Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Prosinec 2015

Rok se sešel s rokem

31. prosince 2015 v 3:16 | Hanka |  Zpovědnice
A je to tady znova.
Rok se sešel s rokem, zase jsme starší.
Rok s pořadovým číslem 2015 se pomalu stává minulostí.
Všechno co mělo stát, už se stalo. Děti, které se měly narodit se narodily.
A při takové příležitosti se sluší bilancovat. Jenže co mám bilancovat. R. 2014 byl takový nějaký ... uspořádanější, bylo dobře zapamatovatelné, co se v kterém měsíci stalo. Také jsem detailně popisovala měsíc od měsíce.
To letos nějak udělat nemohu. Byl to rok plný překotných událostí ( aspoň pro mě ). Někdy příjemných, jindy nepříjemných, nahoru , dolů jako na houpačce. Taky mám pocit, že utekl nějak rychleji než ten minulý. Ale to bude asi tím, že je člověk rok od roku starší a rok od roku méně pružný a všechno mu trvá déle.Zamračený
Doufám, že prožívám jen krizi středního věku, že se to všechno časem urovná a zase budou roky stejně dlouhé.
Zatímco smolím tyto řádky a přemáhám spánek, čas nečeká. Pádí jako zběsilý.
Říká se - Jak na Nový rok, tak po celý rok. Pokud to platí, tak se mám na co těšit. Na Nový rok jsem totiž v práci a pokud to přísloví je pravdivé, tak v ní zkysnu více než je zdrávo.Chjo.Nerozhodný

Jejda, to jsem zase vyplodila pěknou slátaninu. To dělá ta pozdní ( či brzká ) hodina.No nebudu se v tom rýpat, myslím, že nic světoborného stejně nevymyslím.

Přeju tedy všem do nastupujího roku, aby se jim splnila všechna pozitivní přání ( protože toho negativního už je na světě dost ), ale hlavně a především pevné a trvalé zdraví. To je taky trochu přání pro mně a zakládá se na ryze sobeckých důvodech.
Protože když budou všichni zdraví, nebudou muset do nemocnice.
Když nebudou muset do nemocnice, nebudu muset být pořád v práci.
Když nebudu muset být pořád v práci, budu mít víc času na svou rodinu a na své koníčky.
A když budu mít víc času na svou rodinu a na své koníčky, budou všichni spokojenější.
Když... to by bylo ještě na dlouho.
Zkrátka všechno v životě souvisí se vším. Když se zadře jedno kolečko, stojí celý stroj. Pro člověka to platí také.

Krásný a spokojený nový rok léta Páně 2016!!!

Vzpomínám...

30. prosince 2015 v 4:26 | Hanka |  Zpovědnice
Je úterní večer a děda mně veze do práce na noční. Aby řeč nestála povídáme si o tom jaká byla v pondělí večer mlha.
Nevím jak u vás, ale u nás byla hustá jako smetana. Hlavně u vody.
Jela jsem v pondělí večer domů z práce a místy byla mlha tak hustá, že nebylo vidět na krok sebe. Navíc jel nějaký nový řidič, který neznal tak úplně dobře trasu , takže jsme nakonec do Chrastavy dojeli s poctivým 15-cti minutovým zpožděním.
Hele, dědo, pamatuješ, jak jsme kdysi ( asi před 30 lety ) jeli z Děčína a byla tak hustá chumelenice, že jsi musel v půli cesty zastavit jak nebylo vidět ani metr před sebe? Kývl, že ano.
Nebo jak jsme zahučeli jednou v únoru do pangejtu, protože silnice byla pěkně namrzlá. Kýval hlavou a úsměv na rtech značil, že si to velmi dobře pamatuje.


