Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Leden 2016

Indiánské moudrosti

31. ledna 2016 v 11:50 | Hanka |  Zpovědnice
Přišlo mi druhé číslo " Pravého domácího časopisu " ( Ježíšek ), a opět jsem v něm našla něco skvělého.
To použitelné pro blogový článek byly právě indiánské moudrosti. Nevím, jestli jsou skutečně indiánské, ale každopádně jsou sakra současné, byť nad některými se musí člověk krátce zamyslet, aby dokonale pochopil jejich hloubku.

Tak tedy INDIÁNSKÉ MOUDROSTI:

1) Dobrý člověk vidí dobrá znamení.
2) Abys zaslechl sám sebe, potřebuješ klidný den.
3) Jesliže zjistíš, že jedeš na mrtvém koni , slez.
4) Kdo mlčí,ví dvakrát víc, než ten, kdo žvaní.
5) Je mnoho způsobů, jimiž páchne skunk.
6) Musíme jenom umřít.
7) Než začneš soudit chyby jiných lidí, pohlédni na stopy svých vlastních mokasín.
8) Vlast máš tam, kde ti je dobře.
9) V každém člověku zápasí zlý vlk s dobrým. Vyhrává ten, kterého krmíš.
10) Když máš co říct, vstaň, aby tě bylo vidět.
11) Ne vždy je nepřítel nepřítelem a přítel přítelem.
12) Kdo má jednu nohu v kánoi a druhou ve člunu, spadne do řeky.
13) Všechno na světě má svou píseň.
14) Dítě je host ve tvém domě: nakrm ho, pouč a propusť.
15) S proudem dokáže plout i leklá ryba.
16) Život plyne zvnitřku ven. Drž se té myšlenky a budeš skutečným člověkem.
17) Dobře řečené slovo je účinnější, než obratně hozený tomahavk.
18) Mluv s dětmi , když jedí, a řečené zůstane, i když ty odejdeš.
19) Člověk si má sám dělat své šípy.
20) Kůň přivázaný ke kůlu jen těžko získá na rychlosti.
21) Všechno na Zemi má svůj cíl, na každou nemoc je lék a každý člověk má své předurčení.
22) Žába si nevypije rybník, ve kterém žije.
23) Řekni mi a zapomenu, ukaž mi a nesvedu si pamatovat, dovol mi se zúčastnit a pochopím.
24) Miluj zem. Nezdědils ji po rodičích, ale dlužíš ji svým dětem.
25) Vědění je skryto v každé z věcí. Celý svět byl kdysi knihovnou.
26) Žij svůj život tak, aby se strach ze smrti nikdy nevkradl do tvého srdce.
27) Když zabloudíš, vzpomeň si na to, co ti říkali staří. Neztratil ses ty, ztratilo se tvoje týpí.
28) Každý by měl být sám sobě vůdcem.
29) Když přineseš do wigwamu hořící větev, nestěžuj si na kouř.
30) Tvá mysl musí být jako týpí. Nech dílec u vchodu otevřený, aby čertsvý vzduch mohl dovnitř a odvál kouř zmatku.
31) Každý, jemuž se dobře daří, nebo má úspěch, musel o něčem snít.
32) Až bude poražen poslední strom, až bude otrávena poslední řeka a uloven poslední pták, pak teprve pochopíte, že peníze se jíst nedají.

Myslím, že to je vše dostatečně výmluvné a není třeba k tomu cokoliv dodávat. Pokud by se každý z nás řídil starými moudry, bylo by na světě méně násilí a méně nenávisti.

zvířata, která prošla naší domácností

30. ledna 2016 v 16:42 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Nejsem přeborník v chovu zvířat, ale pár jich už několik let sdílelo naši domácnost.

Když jsem byla malá, měla želvu. Byla to želva čtyřprstá, pocházející z asijských stepí. Žila s námi dobrých 10 let, než se rozhodla, že navštíví své volně žijící příbuzné a prostě vzala roha. Už jsem ji nikdy nenašla.

Byla úplně skoro stejná , jako ta na fotce.





Zima - nezima a kočičí mazlení

30. ledna 2016 v 15:16 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak po zimní pohádce minulého týdne...


...je veta. Jak rychle ten sníh napadl, tak ještě rychleji roztál. Já osobně tedy nejsem zrovna příznizvcem velkého množství sněhu a tvrdých zim, ale jednou jsme v určitém zeměpisném pásmu a příroda trochu zimy potřebuje. Taková zima - nezima, jako v poslednich letech, příznivému průběhu roku ( aspoň pro nás zahrádkáře a zemědělce ) moc nepřispívá.
Poslední trochu normální zima byla před třemi lety. Sice nastoupila trochu pozdě, ale zato trvala déle než jen jeden týden.


Příroda čaruje

23. ledna 2016 v 23:36 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak v pátek se konečně po několik dnech ukázalo slunce. Mráz tedy byl pořádný. Když jsem ráno šla do práce , na našem teploměru u vchodových dveří bylo - 12st. Brr.
V autobuse bylo ještě zima, bylo znát, že teprve vyjel. Sundala jsem si jen rukavice a čepici. Teprve svítalo, když jsem došla do práce. V časně ranním maratonu,není čas koukat z okna.
Mezitím vyšlo slunce docela a dokonce i mraky se kamsi vytratily. Když jsem se někde kolem 10 podívala z okna, čekal mně takovýto nádherný výhled.




Slunce, sníh a mráz vyčarovalo nádhernou podívanou. Mrazový opar zabránil pohledu do dálky, ale tam kam vidět bylo se opakovala bílá barva sněhu a ledově modrá na obloze. Někteří pacienti byli tak nadšení mrazivou podívanou, že si liberecké, zasněžené panorama fotili mobilem.
No řekněte,není to nádhera? Hlavně tehdy,když jste v teple.Mrkající

Plesová sezóna

23. ledna 2016 v 23:02 | Hanka |  Zpovědnice
Ahoj, tak si dneska napíšem a ukážeme něco jiného než jen ruční práce.

V nadpisu píšu " Plesová sezóna", jenže taťkovi se nějak plesat nechce. Už druhý rok sedíme doma. A já tak ráda tančím. Se schopným tanečníkem jsem schopná dát více než základní kroky.Usmívající se

Pánové, nechce mě někdo pozvat na nějaký ten bál? Smějící se

A i děti už jaksi z dětských karnevalů vyrostly.Zamračený

Tak aspoň připomenu některé masky,které měly děti na karnevaly, třeba někomu pomůžu vymyslet masku pro jeho dítko na karneval.

Nevím jak u vás, ale u nás měl karneval vždy nějaké základní téma.
Např. měli jsme karneval na námět pohádek, tj.dávalo se přednost pohádkovým postavám ( princezny, Karkulky, králové, princové a čarodějové všeho druhu ).
Jiný karneval měl být zvířátkový, poslední, který jsme absolvovali byl na téma mořské( tj. piráti, ryby , chobotnice a jiná podobná havěť ).Z toho posledního mám také nejvíce fotek.
Tak to pojďme společně zkouknout.


Omluva

19. ledna 2016 v 22:30 | Hanka |  Zpovědnice
Omylem jsem v minulém článku uveřejnila dárkyni paličkované krásy. Celou dobu jsem měla zafixováno, že tyto paličkované drobnosti...


...mi poslala Ruža z Moravy. Sama se v komentáři " přiznala ", že to není její práce.

Já jsem dohledala dárkyni a nyní vše uvádím na pravou míru.
Ty krásné drobnosti opravdu přišly z Moravy , ale ze Zlína od babičky Evičky - Babi Maňasová. Už delší dobu o ní však nic nevím, její blog je asi " pozastaven ", či co a kdoví co se děje, protože jsem ji nikde nenašla ani mezi komentujícími na jiných blozích.
Ví o ní někdo?

Letem světem ručními pracemi - potřetí

19. ledna 2016 v 21:36 | Hanka |  Háčkem , jehlicí a pod.
Ahoj, tak si dnes ukážeme co mi pěkného přišlo a jak jsou šikovní taky ti druzí, abych se nechlubila jen já sama.

Před časem jsem Ružence z Moravy pochválila její paličkované výrobky. A najednou mně žádá o adresu a za několik dní mi pár dní před Vánoci při přistála na stole velká obálka a v ní...



Letem světem ručními pracemi - podruhé

18. ledna 2016 v 22:14 | Hanka |  Háčkem , jehlicí a pod.
Ahoj, tak budeme pokračovat v ručních pracech.
Minule jsem se chlubila vlastními výrobky, nyní dám ukázky toho, co vyráběly moje děti.


Růženka jeden čas propadla děláním strašidýlek. Udělala jich strašně moc. Podarovala jimi snad všechny učietlky ve škole, všechny příbuzné a kamkoliv jsme šli, nesla s sebou vždy několik strašidýlek. A stále jich ještě byla plná taška.


Když strašidýlek neubývalo, udělala jsem z nich hlídače.Smějící seHlídali plot.




Jak jsem dostala 1*

18. ledna 2016 v 3:02 | Hanka |  Zpovědnice
V rámci předsevzetí, že budu více psáti na blog, stále vymýšlím, co bych mohla napsat. Mnohé z mého života, i ze života mé rodiny už bylo napsáno a témat pomalu ubývá. Ale přece jen jsem ještě něco vyšťourala.

