Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Děti a rodiče

1. dubna 2016 v 20:00 | Hanka |  Zpovědnice
Každý má jinou představu o výchově dětí.
Ale cíl by měl být stejný. Vychovat z dítěte samostatnou a plnohodnotnou bytost, která se umí postarat nejen sama o sebe, ale vychovat i další plnohodnotnou generaci a v případě potřeby postarat se i druhé, např. o staré rodiče.
Tak to aspoň vidím já a směřuju k tomuto cíli u všech svých dětí ( nebo se o to aspoň snažím ).

Nechápu matky - kvočny, co by si svého mazánka ( a nemusí jít vždy o syny ), neraději uzavřely do škatulky a nepustily na krok. Co kdyby se objevil někdo jiný, kdo by pečující maminku nahradil. To by byla POHROMA!
Ale dítě máme od toho, aby se naplnilo pokračování lidského rodu, ne pro své potěšení.
Matky - kvočny si asi neuvědomují, že největším úspěchem ve výchově dítěte je, že dospělý potomek opustí rodné hnízdo a začne se starat sám o sebe.
Tak to prostě funguje v přírodě u všech živočišných druhů. Prostě dospělé potomstvo se od rodičů odpoutá a žije si svým životem. U některých druhů se dokonce stává to, že rodiče dospělé mládě prostě vyženou ze svého území, protože prostě představují potravní i sexuální konkurenci.


Jen my lidé jsme v tomto ohledu trošku zvláštní.
Někteří rodiče, místo aby se radovali, že se dospělé dítě dokáže postarat samo o sebe a oni mají konečně trochu zaslouženého klidu a čas také sami na sebe a na své koníčky, drží se zuby nehty toho, aby jejich ( mnohdy trochu rozmazlený ) potomek zůstal pěkně doma v teplíčku u maminky, aby ho proboha někde maličko neofouklo.
Ale co stane, když už se rodiče kvůli věku, nebo kvůli zdravotnímu stavu o dospělé dítě starat nemůže?
Očekává, že se role obrátí a dítě se bude starat o rodiče.
Jenže ouha. Tady nejspíše takoví rodiče narazí. Jak se má takové dítě postarat o druhého, když se neumí postarat ani samo o sebe. Není až tak úplně vina toho dítěte. Je to vina rodičů, protože ho to nenaučili.
Takoví mamánci se buď od rodičů neodpoutají vůbec ( v horším případě ), nebo časem sice odpoutají, ale v daleko pozdějším věku než je obvyklé a od svého partnera vyžadují, aby se o něho staral stejně jako by to dělala maminka. Jenže to ne každý akceptuje a pokud se náhodou takoví sejdou dva, je to katastrofa .
A katastrofa to bývá i v případě , že se sejde jeden takový mazlíček a jeden normálně vychovaný jedinec. Maminka - tchyně ( pokud vůbec vydejchá osamostatnění svého dítěte ) automaticky očekává, že její mazánek bude mít u svého partnera stejně jako u ní, čili bude si žít jako v bavlnce a běžné životní starosti se ho nebudou týkat, ale tady obvykle narazí.

Já jako žena, budu chtít vedle sebe muže, který mi bude oporou, bude mně umět zastoupit ve většině případů, bude - li to z nějakého důvodu potřeba, bude se mnou vychovávat naše společné děti a ne že budu mít doma o jedno dosti rozmazlené dítě navíc a na všechno budu sama. S takovým mužem bych já , sama za sebe, brzy vyběhla a s gustem ho vrátila mamince.

Takhle totiž vznikají historky o zlých tchýních.

Já sama se snažím chovat se partnerům svých starších dcer stejně jako ke svým dospělým dětem. Vyžaduju korektní jednání na rovinu, ale současně neschazuju jejich životní postoje a zkušenosti. Nehodnotím, zda se k mým dcerám jejich patrner hodí, či nikoliv ( ač jsem třeba i měla jinou představu ). Žijí ony s nimi a ne já. Ony ví, proč s ním žijí a důležité je, že si oni dva rozumí. Když nás navštíví některá z mých dcer sama bez svého přítele a něco si odnáší domů automaticky počítám i s ním a posílám kus ( porci ) i pro něho. Zkrátka se snažím vzít i je do své rodiny.
Stejně jedná i moje tchyně a já jí beru jako svou vlastní matku, protože to je matka mého muže a babička mých dětí. A v neposlední řadě je to starší člověk,který celý život poctivě pracoval a zaslouží si úctu, když pro nic jiného , tak proto, že vychovala tři děti. Tři samostatné jednotky. A to už je pořádný kus práce a starání.

Tak a tohle celé je v podstatě jen předmluva k vlastnímu závěru.

S končícím měsícem mi přišlo nové ( už čtvrté ) číslo PRAVÉHO DOMÁCÍHO ČASOPISU.
Pokaždé hledám nějaké moudro, o které bych se mohla rozdělit. V minulém čísle nic nebylo, ale tady ano.
Zase týká rodičů a dětí.

Celý článek je nazvaný " Jako luky a šípy ".

Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami touhy Života po sobě samém.
Přicházejí skrze nás, ale nikoliv od vás,
a třebaže jsou s vámi , přece nepatří vám.

Můžete jim dát svou lásku , nikoliv své myšlenky,
neboť ony mají své vlastní myšlenky.
Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším,
neboť jejich duše sídlí v domě zítřka,
který vy nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se snažit, abyste byli jako ony,
nesnažte se však připodobnit je sobě,
Neboť nekráčí zpět a nezdržuje se u včerejška.

Jste luky , z nichž jsou děti jako živé šípy vysílány kupředu
po stezce do nekonečna.
Lučištník určuje cíl a napíná vás mocnou silou ,
aby jeho šípy putovaly směle a daleko.
Nechť je vám ohýbání v Lučištníkových rukách radostí;
neboť právě jako miluje šíp, tak miluje i pevný luk.

( Chalíl Džibrán: PROROK )
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 20:19 | Reagovat

"Prorok" se mi moc líbí, mám ho celého doma ve slově i v audio podobě. Je to studnice mnoha moudrých myšlenek. :-)

2 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 1. dubna 2016 v 22:12 | Reagovat

[1]: Pro mně to je novinky, ale moc se mi líbí. Připadá mi jako moudrý muž. :-)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 22:24 | Reagovat

[2]: Zkus ho najít v knihovně. Je tam hodně moudrých myšlenek. :-)

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 9:07 | Reagovat

Taky se snažím dětem nekecat do jejich výběru partnerů, byť jsem také měla určité výhrady a taky se snažím je nelustrovat hned mezi dveřmi a nechávám je dejchat. Někdy se mi ten přístup nevyplatí, ale většinou si ještě dneska i když už jsou to třeba bývalí partneři, stále zachováváme ten kamarádský vztah.

5 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 2. dubna 2016 v 22:52 | Reagovat

[4]: Já si moc považuju pochvalu od Ivina bývalého přítele. Když se s Ivou rozešli, on se za nějaký čas oženil. Předtím měl ještě asi dvě holky. S Ivou se sice ještě občas stýkal, ale už jen jako kamarádi a nechal se slyšet, že lepší " tchyni " než jsem byla já, dosud nenašel. Byla jsem tisíckrát lepší než to co má teď. Tak toho si moc vážím. :-)

6 Sugr Sugr | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 20:18 | Reagovat

Každý rodič si myslí, že své dítě vychoval nejlíp. Svou výchovu považuje za tu nejlepší.
Nevím zda je i na výchovu "šablona", ale jak to tak vidím kolem sebe 30 leté staré děti zůstávají sobeckými nejen mamánky, ale i ťamánky navždy. Je to jednodušší být sám, než dál pokračovat v rodině, mít děti a žít si svůj život. Co člověk, to názor, takový je život. ;-)

7 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 3. dubna 2016 v 22:56 | Reagovat

[6]: No , to si často lidé myslí, přestože okolí ví, že všechno dobrý není. Jenže když si to ten konkrétní rodič uvědomí ( pokud vůbec ), bývá pozdě.
Myslím, že šablona na výchovu dítěte není, dokonce na to ani není škola, kde by se člověk naučil jak na to, takže jsme vlastně všichni samouci. Navíc co člověk, to jiná představa, takže na zemi je vlastně něco přes 7 000 000 000 představ. To je dost děsné. 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama