Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Září 2015

Čí to je vlastně postel ?

29. září 2015 v 22:48 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Tuto otázku jsem si položila v neděli večer.

Po dobu , co byly naše kočky marod, jsem je nechávala v noci doma, neb se už citelně ochladilo a nechtěla jsem, aby si ještě chorobu " přikrmily ".

Večer jsem si po sprše rozestlala postel a zachumlaná v županu jsem si otevřela noťásek a sjela pár blogů, abych zjistila co je kde nového. Po celodenním kolotoči se mi však brzy začaly zavírat oči. Když jsem zjistila, že mi padá hlava a že vlastně nevím co čtu.
Zavřela jsem počítač a že půjdu spát. Jenže ouha , ono to nebude tak úplně jednoduché. Mám v posteli samozvané nájemníky a zdá se, že nebude tak jednoduché je z ní vystrnadit.




Ferda ( u polštáře ) a Líza si mi v posteli udělali noclehárnu.

Posunula jsem je stranou a psychicky se připravila na trávení noci ve třech. Naštěstí se jim to brzy začalo taky zajídat a vypakovali se sami.Usmívající se

Odpověď na kočičí hádanku

27. září 2015 v 0:46 | Hanka |  O zvířatech a lidech
V minulém článku jsem položila záludnou otázku.
Který z mé kočičí dvojice sedí Věrce na zádech.


Tato fotka je maličko zvětšená a přece jen něco prozrazuje lépe. Flíček na nose sice není vidět ani tady, ale šedá srst, téměř slývající s Věrčiným trikem prozrazuje, že Věrce na zádech sedí LÍZA.

A celá komedie spočívá v tom, že Věrce na záda posadil Lízu Tonda. Ono se to ostatně přímo nabízelo. Líza si na zádech úplně vklidu lehla a nic na světě ji nemohlo vyrušit. Navíc jí nebylo moc dobře ( měli oba dost ošklivou kočičí rýmu ) a byla tak trochu apatická ke všemu co se kolem ní a s ní dělo.

Ferda si našel pelíšek na složených dekách a jako správný chlap " umíral " na rýmu. Ale on tu kočičí rýmu opravdu chytil na plno. Kočky prý mají normální teplotu kolem 38 st. Ale Ferda musel mít nejmíň 50. Měl horký čumák a když si na něj člověk sáhl, měl pocit , že přímo teplem přímo sálá. Navíc měl úplně ucpaný nos, dýchal hubou, teklo mu z očí a byl naprosto apatický. Ztratil chuť k jídlu,přestože před tím žral za dva. Skoro pořád spal.

Teď, po třech dávkách silných antibiotik, už jsou na tom oba podstatně lépe. Řekla bych, že Líza už je naprosto v pořádku, Ferda sice úplně v pořádku ještě není, ještě ho čeká minimálně jedna injekce, ale rozhodně se dá říci, že k úplnému uzdravení už mu chybí jen krok.

Tak a teď už jsem prozradila odpověď , přeju všem krásný zbytek prodlouženého víkendu a počasí tak akorát na houby, či jiné příjemné aktivity, jako třeba výletování, zahradničení, či procházení kdekoliv , kde a s kým to máte rádi.

Dobrou noc a slunce v duši.Usmívající se

Jedna kočka, druhá kočka a ještě možná i třetí...

25. září 2015 v 22:12 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Tak vám dneska ukážu naši kočičí smečku. Byli oba nemocní, ale myslím, že jsou už z nejhoršího venku a chovají se tak , jak se sluší na normální koťata.
Ferdu už znáte.


...a teď se ještě seznamte s Lízou.

Nemám ji jen samotnou na fotce, tak se podívejte ještě jednou i na Ferdu.


Poznáte , který je který?Mrkající

Ne? Že vypadají stejně?
Tak já vám to prozradím.

Ten větší, víc do hněda a s bílým čumákem je Ferda, ta menší, víc do šeda a flíčkem na nose je Líza.

Já je podezírám, že jsou sourozenci , jen z jiného vrhu.

A veterinářka mně překvapila ještě víc.
Při kontrole jsem se ptala jak jsou asi staří. Že si myslím, že Ferda je asi půlroční a Líza asi 3-4 měsíce.
Koukla se jim na zuby a řekla, že Ferda je skoro roční a Líza asi půlroční.

BUM, to bylo překvapení.

A co ta třetí kočka.Mrkající

Tak to je kočka dvounohá.


Jestlipak poznáte, který z mojí kočičí dvojice sedí Věrce na zádech?

Nestíhám

21. září 2015 v 12:44 | Hanka |  Zpovědnice
Vážení , jen v rychlosti a jen pár slov.
Nějak se vše na mně valí.
Začal školní rok a nabírá zase pěkně obrátky. Znají to všichni , kdo mají školní děti. Sotva se rozkoukají, už to jede. Domácí úkoly, třídní schůzky, kroužky, dokoupit vše potřebné, zaplatit SRPŠ, sešity, výtvarné potřeby, kroužky taky nejsou zadarmo...září a ještě i začátek října jsou náročné. A nejen finančně.

Doma mám nový ( repasovaný ) noťásek ( snad už dá technika tohoto druhu konečně pokoj a bude dělat to , co se od ní očekává ), k Ferdovi přibyla ještě jedna kočička , mladší než Ferda a je nějaká nemocná. Chystám se na veterinu , oba nechat prohlédnout a naočkovat. Zdá se , že Ferda od ní chytil nějakou rýmu.
Dokončuju kurz znakového jazyka a v říjnu mám ještě seminář o neslyšících
Zraje ovoce, doma mám dvě bedny jablek a musím s nimi co nejdřív něco udělat, dozrávají dýně, cukety, poslední ostružiny, víno, které jsem vloni dostala má nádherné hrozny.
Zahrádka pláče, protože jak zapršelo a je poměrně teplo , plevel roste jako o závod.
Objednala jsem brambory, budou příští týden a budou se muset přebrat.
Skončily dovolené a už zase jedeme v práci naplno. Interní ambulance nám sype jednoho nemocného za druhým. Až se divím, kde všichni berou. Vlasně nedivím. Populace stárne, domovy důchodců jsou plné a péče v nich taky není taková jak by bylo třeba. Ale o tom si povíme jindy.
Zjistila jsem , že v práci nemůžu na blog. Ani když mám v noci klid, prostě se mi neotevře a nemůžu se přihlásit. Takže naše pokračování povídání o Ještědu bude muset počkat až bude klid doma.
Věrka totiž vyhrála konkurs na archeologa do terénu , ale až v České Lípě, takže dojíždí a to docela složitě. Což mně taky nenechává chladnou. Iva taky mění místo. Obě mají plno zážitků, děti taky. Mají nové spolužáky, první zážitky ze školy, nové těšení na mimoškolní akce.
Tak to je asi tak v rychlosti vše.
Na naše ještědské povídání myslím a vymýšlím jak pokračovat až skončíme s ještědskýma boudama.

Zatím však není vyhlídka na to, že bude tolik času ( což je asi 3 hodiny ) abych měla klid na hledání , zestručňování textu a psaní tak , aby to dávalo smysl.
Jo a do toho všeho se musí vařit a snažím se vyrábět vánoční dárky.
Tak se zatím mějte, užívejte babího léta a SLUNCE V DUŠI.

Nejstarší ( a současné ) ještědské boudy

12. září 2015 v 0:30 | Hanka |  Historie
Ahoj, konečně všichni spí anebo se věnují jiné, tiché činnosti a já mám tudíž konečně klid na pokračování naší ještědské historie.
Dnes si povíme o podnikání na Ještědu, které vyústilo v postavení trvalého stánku v podobě horské chaty , dnes hotelu.

Krocení " zlé " hory začalo kříži jak dřevěnými, tak kamennými. Tyto kříže však nesloužily k tomu, aby se lidé v klidných chvílích mezi prací u něho modlili. Na to byly příliš nedostupné. Lidé spíše měli pocit boží ochrany, protože kříž ( s nezbytným Kristem ) byl vysoko, blízko k nebi. Těch několik ( dali by se spočítat na prstech jedné ruky za rok ) lidí vystoupivších , ať záměrně, či náhodou na holý a málo přístupný vrchol Ještědu měli množnost se u kříže pomodlit a poděkovat Bohu za to , že namáhavý výstup vůbec přežili ( a to je ještě čekal neméně namáhavý a nebezpečný sestup ).

Vlastně až v polovině 18. století začali , zprvu neprostupným lesem, prostým jakýchkoliv cest, později velmi špatnými pěšinkami, či spíše průseky v hustém lese, stoupat první lidé. Převážně vojáci, kteří měli z vrcholu docela dobrou pozorovatelnu. Takového výkonu však byli schopni pouze někteří.
Lidé až do doby romantismu se hor spíše báli. Věřili tomu, že v černých a větrných nocí se nad vrcholem Ještědu prohání divoká jízda - hrůzná smečka divokých psů honících pro strašidelného lovce bílého jelena se zlatým křížem mezi parohy. Lesy pro ně oplývaly divokou zvěří ( zde však nebyli daleko od pravdy ). V lesích na svahu ještědsko - kozákovského hřebene se skutečně pohybovaly smečky vlků a rysů, divokých vepřů a nebylo vzácností potkat i starého, nevrlého medvěda.


Ještěd

5. září 2015 v 1:34 | Hanka |  Historie
Dominantu Libereckého kraje a Liberce samotného je bezesporu Ještěd.
Kdo by ho neznal. A kdo ho nenavštívil, ten o něm alespoň slyšel.
Pro někoho znamená, Ještěd = Liberec. Ale ono to tak není. Ještěd je zdaleka viditelnou dominantou Libereckého kraje. Za dobrého počasí je z něj vidět nejen Krkonoče, ale i České středohoří, sousední hory Lužické a za mimořádně dobré viditelnosti i Říp. Zkrátka výhled na všechny strany a kdo ví , kde má co hledat , ten má výhled opravdu královský.

Takže, ten kdo rád cestuje prstem po mapě, toho zvu na procházku a trocha historie taky ještě nikoho nezabila.
A pokud by někomu náhodou toto skromné a stručné vyprávění nestačilo, uvedu i zdroj, z kterého jsem čerpala informace a kdyby úplně náhodou bylo někomu i toto málo, tomu nezbývá už nic jiného než si udělat opravdický výlet a vyšlapat si těch 1 012 m nadmořské výšky. A uvádím, že pro lenochy a zasloužilé jezdí až na vrchol lanovka.


Co se děje v trávě

2. září 2015 v 20:53 | Hanka |  Co se děje u nás

Parné léto skončilo, začalo foukat ze strnišť a školáci zahájili nový školní rok.
Léto pomalu přechází v léto babí.
A tak, když odešly mraky, které strašily celé dopoledne, jsem popadla foťák a šla se podívat , jestli zahrada nenabízí něco zajímavého. A věřte , že nabízí.
Podívejte se se mnou, co se děje v trávě .


Past na mlsouna

2. září 2015 v 18:38 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak to jsem dnes odpoledne pěkně doběhla Tondu.Smějící se
Děti přišly ze školy a zajímaly se co je k obědu.
Lečo, řekla jsem.
Růža - mňaaam, to miluju.
Tonda - ééé, nechci lečo.
Tak dostal zbytek rajské omáčky s knedlíkem. To sice taky moc nemusí, ale když nechtěl lečo, nic jiného mu nezbylo.
Než se mu to ohřálo, šmejdil mi v hrncích.
Zblejsknul, že mám připravenou pomerančovou kůru na kandování.
Zablesklo se mu v očích. Bude to večer hotový, zajímal se.
Bude, ale já mám hotovo už teď.
Sušilo se mi to ještě od posledního kandování. Několik dní trvá, než je to možné uskladnit. Jíst se ovšem může hned.

Už čtvrt století

1. září 2015 v 21:59 | Hanka |  Zpovědnice
Jak ten čas letí.
Já vím, otřepané a banální konstatování, ale pravdivé.
Proč to píšu, když nenávidím banality a zbytečná slova.
Protože dnes to je už 25 let co jsem se vdávala.
25 let = čtvrt století.
25 let nevypadá až zas tak strašně, ale čtvrt století to už je jiná, přesto, že jde o naprosto stejný údaj.
Asi jako poprázdný = poloplný. Jde o to , jak se na to člověk dívá.

Nojo, já vím, že mi to zase moc kecá ( to bude asi tím vypitým vínem, neumím moc pít a mám dost už po jedné sklenici )

Zkrátka, dnes jsme oslavili s taťkou stříbrnou svatbu. Z obou stran to je myslím výkon, občas létaly hromy a blesky, práskaly dvěře, ale to je asi všude. Zkušení by řekli, že není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka a láska nehněvaná, není milovaná.

A protože taťku nenapadne, aby něco takového slavil, vložila jsem se do toho sama. Objednala jsem stůl na koňské farmě na Vysoké, což je malá osada nad Chrastavou.