Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Říjen 2015

Vstal z popela jako pták Fénix...

19. října 2015 v 12:40 | Hanka |  Historie
....hlásaly palcové titulky sedmé svátosti ( tisku ).

Tři roky byl Ještěd zcela bez chaty. Jen zbytky rozpadajících se zdí svědčily o tom, že se zde událo cosi velkého.

Rok po požáru byla vypsána architektonická soutěž a nastalo klání všech známých i méně známých architektů, ne nepodobné souboji rytířů v sedlech. Jen místo dřevci se bojovalo na rýsovacích prknech a ostře ořezanou tužkou.Smějící se
Většina architektů se chtěla zavděčit místním obyvatelům a vyprojektovala cosi podobného, jako byla původní ještědská chata + ještě vedle vysoký stožár nebo kamennou rozhlednu , které měly sloužit i jako televizní vysílač. Tím se ovšem drželi jen a jen podmínek zadání soutěže, které říkalo, že stavby musí být dvě až tři ( hotel, rozhledna a televizní stožár )

Jen jeden jediný však měl názor jiný.
Karel Hubáček.
V té době ještě relativně mladý architekt z liberecké skupiny architektů SIAL ( sdružení inženýrů a architektů Liberec ).

Kdysi jsem četla nějaký rozhovor s ním a v hlavě mi utkvěla jedna věta, kterou se nyní pokusím ocitovat.
" Když jsem se zadíval na vrchol Ještědu bylo mi jasné, že musím prodloužit horu, zadání bylo nesmyslné a pohled na několik budov by siluetu jen tříštil. Stará chata byla sice precizně provedená a svým způsobem i hezká, ale hranatá jako všechno v té době. "


Nejstarší a ( současné ) ještědské boudy - pokračování

19. října 2015 v 0:32 | Hanka |  Historie
Tak jsem se konečně urvala a dostala chuť pokračovat v našem ještědském vyprávění. Máme toho ještě hodně.
Po boudách budou ještě rozhledny, sport, rekordy a celé to zakončíme pověstí. Usmívající se

Tak se nebudeme zdržovat a popojedem.

Symbol hory.
Ano , tak byla nazvána nová chata na Ještědu, která byla pro veřejnost otevřena netradičně v zimě, 13.1.1907.
Otevření byla přítomna celá řada místních celebrit, nezbytného tisku a samosebou i houfem čumilů, pobudů a budižkničemů, kteří neměli nic lepšího na práci než celý den shánět, co se kde šustne a samozřejmě s patřičným komentářem předávat drby dál.
Ale při takové slávě si přišli na své všichni.


První kroky...

9. října 2015 v 1:30 | Hanka |  Zpovědnice
Brouzdám po blozích a ejhle, u Jarmilky jsem narazila na téma družice , 1. přistání na Měsíci atd.
Ihned jsem si na něco vzpomněla. Na něco, co je zasunuté hluboko v mé paměti a pochází opravdu z doby 1. přistání na Měsíci. Na to vlastní přistání si nepamatuju, ale maminka si psala poznámky k tomu , jak rostu, kdy jsme byly na očkování, u lékaře, nemoci, úspěchy a pokroky... jistě to mnohá matka malého dítěte taky dělá.
Ten zápisník se mi po letech dostal do ruky a dověděla jsem se tam mnohé z dávných dějin mého raného dětství. Tato příhoda však kolovala v naší rodině ústní formou dávno před tím, než se mi dostal do ruky ten malý zápisník a s mými pokroky.


Odpad, co není odpad

8. října 2015 v 23:03 | Hanka |  Recepty
Tak si asi říkáte, co jsem si to zase vymyslela za divný název. Odpad prostě buď je a nebo není.
Jenže co někdo považuje za odpad, to druhý dokáže využít.
Je to stejné jako se třídí různé druhy odpadu.
Jenže já nechci mluvit o recyklaci, i když na toto téma by se daly psát romány.

Dnes jsem konečně zpracovala zbytek padaných jablek, které jsem dostala od švagrové a co se mi několik dní povalovaly v bedýnce ve sklepě. Byl nejvyšší čas, některá už se začínala kazit. Několik jsem jich už musela vyhodit úplně.
Vznikla povidla, přesnídávka, kompot i nastrouhaná ve sklenicích na štrúdl. Dala jsem sušit křížaly a z pěkných slupek udělala jablíčkové čučo ( viz recepty ). Ve zkratce : čučo tomu říkám já a jsou to v podstatě uvařené jablečné slupky ( jen pěkné, nesmí být nahnilé , či naťuknuté, či jinak poškozené ) se skořicí a slazené cukrem či medem.
A protože na tohle všechno se musí jablka oloupat a vykrájet, tak jsem je oloupala a vykrájela.
Jistě si umíte představit tu hromadu slupek a jadřinců.
A protože jsem hamoun a musím využít všechno do mrtě začala jsem horečně hledat jak využít tento " odpad ".
Králíky nemám, na kompost bych to dát mohla, ale nechtělo se mi do deště a vyhodit jen tak zbůhdarma do popelnice...? Chraň bůh, to by byl hřích.