Česká mše vánoční

28. prosince 2015 v 23:50 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak jsem dlouho na tento článek připravovala a najednou nevím , jak začít. Fotky už mám v galerii, ale jaksi není ta správná chuť a tudíž ani nálada. Sice jsem až do Nového roku v práci, ale tam ( zatím ) vládne klid a mír ( dost možná , že ticho před bouří ), ale v tom ta nechuť není. Jenže raději to napíšu teď, protože nevím, jestli by do konce roku byl vůbec čas.
Trochu se mi to mele v rodině. Mám dojem, že začíná soukromá válka. Nikoho to netěší, mně nejméně, ale občas opravdu není zbytí a vykopat válečnou sekeru. Ale to je čistě soukromá věc, s tím nikoho obtěžovat nebudu, každý má svých starostí dost. Zamračený

Obrátíme list a budeme se věnovat příjemnějšímu tématu.

Druhý adventní víkend byl pečlivě naplánován už od září. Už od září jsem totiž věděla, že na Grabštejně bude zase adventní jarmark. A kdyby jen to . Právě v sobotu 5.12. od 15 hodin měl zpívat Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby osobně operní pěvec pan Luděk Vele. A to jsem si nechtěla nechat ujít.
Odmítla jsem mimořádnou službu ( což jsem zatím udělala pouze jednou ) a vyhradila si celé sobotní odpoledne pouze Grabštejnu.
Na velkém nádvoří Grabštejna bylo několik stánků s nejrůznějšími drobnostmi. Medovým perníkem počínaje a malovanými kamínky konče.



Nechyběl úplně pravý Mikuláš...


...ani kejklíř a dokonce ani živý Betlém a zpodobnění vánočního příběhu , totiž putování Tří králů do Betléma.



Zde kejlíř Martin. Žonkloval s míčky, dělal " psí kusy " s hračkou zvanou diabolo.

Nechyběli ani hudebníci.


Na celé to hemžení dohlížela hradní paní , totiž samotná kastelánka hradu...


...a neméně pečlivě i patronka Grabštejna sv. Barbora.


Až nakonec nastala 15 hodina a všichni, kdo měli zájem se nahrnuli do velkého sálu.
Nastoupil sbor z České Lípy a byl přivítán potleskem. Neméně skvělým potleskem , ba přímo ovacemi byl ovšem přivítán samotný Luděk Vele.
Vlastně je to hlavně jeho zásluha, že je dnes Grabštejn v tom stavu v jakém je. Že je přístupný veřejnosti a pomalu ale jistě se stává vzácnou perlou severních Čech.

Dirigent odklepal a ... Hej mistře , vstaň bystře...
Netušila jsem , že je Česká mše vánoční tak dlouhá. Vždy jsem jsem z ní slyšela jen ten úvod, ale jak pokračuje jsem nevěděla.Rozpačitý
Překvapilo mně, jak dobrá akustika je v obyčejném hradním sále. Veleho bas se nesl sálem zvučně a velebně. Doplňoval ho ( neméně zdatně ) tenor Jaroslava Smoly. Že zpěváka takového jména neznáte? Ani nemůžete. Není to totiž profesionální zpěvák. I když by klidně mohl. Myslím, že ve Státní opeře by oblízli všech deset .Smějící se Pan Smola je totiž správce sítě na chrastavské radnici a náš soused.
I v závěru, když celý sbor zněl ve fortissimu , bylo Veleho slyšet. Jeho hlas byl naprosto zřetelně a přirozeně slyšitelný.


Zahajuje sbor ( oba sólisté zatím sedí ).


Oba sólisté nastupují své party. Vpravo ( s brýlemi ) Luděk Vele, vlevo Jaroslav Smola.



Luděk Vele.


Jaroslav Smola.


Závěrečná děkovačka.

Omlouvám se za špatnou kvalitu fotek. Vím, že jsou tmavé, ale nechtěla jsem rušit bleskem a foceno je dost v rychlosti. Sekala jsem jednu fotku za druhou, bez řádného ostření , tak jak se dalo.
Ale pokud by měl někdo zájem o kvalitní fotky, stačí si zadat do vyhledávače Jméno Luděk Vele a máte tam celý životopis i s fotkou. A pan Smola je řádně vyfocen na stránkách Chrastavy. ( www.chrastava.cz najet na zastupitelstvo )

Upřímně řečeno, běhal mi mráz po zádech, ale ne zimou.Mrkající

Bylo to příjemně ztrávené odpoledne a dokonce i Tondovi s Růžou se to líbilo.

Vánoční Chrastava

25. prosince 2015 v 12:10 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak konečně mám fotky z foťáku nahraný. Věrka mi půjčila svůj kabel a celkem úspěšně přetáhla fotky do počítače a vzorně seřadila do složek. Takže konečně se můžeme podívat na události vyfocené v měsíci prosinci.

Máme v Chrastavě novou vánoční výzdobu. Potkala jsem tuhle v sámošce starostu a úplně jsem mu zapomněla říct, že se mi nová výzdoba moc líbí.
Takže pane starosto, pokud budete číst tyto řádky, nová výzdoba se mi moooc líbí a doufám, že se nestane terčem vandalů, jak to občas bývá.Zamračený Nové žárovičky na stromečku máme už několik let a věřte mi nebo ne, jednoduché a neblikací světýlka se mi líbí daleko víc než ty přeplácané stromy ve velkých městech.
Schválně posuďte sami jaké máme nové světýlka. Fotky nejsou moc kvalitní. Jednak já nejsem zrovna skvělý fotograf a můj foťák za tmy moc dobré snímky nedělá. Takže to co je na fotkách je jen slabý odvar skutečnosti, přesto to vykresluje vánoční pohodu a zatím mi ta nová světýlka nezevšedněla.



Radnice dostala nevšední ráz a světýlka ve větvých mladých javorů vypadají jako by se v jejich větvích usadilo celé hejno svatojánských broučků. Nové jsou i hvězdy na sloupech veřejného osvětlení a přes silnici ve všech 4 rozích náměstí.



Vánoční strom je rostlý, takže v létě hnízdí v jeho větvích ptáci, v zimě se pyšní ozdobami a světýlky.



Zde snaha o zachycení celého náměstí, ovšem bez severní strany. Jen ten sníh chybí ( a prý není ani v Krkonoších ) a atmosféra by byla dokonalá.Usmívající se

Nejlepší dárek

25. prosince 2015 v 0:52 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak je už po půlnoci. Štědrovečerní den je za námi , všichni se už uložili do svých pelíšků.
I naši kočičáci. Ferda rád tráví noci venku , ale tentokrát šel s gustem domů. Venku totiž prší a on , jako všechny normální kočky, vodu moc nemusí.
Každý dostel dárek, který si buď vysnil, nebo vyprosil.

Taťka dostal noční košili s DLOUHÝM rukávem. Věděla jsem, že by jí rád. Má několik nočních košil, ale všechny s krátkým rukávem a když je chladněji, bere si pod ně triko. V noční košili spí už mnoho let. Pyžamo na sobě neměl už ani nepamatuju. Věřím, že mu to je pohodlné, sama nespím v pyžamu, ale v noční košili a taťka mi to vždycky záviděl.
Jeho současné košile už jsou dost , od stálého používání, řídké a rozdrbané ( vidím, co mi dává do prádla ), ale nechtěl se jich vzdát. Bylo vidět, že je spokojený, hned si ji zkoušel a moje obavy, že bude mít úzké rukávy se ukázaly lichými.

Iva dostala knížku o líčení. Jé udělala Růža a hned si knížku chtěla prohlížet. Ivo, že mi ji půjčíš, já bych si chtěla prohlédnout. Půjčila, ale jen na chvilku. Za chvíli se už zajímala , kde je její knížka.

Věrka dostala od dědy mixér a už se těší jak si bude mixovat kokteily. Ode mne dostala vlněnou čepici, chodila s ní celý večer. Jednou totiž čmajzla Růže čepici s tím, že si ji půjčí, protože je taková lehká a vzdušná, ale zároveň hřeje. Růženka se rozčilovala, protože to byla zrovna její oblíbená čepice. Tak jsem se rozhodla, že pro příště zabráním rozmíškám mezi nejstarší a nejmladší dcerou a Věrce jsem koupila podobnou čepici , jen bez bambule.

Toník měl přání víc. Ale myslím, že nejvíc ho potěšila vysněná pistole NERF. Má ji jeho nejlepší kmarád, tak budou moci vést kluci pořádné bitky.
Že ho to potěšilo nejvíce usuzuju podle toho , že si ihned rozbalil a ihned ji zkoušel. Kdepak aby dal najevo nějaké emoce, to se přece pro chlapa nehodí.
A že už je dost velký chlap. Už je o dost větší než já, když se člověk podívá zblízka, začíná mu rašit pod nosem jakýsi jemný chmýří a občas bych i řekla , že začíná mutovat. No jo, můj malý chlapeček už zase tak malý není stává se z něj pomalu, ale jistě kus chlapa.

Já taky dostala od Ježíška spoustu věcí , ale nejvíce mně potěšil temně fialová orchidej a poukaz do kosmetického salonu. Bože, jak dlouho já už nebyla nikde, kde by mně někdo hýčkal a dělal mi samé příjemné věci.

Kočičáci dostaly dárek trochu předčasně. Udělala jsem jim pelíšek ze starého koše.
Jako všechny kočky i ty naše milují krabice, košíky a podobné věci.


Fotka je rozmazaná, ale lepší nemám. Po vlezení do pelíšku se totiž okamžitě začali zabydlovat a umývat se.

A Růženku si nechám na konec. Ta se totiž za emoce ( na rozdíl od Tondy ) vůbec nestydí.
Když byly rozdány všechny dárky, šel taťka jakoby ven a zdálo se , že s někým mluví. Ale nemluvil, to jen dělal. Potom přinesl malou krabičku na které bylo napsáno TONDA + RŮŽA. A že prý mu to dal jakýsi strašně zarostlý chlap v dlouhém kožichu a ptal se po nějakém Toníkovi a Růžence.
Děti se zvědavě vrhly na krabičku ve které byl klíč. Od čeho je ten klíč? ptala se Růža.
Tonda se neptal, protože ten klíč poznal. Celé léto s ním totiž večer co večer zamykal místnost pod garáží. Ve chvíli co si Tonda bral bundu a boty, Růža pochopila též odkud je ten klíč. Vylítla ven jen tak v pantoflích a v triku a v závěsu za Tondou se hnala ven. Taťka Tondu předhonil, vzal mu klíč a odemknul sám. Hned za dveřmi stála dvě kola. Jedno pánské s rámem, druhé dámské. Kola nebyla nová ( byla koupená na inzerát , nemám na dvě nová kola ) , ale dětem to ani v nejmenším nevadilo. Růženčina reakce mně překvapila.
Růženka se totiž ze samé radosti dala do pláče. Potom se vrhla kolem krku tátovi a vzápětí mně. Věděla jsem, že Růža moc touží po svém kole. Dlouho se bála jezdit na kole a když se to letos na jaře konečně naučila , hádala se s Tondou, kdo z nich bude jezdit na Věrčiným kole a kdo na Ivančiným. Věrčino kolo zas tak oblíbené nebylo, protože je větší než to Ivančino a taky hůř brzdí. Tonda z dětského kola už vyrostl, na nové kolo jsem až dosud neměla a tak jezdil na kole některé ze svých sester, většinou ovšem na Ivančiným.
Když se Růža naučila jezdit na kole, přibyl mu nechtěný konkurent. A nedej bože, když Iva uplatnila vlastnická práva a kolo si odvezla, že chce jezdit.

Tak Ježíšek byl po všech stránkách úspěšný a jsem ráda, že mé snažení a dlouhé hledání cenově mně dostupných kol bylo završeno všeobecným úspěchem. Taťka dá do jara obě kola dohromady, promaže brzdy, seřídí atd.
Ježíšku děkujeme, byl jsi letos štědrý, asi jsme byli hodní.Smějící se

Takže všem přeju pohodový zbytek Vánoc, radost z dárků i ze svých nejbližších a pokud možno úspěšné završení končícího roku a příznivý vstup do roku nového.
No a samosebou hodně zdraví, abych příští rok nemusela na Vánoce do práce, protože všichni budou pěkně doma a marodit nebudou.
Dobrou štědrovečerní noc.

Budeme potřebovat pracovní povolení ?

23. prosince 2015 v 18:57 | Hanka |  Zpovědnice
Včera se to opět přemýlalo ve zprávách. Jenže tentokrát to bylo na území Moravy.
Stejně jako v Chrastavě má být kus území jakési menší obce ( jméno jsem zapomněla ) postoupena Polsku , jako vyrovnání jakéhosi starého dluhu , který vznikl před nějakými 60 lety.

Nevím jaký na to máte názor vy, ale já si myslím toto:
Jde o kus území, které je ve vlastnictví státu, není hospodářsky obdělávané ( tím myslím, že na něm není pole, ale pouze les, nebo louka ), není na něm ani nerostné bohatství, ani vodní zdroje. Prostě je to kus půdy, která vlastně tak trochu leží ladem.
A ptám se. K čemu je tedy Polsku takový kus země? Navíc jde o pouhých několik km2. Jak u nás, tak na Moravě.
Celých 60 let se bez toho kousku obešli a najednou ho potřebujou?
Připadá mi to celé divné. Když už chce vláda vracet území o které Polsko obrala v 50. letech, proč nevrátí stejná území?
Já vím, mohou tam být už nastavěné silnice, domy , či co já vím co všechno. Ale proč chce vracet pozemky v katastru Chrastavy, které nikdy k Polsku nepatřily. Nebo proč Poláky neodškodní finančně?
Pokud bych použila stejný metr, tak vlastně by Česká republika mohla nárokovat rozsáhlá území svých dnešních sousedů, protože se za krále Karla České království rozprostíralo od moře k moři. Sami uznáte, že to je blbost.

Mně osobně se sice vrácení pozemků nedotkne, až na to, že bych měla státní hranici takříkajíc za chalupou. Takže vlastně bych si s tím vůbec nemusela lámat hlavu. Náš starosta , když se to dozvěděl, málem dostal infarkt. Ihned začal jednat a pověřil jednu nejmenovanou pražskou advokátní kancelář plnou mocí, aby zastupovala Chrastavu ve všech jednáních , které se toho týkají.
Jsme v práci z Chrastavy dvě. Když zpráva proběhla médii poprvé smály se nám holky, že budeme brzy potřebovat pracovní povolení. Nejprve jsen nechápala, potom mi to docvaklo a ujistila jsem je, že z Polska opravdu jezdit nebudeme, protože jde o kus lesa v Horním Vítkově, který je součástí Chrastavy.

Zřejmě jde Polákům o to samé o co nám, o peníze. Mají zřejmě také dotace pro obce rozdílené podle velikosti katastru jednotlivých obcí, proto se tolik derou o několik km2 jakéhokoliv pozemku. Ze stejného důvodu jim jde o pozemky a ne o odškodnění finanční, protože to je jednorázové, kdežto dotace dostanou každoročně.

Tak to je moje úvaha, co si myslíte o tom vy?

Úspěšný den

23. prosince 2015 v 0:21 | Hanka |  Co se děje u nás
Myslím, že dnešní den byl pro mně úspěšný.
Ač už sotva stojím na nohách a dopékám marokánky, jsem spokojená. Podařilo se mi splnit 90 % toho, co jsem si na dnešek naplánovala. Poslední volný den před Vánocemi ( dále už mám čistě volný den až 27. prosince a pak až ještě starou dovolenou v prvním lednovém týdnu ) byl zasvěcen posledním nákupům dárků, upečení vánoček a ještě nějakému cukroví.
Den pro mne začal později než jsem původně zamýšlela.
Měla jsem v úmyslu vstát nejpozději v půl 8, abych před cestou do Liberce ( kam jsem chtěla jet autobusem v 9:25 ) ještě stihla zadělat těsto na vánočky a na ještě jeden druh cukroví, aby se mi to do návratu pěkně rozleželo a vykynulo, ale znáte to. Budík zazvonil. Zamáčkla jsem ho, otočila jsem se na druhou stranu a spala ještě hodinu.
Bylo jasné, že to všechno za hodinu nestihnu. Odložila jsem tedy odjezd o hodinu a připravila si vše, co jsem měla v úmyslu.


Tak nevím...

18. prosince 2015 v 23:51 | Hanka |  Zpovědnice
... kdy vůbec budu moci stáhnout fotky z Grabštejna,kde jsme se byli podívat na pana Veleho a na jeho Českou mši vánoční.
Fotek mám spoustu, ale nemůžu je stáhnout do počítače. Někam mi totiž zakufroval kabel. Prolezla jsem všechny možné místa, kde by mohl být ( i ty , kde by mohl být pouze teoreticky ), ale kabel nikde.
Nadávala jsem jako špaček. vyšetřila jsem konečně půl hodiny, abych si mohla stáhnout fotky a případně v práci na noční napsat článek ( bude-li čas ), připravím si foťák, zapnu počítač, hrábnu do krabice s podobnými věcmi a vytáhnu celé klubko všemožných šňůr.
Tohle ne, to je nabíječka k Tondovu tabletu, tohle jsou sluchátka , vebkamera, nabíječka na mobil ještě nějaký jiný kabel o jehož funkci nic nevím. Ale můj kabel na stahování fotek nikde.
Taťko, nevíš , kde je kabel na stahování fotek, potřebuju stáhnout fotky do počítače.
Byl protivný, vyrušila jsem ho z práce.
Nevím, kam sis ho dala , tam ho máš.
No to právě nemám. Kdyby byl tam, kam jsem ho dala, tak se tě na to neptám.
Šla jsem znova prohrabat krabici, šuplík, košík s pletením ( jestli tam třeba nezapadl ). Nikde nic.
Obešla jsem děti se stejnou otázkou, volala jsem Věrce a Ivě. Třeba ho někde viděla, kde já bych ho nehledala. Věrka nevěděla, Iva mi to nebrala.
Prostě kabel zatím nemám. Jakýsi kabel, který sice pasuje k foťáku i k počítači na který někde vyhrabal taťka , k tomuto účelu nefunguje.
Takže promarněná půlhodina a pak já už musela mazat na autobus.
Tak vy i já budeme muset mít trpělivost. Buď najdu kabel, nebo to vyřeším nějak jinak. Ale každopádně to asi hned tak nebude.Zamračený

Měla to zapotřebí ?

17. prosince 2015 v 3:18 | Hanka |  Zpovědnice
Potkala jsem tuhle bývalou spolužačku. Na tom by nebylo nic tak divného, nerozešly jsme se všechny do světa, dost nás zůstalo v Liberci a blízkém okolí. Někdo dojíždí do práce ze vzdálenějších obcí a Liberec není zas tak velký, aby nebylo možné občas někoho potkat.
Divná byla ona spolužačka ( říkejme jí třeba Silva ). Byla přepadlá, jakoby unavená, prošedivělé , neupravené vlasy, povadlá, bledá pleť, ošuntělé oblečení. Vypadala o hodně starší než na svých 46 let.
Vůbec jsem jí nepoznala. Kdyby se ke mně nehlásila sama, přehlédla bych jí jak placatý kámen. Takových ztracených existencí už jsem viděla desítky.
- Hanko, zavolala na mně. A pro jistotu ještě zamávala, aby na sebe lépe upozornila.
Evidentně byla ráda, že mně vidí.
Ohlédla jsem se, hlas se mi zdál povědomý, ale tvář jsem nemohla poznat.
- Hanko, poznáváš mně? Já jsem Silva, chodily jsme spolu do školy.
Prohlédla jsem si lépe a pozorněji. Nojo, byla to ona. Ale já jí vůbec na první pohled nemohla poznat, jak se za ty roky změnila. K horšímu , bohužel. Tohle , že byla nejkrásnější holka ze třídy? V tanečních se kluci předháněli, který z nich ji vyzve k tanci. Vždycky šla s módou, byla majitelkou krásných, hebkých, antracitově černých vlasů, vždy pečlivě upravených. Vysoká štíhlá, krásná dívka, za kterou ohlíželi i pánové v letech.
Kdeže ty loňské sněhy jsou.
Přede mnou stála stařena.


Žiju tady už ...

13. prosince 2015 v 0:01 | Hanka |  Zpovědnice
... přes 30 let ,myslím tím Liberec, i když v současnosti je to spíš to okolí, ale tohle nepamatuju.

Co se stalo hrozného, myslíte si. Ne , nic hrozného se nestalo.
Jen mi stále něco chybí.
Dlouho jsem nevěděla co vlastně.

Teplé zimy bez sněhu dole, ve městě, těch bylo nepočítaně.
Vlastně to byla spíše vyjímka, že na Vánoce byl sníh. Většinou napadl týden před Vánoci, někdy dříve, a do Vánoc zase roztál.
Ale stále to byla zima. Občas spadlo pár vloček a když dole pršelo, ve vyšších polohách zaručeně padal sníh.
Liberec leží ve výšce 450m/nm. To je prosím oficiální údaj, měřeno v nejnižším místě ve městě, tj. na dně řeky Nisy pod mostem v místě zvaném Na rybníčku ( kdysi tam opravdu rybník býval ).
Z toho vyplývá, že v Liberci není prakticky vodorovná ulice.Je to buď nahoru , nebo dolů. Z kopce a zase do kopce. Vlastně spíše do kopce. Takže těch 450m je opravdu velmi malé území.
Od místa na Rybníčku na všechny strany, ulice více , či méně stoupají.
Kdo aspoň jednou v Liberci byl, dá mi jistě za pravdu.

Jak by řekli metorologové, Liberec je střední poloha a čím více se blížíme k Ještědu, tím více se dostáváme do poloh vyšších.
Koukám na Ještěd skoro každý den a pořád jsem nějaká nesvá. Co je jinak? Nemůžu na to přijít.
Až dnes mi to vlastně celé došlo! Překvapený
Je skoro POLOVINA prosince a na Ještědu NENÍ sníh. Překvapený Fakt není, ani vločka. Nebo aspoň ne tam, kam já z města a přilehlého okolí dohlédnu.

Tedy, jak se na přelomu listopadu a prosince na pár dní ochladilo, tak tam trochu sněhu napadlo, ale kupodivu zase roztál. To se nestalo ani loni, kdy byl také dost teplý rok, ani předloni , kdy sníh z Ještědu zmizel o měsíc dříve než jindy,ani nikdy předtím ( aspoň co já pamatuju ).

Když je tzv. normální zima, tak na Ještědu a vůbec na celém Ještědském hřbetu napadne sníh tak v druhé polovině listopadu a ve více , či méně dobré kvalitě a množství vydrží do druhé poloviny dubna.
V březnu už jsme všichni otrávení a pořád otáčíme hlavu k Ještědu a kontrolujeme, kolikže sněhu tam ještě zbývá. Denně sledujeme jaké účinky má jarní obleva a když už je sníh jen na můstkách a na sjezdovce ( je umělý, vydrží déle ) tak už se těšíme na teplé počasí.

Ne že bych tak horoucně milovala sníh, ale je zima, tak má mít Ještěd sněhovou čepici. Každé roční období má být zřetelné, ale poslední dobou se nějak divně míchají a vzájemně vyměňují.
Je prosinec a mně kvetou petrklíče na zahrádce a trávník mám plný rozkvetlých sedmikrásek. A dokonce jsem v jednom teplejším týdnu našla i kvetoucí pampelišku. A až bude mět být jaro budou od střech viset rampouchy a velikonočního zajíčka budeme hledat pod závějí. Chjo.Nerozhodný
A podle meteorologů to zatím nemá být lepší.
Děti by měly jet v lednu , nebo v únoru na lyžařský výcvik, už jsou oba natěšení, tak jsem tedy fakt zvědavá, zda vůbec bude kam jet.
No asi to nezměním, ale docela mně to překvapilo.
A co u vás, kdo žijete v podhůří některých českých , či moravských hor, jak to vypadá u vás se sněhem?