Je to asi rok, když si děti přinesly za úkol vymyslet a napsat něco na způsob povídky ze života nějakého zvířete. Snad to měla být příprava na sloh či co, to už si dnes napamatuju.
Růža to uchopila po svém. Napsala 5 vět a bylo to. Při kontrole jsme to ještě trochu rozvedli a náhle z toho byla celá stránka.
Tonda je trochu ctižádostivější a 5 vět mu připadalo málo. Přišel se se mnou poradit. Dobře holomek věděl, že píšu ráda a ve škole visívaly moje slohy na nástěnce a dokonce jsem kdysi získala i nějakou cenu za nejlepší povídku v okresním kole literární soutěže. Ale kdeže ty loňské sněhy jsou.

Vyptala jsem se ho jak si to představuje a o čem to má být. Chtěl něco o medvědech a že to má být jako pohádka, nebo něco podobného. Aby tedy neseděl jen tak a měl taky nějaké zásluhy, řekla jsem mu, ať si sám napíše svou představu a já taky napíšu svou a pak to dáme dohromady.
Seděl, kousal propisku a mně se rozběhla tužka po papíře. Několikrát jsem škrtala a přepisovala, protože myšlenky letěly hlavou rychleji , než ruka stihla psát.
Já měla napsány dvě stránky a on měl dvě věty.
Koukal mi přes ruku. Máš to moc dlouhý, má to být na jednu stránku.
Já to mám dlouhý, za to ty nemáš nic, odsekla jsem. Je to tvůj úkol, nebo můj.
Připsal ještě větu.
Tak ukaž, vyzvala jsem ho, když jsem ukončila svou představu.
Neochotně mi ukázal svůj papír.
Vždyť nic nemáš, podivila jsem se.
Mám, nafoukl se.
Přečetla jsem mu jeho výkon, aby to slyšel nahlas.
Hmm, uznal neochotně.
Vzala jsem svůj papír a začala ho číst.Něco jsem vyškrtala, něco změnila.
Tak , tady to máš, jsi schopen si to upravit svými slovy a ve tvém vlastním stylu?
Zahučel, že ano.
Dostal papír a šel si to přepsat.Nebo jsem si to aspoň myslela.
Dál jsem se věnovala své práci.
Druhý den, když přišel za školy, jsem se ho zeptala, jak dopadl sloh.
Růža mi hned hlásila, že ona dostala 2-. Uznala jsem to jako hodno chvály, protože pro ni , jako těžkého dyslektika a dysgrafika, je to více než uspokojivá známka.
Tonda se začal smát. Mami , dostala jsi 1*.
Já ?, snad ty ne,
Ne ty. Paní učitelka to poznala a vzkazuje ti, že až bude potřebovat někoho na nějaké povídání, že ti dá vědět.
Co poznala, jak jsi to napsal?, Vždyť jsi to měl napsat po svém, moje povídání ti mělo sloužit jen jako vodítko.

Nakonec se synáček přiznal, že se mu to nechtělo psát znova, tak to prostě opsal. Jen pozměnil sem tam nějaké slovo. Učitelce to bylo samozřejmě divné a náš mladej se přiznal, že jsem to psala já. Jenže už neřekl, že to co chtěl vydávat za svůj úkol mělo sloužit jen jako základ k jeho vlastní tvorbě.
A to měl ještě velké štěstí, že paní učitelka je mladá a má smysl pro humor. Stát se to za mých školních časů, vyfasoval by kuli a ještě poznámku do žákajdy.

Letem světem ručními pracemi

17. ledna 2016 v 23:34 | Hanka |  Háčkem , jehlicí a pod.
Tak já nevím co mám psát. Dny jsou všední, nikoho nezajímá, že jsem ráno přišla z práce, nasnídala se, šla jsem spát, odpoledne jsem se probudila, něco málo doma pošolichala a šla zase do práce.

Tak jsem si tak řekla, že ty dlouhé zimní večery se hodí na ruční práce. Sice mám něco rozdělaného, ale nějak to nemůžu dokončit, něco mám hotové, něco už odlétlo do světa ( a já zapomněla vyfotit ), něco odlétlo, ale vyfoceno bylo.
Tak jsem si řekla, že udělám průřez tím, co jsem vyrobila nejen já, ale i to co mi přišlo darem, nebo co jsem zakoupila od šikovnějších ( než jsem já ) blogových kamarádek.


Když si ještě Růženka hrála s Barbínama, tak jsem jí jako jeden z vánočních dárků pletla , nebo spíš háčkovala šatičky.