Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Nejstarší ( a současné ) ještědské boudy

12. září 2015 v 0:30 | Hanka |  Historie
Ahoj, konečně všichni spí anebo se věnují jiné, tiché činnosti a já mám tudíž konečně klid na pokračování naší ještědské historie.
Dnes si povíme o podnikání na Ještědu, které vyústilo v postavení trvalého stánku v podobě horské chaty , dnes hotelu.

Krocení " zlé " hory začalo kříži jak dřevěnými, tak kamennými. Tyto kříže však nesloužily k tomu, aby se lidé v klidných chvílích mezi prací u něho modlili. Na to byly příliš nedostupné. Lidé spíše měli pocit boží ochrany, protože kříž ( s nezbytným Kristem ) byl vysoko, blízko k nebi. Těch několik ( dali by se spočítat na prstech jedné ruky za rok ) lidí vystoupivších , ať záměrně, či náhodou na holý a málo přístupný vrchol Ještědu měli množnost se u kříže pomodlit a poděkovat Bohu za to , že namáhavý výstup vůbec přežili ( a to je ještě čekal neméně namáhavý a nebezpečný sestup ).

Vlastně až v polovině 18. století začali , zprvu neprostupným lesem, prostým jakýchkoliv cest, později velmi špatnými pěšinkami, či spíše průseky v hustém lese, stoupat první lidé. Převážně vojáci, kteří měli z vrcholu docela dobrou pozorovatelnu. Takového výkonu však byli schopni pouze někteří.
Lidé až do doby romantismu se hor spíše báli. Věřili tomu, že v černých a větrných nocí se nad vrcholem Ještědu prohání divoká jízda - hrůzná smečka divokých psů honících pro strašidelného lovce bílého jelena se zlatým křížem mezi parohy. Lesy pro ně oplývaly divokou zvěří ( zde však nebyli daleko od pravdy ). V lesích na svahu ještědsko - kozákovského hřebene se skutečně pohybovaly smečky vlků a rysů, divokých vepřů a nebylo vzácností potkat i starého, nevrlého medvěda.



Vlastně lidská invaze začala až v roce 1844, kdy na Ještěd vystoupil oddíl vojáků, který v Liberci potlačoval dělnickou vzpouru.
Vypráví se, že se vojákům pěšího pluku Wellington plížili v patách hlavní postavy nedramatického děje vzniku ještědské turistiky - manželé Florian a Barbara Haslerovi z Horního Hanychova ( dnes Liberec XIX ). V nůších nesli housky a kořalku pro unavené vojáky. Žili údajně v té době velmi nuzně a u vojska tušili aspoň skrovný přivýdělek. Dokonce si prý housky a lahev kořalky vypůjčili s tím, že se je pokusí prodat. Unavení vojáci všechny jejich zásoby vykoupili a Haslerovi se nadchli pro prodej občerstvení na místě s takovým krásným rozhledem a provozovali je i nadále za hezkých nedělí.
Na krásné místo , kde se dokonce podává občerstvení, se najednou zachtělo stále více lidem, kteří si chtěli oddechnout od průmyslového, stále rostoucího města. Zprvu desítky, později stovky opravdových turistů a milovníků přírody se drápali na vrchol špatně prostupným lesem, vyšlapaly časem cestičky. A Ještěd se stal náhle turistickou atrakcí.

Neočekávaný a o to více překvapivý úspěch Haslerových, byl počinem k vybudování stálého stánku na temeni Ještědu ( ano, je to logické, proč budu chodit za turisty , když turisté přijdou za mnou ).
Tu úplně první a nejstarší boudu postavil penzionovaný, rohanský lesník z Horních pasek. Zlý jazykové tvrdí, že záviděl Haslerovým výdělek a chtěl jim ho prostě vyfouknout. O rok později však bouda vyhořela , prý byla úmyslně podpálena, ale po žháři jako by se slehla země.
Starý lesník ( buď že ho hlodalo svědomí, nebo prostě proto, že na horské podnikání už nestačil ) ještě téhož roku ( 1850 ) nechal postavit skrovný přístřešek z prken, chvojí a křovíček a věnoval ho přímo paní Haslerové. Právě toho roku vystoupal na Ještěd a v boudě paní Haslerové přijal občerstvení sám saský král Friedrich August.
Právě začátkem druhé poloviny 19. století jakoby z lidí spadl strach z hor a lesů.
Paní Haslerová neděli co neděli stoupala na Ještěd, v koši nesla kořalku, housky a uzeniny.
Cesta to musela být úmorná, cesty totiž skoro žádné nebyly a tvrdá horalka táhla své zboží hustým lesem a pod vrcholem i přes kvarcitová , kamenná moře.
Brzy však prkenná bouda nestačila. Zatímco Florián Hasler doma pracoval jako přadlák, jeho žena vlastnoručně vylepšovala boudičku na Ještědu až do podoby vcelku bytelné, prkenné boudy s lepenkovou střechou.
Však už se tam také neprodávala jen kořalka s houskami, ale už i buřty, chléb s máslem a pivo. Dokonce bylo možno i přespat. K dispozici bylo i 10 lůžek s mechovými " peřinami ". Bouda byla však v provozu jen od jara do podzimu, tj. asi od konce dubna do konce září.
A protože se Barbaře Haslerové v podnikání dařilo a obliba ještědské turistiky stoupala, byla zde r.1868 za přispění Eduarda hraběte Clam-Gallase a bohatých libereckých podnikatelů ( Liebigů a Ginzkeyů ) postavena opravdová dřevěná horská bouda. Hned první rok však střechu boudy smetla ohromná bouře. Následujího roku byla střecha opravena a bouda fungovala dál.
Teprve r. 1871 však byla na vrchol Ještědu ( konečně ) vytyčena ( první v Českých zemích ) značená a hlavně skutečně slušná cesta.

Představce si, že 23 let se prodíráte křovím, zakopáváte o kameny a na obličej se vám lepí pavučiny při cestě hustým lesem a na zádech vláčíte těžkou nůši se zásobami a v samém závěru cesty kloužete v kamenech kvarcitového, kamenného moře.

V r. 1885 byla k boudě přistavěna skleněná veranda. Od té doby byla bouda otevřena celoročně.
R. 1888 byla bouda dokonce napojena na liberecký telefon.
V 90. letech převzala ještědské podnikání dcera Haslerových, Anna Krusche, nazývaná pravidelnými štamgasty ještědské boudy, Máma Krusche.

Na přelomu 19. a 20. století byl už Liberec dosti bohatým městem v němž kvetl nejen průmysl, obchod a kultura, ale i turistika a sport obecně. Stará bouda Matky Krusche pomalu přestávala stačit náporu turistů.
V hlavách předtavených nově zřízeného horského spolku ( celé jméno zní Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory ) se pomalu rodil plán zřídit na Ještědu opravdu důstojný horský hotel.
Představa byla uskutečněna r. 1906, kdy byl vysvěcen nový hotel s vyhlídkovou věží. Liberečané byli na svůj nový dům patřičně hrdí a obliba ještědské turistiky vzrostla téměř na dvojnásobek.To bylo způsobeno také tím, že současně s novým horským hotelem byla zprovozněna i lanovka ( jedna z prvních v celém tehdejším Rakousku-Uhersku ), takže dříve obtížná a únavná cesta na vrchol najednou byla úplně jednoduchá a dostupná skutečně pro každého.

Dost možná, že někteří dříve narození návštěvníci mého blogu si na původní dům ještě i pamatují. Pokud ne z osobní návštěvy , tak možná z doslechu, či kina, neb televize.

Nový ještědský hotel nenabízel pouze občerstvení a nocleh, ale s obvyklou německou důkladností zde byly dokonalé ( i přes problematické zásobování vodou ) splachovací ( ! ) toalety ( ty nebyly samozřejmostí ani dole ve městě ) , dvě dámské a dvě pánské kabinky s pisoárem, možnost telefonování a zakoupení suvenýrů a pohlednic. Ty se mohly dokonce i odeslat přímo z vrcholu. Na zdi hotelu byla poštovní schránka.
Podle pamětníků byla na severní ( liberecké ) straně umístěna poměrně velká deska se jmény štědrých sponzorů stavby. Kdo totiž věnoval na stavbu na 1 000 a více rakouských zlatých, měl nárok , aby bylo jeho jméno zvěčněno na stěně nového domu.
Ještě před první světovou válkou, byla vybudována nová silnice ze sedla " Na výpřeži " až k horní stanici lanovky.
Zazněly oslavné řeči z nichž nejhonosnější se jeví - " ...dnes byla nasazena koruna na hlavě Děda Ještěda ..." samozřejmě německy.

Slavnostní otevření Nové horské chaty.
Navzdory tvrdé, ještědské zimě byl nový horský hotel, již dokonale dokončený, otevřen pro veřejnost 13. ledna 1907 aby zahájil svou činnost trvající plných 56 let a 13 dní.
Slavnosti se samozřejmě zúčastnila i hostinská ze staré chaty Máma Krusche.
Těžko si představit jak jí asi bylo. Její , po celá desetiletí upravovaná a zvelebovaná, těžkou prací vykoupená, stará ještědská bouda ( kterou od té doby nazývali Rohanova bouda- Rohanka ), vypadala vedle nové chaty jako chudá příbuzná.

...pokračování příště.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. září 2015 v 1:45 | Reagovat

Díky za pěkné podání historie Ještědu. Té paní měli dát metál, že začala podnikat a ukázala jim cestu jak lze lidem vyhovět a ještě na tom vydělat. :-)

2 Hanako Hanako | 12. září 2015 v 11:24 | Reagovat

Starou chatu a lanovku si pamatuji ze školního výletu,byli jsme tam také krátce před tím, než v r.1963 vyhořela.

3 Hanako Hanako | 12. září 2015 v 11:28 | Reagovat

Určitě budeš Hano psát také o Karolině Světlé, objevila jsem znovu její knihy, popisy divoké přírody a života lidí na ještědském hřbetu, jsou stále velmi čtivé. :-)

4 Hana Hávová Hana Hávová | 12. září 2015 v 13:03 | Reagovat

[1]: Myslím, že to celé vzniklo náhodou. Kdyby nebyla v Liberci dělnická vzpoura, nebyli by povoláni vojáci.Kdyby nebyli povoláni vojáci, neputovali by Haslerovi za oddílem vojáků ve snaze si přivydělat a tudíž by ani nevznikla na Ještědu první občerstvovací stanice. A nebo by to někoho taky napadlo, ale mnohem později.
Ale víš co se říká, kdyby byly v p... ryby , nemusely by být rybníky. Zkratka a dobře dobrá věc se podařila i když trochu náhodně. Ale nevzniká náhodně spousta jiných a většinou dobrých věcí? ;-)

5 Hana Hávová Hana Hávová | 12. září 2015 v 13:04 | Reagovat

[2]: No vidíš, tak to já už pamatuju jen nový vysílač. Když ho slavnostně otevřeli, byly mi 3 roky. ;-)

6 Hana Hávová Hana Hávová | 12. září 2015 v 13:05 | Reagovat

[3]: O Karolině Světlé asi psát nebudu. Ne, že bych nechtěla, ale literaturu o slavných lidech Podještědí nemám a z hlavy toho moc nevím. :-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. září 2015 v 15:21 | Reagovat

[5]:Tedy, Hani, ty jsi mladá! Jen o dva roky starší než náš nejstarší syn, kdybych ho měla ve 20, tak jste stejně staří. To jsou hezké počty, co? :-D  ;-)

8 Hana Hávová Hana Hávová | 12. září 2015 v 18:09 | Reagovat

[7]: No, moc mladá už nejsem. V pondělí ( 14.9.) mi bude 47. :-? Mám dvě dospělé dcery  ( taky by klidně mohly přijít s tím, že mámo , táto, budete bába s dědkem )a dvě nezletilé, zatím ještě školou povinné děti a stále pocit, že roky utíkají a já ještě nic pořádného nedosáhla. Znáš to takový pocit marnosti. Asi krize středního věku. :-?  8-O

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. září 2015 v 21:16 | Reagovat

Ještěd! Byla jsem tam několikrát do 15 let, pak už nikdy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama