Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Březen 2016

To byl zase den

30. března 2016 v 23:36 | Hanka |  Co se děje u nás
Už aby byl pátek ráno.
To totiž končím poslední noční a čeká mně volný víkend a příští týden v práci malujeme. Tak nebudou žádné dvanáctky, odpoledne budeme trávit doma a večery také.

Dneska byl den plný událostí a nejraději bych zalezla do postele a chrněla jako medvěd.


Ono už je snad fakt jaro

29. března 2016 v 18:39 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak jsem akorát přišla ze zahrady, vyhnala Tondu od počítače a sedla si k němu sama, s tím, že se s vámi podělím o jaro.Smějící se

Doplela jsem všechny záhony ( moc toho nebylo, na podzim jsem důkladně vyplela a zryla ), dokonce jsem to riskla a vysela ředkvičky, hrášek a ledový salát.


Přesadila jsem do květináčů kytky, které zakořeňovaly celou zimu ve vodě a pořádně je prolila. Jsem zvědavá, jestli porostou. Několik měsíců byly jen ve vodě a křičely, že pokud je ihned nezasadím do hlíny , tak chcípnou.
Ještě dopoledne to vypadalo, že dnes ze zahradní práce nic nebude. Chvílemi pršelo, chvílemi fučel ledový vítr, který sice mraky rozehnal, ale zato profoukl i dost solidní bundu.
Odpoledne se počasí trochu ustálilo. Foukalo sice pořád, ale už ne tolik a hlavně nepršelo. Ale stejně bylo znatelně chladněji než včera.


Na Velikonoční pondělí

29. března 2016 v 0:59 | Hanka |  Co se děje u nás
Dobrý večer, tak jak jste prožili Velikonoční pondělí?
Někdo šel do kostela na mši, či bohoslužbu ( pro neznalé - je to totiž rozdíl, záleží na víře ), někdo navštívil rodinu a známé, jiné příbuzní navštívili, někdo dokonce musel do práce.
Určitě čekáte, že v mém případě byl ten poslední případ správně. Ale tentokrát ne. Pracovala jsem o víkendu, pondělí jsem měla volné.

Ráno jsem čekala, že koledníci přijdou brzy. Už se mi stalo, že nás vytáhli v 7 hodin z postele. Tak jsem si řekla, že budu vstávat dřív, než bych vstala jindy ve volný den.
Ale stejně ne. Všude ticho, nikdo mně neburcoval brzy z postele, tak jsem vstávala až těsně po 8 hodině. První koledníci přišli až po 9. To už jsem stihla vyprat jednu pračku a druhou naložit, nakrmit kočky, dát péct maso, které mělo být k obědu, udělat všem snídani, sestávající se z jidášů s medem, zbytku mazance a bílé kávy pro mne s taťkou , děti čaj s mlékem, připravit mlsky pro dětské koledníky, košík s vajíčky pro všechny. Alkohol nechystám, nechci mít na svědomí zabavené řidičáky, či " vykloubené " zažívání. A komu to není recht, ať k nám na koledu nechodí.


Veselé Velikonoce

26. března 2016 v 16:56 | Hanka |  Co se děje u nás
Sice už skoro v minutě dvanácté, ale přesto přeju všem mým blogovým přátelům šťastné Velikonoce.

Zařekla jsem se, že budu psát více na blog, ale znáte to, člověk míní...
V lednu to ještě jakž takž šlo, únor už byl slabší, no a březen... bída s nouzí. Buď není čas, nebo není co psát, protože jsem celý den v práci a co se děje doma, to mě ( raději ) nezajímá. Znáte to, co oči nevidí...
Občas se mi poslední dobou stává, že vůbec neotevřu počítač.

Chřipkové období

13. března 2016 v 3:12 | Hanka |  Zpovědnice
Tak od srandiček a zvířátek přejdeme k trochu vážnějšímu tématu.

Nevím jak u vás, ale v kraji Libereckém vrcholí chřipkové období.
Školy jsou poloprázdné, děti i učitelé marodí. Ale zatím ještě nikdo nevyhlásil chřipkové prázdniny.
Zato se plní nemocnice , především staršími lidmi s podezřením na chřipku. Zda jí opravdu mají , potvrdí až laboratorní vyšetření.
Tedy, ne že by v jiném období zela oddělení prázdnotou, ale najednou je jaksi více lidí s diagnozou chřipka.

A teď ale dobrý pozor!!!
Tady nemyslím to, čemu se běžně chřipka říká. To co lidé nazývají chřipkou, ve skutečnosti chřipka není. To jsou různé formy chorob z nachlazení, nebo prostě onemocnění horních cest dýchacích.

- Jak se máš? ptá se jeden druhého.
- Ale blbě, chytil jsem nějakou chřipajznu, odpoví druhý a jako důkaz své choroby, zatroubí hlasitě do kapesníku.

OMYL, VÁŽENÍ, TEN DRUHÝ NEMÁ VE SKUTEČNOSTI CHŘIPKU, ALE JEN NĚJAKOU VIROZU, KTEROU CHYTIL V PRÁCI OD NEMOCNÉHO KOLEGY, NEBO PROSTĚ NĚKDE V TRAMVAJI.

Jak tedy poznáme opravdu pravou chřipku?


A zase ten Ferda

10. března 2016 v 23:38 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Ten náš kočičí kluk je nepoučitelný.

Minulou noc už jsem skoro usínala a probralo mně škrábání na okno.
Ferda, vracel se z večerní toulky.
Mrknu na hodiny, bylo něco po jedenáctý.
Cože ten kočičák jde tak brzy domů? Jindy se toulá celou noc a chodí až na snídani.
Pustila jsem ho domů. Vyskočil do okna, skočil na podlahu a pelášil k misce.
Hladově zlhtl svou porci a uvelebil se na lavici v kuchyni , protáhl se a chystal se ke spánku.
Když si dával baštu všimla jsem si , že opět odlehčuje nohu. A zase tu samou, co měl pokousanou od kuny.

Bacili mě bacili

9. března 2016 v 22:02 | Hanka |  Zpovědnice
Děti v neděli odjely na lyžák s lehkou rýmou.
Za pár dní na svěžím povětří Jizerských hor je to jistě přejde.
Ale horší je, že bacily tady nechaly. Naprskaly na vše, na co bylo možné.
Můj imunitní systém je sice docela silný, ale bláznivé počasí posledních dnů, nedostek slunce a čerstvého vzduchu, a v neposlední řadě vrcholící chřipková epidemie ( v Liberci v nemocnici je zákaz návštěv a počet starších pacientů s chřipkou stoupá ), mně přece jen porazily.
Ne, nebojte se, nestalo se nic hrozného, jen pořádná rýma.
Začalo to v celku nevinně. Už pár dní mi teklo z nosu, občas jsem kýchla a to bylo vše. V celku nic co by by stálo za povšimnutí.
Až do včerejší noční.

To je klid

8. března 2016 v 0:30 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak mám na týden klid.
Děti odjely na lyžák do Jizerek a doma je najednou podivné ticho.
Žádné, mamíí, ať mi to dá.
Mamíí, ať mi jde pomoct, žádné Růženčino volání do práce kvůli hloupostem.
Žádné dohadování s puberťákama, kdo z nich půjde první do koupelny.
Žádné přiblblé americké filmy o ničem, žádní Simsonovi ( které já z duše nenávidím ).
Klid, koukám si na co chci, a kdy chci. Vidím Události v regionech i hlavní zprávy, počasí ( tedy pokud se zrovna nechystám do práce ). Co si uklidím, tak zůstane uklizené.
Vařím to co mám ráda já a taťka a ne to co preferují poněkud zmlsaná dvojčata.

Taťka je v podstatě všežravec, miluje omáčky ( děti je moc nemusí ), stačí mu hustá polévka a k ní kus chleba a je po obědě, či po večeři ( s dětmi a polévkami bojuju od kojeneckého věku ). Taťka má rád ryby ( děti jedí z ryb pouze rybí prsty ).
Abych ho potěšila, udělala jsem dnes bramborový salát a sekanou.
Kdyby byly doma děti, zase by byl problém.
Tonda bramborový salát nejí, chtěl by brambory. Růža zase nemusí sekanou, chtěla by řízek.
Taťka je v podstatě nenáročný strávník. Co uvařím, to obvykle bez protestů sní.
Na zítra je uvařená koprovka.
Tonda jí sice sní, ale jen tak aby zahnal největší hlad, Růža ta jí nejí vůbec, raději bude o hladu.
V mrazáku mám játra. Taťka je miluje, děti je přímo nenávidí.

Když jsem dnes kupovala u zelináře kopr ( na tu koprovku ), protože v mrazáku už nemám, pochlubila jsem se, že jsme s taťkou sami doma, tak si vaříme co děti nerady.
Zelinář se začal smát, že u nich to je to to samé.

Děti jsem sice od malička snažila naučit jíst všechno, ale znáte to.
Přijdou do školky, do školy a slyší od spolužáků, že něco je fuj ( za tohle slovo o jídle jsem nadělovala vždy pohlavek ), něco pokazí ve školní jídelně a dítěti se to jídlo buď navždy, nebo na dlouho zhnusí a nebude to jíst , ani kdyby mělo jít spát bez večeře.
Poslední dobou pozoruju, že se jim chutě poněkud mění. Co dříve jedli, najednou nechtějí ( hlavně Tonda ) a jiné jídlo, co nechtěli dříve, aspoň ochutnají a občas jim to i zachutná.

Tak si užívám klidu a míru. Nebude to trvat dlouho, v pátek se zase vrátí a začne to nanovo. Budu muset vymyslet, kam je prodám jinam.
Nemáte někdo zájem o zlobivá, pubertální dvojčata.Smějící se Já bych si je občas půjčila a potom bych je zase vrátila.Smějící se
PS: občas to s nimi i jde.

Už jsme doma z veteriny

4. března 2016 v 18:30 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak jsme asi před hodinou dorazili z veteriny.
Vzala jsem s sebou i Lízu a nechala jí naočkovat.
To byla výprava. Ferdu jsme zavřeli do přepravky na kočky, co nám zbyla ještě po Týně. Lízu jsem vzala do náruče. Potřebovala jsem ještě jedny ruce, sama bych nezvládla dvě kočky a tak jsem vzala taťku s sebou.


Jde na něho jaro

3. března 2016 v 23:37 | Hanka |  Co se děje u nás
Na koho jde jaro, pomyslíte si.
Chlapy mám doma tři. Jeden z nich to bude.
1) manžel taťka - ten to není, ten už je dost starý ( leda by ho chytla druhá míza )Smějící seMrkající
2) syn Tonda - ten to taky není, ten je zase moc mladý a hormony se mu zatím ještě nebouří ( i když občas na něj leze dost silná puberta )Nerozhodný
3) kocour Ferda - bingo! to je trefa do černého.

Už několik dní chce jít večer ven a vydrží tam celou noc. Nenalákám ho ani na žrádlo, ani na teplý, měkoučký pelíšek.
Málo žere, pořád někde courá a poslední dobou strašně smrdí kočičinou. Testosteron z něho přímo odkapává.
Před časem přišel ráno domů a kulhal na přední packu. Asi někde blbě seskočil, nebo něco takového. Trochu si ji asi narazil. Dva dny lehce kulhal, pak to přešlo. Nic tam neměl, na omak ho to nebolelo, nechala jsem ho být.