Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Zimní pohádka

16. ledna 2016 v 23:09 | Hanka |  Pohádkový svět nejen pro děti

Konečně sněží. Proč ne , vždyť je leden.
Celou noc se z nebe snáší prachové peří. K ránu přestalo sněžit a vyjasňuje se. Probouzí mě slunce, které se konečně po několika dnech zatažené oblohy černými, těžkými mraky, rozhodlo podívat se na ten náš svět.
Páni, to je snad pohádka. Sluníčko se prodralo zbytkem mraků a ještě celé rozespalé dští zlato na ten nový, oslnivě bílý svět.
A to ticho. Jakoby byl člověk někde vysoko v horách, daleko od ruchu města.
Vycházím před dům, podívat se na tu krásu zblízka. Moje kročeje jen tichoučce křupou v čerstvém prašanu.
Je mi to líto. Moje kroky první zneuctily posvátnou, bílou pláň. S rozkoší se nadechuju mrazivého vzduchu, áááách, tohle jsem potřebovala. To je něco jiného, než ta černá cesta, plná louží a rozježděného bláta.
Sníh milosrdně přikryl nejen všechny louže, ale i odpad, který vítr přifoukl kdovíodkud. Já vím, ta nádhera nebude mít dlouhého trvání, ale nyní, je skoro až posvátné ticho, přerušené jen výkřikem nějakého ptáka.
I město je zatím tiché. Sníh utlumil všechny zvuky. I zvonění tramvají a vřískání sanitek zní úplně jinak. Sem tam se vine nějaká ta pěšinka, kterou prošlapal nějaký ranní chodec.

Dostala jsem chuť jít někam daleko, kde se bílé pláně udrží daleko déle než jen několik desítek minut.
Město nevydrží dlouho pod tou bílou peřinou. Brzy přijede sypač a posype cesty solí a následně pluh a odhrne následně tu břečku, která se po soli udělá . A je po bílé nádheře. Byla porušena rukou člověka. A vůbec, sníh je ve městě spíše jen přítěží. Ze sněhu mají radost snad jen děti.




Zato venku, v polích a lesích, tak to je jiná.
Když se postavíš na malou vyvýšeninu a sleduješ svět u svých nohou, zjistíš, že ač je zima, vše je v pohybu, ale tiše , jaksi v utajení.
Pozoruj!

Chvíli tiše stůj a poslouchej. To ticho je brzy plné tichých zvuků.
Lehké vrzání sněhu sněhu způsobené tvými kroky, nedaleko bublá potůček, skoro neviditelný pod velikou závějí, vrzání stromů klátícími se ve větru a praskající mrazem, tiché žuchnutí sněhové čepice , kterou setřásl starý smrk, hučení větru ve větvích stromů, mladý doubek chrastí suchým listím, dupot uhánějícího stáda vyplašených jelenů, lehké cupitání srnce, občasný výkřik ptáka, či štěknutí slídící lišky.

Když se rozhlédneš sněhovou plání, uvidíš stopy.
Jdi po nich. Dojdeš ke krmelci v nedalekém lese. Čím blíž jsi k němu, tím je stop víc.
Poznáš je?
Tohle vypadá na jelení a srnčí kopýtka, tadyhle hopkoval zajíc, maličké ťapky bažantů a jiných lesních ptáků, ještě menší ťapičky lesních myší, kousek dál je půda rozrytá od staré bachyně.
FFRRR, těsně nad hlavou ti proletí koňadra, ze vzdálenějšího lesa zahouká holub-doupňák,z vysokého smrku nesměle zapípá úhelníček.
Ze vzdálené vesnice se nese hlas poledního zvonu. Pohádka končí, je čas vrátit se do civilizace.

Škoda, nechce se mi zpět do špinavého města, kde pro hluk tramvaje neslyšíš pípání sýkorek.
Co naplat, musím domů. Musím se vrátit tam, kam patřím. Do města, ke svým povinnostem.
Ale ta chvíle ztrávená v pohádce zimní přírody mi dlouho bude připomínat z čeho jsme vlastně vyšli my, lidé.
Stále jsme součástí matky přírody. Jen na bohužel občas zapomínáme.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 16. ledna 2016 v 23:19 | Reagovat

Nie je nad sneh v lese, naozaj nie. :D Keď zapadá slnko a jasná oranžová sa odráža v tých malých kryštálikoch, človek má občas pocit, že na celom svete je iba on a stopy, ktoré za sebou nechal v snehu... a pred ním je ten neporušený a nový. :)

2 Olina Olina | 17. ledna 2016 v 0:23 | Reagovat

Moc krásně napsaný...

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 9:28 | Reagovat

To ticho když padá nebo napadl sníh mám ráda. Obzvlášť v lese. :-)

4 Hanako Hanako | 17. ledna 2016 v 9:49 | Reagovat

Krásný popis. Konečně jsi se, Hano, dočkala pohledu na zasněžený Ještěd. :-)  :-)

5 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 17. ledna 2016 v 17:51 | Reagovat

[1]: Zapadající sluníčko je taky krásná podívaná. :-)

6 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 17. ledna 2016 v 17:51 | Reagovat

[2]: Díky, snažila jsem se. ;-)

7 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 17. ledna 2016 v 17:52 | Reagovat

[3]: A nejlepší je, když to ticho je vlastně plné zvuků, protože absolutní ticho v přírodě neexistuje. :-)  ;-)

8 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 17. ledna 2016 v 17:54 | Reagovat

[4]: Vždycky jsem byla v popisu krajiny ve škole nejlepší. ;-) A Ještěd bohužel nevidím, ztrácí se v mracích. :-(

9 samaraanvil samaraanvil | Web | 17. ledna 2016 v 21:21 | Reagovat

Krásně napsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama