsem mohla ráno napsat na papírek co potřebuju, strčit papírek pod dveře a odpoledne jsem měla vše připravené, jen jsem zaplatila a odnesla.
Klidně jsem mohla poslat děti na nákup a vždy mi přinesly správně nazpět peníze, nikdy je neošidily. A dnes, škoda mluvit.

Chvilku jsem si s ní povídala.
Taky nemám ráda velký obchody. To mám raději malou sámošku na náměstí. Sice je tam dražší pečivo než v Penny, ale zato tam mají lepší salámy a krájené sýry. A taky levnější. A k řezníkovi chodím taky k soukromému. Znám tam všechny prodavačky, občas s nimi hodím pár slov, taky mi dovedou poradit když někdy váhám. To samé platí o drogerii.
Vlastně vše co běžně potřebuju pořídím na náměstí. Nejprve jdu do sámošky, pak se stavím vedle u zelináře a cestou zpět mám drogerii a řezníka. Pravda , sice to nemám pod jednou střechou, ale mně to takhle vyhovuje. Za slabou hodinku jsem doma.
Byla bych doma daleko dřív, jenže se všude zakecám.
Zjistila jsem jsem , že zelinář už bere objednávky na zimní brambory, jen ještě nemá od dodavatele cenu, majitelka drogerie je těhotná a bude mít v listopadu kluka ( už třetího ), řeznice má čerstvé vnouče a druhé bude před Vánoci... všude jsem prohodila pár slov a najednou je hodina pryč.

No páni, já tady kecám s pacientkou a stojí mi práce. Mám toho nad hlavu a já se tady vykecávám.
Honem jsem hovor ukončila a běžela si po svém.
Chtělo by to někoho, kdo si bude s těmi lidmi povídat. Často si uleví od svých starostí a lépe spolupracují při léčbě a lépe a rychleji se uzdravují a mohou odcházet domů.
Jenže to by ty, co si s pacienty " jen " povídají asi všichni ukousali a nepovažovali by to za práci a dokonce by někdo tvrdil, že ho to zdržuje. Známe svoje lidi.
Jsem ráda, že jsem si chvilku popovídala, přesto že jsem potom musela pořádně " hnout zadkem ".

Dnes jen krátce

17. srpna 2015 v 17:37 | Hanka |  Zpovědnice
Dnes opravdu jen pár slov.

Předně chci všem poděkovat za přání k svátku. Všem, těm co mi poslali gratulaci meilem, smskou, nebo i na blog, všem děkuju.
Svátek jsem jsem tradičně trávila v práci. A na noční. Tak příšerné služby jsem už dlouho nezažila. Nebudu se snažit líčit co se dělo, to se snad ani nedá slovy vyjádřit. Nebo možná i dá, ale kdo se v situaci neorientuje, těžko pochopí.

Tak jen tak, jsem příšerně unavená, nic mně nebaví.
Přesto s povděkem kvituju, že se ochladilo a prší. Ano i u nás celý den prší. Nejsou to žádné přívalové deště, jen takové přeháňky, ale to je jen dobře, protože velký slejvák by zahrádka ( a půda obecně ) stejně nepobrala. Po vyschlé zemi by voda prostě jen stekla a nebyl by z deště žádný užitek.
Musím ještě vydržet dvě denní služby a pak mám dva týdny dovolenou, kdy musím zkompletovat dětem věci do školy ( už se jim to pomalu, ale jistě krátí ) a pak máme také ještě velmi důležité výročí. A to stříbrnou svatbu. A to chci prožít v klidu a ne se nervovat, co mně zase čeká druhý den v práci . Ale o tom budu psát až to bude aktuální.

Takže to je pro dnešek opravdu všechno. Budu se zase těšit až dostanu lepší náladu. Zatím jsem protivná i sama sobě.

Zatím se všichni opatrujte a SLUNCE V DUŠI.Usmívající se

Když dešťová víla spí...

9. srpna 2015 v 22:24 | Hanka |  Jak to dělám já
A dešťová víla spí a spí... Není tohle v nějaké pohádce?

Jenže letošní horké a suché počasí není žádná pohádka, ale zatraceně reálná realita.
Já vím spoustu lidí obtěžuje " pouze " vysoké teploty, ale zahrádkáři, zemědělci a sadaři všeho druhu se modlí aspoň za trochu deště. Je sucho, že i stromy shazují listy. Aspoň u nás už je polovina stromů se žlutými listy. Listí na keřích schlíple visí dolů.
Dokonce není ani po ránu rosa. Ne, tentokrát to neznamená, že přijde déšť. To je proto, že je i v noci teplo a země nevychladne tak, aby se utvořila rosa. A dokonce se ani nemá z čeho udělat. Podle meteorologů na některých stanicích naměřili vlhkost vzduchu pouhých 20%. A to je fakt málo na , aby se utvořila rosa, natož nějaké dešťové mraky.Nerozhodný


Před 5 lety

7. srpna 2015 v 23:45 | Hanka |  Zpovědnice
Tak dnes to bylo přesně 5 let, co se naším městečkem prohnala ničivá povodeň a smetla vše , co jí přišlo do cesty a včas neuteklo.
Když jsem se dnes ráno ráno dívala na ten vyschlý čúrek, kterému se hrdě říká řeka, nějak mi to nešlo do palice, že před pěti lety ten čúrek způsobil takovou paseku.
Dnes už jsou v podstatě ukončené všechny popovodňové opravy, loni touto dobou proběhlo slavnostní otevření nového památníku.
To vše si teď v několika fotkách ukážeme.
Pokud má někdo zájem o zážitky přímého účastníka, rozklikněte si rubriku " Co se děje u nás ", a najděte si čtyři články - Autentická výpověď vyplavené krysy... a pokud toužíte o profesionálních fotografiích, tak není nic lehčího než si vyhledat vebové stránky města Chrastavy - www.chrastava.cz.


Dárek k padesátinám

5. srpna 2015 v 0:08 | Hanka |  Háčkem , jehlicí a pod.
Tak jsem dnes dokončila jeden poměrně velký úkol. Sice trochu se zpožděním, ale vzhledem k tomu, že oslava teprve bude, tak to vůbec nevadí.
Švagrová koncem července slavila 50 - sátiny. A pojala to výročí opravdu ve velkém a slaví tudíž na etapy. My ( jako nejbližší rodina )přijdeme na řadu tento víkend.
Protože nemám na to, abych jí koupila nějaký drahý dárek, rozhodla jsem se , že jí něco vlastnoručně vyrobím.
Začala jsem se přehrabovat ve svých " krámech " a našla jsem ubrus na vyšití. Předtištěné květy přímo volaly po veselých, letních barvách.
V polovině června jsem se pustila do práce.
Zpočátku to šlo, jako když to nešlo. Nějak jsem nemohla chytit slinu a taky volba barev byla problematická. Když se mi líbila barva, tak se zase příslušná bavlnka nehodila svou sílou, nebo strukturou povrchu. Lesklá perlovka se prostě k matné, tenké mulince příliš nehodí. Je příliš zřetelná a ne tak výraznou mulinku prostě přebije svým leskem.
Nakonec jsem našla vhodnou kombinaci barev a pustila jsem se do práce.

Posuďte sami jak se mi to povedlo.



A detail jednoho z rohů.


Jestli se vám ty růže zdají stínované, tak to se vám nezdá. Opravdu je na květ použito hned tří barev, z toho jedna je ještě melírovaná.Mrkající

Nyní stačí ubrus jen vyprat, vyžehlit a zabalit, koupit kytici a může se jít gratulovat.

Pohádky pro koťata

3. srpna 2015 v 20:52 | Hanka |  Pohádkový svět nejen pro děti
K tomuto článku mě přiměl náš kocourek Ferda.
Je to veliký mazel a strašně rád usíná v mém náručí, tak jsem si řekla, že vymyslím nějaké pohádky pro koťata, aby se mu dobře spalo.


Pohádka první - O KOČIČÍ LÁSCE
Žil, byl jednou jeden kocour. Jmenoval se Kratinožka, ale pro to jméno si užil od jiných kocourů jen posměch, a tak si sám raději říkal Mour. To jméno se mu více líbilo a vystihovalo lépe jeho vzhled a také se mu zdálo mnohem vhodnějším pro vzrostlého kocoura. Budeme mu tedy říkat Mour.

Milý Mour byl mladý, pěkný, mourovatý kocour s bílými vousy na kterých si velmi zakládal a několikrát denně si je velmi pečlivě čistil. Byl dobrý lovec, žádná myš mu neutekla a všichni ptáci v okolí se před ním třásli. Měl i teplý pelíšek ve starém dřevníku, teple vystlaný voňavým senem. Svůj byt v dřevníku si neustále vylepšoval, aby jednou mohl do svého bytu uvést nějakou pěknou kočičku.

Moc se mu líbila Micinka od sousedů. Byla celá bílá, měla chundelatou srst, růžová ouška a pacičky, které si často olizovala růžovým jazýčkem. Na krku měla uvázanou velikou červenou mašli. Micinka často sedávala na okně v přízemí a koukala ( jak se Mourovi zdálo ) jen po Mourovi. A Mour se činil. Každou chvilku chytil myš a přinesl jí Micince ukázat, aby jí dokázal, že je dobrý lovec a snadno se dokáže postarat o rodinu.
Láska však zaslepila Mourovi oči.


A zase ten Grabštejn

2. srpna 2015 v 16:42 | Hanka |  Co se děje u nás
Už zase , řeknete si, ta je tím hradem pěkně posedlá.
Někde v předchozích článcích jsem ale psala, že Grabštejn je moje srdeční záležitost, nejen proto, že ho mám za humny, ale také proto, že tam Věrka dělá průvodkyni a tudíž mám možnost v " přímém přenosu " a pěkně zblízka sledovat, jak se mění expozice hradu, jeho osazenstvo a vůbec jak takový středověký hrad žije v dnešním světě.

Vlastně mně tentokrát navnadil taťka, který se mně před několika dny zeptal, jestli s ním půjdu na Grabštejn, že tam jsou zase po roce řemesla. Tj. řemeslný jarmark. Ale nepředstavujte si vietnamské stánky s čímkoliv, to jim tam nesmí. Sem mají přístup pouze řemesla tzv. klasická a pěkně v krojích, aspoň přibližně středo a starověkých. Zkrátka v historickém odění. A to jak průvodci a zaměstnanci hradu obecně, tak i ti řemeslníci, co tam prodávali své produkty.